Buffy 7x04 Help

So what then? What do you do when you know that? When you know that maybe you can't help?

Buffy pracuje jako poradkyně pro studenty na Sunnydalleské střední. Studenti za ní chodí, aby se vyzpovídali a Buffy se setkává s velmi zvláštní studentkou jménem Cassie, která jí oznámí, že příští pátek umře.Buffy a její parta začnou pátrat po případném vrahovi, až se dostanou k informaci, že má být obětována. Podaří se jí zachránit a démona zahnat a přesto Cassie umírá. Buffy se dozvídá o problémech se srdcem v rodině.

Díl mi nepřišel nijak zvlášť unášející až na scénu, kdy Will jde na hřbitov k hrobu Tary a položí jí kamínky na náhrobek a na scénu, kdy Cassie umře a Buffy je zdrcená z její smrti. Doufala, že se jí podaří Cassie zachránit a připadá si, že selhala. Zaujala mě věta, kterou Cassie řekla Spikeovi:"She'll tell you. Someday she'll tell you."Okamžitě mě napadlo, že myslí "I love you." Řekla bych, že po ničem Spike netouží tolik, jako po Buffyině:"I love you."

Konec tedy smutný, melancholický a přitom něčím krásný a poučný. Možná nám tím, chtěli tvůrci naznačit, že ne vždy změníme náš osud, ať pro to uděláme cokoliv.

Náhoda nebo něco víc?

Jsou chvíle, kdy si říkám, že svět je jen jedna velká náhoda, jenže pak se stane, co mě přiměje věřit, že něco jako náhoda neexistuje a všechno je nějak někým či něčím řízený. Co nebo kdo je to? Bůh? Osud? Vyšší Síly nebo snad Sudičky? Jen já si můžu vybrat, v co uvěřím. Nejčastěji to bývá Osud nebo Vyšší Síly.

Když jsem si zlomila nohu, říkala jsem si, snad jako každý:"Bože, proč zrovna já?" Postupem času jsem si uvědomila, že nejspíš zasáhly Vyšší síly, aby se můj život poposunul dál. Vždyť kdo ví, jestli bych stále nepracovala v Kauflandu nebo nedělala práci, která by mě nebavila jen, abych pracovala? Byla snad náhoda, že měsíc a půl po mém uschopnění hledali někoho na poštu, což je práce, kterou jsem brala jako druhou možnost a zrovna na místo, kde jsem si padla do oka s kolegyní, s kterou chodím na obědy a daly bychom se nazvat i kamarádkami? Těžko uvěřit. Myslím, že někdo chtěl, aby se tak stalo.

Může být náhoda, že když přemýšlím, jestli si nemám vlasy přece jen nechat narůst, moje kadeřnice jde na operaci s ramenem, což znamená, že bude tak půl roku mimo? Koketuju s tou myšlenkou, jako jsem koketovala s tím, že se nechám ostříhat, což jsem nakonec udělala. Vlastně se mi i dneska zdálo, že mám dlouhé vlasy. Možná si jen dávám určité věci dohromady, protože si to v hloubi sama sebe přeju, aby se to tak skutečně odehrálo, ale co když to není náhoda ani mé představy a existuje skutečně někdo, kdo nás řídí? Mám jít po proudu nebo proti proudu? Stavět se na hlavu jen proto, abych svůj život mohla řídit sama? Kdo ví? Než na to přijdu, nechám věci plynout, jak jsou a možná brzy přijde další znamení nebo se stane další náhoda.

The Spiderwick Chronicles

IMDB

Krátký a roztomilý film s větší dávkou humoru a s menší dávkou napětí o mladém klukovi, co v domě svého prastrýce najde knihu jím sepsanou o různých tvorech jako jsou skřeti, elfíci nebo velké tlusté prase, co si říká hejkal.

Ve filmu jsou tři sourozenci, dvojčata, které ztvárnil Freddie Highmore, opravdu ho mám ráda, a jejich dospívající sestra, která na ně má dohlížet, když je máma v práci. Jejich hádky a rozbroje připomínají snad každou domácnost, kde se střetávají názory rozdílně starých sourozenců, i když rozdílnost může být i mezi dvojčaty. Zatímco Simon o sobě prohlašuje, že je pacifista, Jared působí dojmem rošťáka, i když ve skutečnosti by jen rád byl se svým otcem.

Je to film pro děti i dospělé. Zatímco děti jsou okouzlené nadpřirozenými bytostmi a vyděšeni obrovským zlým skřetem, dospělého pobaví mnohé dialogy mezi sourozenci. Alespoň já to tak vidím:')

Závislost

V dnešním světě se dá záviset na tolika věcí, že se ani nedají vyjmenovat. Od těch lehčích jako je závislost na čokoládě nebo nějakém sportu, přes závislost na cigaretách, až po ty nejtěžší závislosti, jako jsou drogy, prášky, alkohol, ale i automaty.

Píšu to proto, že v poslední době mám nejvíc zkušeností s prášky. Po vyndání šroubů mě noha bolela dost často, a když se k tomu ještě přidal pravidelný měsíční cyklus, jiná alternativa než prášky nebyla.

Včera mi vyndávaly stehy a dívala jsem, že mi doktor na bolest při rozchozování nohy předepsal ibalgin. Ten samý večer mě bolela hlava a já se přistihla, že automaticky přemýšlím o prášku, i když mě bolela hlava mnohokrát předtím a mnohokrát jsem si ho nevzala. Řekla jsem dost a prášek si nevzala. Bolest za chvíli sama odezněla.

Samozřejmě jsou situace, kdy si ten prášek vezmu jako při menstruaci první dva dny. Prostě musím fungovat, anebo když je bolest hlavy hodně velká a jsem v práci, kde se potřebuju soustředit, ale jinak se jim snažím, co nejvíc vyhýbat. Opravdu se nechci stát závislá na prášcích.

Samostatnost

Když jsem byla v nemocnici, ležela se mnou na pokoji paní v důchodovém věku, tak 73 let jí bylo, a měla obě nohy zlomené, takže nemohla vstávat vůbec z postele, což znamenalo, že se jí brzo udělaly odřeniny na zadku, které jsem viděla a nebyl to hezký pohled. V tu chvíli jsem si říkala, že budu celý život doufat, že nedopadnu jako ona nebo jako kdokoliv, kdo je příliš odkázán na pomoc druhých.

S mou ovázanou nohou si třeba nedojdu pro pití, protože mám v obou rukách berly, ale jinak všechno ostatní zvládám a jsem za to vděčná každý den. Nedovedu si představit, že bych musela na ostatní spoléhat víc, než je teď nutné.

The Dark Knight

IMDB

Why so serious?

Myslím, že tahle věta je heslo celého filmu, nebo přinejmenším hlavního záporáka, který si nechával říkat Joker a používal k tomu příhodnou kartu Jokera. Popsala bych ho jako šílence, který našel smysl svého života v zabíjení a každému vykládá různou historku, odkud má svá pořezání na tváři.

Celou tu dobu jsem měla pocit, že film není o Batmanovi a ani o Harveyem Dantovi, který byl považován za bílého rytíře Gothamu, ale o Jokerovi a i scénáristi k tomu směřovali. Film má spoustu nelogičností jako třeba příliš nízko letící vrtulník, nebo naprosto stupidní policisté, kteří se místy chovají, jako by v práci byli první den jen proto, aby z toho Joker vyšel vítězně. A že by nikdo nezkontroloval, jestli je loď čistá, když všude hrozí nebezpečné je opravdu vysoce nepravděpodobné.

Místy je to napínavé, hudba je z celého filmu to nejlepší a díky hereckému obsazení je to i koukatelné, nicméně bych tomu dala maximálně 60% už jen pro to, jak zahodili druhého kvalitního záporáka Two-Face. Klidně mohli jeho mstu nechat až do třetího dílu a pěkně si s ním vyhrát. Věřím, že by byl Aaron Eckhart kvalitním záporákem.

Říkám si, když Gordon mluví o tom, že je Batman jejich Dark knight, že by to víc sedělo na Danta, když na začátku filmu je White knight a po smrti své lásky Rachel, se stane zlým, ale aby naplnili název filmu a ukázali, že je to přece jen o Batmanovi, nazvou tak jeho.

Eragon

IMDB

Příběh začíná jako většina příběhů z fantasy. Chlapec, v tomhle případě dospívající sedmnáctiletý mladík, žije poklidný život ve své vesnici, dokud při lovu nenarazí na modrý kámen, z kterého se vyklube dračí vejce a následně drak, respektivně dračice, která je jako mládě opravdu rozkošná:-)

Dokud jsem neviděla plakát, nejevila jsem o tenhle film žádný zájem, nejspíš jsem o něm ani nevěděla. Pak jsem viděla ten plakát a věděla jsem, že ten film musím vidět. Dva důvody. Jeremy Irons a záporák Durza. Naprosto mě učarovaly jeho rusé vlasy a krutý pohled v očích.

Mnoho lidí film odsoudilo kvůli údajné podobě s Pánem Prstenů a možná tam něco málo bylo, ale je to spíš ve všeobecném měřítku, že každé fantasy je kopie Pána Prstenů, což je pro jakýkoliv fantasy film, který přijde po PP dost znepokojující.

Já osobně jsem s filmem spokojená. Jen mohl být tak o půl hodinu delší. Hodina a půl je na fantasy opravdu málo. Obzvlášť na tzv. cestovatelskou, kdy se hlavní hrdina snaží někam doputovat. Velké klady jsou sarkastický Brom v podání Jeremyho Ironse a právě zmíněný Durza, který byl správně šílené zlo.

Robin Hood 1x07 Brothers in Arms

The only reason you paid me any attention was to feed information to my enemy.

Určitě tenhle díl stojí za zmínku. Ukazuje se, že Allan má bratra, který je stejný zloděj, jakým byl Allan, než se přidal k Robinově partě. Krade, lže a podvádí, jak může. Když chce přepadnout muže, který si říká Lucky George, je lapen a oběšen o hodinu dřív, než bylo řečeno, a tak ho Robin nemohl a spol nemohli zachránit a Allana jsem opravdu litovala, protože i když byl jeho bratr nepoučitelný, pořád to byl jeho bratr a nakonec udělal i dobrý skutek.

A ta zápletka s Guyem a Marion. Mám pocit, že tohle je epizoda, kdy dospěl k zjištění, že ji opravdu miluje. Myslím, že nikdy nepochopil, že Marion je žena, kterou si nekoupí ani šperky, ani představou moci. To Marion nikdy neimponovalo bez ohledu na to, že by nikdy neměl šanci, protože vždycky milovala Robina. Guy v téhle epizodě měl podezření, že Marion je špeh, který Hoodovi vždy prozradí, co se šerifem plánují a chtěl důkaz o její nevinně, což nakonec dostal. Robin Hood ji pomohl, ale i tak se mi líbilo, jak na ni byl hnusný. Nemám ji ráda. Jen Guye využívá.

Buffy 6x15 As you were

Sorry. It's just ... you still carry around all that James Bond stuff.

Zas po delší době zajímavý a pěkný díl. Riley se vrátil a s Buffy byl vždycky kouzelná dvojka. Jen pro Buffy kapánek šok, že je ženatý a dokonce i šťastně, což ji uvedlo v depresi, takže šla za Spikem a pomilovala se s ním. Poor Spike.

Pak si Riley nakráčel do jeho úkrytu a skoro celý mu ho zničil, ale i tak jsem byla ráda, že se tam objevil. Nevím, co všechny ty fanynky proti Rileymu měly nebo pořád mají, mně trvalo jen pár dílů, než jsem si zvykla, že vystřídal Angela:') A jeho žena nebyla tak protivná, jak se na začátku jevila, i když se Willow snažila ji nemít ráda, aby udělala Buffy radost. Tomu se říká best friend.

A konec je smutný, když Riley odjede a Buffy přijde za Spikem do krypty a říká mu:
"I do want you. Being with you ... makes things ... simpler. For a little while." A říká mu, že ho nikdy nebude milovat, s čím Spike dokáže žít, ale ona pokračuje, že s ním už nemůže spát. Říká:"I have to be strong about this." Znamená to konec jejich sexu a Spikea to bolí, protože navzdory faktu, že ho Buffy nikdy milovat nebude, on by pro ni obětoval i život.

The Seeker:Dark is Rising

IMDB

Even the smallest of light... shines in the darkness

Myslím, že ta věta charakterizuje celý film. Je to o chlapci Willovi Stantonovi, který v den svých čtrnáctých narozenin zjistí, že má zvláštní schopnosti jako sílu a oheň. Jeho úkol je najít a shromáždit šest znamení, z čehož to šesté nebylo nikdy ukryto, a tak se z obyčejného chlapče stává hledač. Oblíbená věta jednoho z Dávných, kteří ho měli chránit:"You are the Seeker!"

Každý ze sourozenců tam má svoji úlohu, ale k srdci mi nejvíc Willowa sestra Gwen nejspíš proto, že byla jediná holka v rodině a že si s ním nejlíp rozuměla.

Řekla bych, že je to jednoduchý, snadno dějově předvídatelný film, což dokazuje i fakt, že sám chlapec je ono šesté znamení a divák to ví už od začátku filmu, chýlející se spíš k podprůměrnosti nemít tak úžasného záporáka, který se nazýval Jezdec a byl posel tmy, která měla ovládnout celý svět. Jeho:"Give me the signs!" bylo opravdu hodně působivé a celkově každá scéna s ním činí film nadprůměrně dobrým. Viděla jsem to nejméně třikrát a stále mě to baví a nejspíš bude bavit, i když to uvidím podesáté. Svým způsobem to dodává i naději. Vždyť i to nejmenší světlo září v temnotě.

Heroes and Villains: Richard the Lionheart

IMDB

Padesátiminutový dokument o tom, jak král Richard s přizviskem Lví srdce dobyje Jaffu. Působivé s dobrými herci. Hodně to záviselo na představitele krále Richarda, který byl stejný jako v Robinovi, což mě opravdu pobavilo i potěšilo, protože tak nějak jsem si Richarda vždycky představovala.

Nejlepší scéna byla, kdy Richard vyjel před Saracény a křičel, aby s ním bojovali a Saracéni se dávali na útěk, zatímco Saladin říkal:"He's just a man."a mě u toho napadlo:"No. He isn't just a man. He is the King."

Zastaralé názory

Nemám ráda lidi se zastaralými názory jako že homosexuálové jsou odpad společnosti nebo snad nějaká nemoc, že bílí patří k bílým a černí k černým apod, ale co mě vytáčí je pohled na skutečnost, že ženy, či dívky, by se měly starat o domácnost jenom proto, že jsou tzv. něžné pohlaví.

Miluju muže, holím si nohy a nemávám transparenty, že jsou muži sexichtická prasata, ale když nějaký z nich řekne, že bych měla uklidit nebo uvařit jen proto, že jsem holka, ztratí u mě veškeré body a mám chuť mu zarazit zuby do krku. Štve mě to, ale co mně dokáže vytočit k nepříčetnosti je, když tohle řekne ženská. Právě tyhle typy hospodyněk podkopávají naše těžce vybudovaná místa ve světě mužů. Jestli je pro ně náplň života rodit děti a starat se o domácnost budiž, ale ať ostatním neříkají, aby dělaly totéž

New experience

Tak jsem celá šťastná, že jsem se po dvou dnech vrátila z nemocnice a získala jsem novou zkušenost ohledně přípravy na operaci.

Pospávala jsem v posteli, když přišla sestra, že si mám vzít diazepam a půjde se na operaci. Tak jsem si ho vzala, ale vzhůru jsem byla až do doby, než mě uspala anestezie, nicméně jela jsem sál s moc pěkným černovlasým zdravotním bratrem, který mi jako jediný tykal, což jsem ocenila. Poté se mi představitela asistentka anestezioložky a pak přímo anestežioložka a popisovaly mi, co se se mnou právě děje včetně informace, že mi podaly léky na bolest a může se mi z toho motat hlava. Měřič kyslíku mi nejprve daly na palec, což nic neukázalo a pak na ukazováček, kde to bylo v pořádku. Nasadili mi kyslíkovou masku s tím, že mám zhluboka dýchat. Jsem si říkala:"Kde je sakra to odpočítávání od deseti dolů, jako vídám v seriálech?" Byla jsem už tak na pěti operacích a nikdy to nechtěli. Buď se to dělá jen v zahraničí nebo si to scénáristi upravují podle sebe?

Když jsem se probrala, bolelo to jako čert. Bolelo to i následující den. Neměla jsem šanci převrátit se na levý bok, jak hrozně to bolelo a injekce do zadku nepomáhala. Dokonce mě i šíleně bolela, takže prášek je pro mě vhodnější. Doma jsem si dala led a finský ibuprofen a mohla jsem spát na levém boku bez větších bolestí.

Nechci tam

Zítra nastupuju do nemocnice na vyndávání šroubů a opravdu, ale opravdu se mi tam nechce. To už bych radši ty fronty v práci než tři nedej bože čtyři dny v nemocnici. Nejen, že je tam strašná nuda, ale buzení v pět hodin ráno jen kvůli měření teploty je opravdu stupidní.

Taky doufám, že na operaci půjdu někdy ráno a ne až v poledne, abych byla takovou dobu a o hladu a žížni. A to nemluvím o tom, že mě chtějí nadopovat diazepanem. Chápu hodinu před zákrokem, aby moje telo bylo pripravene na anestezii, ale vecer a jeste rano? To se mi zda trochu moc.

Prožívání

Přemýšlela jsem, čemu věnovat dnešní příspěvek. Zvažovala jsem zážitky u doktorů nebo to, že mě lidé poznávají i po sedmi letech, co mě neviděli. Pak jsem ale slyšela otcovy komentáře k seriálu a zamyslela jsem se nad tím, co dělá seriál dobrým? Kdy herci odvádějí dobrý výkon?

Myslím, že je to ve chvíli, kdy se divák nechá příběhem strhnout. Kdy divák příběh skutečně prožívá a je napnutý. Nemusí to být zrovna nervy drásající film. Takhle strhnout dokážou i romanticky laděné filmy. Jde o příběh i o herce. Někdy i herecký um dokáže zachránit slabý scénář a to je podle mě umění, kterého bychom si vždycky měly vážit. Vždyť jsou i herci, co udělají cokoliv, aby jejich role byla co nejvíce realistická.

August Rush

IMDB

Freddie Highmore, Jonathan Rhys Meyers, Terrence Howard, Robin Williams a Keri Russell. Už jen tohle obsazení mi napovědělo, že to bude kvalitní film. Ostatně mě by bohatě stačil Freddie Highmore, abych si to půjčila. Tenhle patnáctiletý klučina mě zaujal už ve svých dvanácti v jeho první větší roli Finding Neverland. Následovaly filmy Karlík a továrna na čokoládu, Artur a Mimojové, daboval Deamona ve Zlatém Compassu a ztvárnil hlavní roli ve filmu Kroniky Spiderwicku.

V tomhle filmu hraje klučinu, který vyrůstá v dětském domově a hledá své rodiče, přičemž má obrovský talent na hudbu. Slyší ji všude a ve všem. Uteče z děcáku, kde se ho na ulici ujme bývalý dirigent, který si nechává říkat Wizard a stará se o hudebně nadané děti, aby mu vydělávaly na ulici. Uteče i od něj, protože chce hrát. Víc a víc, neboť doufá, že jeho hudbu uslyší rodiče, což se mu nakonec splní.

I když celou dobu víte, že se chlapec nakonec se svými rodiče setká, i když mu všichni říkají, že ne, přejete si, co nejdřív, aby se to stalo a oni byli zase jedna velká a šťastná rodina. Alespoň já jsem ten pocit měla celou dobu:-)

Bridge to Terabithia

IMDB

Film, který ve vás zaručeně probudí vaši představivost a fantazii. Je to o čtrnáctiletém chlapci Jessemu, který se skamarádí s dívkou Leslie, která má obroskou představivost. Takřka zničeho dokáže utvořit fascinující příběh, kdy se z obyčejného lesa stane království plné magických tvorů zvané Terabithia.

Půl hodinu před koncem Leslie umírá a film nabírá dramatický spát. Jesse se nedokáže srovnat se smrtí své jediné kamarádky. Nakonec mu pomůže až jeho otec, který si ho do té doby příliš nevšímal.

Myslím, že tenhle film hodně upozorňuje na fakt, že se z lidí fantazie vytrácí až přespříliš rychle. Všichni říkají:"Dospěj už." a s dospěním zdá se, se vytrácí i naše představivost. Možná na to chtěla upozornit i autorka knížky, podle které je film

Family

Ani jsem nepřišla domů a už jsem byla informována, že je doma dusno. Říkám si, jestli to mám zapotřebí. Už bych ani na prstech rukou a nohou nespočítala, kolikrát jsem si přála, aby se Vaškovi stalo něco, co by ho nažvdy vystrnadilo z našeho života, i kdyby to měla být smrt. Jsem si jistá,že bych pro něj ani slzu neuronila. Možná kvli mamce nebo otci, i když v některých okamžicích mi je otec lhostejný a proč? Možná proto, že Vašek už tolikrát překročil hranici a on nikdy nic neud+lal. Nezakročil. Často musím přemýšlet proč? Je to snad proto, že je prvorozený? Nebo proto, že je fyzicky zdravý, protože o psycickém zdraví nemůže být ani řeč. Někdy Vašek plácá takové nesmysly, že by ho poslali nejrychlejší cestou do blázince a už ho nejspíš nepustili ven. I ty dluhy bych za něj zaplatila, když bych měla jistotu, že už ho víckrát neuvidím.

Happiness

Co je to štěstí? Jak ho definovat? Je to pocit, po kterém toužíme. Pocit, který hledáme a zažíváme utrpení, když nepřichází. Jakmile ho ale prožíváme, je nám opravdu skvěle. Smějeme se, tančíme a šíříme dobrou náladu kolem.

Já se někdy cítím dobře a někdy ne, ale dnes je mi mimořádně skvěle. Nebudu zastírat, že za to může Richard, stejně se poslední dva týdny točí hlavně kolem něj, ale dneska mě jeho role ve Vicar of the Dibley tak pobavila, že od té doby jsem celá vysmátá. Byl tak rozkošný a sladký a zábavný. Okay. Přestanu se superlativy. Stejně si to nikdy nepřečte. Naštěstí. Nejspíš.

Tak či tak doufám, že mi můj pocit štěstí vydrží ještě dlouho, i když možná budu muset v práci vysvětlovat, do koho že jsem zamilovaná:-) Nejspíš zapojím fantazii a někoho si vymyslím:-) Těžko bych jim vysvětlovala, že jsem bláznivě zamilovaná do na tisíce mil vzdáleného herce:-))