Nejprve začnu tím, že mi pošta prodloužila smlouvu opět na rok. Tudíž ze mě bude přepážková pracovnice až do 31.12.2014, pokud nezačnou propouštět z nadbytečnosti. Vedoucí tím ráda vyhrožuje, ale to dělá už od chvíle, co nastoupila na naši poštu a v lednu to bude šest let.
Co se týše mého synovce Jakuba, bude mu pomalu pět měsíců, váží přes šest kilo a bylo náročné ho udržet, když pořád kopal nožičkama. Hrozně mě bavilo vozit ho v kočárku, když jsme šli všichni kromě jeho maminy, která si potřebovala odpočinout, na procházku. Přišlo mi to neuvěřitelně rekreační. Na fotkách jsem já s Kubíkem a Mnichovo Hradiště zachycené při západu slunce.
A co mě v čeká v následujícím roce? Nejbližší zajímavé dění se chystá ke konci února, kdy jsem pozvaná na turnaj v šipkách do Pašovic. Asi bych měla začít trénovat aspoň jednou týdně, ať ty svaly pak nejsou tak bolavé:). Nemyslela jsem si, že jsou šipky tak náročné, ale bez tréninku tělo prostě protestuje:D. Ještě počkám, jaký bude mít Andro tatík směny, ale chtělo by to jet aspoň na čtyři dny, aby se ta cesta vyplatila.
Pokud to podmínky na poště umožní, s Petrou bychom začátkem května rády zamířily na francouzskou riviéru s následující trasou Verona | Monaco | Antibes | Marseille | pevnost d’If | Saint Tropez | Fréjus | Cannes | ostrov Marguerita | Nice. Pokud to nevyjde, existuje možnost Anglie se skotským pohlazením. Kdokoliv se může přidat:-D.
V srpnu bych měla opět vyrazit na Moravu a uvažovala jsem, že bych po Andro navštívila ještě i Pabla, pokud o to bude stát, aby mě vzal na slibovanou pirátskou loď:-). Ale to už je krapet vzdálenější budoucnost.
Ale když už mluvím o vzdálené budoucnosti, dlouho jsme s Pablem mluvili o práci na Novém Zélandu. Nakonec jsme oba došli k závěru, že bude vhodnější sehnat si něco v Evropě. Ono přece jen na tom NZ je ten řidičák docela důležitý a zatímco já ho nemám vůbec, on nerad řídí. Jestli ale nakonec odcestujeme, je prozatím skutečně jen ve hvězdách.


