Into the Storm

Příběh o největším tornádu v dějinách Spojených států je rozdělený na dvě linie, které se v průběhu filmu spojí. První je o Garym (Richard Armitage), zástupci ředitele na střední škole, který má dva syny v pubertě. Donnieho (Max Deacon), který je zamilovaný do Kaithlyn (Alycia Debnam Carey) a Treye (Nathan Kress). Donnie a Kaithlyn odejdou natáčet starou papírenskou továrnu a Trey zůstane s otcem, aby natočil promoci. Druhá linie je o lovcích tornád. Pete (Matt Walsh), Allison (Sarah Wayne Callies), Lucas (Lee Whittaker), Daryl (Arlen Escarpeta) a Jacob (Jeremy Sumpter) se snaží natočit tornádo, na němž by vydělali hodně peněz. Zpočátku se jim nedaří, ale pak dostihnou takové, které jim změní život.

K postavám není moc, co říct, protože tam není nic, co už bychom několikrát neviděli v jiném katastrofickém filmu, ale vypíchnu Petea. Na začátku mi hrozně lezl na nervy tou posedlostí najít tornádo za každou cenu, ale ke konci udělal něco, čím si zasloužil můj obdiv a myslím, že díky tomu uviděl něco, o čem se mu ani nesnilo a jistě mu to stálo za to.

Richard byl skvělý jako vždy a těžko uvěřit, že už je natolik starý, aby mohl hrát otce takřka dospělých dětí, když vypadá tak dobře. Sarah jsem doteď viděla jen v Prison break, kde mě moc neokouzlila, proto mě překvapilo, že jí to docela šlo.

Od tohohle filmu jsem nečekala absolutně nic a byla jsem extrémně překvapená. Jistě, příběh nebyl nijak zvlášť originální, ale po vizuální stránce to bylo dokonalé. Umím si představit, že sledovat to ve 3D musel být luxusní zážitek. A uměli pracovat s napětím, což opravdu oceňuju.

Nové zážitky

Dneska jsem vyrazila za Pablem do Prahy, abychom si udělali výlet do Dinoparku a navštívili 5D kino. Obojí se nacházelo v Obchodním centru Harfa u zástavky metra i autobusu s názvem Českomoravská.

Nejprve jsme zašli na oběď a pro jednou jsem nezvolila fast food, ale dala jsem přednost hovězímu guláši:). Následovala návštěva Dinoparku. Jelikož se nachází přímo na střeše obchodní centra, stačilo vyjít ven, kde se nacházely prolejzačky pro děti a hudební nástroje. Nejvíc se mi líbila harfa, která hrála i beze strun.

 Po zakoupení vstupenky za 150,- jsme zamířili dovnitř. Opravdu se vyplatí tam jít mimo sezónu, neboť tam kromě nás byli maximálně čtyři lidi, a proto jsme se u všeho mohli v klidu zapózovat.

V rámci vstupenky bylo ještě 4D kino, kam jsme šli poté, co jsme se dostatečně vynadívali na prehistorické tvory. Chvíli jsme to hledali, protože většina obchodních center je jako malé bludiště, ale po nápovědě od interaktivní mapy jsme se zdárně dostali k místu. Byli nám dány brýle, usadili jsme se na stoličkách a brzy začal krátký film, který nás vzal do ponorky, s níž jsme pluli v oceánu a pozorovali prehistorické tvory. Dokonce se nám i zatopila ponorka, ale přežili jsme.

O kousek dál byl vstup do 5D a za 99,- jsme si vybrali asi čtyř minutový film o Halloweenu. Po vizuální a zvukové stránce to bylo dokonalé. Sedačky s námi lítaly taky dost a opravdu jsem se cítila jako na horské dráze, když jsme projížděli jeskyní. U některých scén jsem sebou občas reflexivně trhla, jako když po nás hodil vidle nebo když se za námi řítil obří pavouk. Takhle detailně jsem kusance vidět nemusela:D. Skončilo to tím, že nás sežrala vyřezávaná dýně. Co mi tam chybělo, byly vedlejší efekty. Nějaké větvičky mě tam šlehaly do nohou, ale to bylo tak všechno. I tak jsem si to užila a těším se, až vyzkouším 5D kino u nás v Boleslavi.

Po návštěvě jsme měli ještě půl hoďku tak jsme zapadli do kavárny, kde nejlevnější pohár stál 89,- a nejdražší 169,-. Ten se jmenoval ovocný ráj a ten jsem si taky dala. Navzdory hříšné částce nelituju, protože byl absolutně vynikající. 

Výlet jsem si užila a snad se zase brzy (do čtvrt roku) uvidíme.

Jak jsem si hledala práci

Chtěla jsem s tímto článkem počkat, až budu mít podepsanou smlouvu, ale věřím, že by mě nenechali oběhat doktory a pak mě nevzali. 

Ti, kteří čtou  můj blog pravidelně, již vědí, že jsem v rámci hledání práce strávila jeden den v knihkupectví v právnické fakultě. Mezi ostatní pohovory se řadí pozice administrátorky, z čehož vylezla práce ve finančnictví, potom Asko Nábytek, prodejna suvenýrů u Pražského hradu, neoluxor (tady jsem opravdu doufala, protože pracovat s knihami je můj sen už od patnácti let, kdy jsem šla studovat obor knihkupec) a nakonec v Electro World, kde jsem se téměř hned dozvěděla, že jsem byla přijata.

Pokud to vezmu statisticky, odepsala jsem přibližně na 60 inzerátů, byla jsem na 6 pohovorech a asi 25% zaměstnavatelů mi odepsalo, že jsem nebyla vybrána do dalšího výběrového řízení. Je to smutná a zároveň drsná bilance, která by mohla odradit ty, kteří zvažují odchod a netroufají si. Ovšem i přesto všechno jsem ráda, že jsem z pošty odešla, protože i když člověka třeba práce nebaví, nesmí ho ničit, jako mě ničila pošta.

Je trochu ironie, že jsem získala práci v Mladé Boleslavi, když jeden z důvodů, proč jsem skončila na poště, byl, že jsem se chtěla odstěhovat do Prahy, ale kdo jsem, abych odmítla příležitost. A kdo ví. Třeba mě ta práce bude bavit stejně jako první dva až tři roky na poště.