Happy Halloween

Nikdy jsem tenhle svátek moc nemusela, až do druhé poloviny ledna 2006, kdy jsem poznala postavu z Buffy, která nese jméno Ethan Rayne. Přiznávám, že jsem si ten díl natočila jen kvůli Gilesově vymlacování informace. Netušila jsem, že se zamiluju. Ethan je naprosto fantastická postava. Získal si mě svým humorem, svým vyznavačstvím a svým přístupem k životu. Žádná postava před ním ani po něm nedokázala to, co on. Dokázal pozměnit můj pohled na svět, přivedl mě znovu k víře starých bohů a díky němu jsem dokázala napsat dvaadvacet fanficů Buffy a dalších čtyřačtyřicet vymyslet. No a protože na mě měl takový vliv, zamilovala jsem si díky němu i Halloween, takže jsem si koupila přívěšek ve tvaru dýně a dneska večer si svítila cestou na masáž a i v práci z toho měly radost:-)

Když se daří

Když vynechám své občasné sklony k depresi, mám pocit, že se mi začíná trošku dařit, snad nic nezakřiknu. V první řadě jsem ráda, že ty prášky, které beru na bolest spánku alespoň trochu zabírají. Sice mě ještě spánek bolí, ale většinou je to taková tlumená bolest.

Taky se zdá, že zabírá i ta antibiotická mast a ten nehet se mi nezanití na druhé straně. To by se mi opravdu nelíbilo. To mi připomíná, že se musím objednat na ortopedii dohodnout operaci na vyndání šroubů. Už je tam mám nějak dlouho. Skoro dva roky a mají být nanejvýš rok, ale dlouho jsem tam měla otok a pak už bylo teplo a komu by se chtělo hnít doma, když jsou venku třicítky, že?

No a v neposlední řadě se mi od začátku října daří zakládat každý týden něco. Kdyby mi to takhle vycházelo i nadále, mohla bych mít i pěkný dáreček. Nebudeme ale předbíhat, že? Teď se spokojím s věcmi, jak jsou a dál se ukáže. V tuto chvíli jsem spokojená. Zítra si dojdu pro Zaklínače do knihovny a těším se, až mi přijde poštou:-)

Hluboká deprese

Opět se projevila má kardinální lenost a dlouho jsem sem nic nenapsala. Dneska jsem se však zepřela a přinutila se sem vypsat. Už to v sobě nemůžu dál dusit.

Dneska mě naštvala vedoucí, ano opět, ale tentokrát si za to můžu z valné části sama. Založila jsem dva účty a těšila se, jak budu mít dva tisíce, neboť za pět účtů dostanu tuhle odměnu(už jsem měla dva a jeden jsem chtěla založit Lukášovi) no a vedoucí přijde s tím, že se tahle odměna dá dát jen tipaři, kterým byla kolegyně, jež v pondělí v hale lidi uháněla no a já blbá na to kývla. Prej ať si je nechá. Kde jsem nechala mozek? Mohla jsem si aspoň uhájit ten jeden, rozdělit se, ale já ji to přenechala jen, abych se s ní nemusela přít. přijde vám to normální? Mně teda rozhodně ne, ale už je pozdě. Nejde to vrátit. Nenávidím tu svoji slaboduchost!

Druhou věcí je, že vůbec nemůžu sehnat první díl Zaklínače. proč mi ho teda doporučují, když není k sehnání?! Dost jsem se na něj těšila a teď je z toho jen zklámání. Ostatně spousta věcí v mém životě je zklámání. Když přijdu každý den domů, jsem zklamaná, když tam je i Vašek. Jsem zklamaná, když se over and over again neustále ukazuje, že není nic, co by odstranilo ten můj hemangion na bradě. A zklamání někdy přerůstá ve vztek. Nenávidím lidi, co se ptají, co to mám nebo říkají:"Co se vám stalo?" "Někde jste upadla?" "Tady máte razítko." Sakra, co jim je do toho?! Taky se jich neptám, proč je jejich děcko uřvané a nevychované. Taky se neptám vozíčkařů, co se jim stalo. Proč se ty lidi prostě nestarají o sebe. Jistě. Jsou v tom nevinně. Oni se jen snaží pomoct, projevují falešnou starost, aby se o nich mluvilo jen v dobrém, ale mě to vždycky spolehlivě vytočí. Kdyby to byla modřina, zahojilo by se to. Kdyby to bylo od razítka, dalo by se to umýt, ale mě to provází od mých tří týdnů a není nic, co by mi pomohlo, i když mamka tvrdí, že bych se měla ptát, zkoušet to, ale neuvědomuje si, že pro mě je každé další zklamání víc a víc bolestivější.

Za třetí. Když už se konečně zbavím zarostlého nehtu u palce, začne se mi to dělat na druhé straně. To je snad provokace či co? Copak nemůžu být alespoň v tomhle zdravá? Aspoň, že ten spánek mě už tolik nebolí. Možná ten prášek skutečně zabírá, ale nechci nic zakřiknout.

A za čtvrté mě úplně dožírá má slabá vůle. Nejsem schopná u ničeho vydržet, všechno mě rychle přestane bavit. Jediné dvě věci, které mě chytli, jsou herectví a psaní, ale ani v jednom nejsem dost dobrá, aby mě to uživilo a stejně s tím budu muset jednou skončit. S psaním možná ne, ale s herectvím ano. Mám pocit, že mě to příliš odvádí od reality a to není dobré. Možná bych měla míň snít a víc žít, ale co když se bojím žít. Co když se bojím, že bez svých postav budu příliš obyčejná a příliš nudná? Neumím žít skutečný život. Neumím být sama sebou. Existuje vůbec nebo můj život ovládají mé postavy? Nechci znát odpověď. Někdy je lepší žít v nevědomosti, protože pravda dokáže být až nelidsky krutá...

Že by nováček?

Dneska jsem byla velice potěšena, když se mě ujal mladý lékař, řekla bych čerstvě vystudovaný a poskytl mi veškerou péči v jeho oboru. Představil se mi, vyšetřil mě a vše mi vysvětlil tak, aby měl jistotu, že to chápu. A jako třesnička na dortu byl moc hezký:-)

Jinak se v pátek dozvím, jestli mi palec budou řezat nebo jen čistit a řezat později. Z mého osobního hlediska by bylo lepší, kdyby mi plastiku nehtu udělali hned, ale z hlediska práce by nejspíš bylo lepší nechat to nejlépe na příští týden, aby tam byly čtyři, byť si myslím, že ve třech to není taková hrůza, jako když jsem tam byla jen já s Míšou. Uvidíme tedy zítra.

Včera se mamka zase pohádala s taťkou a zase jen kvůli Vaškovi. Byla z toho nešťastná, tak jsem jí šla utěšovat a rovnou udělala večeři. Byl to dobrý pocit.

A mám takový pocit, že se ze mě stává mladá ambiciózní žena. jsem upřímně zvědavá, jak se ještě vyvinu. Zdá se, že Sandyho škola manipulátorství je přece jen dobrá:-))

Hospodyňka

Vím, že nepřispívám tak daily, ale znáte to. Hodně práce, hodně starostí a hodně únavy, ale jsem tu zpět s velkou novinkou. Vymyslela jsem, jak na vedoucí. Je přímo posedlá zakládáním účtů pro banku a pojištěním pro pojišťovnu, takže to lidem budu nabízet a možná i zakládat, když budou svolní. A taky bych věděla, co přesně jí říct, ale nějak si netroufám. Nevím. Nemám to v povaze nebo se bojím o práci? Spíš to bude povahou. Odjakživa jsem introvert a bude pro mě hodně těžké se změnit, jestli tedy vůbec, ale jestli to chci někam dotáhnout, budu se muset přinejmenším snažit.

A teď jsem ještě k tomu nachlazená a celý den mě bolelo v krku. Doufám, že Coldrex zabere, protože si skutečně nemůžu dovolit být nemocná. Už to, že budu nejspíš čtrnáct dní doma s palcem bude pro ně v práci docela šílený, ale líto je mi jenom Péťi, protože všechna práce spadne na ni:(

A už by mohl vypadnout ten duch hospodyňky. Během čtyř dnů jsem uklízela jako nikdy a to nemluvím ani o tom, že jsem dvakrát za týden vysávala a to jsem předtím měla vysavač v ruce tak před třemi roky, ale nějak cítím, že se bude pokračovat. Sakriš. Sice to rodiče ocení, hlavně mamka, ale přijde mi to strašně nepřirozené.

Taky jsem ráda, že mě teď chytla múza. Napsala jsem asi čtyři stránky za dva dny. Takhle by se mi to líbilo každý víkend nebo když mám volno nebo každý den napsat aspoň stránku, aby mi to hezky odsejpalo:)

S láskou
Trenz

Nečekaný obrat

Fajn. Takže knihovna se nekoná. Neočekáváné události nabraly spád. Zřejmě vyšší síly chtějí, abych na poště ještě chvíli vydržela. Nejspíš jsem optimista, když věřím, že se přihodí něco dobrého. Něco, co mi tohle všechno vykompenzuje. Nejlepší bude, abych dělala všechno, co bude chtít, chovat se jako stroj, fajn to zvládnu, když bude vidina lepšího. Alespoň v to tedy doufám. Operace nehtového lůžka mě čeká 10. října, ale snad to bude jen ambulantní zákrok a já brzy půjdu domů a co nejdřív do práce.