The Librarian: Quest for the Spear

He didn't want to be a hero. He only wanted a job

Flynn Carson (Noah Wyle) je věčný student. Je mu již přes třicet, žije se svou matkou (Olympia Dukakis) a stále hledá obor, v němž by se dozvěděl něco nového. Nakonec je donucen skončit se studiem a začít si hledat práci. Dostane dopis od knihovny, přičemž při čtení se mu zjevuje text, kde se píše, že je pozvaný na pohovor. Když dorazí na místo určení, musí vyvstát frontu táhnoucí se na tři patra. Nakonec čelí tváří v tvář velmi odtažité Charlene (Jane Curtin) a poté Judsonovi (Bob Newhart), kdy mu je řečeno, že byl vybrán na pozici Knihovníka. Judson ho vezme do podzemi, kde mu ukáže pravou Knihovnu. Místo, kde se nachází magické předměty jako Pandořina skříňka, Archa úmluvy nebo samotný Excalibur. Nejprve tomu nevěří, ale nakonec pochopí, jak skvělou a později i nebezpečnou práci to dostal. Část Kopí Osudu je ukradena z Knihovny a Flynn musí najít zbývající dvě části dřív, než se k ním dostane Hadí bratrstvo, které vede bývalý Knihovník Edward Wilde (Kyle MacLachlan). V tom Flynnovi pomáhá Nicole Noone (Sonya Walger).

Myslím, že s klidným svědomím můžu říct, že Flynn Carsen je jako Lovci pokladů s přidáním magie. Ale ačkoliv nejsou již devadesátá léta, na mě to stále funguje. Flynn je roztomilý ňouma a navzdory své inteligenci není arogantní. Tenhle nešvar přišel až se Sherlockem. Nicole se zprvu chová odtažitě, ale Flynn si ji získá a nakonec spolu skončí v posteli. 

Noah se pro tuhle roli skutečně narodil a je na něm vidět, jak si ji užívá. Kylea jsem nikdy neměla nikde ráda a aspoň tady dostal, co si zasloužil. Ačkoliv to bylo natočené jako televizní film, mělo to docela úspěch, a proto jsme se dočkali dalších dvou pokračování plus seriálu, který vznikl vloni. Ale o tom až příště.

Stěhování

Absolvovala jsem pár prohlídek pokojů, přičemž jeden z nich byl suterén, ve druhém už v bytě žili čtyři lidi a nakonec jsem objevila 3+1 v Nových Butovicích. Už když jsem jela na prohlídku, měla jsem pocit, že tohle je to pravé místo. Je to sice 40 minut od Černého mostu, kde mi staví bus z Boleslavi, ale to mi až tak nevadí.

V sobotu jsem vyrazila s rodiči autem, přece jen prvotní stěhování toho obsahuje nejvíc jako plný kufr nebo nafukovací postel, přičemž jsme bloudili po Praze, ale po dvou hodinách jsme zdárně dorazili. Uklidila jsem si věci, taťka mi nafoukl postel a zajeli jsne do Jysku, kde jsem si vybrala židli, stůl a postel, přičemž první dvě položky jsem si mohla hned odnést. U postele jsem musela čekat na matraci, ale už ji tam mám, takže v sobotu si pro ni půjdu a taťka mi smontuje postel. Snad.

Spolubydlící jsou fajn. Moc se tu nepotkáváme a každá si hledíme svého, což mi dokonale vyhovuje. Aby to tady nebylo tak strohé, pořídila jsem si plakáty, díky nimž se cítím víc jako doma, i když asi ještě chvíli potrvá, než to budu jako domov brát.

Rekapitulace

Minulý rok byl plný dobrých i špatných rozhodnutích, z nichž některá byla opravdu těžká. Za jedno takové považuju odchod z pošty, kde jsem strávila sedm let. V žádném případě toho nelituju a opravdu se děsím představy, že bych se tam musela vrátit v případě, že nic jiného neseženu. Myslela jsem, že se odstěhuju do Prahy, ale ukázalo se, že na to nejsem připravená. 

Po dvou měsících jsem získala místo v Electro Worldu a zrovna v tu dobu se vyskytl inzerát, že kosmas hledá knihkupce. Celé dva měsíce jsem se na jejich stránky dívala a čekala a najednou, když jsem měla práci, se jim uvolnilo místo. Sice vím, že jsem neměla žádnou záruku, že by mě vzali, ale dodnes lituju, že jsem tam životopis neposlala. A myslím, že toho budu litovat ještě hodně dlouho, protože jsem dost možná přišla o vysněné místo jen proto, že jsem chtěla být férová k EW.

Bydlení s Pablem jsem nakonec odvolala a zatím ještě nevím, jestli toho budu litovat nebo ne. Myslím, že můj největší strach byl, že to prostě neutáhnu. Nicméně teď se nacházím ve stejné situaci jako před čtyřmi měsíci. Nemám ani práci a ani byt. Jediný rozdíl je, že mi EW poskytl čas se psychicky připravit na odstěhování se.