Secret Diary of Call Girl

Billie mám ráda od dob Doctora ale s tímhle seriálem jsem váhala. Asi proto, že jsem nevěděla, co od toho čekat. Nakonec mě přesvědčilo několik po sobě jdoucích událostí a s chutí jsem se pustila do sledování.

Season 1

V první sérii se nám představí hlavní hrdinka Hannah(Billie Piper), která vede dvojí život. Pro přátelé a rodinu pracuje jako noční sekretářka, ale ve skutečnosti se věnuje prostituci pod přezdívkou Bella. V prvním díle vysvětluje, proč to dělá a seznamuje nás s lidmi, kteří úzce patří do jejího života. Se svým dlouholetým kamarádem Benem(Iddo Goldberg), kterému v průběhu první série prozradí, co doopravdy dělá, Stephanii(Cherie Lunghi), která funguje na způsob bordel-mamá a sestrou Jackie(Joanna Bobin). Na konci série se od Stephanie osamostatní a začne pracovat na vlastní pěst.


Season 2

Hned v prvním díle si splete klienta s mužem, který jen tak seděl u baru a seznámí se tak s Alexem(Callum Blue), s kterým po čase začne chodit, aniž by on věděl, že randí s prostitutkou. Musím říct, že je to nejspíš první seriál, kde jsem si Calluma opravdu oblíbila a bylo mi líto se s ním rozloučit, páč jsem měla jeho postavu ráda. Byl to sympaťák. I když způsob, jakým to Hannah totálně pokazila, byl až neskutečně průhledný. V téhle sérii si také našla kamarádku z branže, která si nechávala říkat Bambi(Ashley Madekwe).


Season 3

Hannah se rozhodla zapomenout na Alexe tím, že začala psát knihu o životě Belly, která měla velký úspěch. Její vydavatel Duncan(James D'Arcy) ji požádal, aby napsala pokračování. Což Hannah udělala a posílala mu po kapitolách pokračování. Během té doby se sblížili a Hannah se znovu zamilovala. Jenže se opět něco pokazilo a tentokrát to nebyla její vina. Co se týče Bambi, měla větší štěstí. Potkala svého prince, takřka doslova, a vdala se, čímž se s námi rozloučila.


Season 4

Ve čtvrté a zároveň v poslední sérii začne Hanhd randit se svým kamarádem Benem, který je do ní tajně zamilovaný snad od začátku seriálu, i když hodně znát je to v polovině třetí série. Stephanie skončí ve vazbě za překupnictví a k Hannah pošle dočasně svou dceru Poppy(Lily James), která nic neví o skutečné práci své matky, a když se to dozvídá, je velmi v šoku. Na konci série je Ben unaven z tajemství, která před ním Hannah má jenom, aby ho neranila, a proto jí dá ultimátum. Buď on, nebo práce. Jak to dopadlo, neprozradím, ale byla jsem zklamaná.

Přesto se seriál dobře sledoval a těch v průměru 21 minut každého dílu jsem si náležitě užila. Někdy to bylo komické, někdy vážně a dozvěděla jsem se z toho pár zajímavostí o mužských choutkách:) Věřím, že jednou se to bude hodit:-)

Anglie

Je mi záhadou, jak tu zemi můžu milovat, ale miluju bez jakýkoliv pochyb a námitek. Tentokrát jsem se tam vydala s Petrou a to v termínu 20. - 27. srpna.

Vyjížděli jsme kolem půl deváté a na hranice dorazili před půlnocí. Následovala šestihodinová cesta přes Německo do Belgie, kde jsme měli strávit první den. Kolem osmé jsme dojeli do Bruselu, kde nám průvodce ukázal náměstí a čůrajícího panáčka.

Po Bruselu jsme zajeli do Gentu, kde jsme se podívali na středověký hrad a odjeli do Bruggy, kde jsme měli zajištěné ubytování. Po uložení zavazadel jsme se s průvodcem vydali na prohlídku města a dostali do ruky mapu, abychom trefili nazpátek. Jsem ráda, že se v mapách vyznám, páč jak sama Petra přiznává, byly bychom bez šance.

Druhý den jsme vstávali ve 2:45, což po předchozí noci v autobuse bylo fakt suprové, ale nedalo se nic dělat. Trajekt na nikoho nečeká. Je zajímavé, že vždycky pluju tak, že zrovna svítá. Asi mi je souzeno to vidět. Je to krása.


V Doveru jsme měli přestávku, abychom si mohli udělat fotky hradu a jak jsem tam tak stála a fotila, vzpomněla jsem si na SaMin obrázek, který mi kdysi nakreslila a na nemž bylo napsáno dreams can come true. V tu chvíli jsem věděla, že se sen naplnil.




Ten den jsme jeli do Cantebury, kde stojí katedrála, navštívili Folkstone, které je opravdu cítit rybinou, Hastings s poutí a Brighton. Na Královský pavilon nezbyl čas, ale byly jsme s Petrou v mořském akváriu a já si tam koupila plyšového žraloka a pojmenovala ho Arak.


Třetí den jsme navštívili Salisbury, což je město s další katedrálou, Stonehenge, o jehož návštěvě jsem snila snad deset let, Avebury, kde jsme cestou ke kamenům museli dávat setsakra pozor, kam šlapeme, neboť se všude válely kozí hovínka. No a nakonec jsme skončili v Exeteru, kde jsme byli i dva dny ubytovaní.




Čtvrtý den, to byla středa, jsme zajeli ke Cornwalskému pobřeží, v dešti se vyšplhali k ruinám hradu Tintagel a kochali se výhledem na pobřeží a moře. Pak se spustil takový liják, že deštníky neměly šanci vyhrát takto nerovný souboj, ještě když hrozně foukalo. Po nějaké půl hodině se to uklidnilo, udělala jsem pár fotek a pomalu jsme scházeli dolů. Začalo svítit sluníčko a než jsme se dostali do obchůdku, uschli jsme. Na zbytek dne mám jen mlhavé vzpomínky, neboť Cornwall to všechno předčil.




Pátý den jsme navštívili Bath a s tím spojené Římské lázně, utratili hodně peněz za dárky a vydali se do Oxfordu. V Trinity College jsme chtěli vidět jídelnu, která inspirovala tvůrce Pottera, ale zrovna ten den tam něco opravovali. Zřejmě mi tím někdo chce naznačit, že tam mám jet ještě jednou:D Ubytováni jsme byli poblíž letiště Heathrow, a tak jsme se s Petrou ještě před setměním chvíli dívaly, jak tam každé dvě nebo tři minuty přilétává letadlo.


Šestý a zároveň poslední den pobytu jsme strávili v Londýně. U metra jsme se s Petrou odpojily od průvodce se skupinou a zamířily si koupit lístek, což se po nějakém to čekání podařilo. Poté mi chvíli trvalo, než jsem se zorientovala, ale brzy jsme už mířily k muzeu Madame Tussaud, kde jsme si vystály hodinovou frontu, než jsme se konečně dostaly na řadu. No a pak jsme jely do Toweru a odtamtud do Greenwich a znovu jsem vyšlapala ten hnusný kopec, o kterém jsem doufala, že už tam nebudu muset, ale čekal tam bus tak nebylo zbytí. Do Prahy jsme se vrátili kolem jedenácté hodiny dopoledne a ve dvě už jsem byla doma.


Když to obohatím o detaily, propršel nám takřka celý zájezd, hodně času jsme strávili v autobusech při přesunech mezi navštěvovanými místy, často jsme pátrali po tom, co budeme jíst a kam si dojdeme na záchod, ale nelituju jediné minuty, kdy jsem tam byla, neboť jsem si třikrát dala ty jejich vynikající hranolky a jednou rybu, domluvila jsem se více méně bez potíží a vždycky, což mě udivuje nejvíc, jsem našla cestu zpět k autobusu, aniž bych musela příliš přemýšlet nad tím, kam to vlastně jdu.

Shrnuto a podtrženo: I love England, I always have and I will.

Červnová dovolená

Vím, že mám příšerné zpoždění, ale před dovolenou v Anglii nejsem prostě schopna blogovat z hrůzy, že by se mohlo něco pokazit, když bych sem psala, jak se těším, a proto jsem pro jistotu nepsala nic:)

Ve dnech 22. - 24. června jsem žila ve vesničce nazvané Pašovice, která se nachází poblíž Zlína. Bydlely jsme tam s Andro u jejího táty, kterého jsem shledala jako naprosto skvělého člověka. Přátelský, zábavný a otevřený. Bylo znát, že má Andro hodně rád.

A co jsme dělaly? Koukaly na seriály. 'Donutila' jsem ji shlédnout pár dílů Sanctuary a Andro mi na oplátku pustila ER. Nakonec to nebyla taková hrůza, jak jsem se domnívala:) No zachraňovala to Alex Kingston, ale ne tolik, abych se na to někdy dívala sama od sebe. Na Doctora nedošlo. DVD mechanika schlamstla DVD a nechtěla ho vydat. Maybe next time.

Vyšly jsme si na procházku, ale já měla strašné boty, a daleko jsme se nedostaly. Obchod COOP se ukázal jako moje největší spása, neboť pít jen vodu tři dny by mě asi zabilo nebo totálně otrávilo. Navštívily jsme kartářku a já se dozvěděla pár zajímavých věcí, u kterých bych fakt chtěla, aby se splnily. Jeden večer jsme seděli, já, Andro a její táta, pili Puškina, kecali a to považuju za nejlepší večer, který jsem na téhle dovče zažila.

25. června jsem odjížděla k SaM do Plumlova. Navštívily jsme hrad a udělaly si procházku kolem vypuštěné přehrady. Cestou mi nabídla třešně. Ne, že bych je vyloženě nejedla, jen je nejím utrhnuté ze stromu. Yeah. Asi jsem už moc rozmazlená měšťanka.

Další den mě vzala na procházku na hřbitov. Nevím proč, ale mám hřbitovy ráda. Je tam klid a úplně jiná atmosféra. Je to jako by ze mě někdo sejmul všechnu tíhu, kterou s sebou nosím. Se SaM jsem pro změnu sledovala filmy. A pustila mi Dr. Horrible. Když jsem Nathana Filliona viděla přistát na jedoucím autě, začala jsem se strašně smát, protože je to naprostá šílenost.

26. jsme zamířily do Olomouce. Něco si zařídila ve škole, prošly jsme pár kostelů a jely do Zoo. Těšila jsem se na opice a překvapila mě a zároveň velmi potěšila ta spousta vlků. Miluju vlky. Hrozně moc. Jsou to ty nejkrásnější stvoření na světě:-*

Domů jsem se 27. června kolem sedmé hodiny večerní a další den hned šla do práce, ale přežila jsem:-)