Vánoční atmosféra

Mám trochu zpoždění, ale aspoň se mi to uleželo v hlavě:) Jestli je něco, co můžu říct k porovnání ohledně loňských Vánoc, tak tyhle se ukázaly jednoznačně lepší. Nějak jsem z nich cítila toho správného vánočního ducha:')

Všechno to začalo tím, že jsme začali připravovat salát a řízky a tím my myslím sebe, mamku, Lukáše a dokonce i Vaška. Musím říct, že jsme si u toho užili legraci, protože Lukáš ani neumí pořádně obalit řízky ve strouhance. Byla u toho řada komentářů, ze kterých jsem šla do kolen:-)

Co se týče dárků, dostala jsem všechno, co jsem chtěla a ještě něco navíc. Jsem ráda, že mě letos rodiče dokázali překvapit, protože je sice hezké, že člověk dostane, co chce, ale překvapení prostě být musí. K výčtu dárků. Dostala jsem peněženku, další Sims 2: Šťastnou cestu, plakát koní a kalendář Seekera. Jako překvapení jsem dostala poukázku na osm stovek do C&A. Hádám, že na jaře vyrazím nakupovat:-)

A nesmím zapomenout na dárek od SaM. Nakreslila mi obrázek, který zcela naplnil mé představy o jedné postavě, která mi nešla z hlavy. Obzvlášť jedna scéna. Teď už mě ta představa netrápí, protože se na ni můžu koukat každý den, takže ještě jednou díky, SaM:-)

Xena warrior princess season 3

Tentokrát mi trvalo necelý měsíc, než jsem zkoukla sérii, ale i tak to považuju za úspěch:) Třetí sezóna nebyla tak dobrá jako druhá, hlavně proto, že tvůrci nevěděli, jestli ji chtějí udělat vážnou nebo zábavnou a to střídání na mě působilo rušivým dojmem.

Mezi mé oblíbené epizody patří Deliverer, The Quiil Is Mighter, Bitter Suite, Tsunami a Sacrifice II. Z toho Tsunami si nechávám zejména kvůli Angela Dotchin. Je nádherná a od dob Jacka Všeuměla ji bezmezně miluju:) Co se týče Sacrifice II, za nejlepší okamžik z celého dílu považuju, když Gabrielle skočí po Naději a padají do té lávy a Gabriella na Xenu upře takový zvláštní pohled, jako by říkala:"Nemohla jsem dopustit tvou smrt." A taky jak Calisto pohladí Xenu po tváři, když jí Xena do břicha zarazí dýku s laní krví. Bylo to snad poděkování, že ji nakonec přece jen zabila?

Bitter Suite si zaslouží svůj vlastní odstavec. Stavěla jsem se k tomu negativně, protože to podle mě nemá v seriálu co dělat, dost že jsou muzikálové filmy, a stále si trvám na tom, že to šlo i bez něj, ale nepopřu, že se mi to líbilo. Kevin Smith zpíval naprosto božsky, když už hraje toho boha:-) Nejvíc se mi líbí jeho Melt into me a pak duo Gabrielle a Xeny, když zpívají o tom, jak je zaslepila nenávist a společně všechno překonají. To se mi líbí opravdu hodně.

Teď se připravuju na čtvrtou sezónu, v níž vystupuje záporná postava, kterou opravdu nemám ráda, ale kdo ví. Třeba teď už na ni budu mít jiný pohled:) Nechám se překvapit:')

Krvavá církev

Rozum je ovládán vášněmi

Sice jsem knížku dočetla před dvěma nebo třema týdny, ale nějak jsem se k tomu nedokopala. Nic nového.

Richard se stal vládcem D'Hary a rozhodl si podmanit celé Středozemí. Samozřejmě pro zachování míru. Jako dobří rádci a zároveň ochránci mu slouží tři Mord Sithy: Cara, Berdina a Raina. Caru mám nejradši pro její povahu a Berdinu hned za ní. Líbí se mi její přístup k Richardovi i to, jak se nakonec odvážila přiznat mu, že miluje Rainu, když poznala, že není jako její předchozí pán Darken Rahl.

Na scéně se objevuje nový nepřítel. Jmenuje se Jagang a je to Snový Cestovatel. Hádám, že to znamená, že se lidem může promenádovat ve snech, jak se mu zlíbí, pokud zrovna nejsou loajální k Rahlům. Rahlové přišli na způsob, jak sebe a své věrné ochránit. Stačí odpřísáhnout věrnost. Snadné, že? Tak proč tam ten chlápek otravuje tak dlouho? Jako líbí se mi, jak zametal se sestrami Temnot, ale jinak je horší než Darken.

A Verna. Ona je ta pravá, aby se stala Prelátkou. Společně s Warrenem tvoří pěkný pár, a když říkám pár, myslím mileneckou dvojku, i když Warrenovi pěkně dlouho trvalo, než se vyžbletl:) Ale co. Hlavně, že se tak stalo a má romantická duše byla upokojena.

Co ještě říct. Ach ano. Nathan Rahl. Tisíc let starý prorok, který si získal mé srdce a mou duši a kdyby byla možnost, dala bych mu i své tělo:-) Jak bych ho popsala? Nejspíš jako trpícího a nabručeného sarkastika, který celý svůj život vyjma prvních čtyř let po narození žil jako vězeň sester s Rada'hanem na krku, který mu bránil užívat jeho Dar, dokud nějaká sestra neuvolnila onu překážku. Nakonec se jemu samotnému podařilo se obojku zbavit a zdrhnul.

Do čtvrtého dílu se mi zatím moc nechce, krom scén s Nathanem. Ty už jsem přečetla snad stokrát. Vím, že bych to neměla dělat, protože se připravuju o překvapení, ale nemůžu si pomoct. Nedokážu se ovládat. Jsem jím zkrátka posedlá:')

A abych nezapomněla. Způsob, jakým Goodkind popsal závěrečnou bitvu mezi Krvavou církví, které pomáhali zabijáčtí mritswishi a Richardem, jeho armádou a gary, kteří se ve finále postarali právě o mritswishe, byl naprosto strhující. Ještě nikdy jsem nečetla tak dobře popsanou bitvu. To napětí mi až bralo dech. Yop. Líbilo by se mi mít alespoň polovinu autorova talentu.

Prchavý okamžik

Dneska jsem na poště jedné slečně vydávala dopis, jehož odesílatelem byla Damu(divadelní akademie múzických umění) a na krátký okamžik jsem si pomyslela, že jsem takový dopis taky mohla dostat, neboť to zcela jistě byla pozvánka k přijímačkám. Byl to prchavý okamžik lítosti, kdy jsem si vzpomněla, jak jsem sama toužila a chtěla se tam přihlásit, leč tentokrát jsem si opravdu uvědomila, že to není místo pro mě, nehledě na to, že už bych si poslední rok musela platit sama, neboť je to čtyřletý obor, ale což. Stejně tím uklidňuju jen své svědomí. Jsem z toho maličko zmatená. Od svých patnácti jsem si plánovala, jak půjdu na Damu a po osmi letech jsem si uvědomila, že to vlastně necítím srdcem. Opravdu zmatené.

A co jinak? Mám pocit, že na Peťulu musím dohlížet, jinak by snad za celý týden neměla teplý oběd. Ještěže jsem ji dneska vytáhla do Kulturáku a pak jsme zašly do cukrárny. Naučila mě pít kafe. To jí neodpustím:) Ale ne. Je příjemné si dát kupříkladu Alžírskou kávu. Ten koňak a kupa šlehačky mi vždycky zvednou náladu a dodají energii:')

Tak trochu(nebo hodně) si myslím, že bylo zbytečné dávat Jiné časy na Ztraceno v přepisu a taky jsem to říkala. Možná to pár lidí čte, ale nekomentuje a to je pak tak nějak bez výsledku. Navíc já opravdu nejsem autorka pro široké publikum. Ano. Je čas na sebekritiku. Nejhorší je, že místo, abych se radovala z úspěchu přítelkyně, jen tiše závidím a přeju si být na jejím místě. Co jsem to za člověka? Myslím, že si můžu odpovědět sama. Jsem jen někdo další, komu se nesplnily jeho sny a představy a to si myslím, že jsem se snažila.

Zhruba čtyři měsíce jsem si lámala hlavu přemýšlením, jestli by bylo lepší jet na maturitní ples SaM autobusem nebo vlakem. Dobrala jsem se ke dvěma možnostem. Jet autobusem deset minut před čtvrtou ranní, ovšem bez přestupů až do Prostějova, nebo vlakem před půl osmou ranní a přestupovat v Kolíně. Well. Nakonec jsem zjistila, že tohle dilema už řešit nemusím. Nedostatek lístků ho vyřešil za mě.