8.5. - 13. 5. 2013
Už od začátku byl ten zájezd míněn jako společná dovolená pro mě a Petru, ale protože je tvrdohlavá jako beran(a přitom je kozoroh), musela jsem jet se svými rodiči a bratrem. Mason by nevadil, ale rodiče se chovali, jako kdyby to byl náš první zájezd a oni byli mazáci, přičemž je to obráceně. Ale naštěstí to byla jen jedna ze dvou nepříjemností. K té druhé se dostanu.
Odjezd byl naplánovaný z okraje Boleslavi, kam jsme dorazili půl hodinu před časem nástupu. Od řidiče jsme se dozvěděli místa k sezení a já s Masonem jsme dle mého názoru dostali nejlepší, neb jsme seděli před dveřmi, co jsou uprostřed autobusu, a tak jsem se vždycky dostala na záchod mezi prvními.:-)
Cesta trvala čtrnáct hodin, neboť průvodkyně vskutku dodržovala pauzy po třech hodinách. Někdy mi to přišlo až zbytečné, ale stejně jsem nespala tak mě to aspoň nebudilo. Do Paříže jsme dojeli kolem osmé ranní a všichni hned sháněli toalety, ale Francouzi jsou na tom podobně jako Britové. Dělají až od desíti, a proto i veřejné toalety měli až od deseti.
Po počáteční okružní jízdě jsme vystoupali a začali naši trasu u Pantheonu a Sorbony. Název Pantheon vskutku odpovídal, poněvadž budova vypadala jak kdyby se vyloupla ze starého Řecka. Dále jsme pokračovali k Tuilerijským zahradám, které byly vskutku krásné a plné rozkvetlých tulipánů. Následovala katedrála Notre Dame, kterou jsme s Masonem stihli navštívit, než se tam nahrnula kupa dalších turistů. Hodně mi připomínala anglickou Cantebury.Po náboženské chvilce jsme zamířili do Louvre, kde jsem si připadala jako při cestování časem, jak se měnily doby, podle toho, kam jsem šla. Nakonec jsem si koupila tričko a šátek.
Druhý den jsme absolvovali Versailles, nákupní čtvrť La Defense, Vítězný oblouk, výšlap k Sacre Couer, na který jsem fakt neměla kondičku a zvládla jsem ho jen s vyplazeným jazykem, projížďku po Seine, při které mi opravdu chyběla jedna konkrétní osoba(ona ví:)). Po projíždce jsme si vystáli půlhodinou frontu v Montparnasse, abychom viděli pětiminutovou blikající Eiffelovku, což bylo největší zklamání z celého zájezdu a za ty prachy to nestálo. Jediná zmínka, která za něco stojí, je, že budova dosahuje výšky přes 190 metrů, má 59 pater a do 56. vás výtah vyveze za 38 vteřin.
Poslední den jsme zamířili na samotnou Eiffelovku, kterou jsme celá rodina vynechali. Pro mě to není nic než jen kuš šrotu hizdící Paříž. Stačil mi ten rozhled na Montparnasse. Místo toho jsme vyzkoušeli kavárnu a kolotoč s koníky a kočáry.
Odpoledne jsme zavítali do muzea voskových figurín a zbytek času strávili u fontány v Tuillerských zahradách. Tam se mi taky podařilo se lehce spálit. Druhá věc, co mi vadila, byl všudepřítomný pyl, prach a odpadky poházené po zemi.
Když porovnám Paříž a Londýn, Londýn se mi líbil mnohem víc. A ne proto, že se tam lze snadno domluvit anglicky, to i v Paříži při troše snahy, ale když pomyslím na Londýn, je tam ještě tolik věcí, které bych mohla vidět, kdežto do Paříže mě už nic neláká. Na co si nemůžu stěžovat, bylo počasí, neboť nebyla zima, ani vyložené vedro a průvodkyně byla výborná.
