7 let na poště

Když jsem 3. září 2007 nastupovala na poštu, myslela jsem si, že to bude tak na rok maximálně. Všichni mi říkali, že je to aspoň něco, než si najdu něco lepšího. Jenže z toho něco se vyklubalo zaměstnání, v němž jsem strávila sedm let. Ano, minulý čas, protože dnem 29. srpna 2014 končím.

Důvodů je mnoho, ale úplně ten nejzásadnější je, že manažeři pošty se starají víc o plnění produktů jako je banka, pojišťovna a podobné než o poštu jako takovou. A ač jsem se snažila změnit svou povahu, abych lidem vnucovala, co bych já sama ani nechtěla, neuspěla jsem. Dalším důvodem je, že chci dělat něco jiného. Je pravda, že na poště se děje pořád něco nového, ale jistým způsobem je to pořád dokola. A navíc se chci odstěhovat. Ráda bych do Zlína, ale tam je malá pravděpodobnost, že bych sehnala práci, a proto jsem si vybrala Prahu.

Pošta mi hodně dala. O tom žádná. Absolvovala jsem mnoho kurzů a školení, které třeba využiju v dalším zaměstnání, zažila jsem zábavné chvilky i chvilky napětí a ze všeho nejvíc si vážím toho, že díky téhle práci na tomhle konkrétním pracovišti jsem našla Petru, která pro mě opravdu znamená hodně a nejtěžší nebude opustit tuhle práci, ale to že už ji nebudu vídat každý všední den.

Netuším, kde zakotvím a vím, že hodně riskuju, když takhle končím sama od sebe, ale říká se, že štěstí přeje odvážným a bláznům a já jsem tak trošku od obojího. Přejte mi štěstí a dají-li Vyšší síly, budu mít práci už v říjnu.