Almost Human

The year is 2048. Evolving technologies can no longer be regulated. Dangerous advancements forever alter the criminal landscape. Police are not prepared. Law enforcement combat this corruption with a new line of defense. But not all are created equal.

Je to svět, v němž policie pracuje s androidy. John Kennex (Karl Urban) je polda, který nesnáší androidy i proto, že jim klade za vinu smrt svého parťáka a nejspíš i to, že přišel o nohu a nahradili mu ji syntetickou končetinou. Kapitánka Sandra Maldonado (Lili Taylor), která řídí policejního oddělení ho chce zpátky, ale John nedokáže pracovat s takzvanými MX. Proto požádá Rudyho (Mackenzie Crook), aby mu dal androida se syntetickou duší, což znamená, že se z velké části chová a cítí jako člověk. Jmenuje se Dorian (Michael Ealy) a brzy se z nich stanou dobří parťáci, pokud ne přímo přátelé. Součástí policejního týmu jsou detektivové Richard Paul (Michael Irby), který je hroznou osinou už od začátku a Valerie Stahl (Minka Kelly), po níž John háže očkem. Nutno říct, že je to oboustranné:).

Řekla bych, že od dob Ochránce s Richardem Burgem a Garrettem Maggarttem jsou Karl a Michael první dvojice, mezi nimiž funguje dokonalá chemie. Dorian mě neuvěřitelně baví rýpáním do Johna a ač se John tváří, že mu to vadí, řekla bych, že je radši za tohle než za suchopádného MX, s nimiž pracoval předtím.

I když případy případy byly povětšinou stokrát ohrané téma, díky tomu, že k jejich řešení využívali moderní technologii, to bylo zajímavé sledovat. Potěšilo mě hostování Kavana Smithe a Johna Larroquetta.

První série neskončila žádným cliffhanger, a proto když nebude pokračování, nebude mě to tolik štvát, ačkoliv tam je pár zajímavých věcí, které by si zasloužily vysvětlení, ať už co se nachází za Zdí, nebo kdo Dorianovi do hlavy vložil ty vzpomínky. Jsem zvědavá, jak se k tomu FOX nakonec vyjádří.

Plnění předsevzetí 2. díl

Po dvou měsících a jedenácti dnech přicházím s pokrokem ohledně mých novoročních předsevzetích. Francouzská riviéra je zaplacená, eura jsou nakoupená a teď nezbývá nic jiného než čekat zbývajících 45 dní do odjezdu. Zatím se ještě netěším a vím, že až se to bude blížit, bude se mi tam chtít čím dál míň, neboť to mám před každou cestou, ale věřím, že v posledních dvou dnech ve mně bude stoupat nadšení a poslední noc i nervozita. Jestli teda bude mít vůbec smysl jít spát, jestli budeme odjíždět někdy v půl páté:D.

Co se týče mého příběhu Život v knize, poslala jsem ho literární agentuře, která se k němu má do měsíce vyjádřit. Zbývá ještě šest dní a obávám se, že to bude dlouhých šest dní. Poté mi buď zašlou posudek, jaké to má vady a co by se dalo zlepšit, nebo se mnou budou chtít podepsat smlouvu o zastupování, což by znamenalo, že za procenta z autorského honoráře by pro můj příběh našli vydavatele a postarali se o všechno potřebné k vydání a propagaci.

Nic by mi neudělalo větší radost, než kdyby to vyšlo, ale snažím se držet při zemi. Nemusí být to zklamání až tak velké...

Pompeii

Otrok přeměněný v gladiátora, Kent jménem Milo (Kit Harington), je převezen z tehdejší Británie do Pompeií, aby bojoval v aréně při slavnostech Vinobraní. Na cestě se setkává se šlechtickou dívkou Cassiou (Emily Browning), jejíž kůň je těžce zraněn a on mu z milosrdenství zlomí vaz. Je ubytován s gladiátorem Atticem (Adewale Akinnuoye-Agbaje), který věří, že Milo je jeho poslední soupeř a poté získá svobodu. Mezitím se Cassia vrací ze Říma ke svým rodičům Aurelii (Carrie-Anne Moss) a Severovi (Jared Harris). Vrací se dřív, aby unikla pozornosti senátora Corva (Kiefer Sutherland), avšak po příjezdu zjistí, že přijel jménem císaře i se svým věrným mužem Proculem (Sasha Roiz), aby pokračoval ve svých nemravných návrzích.

Původně jsem šla na Pompeii jen kvůli Sashovi, protože na mě trailer působil přeplácaně, ale v celkovém dojmu to bylo vizuálně a hudebně dokonalé. Už dlouho jsem neviděla tak dechberoucí film. Líbilo se mi, jak tam byla znamení, která je upozorňovala, že se něco blíží, ale oni to ignorovali, protože to přece není boží vůle, aby se jim něco zlého přihodilo. Nebo to prostě jen byla jejich arogance. Ocenila jsem i ten moment, když už to vypadalo, že je po všem a ono vzápětí přišlo něco dalšího. Nenapíšu, jak to dopadlo, ale rozhodně mě to překvapilo.

Jelikož jsem o Kitovi neměla valné mínění, tímto se mu omlouvám. Zatímco v Game of Thrones je jeho role neustále plochá, tady se krásně vybarvil. Byl to takový ten typ hrdiny, kterého divák prostě musí milovat od samého začátku, a když ho ještě zbičovali, sežrala jsem jim to i s navijákem:D. S Emily tvořili krásný pár a už od jejich prvního setkání bylo jasné, že to byla láska na první pohled. Sasha tam většinu filmu jen stál a šklebil se, ale ty dva souboje s ním stály za to. A on i senátor dostali, co si po právu zasloužili. Za mě naprostá spokojenost.

The Trials of Cate McCall

Cate McCall (Kate Beckinsale) je právnička, která měla v minulosti problém s alkoholem, což odůvodňovala krachem manželství s Joshem (David Lyons). Když se postavila zpátky na nohy, dostala případ Lacey (Anna Anissimova), která si odpykávala doživotí za vraždu. Cate, stejně jako všichni ostatní, zprvu věřila, že je vinna, ale po několika návštěvách ve vězení začala mít podezření, že to na ni detektiv Welch (Mark Pellegrino) nahrál. Poté, co ho Lacey obvinila ze znásilnění, byla Cate přesvědčená, že se jedná o spiknutí za účelem odsouzení někoho nevinného. U soudu se jí podařilo znovu otevřít její případ a Welch ji začal působit problémy.

Ačkoliv ta první půlhodina z devadesáti minut byla taková umrlá, kvůli Markovi jsem to vydržela a rozhodně toho nelituju. Příběh měl twist, který jsem absolutně nečekala a znovu mě přesvědčil o tom, že na první dojem bych nikdy neměla dát. Líbilo se mi, jak se Cate musela rozhodovat mezi svou kariérou a dcerkou Augie (Ava Kolker) a Davidovi tyhle role otců fakt sluší.

Jediné, co mě na filmu mrzí, ale to je spíš můj osobní zájem, že se Mark a David, kteří mají společnou historii z Revolution, nesetkali. Možná to vyjde někdy příště.

The Trials of Cate McCall zařadila do psychologického dramatu.

The Cape

Vince Faraday (David Lyons) byl dobrý člověk, výborný policista a milující otec a manžel, než ho Orwell (Summer Glau) vtáhla do boje proti záporákovi, který si říkal Chess, zatímco jeho civilní jméno bylo Peter Fleming (James Frain). Na Vince je ušita bouda a on musí předstírat svou vlastní smrt, aby se vyhnul zatčení. Je donucen opustit svou ženu Danu (Jennifer Ferrin) a svého syna Tripa (Ryan Wynott) a přídává se k cirkusácké, ve skutečnosti zlodějské, společnosti v čele s Maxem Malinim (Keith David), který mu dá speciální plášť a vycvičí ho. Vince se stane komiksovým superhrdinou a snaží se očištit své jméno.

Celý seriál má deset dílů a příběhově mi spíš připomíná devadesátá léta, kdy se dělali dějově nenáročné seriály, kde každý hned od začátku věděl kdo, kdy, kde a s kým, ale protože tam Lyons většinu času běhal polonahý, odpustila jsem jim to:D. Občas jsem se u toho opravdu i pobavila a sice to neskončilo vyloženě uzavřeně, ale aspoň tam nestrčili žádný cliffhanger.

David je dobrý herec, o čemž jsem se přesvědčila už v Revolution, a bylo fajn ho sledovat v roli klaďase, kde mohl potrénovat puppy eyes. U Summer to byla snad první role, kde mi nelezla na nervy, což mě i mile překvapilo a James Frain je jeden z těch typů, kterým ty záporné role prostě sedí.

The Cape by se dal krásně považovat za méně násilného předskokana k seriálu Arrow, a proto kdo sleduje Arrowa, měl by vidět i The Cape. Už jen pro tu analogii. 

A lot of drinking, talking and walking

19. 2. - 23. 2. 2014

19. února jsem nějak nemohla dospat a místo vstávání v půl sedmé jsem vstávala pomalu před šestou hodinou. Ale aspoň jsem v klidu mohla doladit věci kolem balení. Po osmé hodině jsem dorazila do Prahy na Černý most, odkud jsem metrem vyrazila na hlavní nádraží, kde jsem měla zpicha se SaMarBe. Hodinku mi dělala společnost a pak jsem nasedla na express Kysuca a vyrazila směr Olomouc, kde už na mě čekal navazující spoj do Otrokovic. Tam už si mě Andro vyzvedla a společně jsem odjely do Zlína.

Věci jsem si dala do jejich domu a zamířily jsme do kina na Robocopa (článek o něm je v plánu, ale znáte mě.) Poté už nás její táta vyzvedl, ještě jsme zajeli nakoupit do Sparu nějaký alkohol, vrátili se k nim do baráku, vzali tašky a vyjeli směr Pašovice.

20. měl její otec noční tak jsme si udělaly narozeninovou oslavu, přičemž Andro slavila týden po a já jedenáct dní před. Připravily jsme si jednohubky, otevřely nejdřív láhev becherovky lemon a potom Jelzina cranberry a celý večer plus půlku noci jsme prokecaly. Když jsem to počítala, vyšlo to na nějakých osm až devět hodin intenzivního pokecu. Do postele jsme šly asi kolem půl čtvrté ráno.

Dalo to práci, ale v pátek jsem Andro přesvědčila, abychom šly do Prakšic na poštu. Dva kilometry tam a zpátky se dá považovat za pěknou procházku. Sice nebylo slunečno, ale ani nepršelo. Chvíli jsme tu poštu hledaly a musela jsem se ptát i na směr, ale nakonec jsme ji zdárně našly. Poslala jsem pohledy a vrátily jsme se domů. Zbytek dne a večera jsme koukaly na filmy a seriály.

V sobotu se konal šipkový turnaj, což byl v podstatě první impuls, kvůli němuž jsem tam jela. Samozřejmě jsem skončila ve čtvrtfinále, ale jelikož jsem psala TMK tak jsem se zabavila až do večeře. Vypila jsem asi osm panáků vodky, ale opilá jsem nebyla. K jídlu nám naservírovali žebra a vepřové maso, ale letní grilovačka byla o něco lepší.

V neděli odpoledne jsem odjížděla domů. Když to shrnu, byly to úžasné čtyři dny, při nichž mě moje játra nenáviděla, pusu a čelist bolela od mluvení a smíchu a taky jsem napsala takřka jednu celou kapitolu. A jestli to vyjde, v září bych tam mohla znova.