My four bad boys

1. Ethan Rayne

(Robin Sachs)

Seriál: Buffy vampire slayer
Epizody: 2x06 - Halloween, 2x08 - Dark Age, 3x08 - Band Candy, 4x12 - A New Man

Ethan Rayne je záporák mého života. Nikdo před ním nedokázal a nemyslím si, že někdo po něm by zvládnul to, co on. Oblíbila jsem si ho hned po první epizodě. Snad pro jeho zvrácený smysl pro humor, snad pro to, že byl první, který v Gilesovi probudil jeho drsné já. Líbilo se mi, jak žil magií a hrozně rád provokoval, i když za to pokaždé dostal pořádnou nakládačku. Díky němu jsem si i oblíbila Halloween a začala se zajímat o magii. Dobře. Mnohým to nebude znít jako kladná stránka, ale rozšiřuju své obzory:')

2. Ba'al

(Cliff Simon)

Seriál: Stargate SG-1
Epizody: Summit, Last Stand, Abyss, Homecoming, Zero Hour, Reckoning Part 1, Reckoning Part 2, Threads, Ex Deus Machina, Stronghold, Off the Grid, Insiders, The Quest Part 1, The Quest Part 2, Dominion
Film: Stargate: Continuum

Jeho hadstvo, tedy jeho lordstvo lord Ba'al se umístil na druhém místě především proto, že mi často slouží jako inspirace pro mé knižní záporáky. Je sexy, zábavný a miluju tu chemii mezi ním a Jackem. Od epizody Abyss se opravdu zbožňují a já si jsem jistá, že pro Jacka není jen další had. A díky němu vznikl můj nejoblíbenější pairing Ba'al/Sam.

3. Guy of Gisborne

(Richard Armitage)

Seriál: Robin Hood

Epizody: 1. a 2. série Robina a 3. série vyjma dvou dílů Lost in Translation a Sins of the Father

Čím mě učaroval? Tak jako Ba'al je sexy, i když jiným způsobem samozřejmě:) Fascinuje mě jeho povaha. Málokdo je tak loajální ke svému pánovi, který s ním zachází jako s kusem hadru. Docela mu to pálilo, pokud zrovna nešlo o Marion. Jakmile se objevila na scéně, zkrotl jako beránek a udělal by pro ni, co ji na očích viděl. Líbila se mi jeho krutost a nakonec i to, že se z něj stal kladný až patetický hrdina. Říkám si. Má vůbec, co dělat mezi záporáky. Rozhodně. Vždyť jím byl celých 33 epizod, pokud dobře počítám:')

4. Darken Rahl

(Craig Parker)

Seriál: Legend of the Seeker

Epizody: Prophecy, Destiny, Puppeteer, Home, Hartland, Conversion, Bloodline, Sanctuary, Fever, Reckoning

Zamilovala jsem se do něj v okamžiku, kdy jsem ho viděla bojovat. Způsob jeho boje, samolibost a jistota v úspěch mě srazily na kolena a dodnes jsem nebyla schopna vstát:@) Rahl je krutý, v některých ohledech i šílený. Když někdo selže, čeká ho smrt, vyjma Mord Sith. Ty jsou pro něj nejspíš příliš cenné, než aby je zabíjel, i když selžou.

The Lost Treasure of the Grand Canyon

IMDB

Ačkoliv se to jmenuje Ztracený poklad Grand Canyon, nebo v našem překladu Ztracený poklad Aztéků, pointa filmu je úplně v něčem jiném a poklad je brán jen okrajově. Příběh je o hledání otce archeoložky jménem Susan Jordan(Shannon Doherty). Jako přátelé a pomocníci ji doprovázejí Marco Landford(JR Bourne), Hildy Wainwright(Heather Doerksen) a další. Později se k jejich výpravě přidává i do knih zažraný znalec Aztéků Jacob Thain(Michael Shanks).

Film jsem shlédla na dvakrát. Prvně jsem si ho pustila jen jakousi výplň, když jsem čekala, až se mi dotáhne jiný film a podruhé už jsem to dokoukala po několika dnech, kdy mě to i chytlo. Nakonec se z toho vyklubal poutavý příběh, u kterého jsem si přála, aby to doctor Thain přežil a Landforda bych i pro to obětovala, neměla jsem tu postavu ráda. Přišel mi jako zbabělec, který si na konci hrál na hrdinu.

Michael Shanks byl naprosto okouzlující. Jeho doctor Thain byl na pohled chladný, avšak ve skutečnosti byl až roztomile stydlivý, když Susan vyznával lásku. Když to vypadalo, že jejich lásce nebude přáno, obrečela jsem to, ale nakonec jim tvůrci šťastný konec přáli.

Nebýt toho nízkého rozpočtu, který měli, jinak si nedovedu vysvětlit tu příšernost, která se tam pohybovala, byl to dobrý film. Potěšilo mě, když Jabob mluvil jazykem starých Aztéků. Připomnělo mi to dr. Jacksona a taky to, že se na tu roli Shanks dokonale hodil:-)

Imagine Me&You

Imagine Me&You

Věříte v lásku na první pohled? Tak by se dal jednou větou charakterizovat celý film. Láska na první pohled. Velmi neobvykle to začíná svatbou, kde se Rachel(Piper Perabo) pohledem setká s floristkou Luce(Lena Headey). Diváci si musí všimnout té jiskry, která tam přeskočila, a tak je hned jasné, kterým směrem se bude film ubírat, což není na škodu, neboť filmů s lesbickou tématikou je velmi pomálu.

Na Rachel se mi líbilo, že si pomalu uvědomovala a připouštěla svoji orientaci a fakt, že se zamilovala do Luce. Před Hecem se to snažila tajit. Měla ho ráda a nechtěla mu ublížit. Jednou to už nevydrží a řeknu mu to, i když Hec předstírá, že spí, vyslyší ji a ví, jak se správně rozhodnout. Překvapilo mě to. Nečekala jsem, že ji nechá jít. Konec mě dojal. Už podruhé. Jak stojí na tom autě a křičí její jméno mi přišlo hodně emotivní. Nevím proč. Tak či onak mě to dostalo.

Líbily se mi Lena i Piper. Holky se krásně vyblbly na tom trenažeru na tancování. Chvilkami jsem jim i tu jejich zábavu záviděla:@) Anthony byl úžasný jako vždy. Na tom chlapovi je něco, co mě vždycky dostane, ať hraje cokoliv. Možná je to tím hlasem. Mám totiž úchylky na hlasy a on ho má setsakra dobrý:')

Shrnuto a podtrženo. Jsem si jistá, že se na ten film podívám znova a znova. Bude patřit mezi ty, které mě neomrzí, protože ačkoliv osobně nevěřím v lásku na první pohled, je krásné dívat se, jak ji prožívají druzí.

Golden Hour

Golden Hour

Golden Hour je lékařský seriál, něco na způsob Medicopteru 117, jen je to mini-série o čtyřech dílech, z nichž jeden má 1:12 minut s odchylkou +/- 2 minut:-) 'Golden Hour' znamená, že pokud se jim podaří ošetřit zranění do hodiny od způsobení zranění, mají oběti velkou naději na přežití.

Hlavními hrdiny jsou doktoři Alec Track(Richard Armitage), Naz Osbourne(Navin Chowdhry), Jane Cameron(Zoe Telford) a Paul Keane(Ciarán McMenamin). Při jejich vyjížďkách jim zdárně sekunduje pilot helikoptéry Kurt Jagger(Billy Geraghty). Vzhledem k tomu, že je Cameron jedinou ženskou v týmu, balí ji všichni, vyjma Kurta, ale ta má oči jen pro Aleca, který se to bojí říct ostatním, aby to nenarušilo pospolitost týmu.

Jak to v lékařských seriálech bývá, teklo hodně krve a to zejména v prvním díle, kdy přímo na ulici dělaly jedenáctiletému klukovi torakotomii, což je zjednodušeně řečeno otevření hrudníku, takže opravdu chuťovka. Občas přihodili hlášku i dojemné scény, ale hlavně to mělo napínavé momenty, kdy člověk opravdu nevěděl, jestli se podaří oběť zachránit, či nikoliv.

Je zbytečné, abych zmiňovala, že Richard byl v některých scénách cute a možná i trochu shy:-) Prostě byl sladký jako vždycky. Tedy nearly always:-)) No a protože trailer jsem nesehnala, nahraju aspoň MV s Richardovými scénami v Golden Hour:')

I'm back

Tak jo. Dlouho jsem to tady zanedbávala. Ostatně já jsem zanedbávala všechno, ale hodlám to napravit a začnu tím, jak bylo u Andro.

Vyjela jsem z Prahy v pravé poledne. Cesta trvala pět hodin, i když měla trvat jen čtyři a půl, ale opravy na dálnici jsou vždycky problematické. Ovšem pořád lepší, než že by nás zdržela bouračka, jak je to na D1 časté, ale bohové mi přáli. V autobuse jsem si dopřála sušené maso. Nikdy předtím jsem ho neměla. Byl to takový experiment, ale chutnalo mi, jen nemuselo být až tak kořeněné. Většinu cesty jsem ale prospala. Autobus mě vždycky ukolébá.

Nebudu popisovat každý den. Ono se to stejně vesměs opakovalo. Šly jsme do města, pokoukaly po výlohách, zapadly do cukrárny a ládovaly jsme se kafem, poháry a zákusky:@) Za zmínku stojí středa, jakožto poslední den, kdy jsme podruhé(prvně to bylo v úterý) šly kolem knihkupectví. Takové malé a útulné mi přišlo a ve výloze jsme viděly Knihu stínů. Vešla jsem dovnitř a chvíli si jen užívala vůni těch knih. Tyhle malá knihkupectví vždycky tak krásně voní. Zezadu vyšel prodavač a způsob, jakým rozhrnul závěs, mi připomněl Ethana z Buffy 2x06 Halloween:') Nicméně knížku jsem si koupila. A ještě jedna věc stojí za zmínku. Taky se to stalo ve středu. Byly jsme na rozhledně a kochaly se výhledem. Vítr mi čechral vlasy a dole všechno vypadalo tak mrnavě, a teď přijde velké klišé, ale jak jsem tam tak stála s tím větrem ve vlasech, připadala jsem si, jako bych neměla vůbec žádné starosti. Existoval jen ten okamžik a to místo. Nic víc.

Abych to shrnula. Byla to ta nejkrásnější dovolená, kterou jsem zažila. Díky tomu, že jsem s sebou neměla notebook a u Andro mě to na compu moc nebavilo, odvykla jsem si na ten druh klávesnice i na myš, měla jsem spoustu času na čtení(přečetla jsem kolem dvě stě stránek), na psaní nového příběhu(pořád si nejsem jistá, jestli ho mám opravdu pojmenovat Jiné časy) a celkově jsem se o nic nestarala. Hlavně od práce jsem si pořádně odpočinula a taky tím, že jsem neřešila váhu, jsem zase o něco štíhlejší:-)