Už je to nějaký čas, co jsem nic nenapsala na blog, i když jsem pár věcí měla rozdělaných. Pár filmů nebo seriálu o které jsem chtěla podělit, ale nějak jsem u toho neudržela pozornost. Co se týče mého života, moc věcí se nezměnilo. Pořád pracuju na poště a pořád jsem single, což na rozdíl od pošty nepovažuju až za takový mínus.
Po trojdílné Istrii, kterou jsem, když budu počítat čas od vzniku první myšlenky na ten příběh a zahrnu zhruba roční přestávky mezi jednotlivými díly, psala odhadem šest let a devět měsíců, jsem koncem července začala psát nový příběh s názvem Tajemství modrého kamene a jsem upřímně zvědavá, jak dlouho ten příběh budu psát a kam mě zavede. Tedy spíš kam zavede hrdiny. Není to jako kdybych měla náčrty všech kapitol a jen tam přidala detaily a zpracovala. Je to taková práce za pochodu, ale to pro mě vždycky byla. Závidím autorům, kteří jsou schopni udělat si poznámky a pak z nich čerpat. Já se kolikrát spoléhám na múzu s tím, že to vyřeší a dá dohromady tak, aby to mělo hlavu a patu.
Další novinkou je můj nový kamarád Pablo. Snad se neurazí, když ho považuju za kamaráda, ačkoliv se známe necelé dva měsíce. Vzpomínám si, že s Petrou jsem budovala vztah cca tři nebo čtyři roky, než jsem ji začala považovat za kamarádku, i když dodnes nevím, jak ona vnímá mě. Nevermind. Těším se, až se s ním ke konci listopadu setkám a doufám, že si to užijeme oba. A jestli si budeme rozumět i tzv. naživo, mohli bychom spolu jet do Anglie v červnu 2014. Ale to je zatím ve hvězdách a minimálně ještě jedno setkání tam snad do té doby proběhne.
Další věc, která není až takovou novinkou, jelikož proběhla někdy v polovině srpna, byla má dovolená s Andro. Nejprve přijela ona ke mně, navštívily jsme muzeum Škoda, což mě poměrně zklamalo, neboť neměli ty auta ani chronologicky seřazena, šly jsme do kina na druhý díl Wolwerina, u něhož je těžké říct, který díl byl lepší, strávily nějaký čas v kavárně s názvem Antonio a jely do Prahy, kde jsme pluly po Vltavě, setkaly se s Rayem, viděli s ním muzeum strašidel a alchymistů, přičemž to druhé mě inspirovala do TMK. Co mě mrzí je, že jsem neviděla muzeum středověkých mučíren, protože se tam Andro nechtělo, přičemž tohle bych ocenila radši než ty strašidla, kde toho k vidění moc nebylo. Přespaly jsme u Raye a v pondělí odjely do Zlína, kde jsme jako obvykle zavítaly do Kauflandu a na Jednadvacítku, abychom se ještě jednou řádně pokochaly výhledem, než tam kvůli sebevrahům namontujou drátěný plot.
V úterý jsme jely do Pašovic, což je malá malebná vesnička, kde žije její táta, u kterého jsme zůstaly až do neděle. Nejsem si jistá, jestli je to tím klidem, čerstvým vzduchem nebo tím prostorem, neboť jeho dům je větší než ten jejich ve Zlíně, ale moje múza tam blázní a přinutila mě tam napsat snad dvacet stránek. Většinou jsem psala, zatímco Andro dospávala svoji závislost na všem ohledně PLL, která ji nutila být vzhůru třeba i do tří do rána. Jednou jsme šly na procházku k místnímu rybníku a napadlo nás tak nějak obě, že by to bylo skvělé místo na piknik, když tam je kamenná zídka, ale nějak si nejsem jistá, zda k tomu někdy dojde, jelikož to plánujeme už tři roky.
Další zajímavá věc, která se tam udála, byl turnaj v šipkách, přičemž já jsem postoupila do čtvrtfinále, Andro do semifinále a její táta se dostal na třetí místo a vyhrál litr rumu. Pak tam byla ještě tombola, ale ani jeden jsme nic nezískali. Asi jsme si koupili málo lístků. A ještě jsme s Andro byly u kartářky, kde jsem se nic moc určitého nedozvěděla. Ať jsem se zeptala na cokoliv, karty mi řekly, že dřív než za rok se nic nezmění a i pak to bude záležet na mně. Tomu říkám pomoc shůry.
Můžu zmínit i nové seriály, které sleduju, když už jsem se tak rozepsala a to jsou: Sleepy Hollow(zbožňuju Cranea), Once upon in Wonderland(moc mě nebaví, ale kvůli Jafarovi tomu ještě dám šanci), Tomorrow People, kde mají mluvící super počítač, který jsem ve svých fanficích o Mutantu X vymyslela už dávno, Originals, kteří jsou momentálně lepší než VD, páč tam už fakt neví, co by vymysleli, hodně klišovitou Atlantis, ale jsou vtipní a hlavní hrdina vypadá jako mladá verze Petera Wingfielda a do budoucna se přidá Almost human. Karl Urban cannot be ignored.
A to je nejspíš vše. Nevím, kdy bude další příspěvek, ale snad dřív než za čtyři měsíce.
