Hobbit The Unexpected Journey

Příběh začíná starým Bilbem (Ian Holm), který sepisoval své paměti pro Froda (Elijah Wood) a následně se děj přesune o šedesát let dříve, kde mladý Bilbo (Martin Freeman) sedí na své verandě a přijde za ním Gandalf (Ian McKellen). Po jejich podivné rozpravě o významu dobrého jitra se u Bilba zastaví dvanáct trpaslíků a se zpožděním jejich vůdce Thorin (Richard Armitage). Bilbo je požádán o přidání se k jejich výpravě za znovudobytí trpasličího domova, kde v současnosti žije drak Smaug(Šmak). Po určitém váhání se k nim přidává, a tak začíná jeho neočekávaná cesta.

Že je Martin Freeman dobrý herec, vím od dob seriálového Sherlocka, ale v Hobitovi byl naprosto perfektní. Z té přeměny z pohodlného Hobita na bojujícího a stále zůstávajícího sám sebou Hobita jsem mu věřila každou změnu, která se v něm odehrála. Ten vnitřní boj, který sváděl, když váhal, zda Gluma zabít či ušetřit, se mu odrážel v očích stejně jako nejistota, co na téhle výpravě vlastně dělá. Iana McKellena ani nemusím zmiňovat. Je to uznávaný herec a ještě mě v ničem nezklamal. A nakonec hvězda večera. Aspoň pro mě:) Chvíle, na kterou jsem dlouho čekala. Richard Armitage na velkém plátně. Ten chlap prostě musí dobýt svět. Je talentovaný, má nadherný hlas a charisma na rozdávání. Žrala jsem, jak dokázal mlátit kovadlinou do rozžhaveného meče(ano, mám slabost pro kováře) a taky tu scénu, kdy přizná svou chybu.

Za zmínku rozhodně stojí Hugo Weaving, z kterého vůdcovství přímo sálá, Cate Blanchett, která je přímo stvořená pro mocnou elfku a nestárnoucí Christopher Lee. Ze známých tváří bych mohla jmenovat ještě Deana O'Gormana, trpaslík Fili, a Aidana Turnera, trpaslík Kili, který to s lukem opravdu uměl.

Hobbit mi spíš připomínal druhý díl Narnie než LOTRa, aspoň co se hláškujících trpaslíků týče. Na můj vkus to bylo příliš rozvleklé a mít to o půl hoďky míň, byla bych spokojená. Tradičně schizofrenní Glum byl nejzabávnější a jsem zvědavá na jeho úlohu v druhém filmu, když už mu Bilbo prsten ukradl. Že by se ho snažil získat zpět? Nechám se překvapit. Jediné, co mě zklamalo, byl konec. Opravdu bylo nutné dávat něco tak klišovitého jako drakovo otevření oka? Kdo by to byl čekal, že?

Rozhodně se na film znovu podívám a to nejspíš ještě několikrát. Doporučuju všem se zálibou ve fantasy a v silných příbězích.

Anna Karenina

Anna Karenina je příběh ruského autora Lea Tolstého převedený na stříbrné plátno. Je to příběh o lásce, o hanbě a zneuctění. Anna Karenina (Keira Knightley) je manželka státního úředníka Alexeje (Jude Law), který ji zjevně miluje víc, než ona kdy milovala jeho. Přesto spolu žijí v manželství a mají syna Serhozu (Oskar McNamara). Anna má bratra Stiva (Matthew MacFadyen), který podvedl svou ženu Dolly (Kelly Macdonald), a žádá svou sestru, aby Dolly přemluvila k odpuštění. Cestou se ve vlaku seznámí s hraběnkou Vronskaya (Olivia Williams) a jejím synem Alexejem Vronskym (Aaron Taylor-Johnson). Na přeskočení jiskry stačí letmý pohled, a i když se Anna snaží odolávat, jeho svodům nakonec podlehne a zničí tak život nejen sobě.

Co mi na filmu přišlo zvláštní a značně rozptylující, byl způsob, jakým to bylo natočeno. Chvílemi to působilo, že Kareninovi žijí v divadle a jindy to vypadalo jako kterýkoliv jiný dům. Postavy strnulé uprostřed pohybu možná měly dát vyniknout Anně, ale rušilo mě to.

Keira byla výborná, ostatně jako vždy. Někdy mám dojem, že se v dramatech vyžívá. Její lehký úsměv ji dělá opravdu okouzlující a nevinnou. Matthewa bych ani nepoznala, kdybych neznala jeho hlas. Ten knír byl za trest. Bylo ovšem zajímavé ho pozorovat v prostoprášné roli. Judea Lawa mi bylo líto. Jeho postava byla tak milující a obětavá, až jsem měla chuť s Annou zatřást, aby přestala bláznit a vrátila se k manželovi. To, že ji dokázal odpustit, znamenalo všechno.

Nejzajímavější a zřejmě nejsmutnější na tom filmu byl fakt, že Annu nejvíce soudily ženy. Jako by ji záviděly, že se odvážila poslechnout hlas svého srdce. Pokud má někdo rád drama a Keiru, rozhodně doporučuju. Sice to má dobré dvě hodinky, ale nenudila jsem se.