První městem ve Francii byla Marseille. Tuším, že druhé nebo třetí největší město s obrovským počtem přistěhovalců. Průvodkyně ho dokonce označila i za nebezpečné místo, pokud bychom se pohybovali mimo turistické trasy. Naštěstí moc času jsme v tom městě nestrávili. Po malé okružní pěší cestě jsme se vydali na loď, která nás dovezla na pevnost If, kterou Dumas využil pro svůj příběh Hrabě Monte Christo. Tam jsme strávili dvě hoďky, prohlédli si vězení, vyhlídku a vrátili jsme se zpátky do města. S Petrou jsme se na oběd zastavily v Mekáči, odkud máme historku, z níž Mekáč nevychází nejlíp. Že si musíte dát v Mekáči jídlo, abyste mohli na záchod, není nic neobvyklého. Co nás ale zarazilo, že i přes takové caviky jim fungoval jen jeden záchod a ještě k tomu panský. Člověk by řekl, že s takovým odbytem si budou moci dovolit víc záchodů nebo aspoň opraváře.
Dalšího dne jsme vyrazili do Cannes. Cestou jsme měli krátkou pauzu na focení, protože okolí bylo opravdu krásné. V Cannes byl další výlet lodí, tentokrát na ostrov Marguerita, kde byl vězněn muž se železnou maskou. Dumas měl vskutku slabost pro vězně, ačkoliv podle historiků skutečně existoval, akorát se přesně neví, kdo to byl. Po návratu jsme měli rozchod tak jsme s Petrou prozkoumaly různé uličky a zákoutí Na nikoho slavného jsme nenatrefily. Filmový festival byl až týden po našem odjezdu. Pak jsme odjeli do Antibes, kde se nachází Piccasovo muzeum.
Poslední den jsme se vydali do Nice, kde stejně jako v Monacu jsme měli deset hodin volna. Nejprve nás průvodkyně vzala na pěší prohlídku, ukázala nám ovocný a květinový trh, kde jsem si koupila ostružiny, které jsem neměla celou věčnost, zavedla nás na vyhlídku s místním vodopádem (jsem jimi poměrně fascinována) a pak jsme na cca sedm hodin měli rozchod. Poté, co jsme se s Petrou vrátily z vyhlídky zpátky do města, jsme se motaly v uličkách a přemýšlely, kam bychom se šly najíst, až jsme zpátky u trhu našly italskou restauraci, kde jsme si daly bolongské špagety a něco tak dobrého jsem hodně dlouho nejedla. A dokonce mě to i pořádně zasytilo. Pak jsme navštívily obchodní dům Lafayette pro bohaté a nakonec zakotvily v OC pro smrtelníky, kde jsme si ve Starbuck daly kafe. Zbytek času jsme strávily nakupováním takže mimo jiné mám i kalendář na příští rok.
Když to celé shrnu, byla to pěkná dovolená. Tentokát mě nohy bolely až poslední den, což považuju za úspěch vzhledem k množství nachozených kilometrů. Všude jsem si vystačila s angličtinou a můžu začít přemýšlet, kam se vydám příští rok. Nějakou představu už bych měla:).
