Buffy 6x10 Wrecked

"I can't! I can't, I ju ... god, I need help. Please! Please help me, please."

Na začátku to vypadalo, že to bude tak trochu nuda, když se Buffy po vyspání se Spikem probudila v rozbořeném domě, ale nakonec se z toho vyvinul dobrý díl. Hlavně z pohledu Willow. Mám pocit, že v tomhle díle se její závislost na magii projevila nejvíc.

Vůbec ale vůbec mi k srdci nepřirostla Amy. Krysa byla a krysou měla zůstat. Nemá si zahrávat s kouzly, kterým nerozumí, a když vzala Willow za Rackem, přestala jsem ji mít ráda úplně. I když Rack je fine démon. Jeho "You taste ... like strawberries," mě dostalo. Probouzel v ní její moc a ona chtěla víc a víc.

A chuděra Dawn. Myslela si, že s Dawn vyrazí do kina a Will ji vytáhla za Rackem, aby si mohla fetnout. Dawn na ni čekala pár hodin, než se Will nabažila a pak z ní měla. Willowiny oči byly černé. Navíc přivolala démana z pekla, před kterým utíkaly v autě a Willow narazila do stromu.
Nezaregistrovala jsem, jestli si Dawn zlomila ruku při nárazu do stromu nebo jí to udělal démon, který je nepřestával pronásledovat, a kterého zastavila až Buffy, jež je se Spikem hledala. Odcházeli do nemocnici, když Willow Dawn prosila o odpuštění. Dawn Willow vrazila facku a to byl ten moment, kdy si Willoew uvědomila, že to s magií totálně přepískla a zhroutila se. Byla to právě Buffy, která jí podala pomocnou ruku. Ano. Bylo mi Willow líto a pořádně.

Zaklínač - Poslední přání

Přiznám se, že jsem si tuhle knížku chtěla přečíst už tak před třemi roky, kdy jsem viděla seriál Zaklínač v hlavní roli Michal Zebrowski. Jediný Polák, kterého opravdu můžu, ale zpátky ke knížce. Pořád jsem to odkládala, snad ze z odporu k jedné postavě, jež tam měla být jako jedna z hlavních postav, později jsem však zjistila, že se nachází až v pentalogii. Tahle knížka je soubor povídek, působící trochu zmateně, než v tom člověk najde jakýsi řád. Skoro každá povídka ve mně vyvolala vzpomínku na díl ze seriálu. Potěšilo mě, že i po třech letech si dokážu ty díly vybavit, když mi je připomene povídka:) Jediné, co mi v knížce hodně, ale hodně vadilo, byla sprostá slova. Nevím, co s tím autoři mají. Vždyť se dá dobře napsat příběh i bez nadávek, ale což. Už se těším, až se pustím do druhého dílu a zvažuju objednání prvního dílu z Pentalogie, ale to nejspíš nechám až po novém roce, ať tu poštu moc nezatěžuju:-)

I love snow

Dříve jsem ze sněhu a celkově ze zimy vůbec odvázaná nebyla, ale od doby, co mám ten supeový kožíšek, jsem se na zimi vyloženě těšila. Dneska ráno pěkně sněžilo, takže na nákup jsem odcházela do sněhu, a když jsem vyšla, na okamžik mi ta nádhera kolem mně vyrazila dech. Skoro všechno kolem mě bylo bílé a mě zaplnil pocvit štěstí. Sice jsem cestou ke Kauflandu uklouzla, ale hned se ke mně vrhli lidi, aby mi pomohli vstát:-)

Nechápu svoje rodiče. Vážně jim nerozumím. Hlavně otce, když je pro něj Vašek důležitější, než mamka. Říkám si, že kdyby podala žádost o rozvod, uvědomil by si, že se něco děje a nebo by si taky pořád mlel tu svou. Je přece jeho prvorozený a svým způsobem pro něj musí být Lukáš zklamání, když je postižený. Mě by zajímalo, kam až by Vašek musel dojít, aby ho otec vyrazil, jestli to vůbec nějakou hranici má. Přece jen, když ho nezastavila ani krádež mé karty, co horší by mohlo být?

Buffy 6x08 Tabula Rasa

"Randy Giles? Why not just call me 'Horny Giles,' or 'Desperate for a Shag Giles'? I knew there was a reason I hated you!"

Hodně zábavná epizoda. Willow provede kouzlo, které mělo dát zapomenout Buffy na nebe a Taře na hádky a dost se jí to zvrtlo. Ostatně jako většina jejích kouzel:) Paměť zapomněli všichni. Nevěděli, kdo jsou, co tam dělají a démoni pro ně neexistují. Hrozně jsem se nasmála, když si každý domýšlel kdo s kým je a Spike jako Gilesův syn mě dodělal. Bohužel ten díl měl smutný konec. Kouzlo bylo prolomeno a Tara pochopila, že Willow opět čarovala, i když jí na začátku epizody slíbila, že vydrží týden bez čarování, a splnila svoji výhružku. Sbalila si věci a odešla. Willow až v tu chvíli pochopila, že kvůli kouzlům přišla o to nejcennější. O svou lásku. Smutné je, že v téhle epizodě se i Giles vrátil do Anglie. Bude mi bez něj smutno. Byl elementem vznášející do té skupiny světlo. Možná proto, že jako jediný tam byl opravdu dospělý.

Blesková akce

Dneska jsem jela do Prahy na ústní zkoušku s fondů Poštovní spořitelny a autobus měl deset minut zpoždění, než přijel a ještě byla fronta, tak jsem si stoupla do fronty u druhého autobusu, kde jsem si dokonce sedla, což by tam nehrozilo. Měla jsem časovou rezervu, takže jsem se nebála, že bych to nestihla. Cesta metrem proběhla v pohodě, jela jsem B až na určwné místo, vystoupila, řídila se ukazateli a brzy našla vytoužený cíl.

Ani jsem si nestihla pořádně odložit, natož začít být nervózní a už jsem šla. Chvilku jsem si připadala zase jako u maturity, ale brzy byl ten pocit pryč a já si odříkala svoje, položily mi pár otázek a šla jsem s úspěchem pryč. Dost tomu i napomohlo, že tam seděla lektorka, kterou jsem znala už ze školení.

EFC Sandoval's run

Po žádné epizodě jsem nikdy netoužila tolik, jako po téhle. Vědění, že jsem prošvihla epizodu, ve kterém je Sandy lidský, mě až strašlivě mučila a snažila jsem se ji sehnat, ale až ve chvíli, kdy jsem poznala kouzlo torrentů, mi bylo dovoleno ji konečně stáhnout a spatřit. Ve chvíli, kdy jsem se takřka vzdala naděje...

Tahle epizoda je především o Ronaldovi a jeho ženě. Porouchá se mu CVI a je mu vyjmuto. Sandoval získá emoce jako láska, hněv a zlost. Vše, co implantát potlačuje a vydá se za svou ženou na psychiatrii, kam ji strčil, neboť si myslel, že je ohrožením pro Taelony. Snaží se jí získat zpět a nechce se vrátit k Taelonům, i když ví, že jeho jedinou záchranou je nové CVI. Nakonec upadne do bezvědomí, a když se probere, Boone mu oznámí, že zabil jeho ženu a Sandy brečí. Tolik ho to bolí.

Mezi Boonem a Sandym, mezi jejich představiteli funguje úžasná chemie, kterou nedokázal vytvořit Kincaid, i když tam byl tři série a Boone jen jednu.

Ach to stahování

Nedávno jsem si oblíbila seriál zvaný Legend of the Seeker. Je nový, takže než ho bude dávat nějaká televize, jestli tedy vůbec někdy, a já jsem nechtěla čekat, rozhodla jsem se pro stahování. To jsem netušila, jaký to bude z rapidu problém. Buď mi to stahovalo pomalu, nebo mi tio hlásilo, že jsem vyčerpala možnost stahování z volného účtu, či že někdo už stahuje z mé IP adresy, takže jsem musela čekat a nervovat. Třetí díl mi Andro už dala na jiný server, ale mělo to 350 MB, nicméně po půlnoci jsem už ho měla celá šťastná na disku a o hodinu později si ho vychutnávala:) Také se už nade mnou Andro zželela a postla mi link na program na stahování torrentů, takže hned, jak mě s ním naučí, budu si už vesele stahovat sama. I hope:-)

Every new beginning is beginnig's end

Tak kde bych tačala. Asi u kamarádky. Jmenuje se Andrea a je to Slovenka. Kdysi pro mě hodně znamenala a teď? Teď jen jitří staré rány. Byla jsem připravená na ni zapomenout a ona se teď vrátila a myslí si co? Že jí budu pořád odpouštět? Nemám na to sílu, protže vím, že je to jen chvilkové.

V práci je to teď úplně šílené. Copak se ty lidi úplně zbláznily? Dopoledne je to ještě jakž takž klidné, ale po třetí hodině se tam všichni nahrnou a vůbec nic se nestíhá:(

A včera jsem byla v divadle. Konečně po dlouhé době se ti Pražáci, o které jsem stála, uráčili přijet:-) Hra se jmenovala Prázdniny snů a byla o manželích, kteří přijeli na francouzskou riviéru do pronajaté vily, kde je čeká jedna patálie za druhou. Výborné obsazení bylo. Andrlova, Vašinka, Čech, ten dle mého úsudku, co by žárlivý manžel, byl nejlepší, ale možná to jen dělal jeho hlas:-)

Nejsem přece tak stará

Poslední dobou se mi stává, že když někam s taťkou jdu, někteří lidé, především ženy, si myslí, že jsem jeho přítelkyně nebo dokonce manželka, takže se ptám: Vypadám já tak staře nebo otec tak mladě a nebo si myslí, že je to ten typ, co na něj letí mladé holky?

Dneska jsem založila spotřebák(úvěr) a to je šest stovek do mé kasičky. Stačil by mi jeden účet a měla bych dva tisíce, protože za pět účtů jsou dva litry a spotřebák se bere jako dva účty. Tenhle týden nám šéfuje Péťa tak si od vedoucí na chvilku odpočinu, i když nám to teď jakž takž klape.

Taky jsem dospěla k názoru, že budu na poště muset zůstat ještě tak dva nebo tři roky pro naplnění svých přání, jako naučit se jezdit na koni, podívat se do Anglie, zařídit si řidičák, věnovat se šermu, no to je běh na hodně dlouhou trať, ale ty první tři body bych si ráda splnila do tří let:)

To se může stát jenom mně...

Dneska jsem měla školení v Praze. Cesta tam proběhla v pořádku, našla jsem to rychle, což bylo i tím, že jsem si v sobotu ověřila trasu, a zapadla do budovy, kde jsem zůstala přes osm hodin. Někdy jsem během školení usínala, ale ne snad proto, že bych se nudila. Vstávání v pět hodin ráno mě vždycky poznamená natolik, že kolem půl deváté se mi strasně klíží. Jenže tentokrát jsem tam usínala třikrát. Naštěstí jsem tak napůl vnímala lektorku, a tak jsem o nic nepřišla. Ve čtyři jsme psali test, měla jsem všech deset otázek správně a pak jsem se vydala na tramvaj a následně na metro. Přijela jsem na stanici Můstek a prošla metrem, abych se dostala na B a absolutně netuším, jak se mi dostala do hlavy myšlenka, že jsem nastoupila na Florenci, takže jsem se vyděšila, když další stanice byla Náměstí republiky, což je stanice za Florencem tak jsem myslela, že jedu na druhou stranu a vystoupila. Chvíli jsem zmateně chodila po nástupišti, ale byla jsem na správně straně. Až ve vlaku jsem si uvědomila, že jsem vlastně nastupovala na Můstku. Pak jsem si hlídala čas, abych stihla autobus a nemusela čekat patnáct minut na další a pěkně jsem si naběhla. Neměla jsem čas se podívat, kudy jede, už tam stál, a tak jsem jela tím autobusem, co jezdí přes vesnice. A jako třesnička na dortu bylo, že jsem měla vybitý telefon a tudíž jsem nemohla Masonovi zavolat, kde je, takže já přišla domů a bylo mi sděleno, že on mi jel naproti. Vážně se už těším do práce

Přátelé prospívají

Ráno jsem se probudila s velkou nechutí ke vstávání. Čím dýl je tma, tím hůř se mi stává, ale nakonec jsem se dokopala. Na cestu do prace jsem si nejdriv pustila ERU, pak Tatu a All about us a nakonec Welcome wherever you are. To mi trochu zlepsilo náladu. Ráno jsem si dala čaj s vysokým obsahem kofeinu. Pak se mě Péťa zeptala, jestli mám oběď, a když jsem řekla, že ne, zeptala se, jestli půjdeme na oběd spolu, čímž mi taky pozvedla náladu, protože s ní se mi vždycky dobře obědvá a vždycky i dobře povídá, takže jsem si uvědomila, že Péťa je to, co mi tady v Boleslavi hrozně chybělo. Je moje kamarádka. Ano. Mám SaM a Andro, ale ani jedna si se mnou nedá oběd jednou týdně nebo nezajde na kafe. SaM vídám tak jednou za dva roky a Andro jak jen to je možné, ale Péťa je ten druh člověka, co mi chyběl. Přestávám věřit úplně, že na poštu mě zavlála náhoda. Všechno to do sebe zapadá, a po obědě stráveném s ní jsem měla dobrou náladu, plus kofein, co jsem měla v krvi z dvou col, co jsem ještě stihla za odpoledne vypít, až se v práci divily, co mi do té coly daly:-) Proto zastávám názor, že bez přátel nemůžeme být nikdy úplně šťastní, protože když všechno ostatní selže, oni tu jsou a podrží nás, už jen tím, že nás vyslechnou...

Billy Madison

Zpočátku jsem k tomu filmu přistupovala kriticky, protože Sandlera nemusím a koupila jsem si to jen díky Bridgette Wilson, ale kupodivu i se Sandlerem byla zábava a to prakticky od začátku do konce. Je to příběh a prachatém mladěm muži, který vždycky dostal všechno, a proto se i jako dospělý neustále chová jako puberťák. Jeho otci však už dochází trpělivost a firmu chce předat někomu zodpovědnějšímu. To se však Billa dotkne a uzavře s otcem sázku, že projde celou školu od první třídy až k maturitě a každou třídu zvládne za dva měsíce. Hodně jsem se zasmála i díky Brigitte, která hrála učitelku, do které se Sandler zamiloval a ona mu dlouho odolávala. Nehledě na to, že ho dosti rázným způsobem povzbudila, když byl na dně. Určitě příjemná komedie, kterou si ráda někdy zopakuju.

Amazing coat

Dneska jsem měla opravdu špatný den, až do dobu, než jsem zahlédla kabát svých snů. Ale od začátku. Dopoledne jsem řešila angličtinu, pracovala na tématech na státnici a chytla mě depka, že to neudělám, nebo přihlášku vůbec nepodám. Z toho mě naštěstí Andro dostala, ale přesto jsem měla náladu pod psa. Na rodinu jsem byla taková protivná, když jsme jeli do Prahy a i v Praze jsem na ně pak neměla náladu. Hlavně na pubertální chování Masona. No pak jsme zajeli do Globusu a já viděla úplně nádherný a skvostný dlouhý kabát, po kterém toužím od doby, co jsem v dlouhém kabátu viděla chodit Sandyho. Ani bych neřekla, jak může být obtížné sehnat dlouhý dámský kabát. Trochu mě odrovnala ta cena. 3. 490. To je skoro čtvrtina mé výplaty, ale nelituju toho. Je tak krásný a pohodlný. Úplně jsem si ho zamilovala