Řekla bych, že je na čase zase trochu zrekapitulovat můj život:¨) Přihodilo se pár věcí a vesměs jsou pozitivní:')
Začnu tím, že se Vašek konečně odstěhoval, a i když ještě dlouho potrvá, než se mi život zaběhne podle pořádku a já se nebudu o své věci bát, začínám se cítit dobře. Chodí sem sice na obědy, ale přes týden ho nevidím, pracuju do pěti a v šest bývám doma, a přes víkend mě těch deset minut, co tu je, nezabije. Naštěstí moc do pokoje neleze.
Pokračuju tím, že má snaha o hubnutí konečně začíná přinášet své ovoce. Sice jsem nezhubla ani kilo, ale oblečení, které mi bylo těsné, je mi nyní akorát, nebo dokonce volnější, i když to znamená, že si budu muset nakoupit novou garderobu, nicméně to je jen malá daň za dlouho očekávaný úspěch:-)
A skončím pro dnešek tím, že se opravdu těším na zítřejší oběd s Péťou. Vlastně se těším i na to, že ji uvidím. Je mi s ní dobře a vždycky mě rozesměje. Je sarkastik, i když se to snaží skrývat a to je asi to, co nás spojuje nejvíc, řekla bych:') Jsem šťastná, že ji mám. Obzvlášť, když se mi jednou svěřila, že se mnou chodí na obědy ráda. Myslím, že ani netuší, jakou radost mi tím udělala a j si myslím, že ji to nikdy neřeknu:@)
