neděle 22. listopadu 2009

Xena warrior princess - season 2

Xena je dobrodružný seriál odehrávající se v antickém prostředí. Xena princezna bojovnice(Lucy Lawless) společně se svou přítelkyní Gabrielou později princezna Amazonek(Renee O'Connor) cestuje světem a pomáhá slabým a bezbranným, aby napravila své hříchy, které spáchala v dobách, kdy byla na straně zla.

Kdysi dávno, těch osm let to bude minimálně, jsem Xenu sledovala v televizi(vyjma první sezóny, které běžela někde nedávno) a bavila mě tak do páté řady, kdy se to k mé nechuti zvrtlo. Začala jsem ji nyní znovu sledovat, neboť jsem byla zvědavá, jestli se na ni budu dívat stejně, nebo se mé názory pozmění. Nejprve jsem se dívala jeden díl denně, ale od pátého dílu, kdy se vrátila Calisto(Hudson Leick), jsem se do sledování ponořila a zvládla jsem šest dílů za den(ano, takhle jsem trávila dovolenou, ale jen jeden den to byl:)). Jestli si pamatuju dobře, zvládla jsem ji zhruba za deset dní. Tomu se říká úspěch na to, že jsem na ni donedávna reagovala s nechutí:-)

Každopádně tady jsou moje oblíbené díly: Intimate Stranger, Ten Little Warlords, Destiny, The Quest, A Necessary Evil, For Him The Bell Tolls, The Lost Mariner a A Comedy of Eros. Námořníka si nechávám kvůli jedné jediné scéně, až tak je dobrá, a Erosa hlavně pro scény s ním, neboť blonďatý Karl Urban s křídly je opravdu zábavná podívaná. Není epizoda, která by mě vyloženě nebavila, ale mezi ty slabší počítám: Blind Faith, The Execution, Warrior...Pricess...Tramp a Orphan of war.

Ice Princess














Film je o dívce, která nikdy nechtěla nic jiného, než studovat na Harvardu. Vyniká ve fyzice a pro Harvard si musí připravit práci. Vybere si tedy krasobruslení. Kvůli svému studiu se začíná bruslení věnovat intenzivněji a časem si uvědomí, že tohle je její sen, a i když jí matka odrazuje, ona jde za svým snem.

Michelle Trachtenberg(Casey) byla roztomilá a nádherná v tom modrém kostýmku a s vlasy upravenými do drdolu. Potěšila mě i Hayden Panettiere. Její postava nakonec nebyla tak protivná, jak vypadala zpočátku. Ukázalo se, že bruslení není to, co ji láká, a proto uvitala, když Casey převzala její místo.
Krasoblusení mě nikdy nebralo, ale když jsem viděla tenhle film, rozhodla jsem se aspoň chodit bruslit. Bude to aspoň nějaká aktivita. Rozhodně se tomu nechci věnovat závodně. Nechápu, jak se nad tím můžou krasobruslařky rozčilovat. Nerozumím tomu, že někdo uvěří tomu, že to co se Casey naučila rychle, se naučí ony stejně tak. Já se na tenhle film můžu díval stále dokola, obzvlášť na její poslední bruslení, protože je to její splnění snu. Je v tom určitá naděje a síla poslechnout své srdce.

Bruslení

Pod vlivem filmu Ice Princess, později přibude příspěvek o něm, jsem se rozhodla začít chodit bruslit a dneska jsem byla na Zimním stadionu. Dřív jsem jezdila na in-linech a na ledu jsem stála jen jednou před deseti lety a ještě tak deset minut, nicméně si myslím, že to nakonec nebyla taková hrůza.

Upřímně záviděla jsem těm, kteří tam byli s někým, kdo uměl bruslit dobře, protože ač mnozí tvrdí, že je to jen o udržení rovnováhy, je v tom mnohem víc. Člověk se musí naučit otáčet, měnit směry, zastavovat. Mimochodem u toho posledního jsem naprosto vyhořela. Nemám představu, jak bych měla zastavit. Jako viděla jsem, jak to dělají druzí, ale tak nějak jsem měla strach to vyzkoušet. Doufám, že se mnou Péťa někdy půjde a že to bude umět a naučí mě to.

Rozhodně mě to bavilo, i když jsem dvakrát slítla. Pěkně bolestivé dopady to byly. Jednou abych se vyhnula a podruhé jsem neudržela rovnováhu a pěkně se tam rozplácla. Nicméně už po pár minutách na ledu jsem věděla, že tohle je místo pro mě. Tohle je místo, pro které mi může srdce zahořet. Možná se ukáže, že je to hobby, u kterého vydržím. We'll see:-)

neděle 15. listopadu 2009

Cesta bez cíle

Není to tak dlouho, co jsem si myslela, že mým životním cílem je divadlo nebo herectví všeobecně. Neuplynulo mnoho času od chvil, kdy jsem snila o potlesku na podiu. Nezavrhla jsem tu představu úplně. Spíš jsem si uvědomila, že k tomu nedojde. Uvědomila jsem si, že mě k tomu netáhne srdce. Kdyby ano, nelitovala bych peněz, které bych do toho musela vrazit, protože jak jsem už zjistila, pokud se pro něco opravdu nadchnu a dám do toho srdce, peníze nehrajou roli. Ještě že jsem skromná, jinak s tím pošťáckým platem nevím:@)

Než si najdu nový cíl, nebo on si najde mě, budu kráčet cestou bez cíle. Uvidím, kam mě ta cesta zavede. Nechám se překvapit. Třeba budou sudičky i kreativní a já se přece jen uplatním v umělecké branži:')