Jednou jsem měla v popisku na lapu něco ve smyslu: "Teprve tehdy, když člověk ztratí naději, se stane zázrak." Mně se to přihodilo. Vzdala jsem se naděje, že bych se s Andro tenhle rok ještě viděla a ona se přesto naskytla příležitost. Zcela neočekávaně, ale naprosto vítaně. Dostala jsem den dovolené a ten den jsem strávila tím nejlepším způsobem. S člověkem, kterého mám upřímně ráda a na kterém mi záleží.
A stál ten jeden den za to? Jednoznačně ano. Nebylo to o tom, že bychom bez ustání kecaly a kecaly a kecaly. Vlastně jsme toho až tolik nenamluvily. Však povídat si můžeme přes lap. Šlo o ten pocit, který jsem měla. Který mám vždycky, když jsem s ní. Je to něco jako jiný svět. Existují v něm starosti a problémy a kdesi cosi, ale je to svět, kde se cítím v bezpečí. Sedím vedle ní, opírám si hlavu o její rameno a jsem šťastná a spokojená. Neexistuje nic než jen ta chvíle. Užívám si každý ten okamžik. Nejspíš je to tím, že tyhle chvilky jsou opravdu vzácné.
čtvrtek 27. srpna 2009
středa 5. srpna 2009
No plans
Už nikdy, ale opravdu nikdy nikdy a nikdy si nebudu nic plánovat, protože stejně nakonec všechny mé plány pohltí plamen schválnosti a spálí je na prach.
Se setkáním s Andro jsem počítala. Bylo to takové fifty-fifty a už jsem se s ní letos jednou viděla, tak jsem to rozdýchala jakž takž snadno. Se SaM je to horší. Naše setkání jsme plánovaly u ní na konec srpna, to zkrachovalo. A ona nemohla přijet sem, protože se mi ta dovolená zrušila kompletně, neboť si Hana vymyslela, že od 17. srpna na měsíc pojede do lázní. No a teď jsem si chtěla vybrat alespoň dva dny, abych té dovolené neměla tolik, a samozřejmě do toho něco vlezlo.
Včera jsem šla o půlnoci spát s tím, že ráno budu vstávat před devátou nebo v děvět a po šesté mi volala Jitka, že musí na pohotovost, protože se jí vrátil zánět močových cest, takže jsem vstala a vypravila se do práce. Naštvaná jsem ještě teď, protože jsem neměla ani možnost zajít si na informační schůzku ohledně autoškoly, takže můj řidičák se odkládá na neurčito. A to jsem chtěla psát a věnovat se stránkám a blogu. Chjo:/
Ještě včera jsem si plánovala, že příští rok pojedu do Anglie. Okamžitě s tím přestávám. Vždyť ani není jisté, že budu mít za rok práci. Jestli na poště vydržím, když si ani nemůžu vybrat dovolenou.
Se setkáním s Andro jsem počítala. Bylo to takové fifty-fifty a už jsem se s ní letos jednou viděla, tak jsem to rozdýchala jakž takž snadno. Se SaM je to horší. Naše setkání jsme plánovaly u ní na konec srpna, to zkrachovalo. A ona nemohla přijet sem, protože se mi ta dovolená zrušila kompletně, neboť si Hana vymyslela, že od 17. srpna na měsíc pojede do lázní. No a teď jsem si chtěla vybrat alespoň dva dny, abych té dovolené neměla tolik, a samozřejmě do toho něco vlezlo.
Včera jsem šla o půlnoci spát s tím, že ráno budu vstávat před devátou nebo v děvět a po šesté mi volala Jitka, že musí na pohotovost, protože se jí vrátil zánět močových cest, takže jsem vstala a vypravila se do práce. Naštvaná jsem ještě teď, protože jsem neměla ani možnost zajít si na informační schůzku ohledně autoškoly, takže můj řidičák se odkládá na neurčito. A to jsem chtěla psát a věnovat se stránkám a blogu. Chjo:/
Ještě včera jsem si plánovala, že příští rok pojedu do Anglie. Okamžitě s tím přestávám. Vždyť ani není jisté, že budu mít za rok práci. Jestli na poště vydržím, když si ani nemůžu vybrat dovolenou.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)