Z domova jsme vyrazili (a to my znamená já, taťka a mamka) krátce po páté ranní, protože v půl šesté byl sraz na místě odjezdu. Autobus už byl nacpaný, ale ještě někam jsme se mezi ty důchodce vmáčkli. Já sice nejsem žádný proutek, ale ta ženská vedle mě si měla zaplatit dvě sedačky. Každopádně cestu jsem přežila a po pěti hodinách jsme dorazili do Melku, kde jsme navštívili benediktinský klášter. Celá prohlídka byla o propagaci boha, ale stálo to za to, protože pak sme vstoupili do nádherné knihovny, kde se mi z toho množství knih tajil dech.
Po Melku jsme navštívili Dürnstein, malé městečko ve vinařské oblasti, což znamenalo, že v každém krámku nabízeli víno, ale protože ho moc nepijeme, nechali jsme si tu příležitost ujít. Na Dürnsteinu je zajímavé, že tam jsou trosky hradu, kde věznili Richarda Lví srdce, ale to je tak všechno.
A jako poslední zástavku jsme měli Kremži, kde se vyrábí kremžská hořčice, takže jsme si jednu i rovnou koupili a oproti těmm co se kupujou v Čechách to je rozdíl. Chuťově mnohem lepší. Ale to nejspíš nikoho nepřekvapí. Trochu jsme se prošli městečkem, ale důchodci už kňourali, že je bolí nohy, a tak jsme se vrátili, dali si kari buřt a jeli jsme domů. Příjezd byl kolem deváté takže domů jsme se dostali ještě za světla.
Když to shrnu, rozhodně jsem nedostala, co jsem očekávala, a byla jsem poměrně zklamaná hlavně nedostatkem času na jednotlivých místech, ale poučilo mě to, že na poznávací zájezdy jsou nejlepší cestovní kanceláře a ne tahle banda amatérů...
Žádné komentáře:
Okomentovat