Resty

Protože je konec roku, rozhodla jsem se napsat do blogu o novinkách, některých svých myšlenkách a plánech, i když jsem se už kdysi rozhodla, že nic plánovat nebudu, neboť existuje tolik věcí, které se můžou pokazit a pak jsem akorát zklamaná a naštvaná. Bohužel se ukazuje, že plánování mě baví, a proto u něj skončím i v příštím roce.

Nejprve začnu tím, že mi pošta prodloužila smlouvu opět na rok. Tudíž ze mě bude přepážková pracovnice až do 31.12.2014, pokud nezačnou propouštět z nadbytečnosti. Vedoucí tím ráda vyhrožuje, ale to dělá už od chvíle, co nastoupila na naši poštu a v lednu to bude šest let.

Co se týše mého synovce Jakuba, bude mu pomalu pět měsíců, váží přes šest kilo a bylo náročné ho udržet, když pořád kopal nožičkama. Hrozně mě bavilo vozit ho v kočárku, když jsme šli všichni kromě jeho maminy, která si potřebovala odpočinout, na procházku. Přišlo mi to neuvěřitelně rekreační. Na fotkách jsem já s Kubíkem a Mnichovo Hradiště zachycené při západu slunce.

A co mě v čeká v následujícím roce? Nejbližší zajímavé dění se chystá ke konci února, kdy jsem pozvaná na turnaj v šipkách do Pašovic. Asi bych měla začít trénovat aspoň jednou týdně, ať ty svaly pak nejsou tak bolavé:). Nemyslela jsem si, že jsou šipky tak náročné, ale bez tréninku tělo prostě protestuje:D. Ještě počkám, jaký bude mít Andro tatík směny, ale chtělo by to jet aspoň na čtyři dny, aby se ta cesta vyplatila.

Pokud to podmínky na poště umožní, s Petrou bychom začátkem května rády zamířily na francouzskou riviéru s následující trasou Verona | Monaco | Antibes | Marseille | pevnost d’If | Saint Tropez | Fréjus | Cannes | ostrov Marguerita | Nice. Pokud to nevyjde, existuje možnost Anglie se skotským pohlazením. Kdokoliv se může přidat:-D.

V srpnu bych měla opět vyrazit na Moravu a uvažovala jsem, že bych po Andro navštívila ještě i Pabla, pokud o to bude stát, aby mě vzal na slibovanou pirátskou loď:-). Ale to už je krapet vzdálenější budoucnost.

Ale když už mluvím o vzdálené budoucnosti, dlouho jsme s Pablem mluvili o práci na Novém Zélandu. Nakonec jsme oba došli k závěru, že bude vhodnější sehnat si něco v Evropě. Ono přece jen na tom NZ je ten řidičák docela důležitý a zatímco já ho nemám vůbec, on nerad řídí. Jestli ale nakonec odcestujeme, je prozatím skutečně jen ve hvězdách.

Hobbit: Desolation of Smaug

Na konci prvního dílu skončil Bilbo Pytlík (Martin Freeman) společně s trpaslíky v čele s Thorinem (Richard Armitage) a Gandalfem (Ian McKellen) na skalním výběžku, odkud vidí na Osamělou horu, ve které leží celé bohatství trpaslíků, přičemž ho hlídá drak Šmak. Druhý díl začíná flashbackem, kdy Gandalf přijde za Thorinem a řekne mu o možnosti znovudobytí jeho království. Poté se děj vrací zpátky k výběžku, odkud hrdinové pokračující ve své cestě.

Druhý díl se mi líbil o něco víc a hlavně mi rychleji utekl. A to navzdory tomu, že jsem si některé scény pamatovala z knížky. Jsem poučena, abych u Hunger Games nečetla napřed, protože to ztrácí svoje kouzlo. I když Peter Jackson přidal spoustu scén a pár postav. Mezi nimi Legolase (Orlando Bloom) a další elfku jménem Tauriel (Evangeline Lilly), kterou se museli pokoušet spárovat s Kilim (Aidan Turner). Klidně bych se bez toho obešla.

Co mě opravdu nadchlo, byl drak a zejména Benedict Cumberbath, který ho mluvil. Ten si to opravdu užil. A samozřejmě Bilbovo patolízalství, když se snažil draka ukonejšit, aby ho nesežehl, bylo výborné. Moc mě nebavil Thorin. Nejspíš proto že byl ještě arogantnějším než v prvním díle, ale aspoň tenhle charakter dostál své knižní předloze. Naopak se mi líbil Bard (Luke Evans), který tam měl snad jako jediný rozum.

Těším se na třetí díl, i když stěží můžu doufat, že bude méně přeplácaný, než předchozí dva díly.

Hunger Games: Catching Fire

Remember who the enemy is

Druhý díl začíná podobně jako ten první, kdy jde Katniss Everdeen (Jennifer Lawrence) do lesa, aby něco ulovila. Cestou na zpět ji doprovází její kamarád Gale (Liam Hemsworth), který soudě podle polibku na rozloučenou by chtěl být něco víc. Katniss po návratu domů zjistí, že ji návštívil prezident Snow (Donald Sutherland) osobně. V podstatě ji vyhrožuje, že pokud svůj vztah s Peetem (Josh Hutcherson) nebude hrát přesvědčivěji, nechá zlikvidovat její matku (Paula Malsomson), sestru Primose (Willow Shields) i Galea. Katniss a Peeta jsou nuceni absolvovat cestu, při které děkují Kapitolu za jejich štědrost a laskavost. Přesto se prezidentovi začne vše vymykat z rukou, když se Katniss stane symbolem rebelie proti Kapitolu. Nový tvůrce Her Plutarch Heavensbee (Philip Seymour Hoffman) přijde na 75. ročník s něčím neobvyklým a Katniss s Peetou se musí vrátit do Arény, aby tam znovu bojovali o svůj život. Tentokrát je to jiné. Uzavírají se spojenectví a jediní Katniss s Peetou netuší, že tentokrát jde o něco víc než jen o přežití.

Dvojka se mi líbila o něco víc než jednička a celou dobu jsem litovala Peeta, který je do Katniss opravdu zamilovaný. A taky má takové pěkné puppy eyes:D. Ačkoliv rozjezd byl obdobně pomalý jako u předchozího dílu a v aréně nakonec moc času nestrávili, bavilo mě to. Objevili se známé tváře jako Haymitch (Woody Harrelson), Caesar Flickerman (Stanley Tucci), Effie Trinket (Elizabeth Banks) a Cinna (Levvy Kravitz) a ukázali se nové, z nichž za nejzajímavější považuju Mags (Lynn Cohen), Finnick Odair (Sam Claflin) a Johanna Mason (Jena Malone).

Jedna scéna ke konci filmu byla opravdu tak povedená, že jsem měla chuť jim zatleskat. A stejně jako jedničku uvidím i dvojku nejspíš ještě jednou nebo dvakrát než budou příští rok dávat třetí díl, který je rozložen na další dva díly, abychom si Katniss Everdeen a jejího milostného dramatu užili co nejvíc:).

Paranoia

Adam Cassidy (Liam Hemsworth) chce od života víc než jen žít v chudší části New Yorku. Pracuje pro vyvojářskou firmu, které šéfuje Nicolas Wyatt (Gary Oldman). Společně se svými přáteli Kevinem (Lucas Till) a Alison (Angela Sarafyan) odprezentuje vylepšení mobilního telefonu, které se však nesetká s úspěchem a kvůli Adamově drzosti jsou všichni tři propuštěni. Adam využije kreditku určenou k výzkumu a jde do luxusního baru, kde s přáteli utratí šestnáct tisíc dolarů. Následujícího dne ho vyzvedne Wyattova pravá ruka Miles Meechum (Julian McMahon) a doveze ho k Wyattovi, který mu dá nabídku, kterou nemůže odmítnout, pokud nechce skončit ve vězení. Vyšle ho na špionáž ke konkurenční firmě, jež řídí Jock Goddar (Harrison Ford), kde se setká a sblíží s vývojářkou Emmou Jennigs (Amber Heard). Začíná nebezpečná hra, která může stát Adama i jeho přátelé život.

Abych řekla pravdu od Liama jsem nic moc nečekala a to, co jsem dostala, mě překvapilo. Přesvědčil mě, že nepotřebuje záštitu svého staršího bratra Chrise, aby byl obsazován do filmů, protože hrát umí. Jen jsem do Paranoii neviděla nic, v čem by měl možnost zářit. Jsem v pokušení zkouknout i jiné jeho filmy. Garymu ty role záporáků prostě sedí a jsem ráda, že konečně přijal roli ve filmu, který jsem považovala za zajímavý ke shlédnutí. Holohlavého a brýlatého Forda jsem měla problém poznat a tahle role mu sedla o to víc, že to bylo něco, s čím jsem se u něj dosud nesetkala. Další herci, co stojí za zmínku, jsou Kevin Kilner a Josh Holloway.

Říká se, že když se dva hádají, třetí se směje. A tenhle film to naplnil do puntíku. Byla by škoda prozradit zápletku, protože to opravdu stojí za shlédnutí., ale řekla bych, že všichni dostali, co si zasloužili.

Přepadovka

Poté, co jsem opustila Uherské Hradiště, jsem autobusem zamířila do Zlína. Předmětem sázky bylo, že k nim trefím bez pomoci, přičemž když vyhraju já, půjdeme pěšky do města. Vystoupila jsem na Náměstí Práce, kde se dají koupit lístky na trolejbus a k mému šoku to tam bylo rozkopané a bez automatu. Než jsem mohla začít panikařit, uvědomila jsem si, že o zastávku dál, která byla cca 200 metrů je ten automat taky. Zakoupila jsem lístek a už jen čekala na příslušný trolejbus. Jakmile mě zavezl, kam jsem potřebovala, trefit k jejich domu nebyl problém, neboť tou cestou jsem šla snad 50x za tu dobu, co se známe a co tam jezdím.

Jak jsem byla instruována, zaklepala jsem na okno. Otevřela mi její mamka, která z mé přítomnosti utrpěla lehký šok, neboť jsem byla nečekaná návštěva. S Andro jsme se přesně nedomlouvaly. Celkem rychle se vzpamatovala, pozvala mě dál a já šla vzbudit Andro, která se ještě v půl jedné válela v posteli. Ne že by to bylo něco neobvyklého.:-D

Když jsem vyhrála sázku, šly jsme hodinovou procházkou do města na oběd, navštívit jejího tátu, pro kterého to bylo rovněž překvapení, ale usuzuju, že příjemné. Pak jsme koupily lístky do kina na Hunger Games, kterým se budu věnovat později.

Po kině jsme se vrátily domů, chvíli jsem psala, a když se mi kolem půl druhé dobil MP3 přehrávač, zamířily jsme do postele, kde jsem se vykecávaly až do půl páté.

Pablo se mě den předtím ptal, jakou nejbláznivější věc jsem kdy udělala, a tahle tak trochu neočekávaná návštěva bylo to nejbláznivější rozhodnutí v mém životě a stálo to za to.:-)

Uherské Hradiště

20. - 23. listopadu

Cesta započala 20. listopadu v 8:10, kdy jsem vyšla z bytu a trvala neuvěřitelných 6 hodin a 55 minut. Nejprve jsem MHD dorazila na hlavní nádraží v Mladé Boleslavi, odkud jsem rychlíkem dojela do Kolína, kde jsem strávila něco přes hodinu, abych pak nasedla na další rychlík z Prahy do Luhačovic, přičemž já jsem vystoupila v Uherském Hradišti, kde už na mě Pablo čekal.

První věc, kterou jsme udělali, bylo, že jsem se ubytovala v koleji jedné vysoké školy, která byla od vlakáče vzdálená cca deset minut klidné chůze a zhruba 200 metrů od Kauflandu. Za tři noci jsem zaplatila 1050Kč a za to jsem pro sebe měla kuchyňku, sociální zařízení a pokoj jednou tak velký, než mám doma a měla jsem ho celý pro sebe, což byla paráda.

  Poté jsme vyrazili do města do knihovny s růžovou fasádou. Vážně. Nedělám si srandu. Je skutečně růžová! Tam jsem odevzdala svůj životopis, ale bohužel jsem neměla příležitost mluvit s ředitelem. Zkusím to za rok znova.:-) Po knihovně jsme se trochu prošli městem, koupila jsem si londýnský čaj(a ani nemusím do Londýna:D) a nakonec skončili ve vinárně, kde jsem si dala polosladké bílé víno s názvem Rulandské šedé. Velmi dobré. Po vínu jsme zamířili zpátky na ubytování, kde jsme si další dvě nebo tři hodiny povídali.

Druhý den jsme měli sraz na náměstí, kam jsem trefila sama, neboť se nedalo kde zabloudit, omrkla poštu, nakoupila pohledy a následovala prohlídka kostela i s půl hodinovým výkladem. Dostala jsem se i do kaple, což byl takový příjemný bonus. Ke kostelu jsme přidali ještě jeho těsné okolí plus Matyášova brána. Poté mě vzal k sobě domů, kde jsme si dali kafe a taštičky z listového těsta s jablky. Chutnalo a Pablo rozhodně umí vařit lépe než já.:D Po obídku jsme vyzvedli jednoho jeho kamaráda Ondru a počkali na bratrance Davida, abychom se společně vydali na bowling. Jak můžete vidět, nevyhrála jsem.:)

Po mé těsné prohře jsme se všichni čtyři vydali do čajovny, kde jsme strávili zhruba dvě hodiny s deskovou hrou nazvanou Osadníci z čehosi.:D Už je to přes týden, co jsem to hrála:D Nemůžu si pamatovat všechny detaily.:-) Když jsme doprovodili Ondru zpátky na nádraží, zašli jsme na vynikající quatro salami pizzu a po ní jsme si ještě dali sacher, abychom neměli málo sladkého.:D Cestou jsem tak zmokla, že ze mě voda kapala.:D

Třetí den se počasí umoudřilo, což bylo ideální pro prohlídku města s výkladem, pak oběd a výšlap hezky do kopce na hřbitov. Pak jsme zapadli do bowling centra, ale tentokrát bez hraní bowlingu. Já jsem si dala svou životodárnou pepsi, on kafe a asi hodinu ne-li víc jsme strávili povídáním si o příbězích. Záhy na to mi chtěl ukázat jakýsi pamětník Cyrila a Metoděje a nenapadlo ho nic jiného, než jít přes rozbahněné pole.
 A takhle to dopadlo.:D A ještě něco z památníku.

Večer jsme opět zaparkovali ve stejné vinárně jako předtím a dali si stejné vínečko. A k tomu chleba s výborným sádlem. Hned bych si to dala znova.:D Večer jsme opět završili pokecem na pokoji.

V sobotu mě doprovodil na autobusák, kde jsem nasedla směr Zlín, abych vyhrála sázku, kterou jsem uzavřela s Andro. Ale o tom až příště.:)

Thor: Dark World

Some believe that before the universe there was nothing. They're wrong. It was darkness and it has survived.

 Pokud by měl někdo v úmyslu koukat na Thora 2 bez shlédnutí Avengers, mohlo by se stát, že některým scénám nebude tak docela rozumět, neboť druhý díl navazuje právě na Avengers a ne na první díl Thora. Film začíná představením záporáka temného elfa Malekitha (Christopher Eccleston), který stvořil energii Aether, jež dokáže uvrhnout celý vesmír zpět do temnoty. Je poražen Odinovým otcem a uloží se ke spánku. Děj pokračuje do současnosti, kde je Loki (Tom Hiddleston) odsouzen Odinem (Anthony Hopkins) k doživotnímu žaláři, zatímco Thor (Chris Hemsworth) a jeho přátelé Sif (Jaimie Alexander), Fandral (Zachari Levi), Hogun (Tadanobu Asano) a Volstagg (Ray Stevenson) přinášejí mír do okolních světů, které patří pod ochranu Asgardu. Když Jane Foster (Natalie Portman) najde Aether a ten se stane její součástí, musí se Thor vrátit na zem, aby ji uzdravil. Vezme ji do Asgardu, který je napaden Malekithem, jenž se probudil poté, co se do Jane vsákl Aether. Thor musí osvobodit Lokiho, aby Jane mohla být zachráněna než ji Aether stráví a zastavit Malekitha před zničením vesmíru.

Při sledování jsem si říkala, že Loki od Tonyho Starka pochytil vtipkování, neboť s hláškami opravdu perlil. On sám si dělal srandu z Thorových přátel, kteří mu nezávisle na sobě vyhrožovali, že ho zabijou, když Thora zradí. Natalie si nepochybně užila fackování jak Chrise tak i Toma, ale jinak mi její role přišla méně výrazná než v prvním díle. Vypadalo to, že se spíš scenáristi zaměřili na vztah Thora a Lokiho. Objevili se tam známé tváře z prvního dílu Darcy Lewis (Kat Dennings) a Erik Selvig (Stellan Skarsgård) a přidal se tam Darcyin stážista Ian (Jonathan Howard), s kterým se Darcy dala ke konci filmu dohromady. Jak šokující.:D

Nechci moc spoilerovat, a proto řeknu, že mě tam opravdu překvapili asi tři scény, z čehož jedna se týkala Thorovy matky Friggy (Rene Russo), jedna Lokiho a jedna na konci filmu. Když jsem to viděla poprvé, myslela jsem si, že ten konec je zbytečný, ale při druhém shlédnutí jsem se na tu scénu i těšila.

Druhý díl byl sice trikově přeplácanější než první, ale to není u marvelovských filmů až tak překvapivé, ale dějově byl bohatší a nejen proto, že tam bylo víc Lokiho.:D Bylo tam méně zpytovaného svědomí a více akce. A dokonce se tam ani nikde nepohyboval S.H.I.E.L.D., což jsem pro změnu uvítala.:) Jsem zvědavá, jestli bude ještě třetí pokračování a nebo Loki dostane svůj vlastní. Populární je na to dost.

Good luck/bad luck

Zajímalo by mě, který génius vymyšlí školení v listopadu a ještě někde v zapadlé části Prahy. Určitě nikdo, kdo by žil mimo Prahu. Dneska jsem absolvovala školení v Praze v Hábově ulici., což znamenalo čtyřicetiminutovou cestu studeným metrem. Snad si z toho neodnesu nachlazení, i když oblečená jsem byla dost.

Nejdřív začnu těmi negativními věcmi, abych to mohla vyvážit pozitivním. Po příjezdu do Prahy jsem si koupila lístky na metro pro dnešek a ještě až pojedu za Pablem. Protože jsem pospíchala, hodila jsem to jen do kabelky s tím, že si to uklidím později. Vystoupila jsem z metra, koupila si svačinu a oběd v podobě bagety a čokoládové tyčinky a šla k poště, kde jsem ještě čtvrt hodinu mrzla, než si pro nás lektorka přišla. No a tam jsem zjistila, že jsou lístky fuč. Nejspíš mi vypadly, když jsem v obchodě vyndávala peněženku. Takže 96Kč v loji.

Školení bylo poměrně zajímavé a chvílemi mi to přišlo jako návod pro padělání peněz.:) Ale co mě potěšilo a vyrovnalo mou citovou újmu, když už ne tu peněžní, bylo, že já jediná jsem měla test bez chyby. Asi jsem měla nějaké jednoduché otázky, páč mi to přišlo hrozně lehký.

Další špatnou zprávou pro mě je, že nepojedu do Norimberka, i když jsem si to všechno poctivě našla, ještě o tom řekla Petře, aby mohla jet se svou maminkou a čekala jsem, jak se rozhodnou rodiče. Nejdřív tvrdili, že jo, ale pak si nutně museli koupit auto a samotné se mi tam nechce takže mám smolíka. Nějak mi to zavání deja vu.

Ale abych si na tom našla něco pozitivního tak aspoň ty tři tisíce, které bych do Norimberku vrazila, ušetřím na Anglii. Nebo pokud mi v práci neprodlouží smlouvu, abych měla něco do začátku, než si najdu jinou. No dobře. To druhé moc pozitivní není.:D Některé věci se prostě vyrovnat nedají...

Novinky

Už je to nějaký čas, co jsem nic nenapsala na blog, i když jsem pár věcí měla rozdělaných. Pár filmů nebo seriálu o které jsem chtěla podělit, ale nějak jsem u toho neudržela pozornost. Co se týče mého života, moc věcí se nezměnilo. Pořád pracuju na poště a pořád jsem single, což na rozdíl od pošty nepovažuju až za takový mínus.

Po trojdílné Istrii, kterou jsem, když budu počítat čas od vzniku první myšlenky na ten příběh a zahrnu zhruba roční přestávky mezi jednotlivými díly, psala odhadem šest let a devět měsíců, jsem koncem července začala psát nový příběh s názvem Tajemství modrého kamene a jsem upřímně zvědavá, jak dlouho ten příběh budu psát a kam mě zavede. Tedy spíš kam zavede hrdiny. Není to jako kdybych měla náčrty všech kapitol a jen tam přidala detaily a zpracovala. Je to taková práce za pochodu, ale to pro mě vždycky byla. Závidím autorům, kteří jsou schopni udělat si poznámky a pak z nich čerpat. Já se kolikrát spoléhám na múzu s tím, že to vyřeší a dá dohromady tak, aby to mělo hlavu a patu.

Další novinkou je můj nový kamarád Pablo. Snad se neurazí, když ho považuju za kamaráda, ačkoliv se známe necelé dva měsíce. Vzpomínám si, že s Petrou jsem budovala vztah cca tři nebo čtyři roky, než jsem ji začala považovat za kamarádku, i když dodnes nevím, jak ona vnímá mě. Nevermind. Těším se, až se s ním ke konci listopadu setkám a doufám, že si to užijeme oba. A jestli si budeme rozumět i tzv. naživo, mohli bychom spolu jet do Anglie v červnu 2014. Ale to je zatím ve hvězdách a minimálně ještě jedno setkání tam snad do té doby proběhne.

Další věc, která není až takovou novinkou, jelikož proběhla někdy v polovině srpna, byla má dovolená s Andro. Nejprve přijela ona ke mně, navštívily jsme muzeum Škoda, což mě poměrně zklamalo, neboť neměli ty auta ani chronologicky seřazena, šly jsme do kina na druhý díl Wolwerina, u něhož je těžké říct, který díl byl lepší, strávily nějaký čas v kavárně s názvem Antonio a jely do Prahy, kde jsme pluly po Vltavě, setkaly se s Rayem, viděli s ním muzeum strašidel a alchymistů, přičemž to druhé mě inspirovala do TMK. Co mě mrzí je, že jsem neviděla muzeum středověkých mučíren, protože se tam Andro nechtělo, přičemž tohle bych ocenila radši než ty strašidla, kde toho k vidění moc nebylo. Přespaly jsme u Raye a v pondělí odjely do Zlína, kde jsme jako obvykle zavítaly do Kauflandu a na Jednadvacítku, abychom se ještě jednou řádně pokochaly výhledem, než tam kvůli sebevrahům namontujou drátěný plot.

V úterý jsme jely do Pašovic, což je malá malebná vesnička, kde žije její táta, u kterého jsme zůstaly až do neděle. Nejsem si jistá, jestli je to tím klidem, čerstvým vzduchem nebo tím prostorem, neboť jeho dům je větší než ten jejich ve Zlíně, ale moje múza tam blázní a přinutila mě tam napsat snad dvacet stránek. Většinou jsem psala, zatímco Andro dospávala svoji závislost na všem ohledně PLL, která ji nutila být vzhůru třeba i do tří do rána. Jednou jsme šly na procházku k místnímu rybníku a napadlo nás tak nějak obě, že by to bylo skvělé místo na piknik, když tam je kamenná zídka, ale nějak si nejsem jistá, zda k tomu někdy dojde, jelikož to plánujeme už tři roky.

Další zajímavá věc, která se tam udála, byl turnaj v šipkách, přičemž já jsem postoupila do čtvrtfinále, Andro do semifinále a její táta se dostal na třetí místo a vyhrál litr rumu. Pak tam byla ještě tombola, ale ani jeden jsme nic nezískali. Asi jsme si koupili málo lístků. A ještě jsme s Andro byly u kartářky, kde jsem se nic moc určitého nedozvěděla. Ať jsem se zeptala na cokoliv, karty mi řekly, že dřív než za rok se nic nezmění a i pak to bude záležet na mně. Tomu říkám pomoc shůry.

Můžu zmínit i nové seriály, které sleduju, když už jsem se tak rozepsala a to jsou: Sleepy Hollow(zbožňuju Cranea), Once upon in Wonderland(moc mě nebaví, ale kvůli Jafarovi tomu ještě dám šanci), Tomorrow People, kde mají mluvící super počítač, který jsem ve svých fanficích o Mutantu X vymyslela už dávno, Originals, kteří jsou momentálně lepší než VD, páč tam už fakt neví, co by vymysleli, hodně klišovitou Atlantis, ale jsou vtipní a hlavní hrdina vypadá jako mladá verze Petera Wingfielda a do budoucna se přidá Almost human. Karl Urban cannot be ignored.

A to je nejspíš vše. Nevím, kdy bude další příspěvek, ale snad dřív než za čtyři měsíce.

Paříž a Versailles

Na skok do Paříže

8.5. - 13. 5. 2013

  Už od začátku byl ten zájezd míněn jako společná dovolená pro mě a Petru, ale protože je tvrdohlavá jako beran(a přitom je kozoroh), musela jsem jet se svými rodiči a bratrem. Mason by nevadil, ale rodiče se chovali, jako kdyby to byl náš první zájezd a oni byli mazáci, přičemž je to obráceně. Ale naštěstí to byla jen jedna ze dvou nepříjemností. K té druhé se dostanu.

Odjezd byl naplánovaný z okraje Boleslavi, kam jsme dorazili půl hodinu před časem nástupu. Od řidiče jsme se dozvěděli místa k sezení a já s Masonem jsme dle mého názoru dostali nejlepší, neb jsme seděli před dveřmi, co jsou uprostřed autobusu, a tak jsem se vždycky dostala na záchod mezi prvními.:-)

Cesta trvala čtrnáct hodin, neboť průvodkyně vskutku dodržovala pauzy po třech hodinách. Někdy mi to přišlo až zbytečné, ale stejně jsem nespala tak mě to aspoň nebudilo. Do Paříže jsme dojeli kolem osmé ranní a všichni hned sháněli toalety, ale Francouzi jsou na tom podobně jako Britové. Dělají až od desíti, a proto i veřejné toalety měli až od deseti.

Po počáteční okružní jízdě jsme vystoupali a začali naši trasu u Pantheonu a Sorbony. Název Pantheon vskutku odpovídal, poněvadž budova vypadala jak kdyby se vyloupla ze starého Řecka. Dále jsme pokračovali k Tuilerijským zahradám, které byly vskutku krásné a plné rozkvetlých tulipánů. Následovala katedrála Notre Dame, kterou jsme s Masonem stihli navštívit, než se tam nahrnula kupa dalších turistů. Hodně mi připomínala anglickou Cantebury.Po náboženské chvilce jsme zamířili do Louvre, kde jsem si připadala jako při cestování časem, jak se měnily doby, podle toho, kam jsem šla. Nakonec jsem si koupila tričko a šátek.

 
Druhý den jsme absolvovali Versailles, nákupní čtvrť La Defense, Vítězný oblouk, výšlap k Sacre Couer, na který jsem fakt neměla kondičku a zvládla jsem ho jen s vyplazeným jazykem, projížďku po Seine, při které mi opravdu chyběla jedna konkrétní osoba(ona ví:)). Po projíždce jsme si vystáli půlhodinou frontu v Montparnasse, abychom viděli pětiminutovou blikající Eiffelovku, což bylo největší zklamání z celého zájezdu a za ty prachy to nestálo. Jediná zmínka, která za něco stojí, je, že budova dosahuje výšky přes 190 metrů, má 59 pater a do 56. vás výtah vyveze za 38 vteřin.

Poslední den jsme zamířili na samotnou Eiffelovku, kterou jsme celá rodina vynechali. Pro mě to není nic než jen kuš šrotu hizdící Paříž. Stačil mi ten rozhled na Montparnasse. Místo toho jsme vyzkoušeli kavárnu a kolotoč s koníky a kočáry.

Odpoledne jsme zavítali do muzea voskových figurín a zbytek času strávili u fontány v Tuillerských zahradách. Tam se mi taky podařilo se lehce spálit. Druhá věc, co mi vadila, byl všudepřítomný pyl, prach a odpadky poházené po zemi.

Když porovnám Paříž a Londýn, Londýn se mi líbil mnohem víc. A ne proto, že se tam lze snadno domluvit anglicky, to i v Paříži při troše snahy, ale když pomyslím na Londýn, je tam ještě tolik věcí, které bych mohla vidět, kdežto do Paříže mě už nic neláká. Na co si nemůžu stěžovat, bylo počasí, neboť nebyla zima, ani vyložené vedro a průvodkyně byla výborná.

Awake

I'm awake with my wife, then I close my eyes. I open them; I'm awake with my son.

 Seriál je o detektivovi Michaelovi Brittenovi(Jason Isaacs), který po strašné autonehodě žije ve dvou v realitách. V první je naživu jeho žena Hannah(Laura Allen) a v druhé jeho syn Rex(Dylan Minnette) V jedné má stále stejného parťáka Birda(Steve Harris) a v druhé je mu přidělený nový partner Vega(Wilmer Valderrama). A aby toho neměl málo, navštěvuje v každé realitě jiného psychologa. Dr Lee(BD Wong ) a Dr. Evans(Cherry Jones) a oba se ho snaží přesvědčit, že to jejich realita je ta správná.

Prvních cca deset dílů se v jednom díle řeší dva různé případy, které se zároveň prolínají a Britten tak ví věci, které by vědět neměl a neumí to vysvětlit ostatním tak, aby ho nepovažovali za blázna. Ve zbylých třech dílech si začíná vzpomínat na autonehodu, kdy se ukazuje, že se ho někdo pokusil zabít. A Britten musí v obou realitách dokázat svou příčetnost a najít viníky.

Z dalších postav stojí za zmínku jeho nadřízená Tricia Harper(Laura Innes), které jsem vnitří oddělení vskutku přála. Ale abych ji jen nekřivdila, podotknu, že se Brittena většinu času pokoušela chránit.

Jedna třínácti-dílná série byla pro tenhle seriál tak akorát. Pokud jsem se občas nudila, stačilo to odložit, ale bylo to dost dobré na přilákání zpět. Je pravděpodobné, že nemít zrovna slabost pro Jasona, asi bych se na to nepodívala, ale kdo má rád psychologické drama, bude mít nejspíš rád i tohle.

Beautiful Creatures

Ačkoliv spousta posterů je situována jako Twillight, má to do Twillight poměrně daleko. A to myslím jako pochvalu. Od začátku je ten film vtipný a brzy i akční se spoustou dobrých replik a skvěle zahraných emocí, což je o to chválitebnější, neboť hlavní herec a herečka nejsou zrovna extra zkušení..

Mladík jménem Ethan Wate(Alden Ehrenreich) žije v malém městečku a touží po útěku. Aspoň do doby, než se setká s tajemnou dívkou Lenou Duchannes(Alice Englert). Jeho spolužáci si myslí, že pochází z rodiny, která uctívá Satana, ale ona pochází z čarodějné rodiny, přičemž si raději nechávají říkat Zaklínači. Její strýc Macon(Jeremy Irons) žije v ústraní a čas od času se schází s věštkyní Ammou(Viola Davis), která se stará o Ethana po smrti jeho matky. Zápornou roli v tomhle filmu hraje Lenina matka Sarafina(Emma Thompson). Z dalších postav, které můžu jmenovat, i když tam příliš nebyly, jsou Lenina sestřenice Ridley(Emmy Rossum) a bratranec Larkin(Kyle Gallner) a Ethanův kamarád Link(Thomas Mann).

 Příběh má být o tom, jak Leně zbývá 79 dní do jejích šestnáctin, kdy se bude muset rozhodnout, zda se přidá k dobru nebo zlu, i když tam celou dobu straší s tím, že se podvolí temnotě. Podle mě je ten film o zakázané lásce čarodějky a smrtelníka, kdy se jí její příbuzní všelijak snaží od Ethana odradit, aniž by tušili, že právě on může nakonec být ten, kdo jí pomůže vybrat si stranu světla.

K samotnému obsazení. Jeremy Irons je výborný herec, vždycky byl a nepochybně vždycky bude. Akorát nechápu, proč jeho postavy končí skoro vždycky stejně. A Emma Thompson dokázala skvěle zahrát upjatou paničku posedlou křesťanstvím i mocnou a krapet šílenou čarodějku.

Film se mi líbil a na efektech nešetřili. Co se mi nelíbilo, byly občasné křesťanské bláboly, kromě jedné výjimky, kdy kněz mluvil o obětování jako vzdávání se něčeho nebo někoho. To na mě udělalo dojem a jen to umocnilo tu zakázanou lásku, kterou fakt miluju.

Nevím, jestli to vydělá dost, aby to mělo pokračování, ale pokud ano, nenechám si to ujít.