Ultimate Force

IMDB

Jsem si jistá, že to není a nikdy ani nebude můj cup of tea, ale kvůli Richardovi jsem ochotná se dívat i na sitcomy, které nemám ráda tak proč ne na válečný seriál? Jeho postava je arogantní, místy samolibá a očividně dbá na salutování. V baretu vypadá děsivě, ale jakmile si oblékl to sportovní oblečení, byl opět okouzlující. Tak mě napadá. Je role, ve které mi okouzlující nepřijde? Asi ne:-) Mám za sebou první epizodu a netrpělivě stahuju druhou, protože i když to není zdaleka tak záživné jako Spooks, který mě opravdu chytl, dá se na to dívat i s trochou zájmu, což znamená, že zvládám i scény bez Richarda:-))

Všeho s mírou

A teď nemluvím jen o alkoholovém opojení na Silvestra. Nikdy mě to moc nebralo a čím jsem starší, tím víc o alkohol ztrácím zájem. Všichni mi říkají, že to přijde, ale je to snad něco, na co bych měla být hrdá?

A co teprve jídlo? Všechno to přejídání? Proč to děláme? Řekneme si, že jednou za rok to přece nrvadí. Nacpeme se k prasknutí a pak ještě dva týdny sténáme, jak jsme kvůli tomu přibrali. Máme to zapotřebí?

Ráda oslavím Nový Rok. Připiju si s lidmi, které mám ráda a ty nežádoucí nějak skousnu. Nový Rok považuju za magický den. Myslím, že by se měl slavit, ale všeho s mírou. Netřeba se opíjet, netřeba se přejídat. Jíst a pít tak, abychom první ráno neprospali nebo nestrávili nad záchodovou mísou.

Definitely Maybe

IMDB

Už po přečtení obsahu jsem věděla, že to bude zábavná romantická komedie a nezmýlila jsem se. Třicátník z Manhattanu Will Hayes(Ryan se právě rozvádí a jeho dcera Maya(Abigail Breslin) se ho začíná vyptávat na milostný život před svatbou. Will vyprávění zpestří tím, že pozmění jména a nechá Mayu, aby uhádla, která z těch tří žen je její matka. Vypráví o dívce ze sousedství Emily(Elizabeth Banks) o nejdůvěrnější přítelkyni April(Isla Fisher) i o volnomyšlenkářské Summer(Rachel Weisz).

Každá z těch žen mu do života vnese něco nového, každá ho jinak chápe, ale nejvíc sympatická mu je April s níž nakonec skončí. Po skončení vyprávění mu dojde, že ještě není úplně pozdě dát lásce druhou šanci.

Matkou Mayi se ukázala být Emily, i když jsem si nějakou dobu říkala, že by to snad mohla být Summer, ale ta dávala přednost staršímu pokolení, i když s Willem nějaký ten románek prožila. Ostatně i já jsem pak doufala, že se dá Will s April dohromady, protože byla opravdu rozkošná:-)

North and South

"I wanted to see the place where Margaret grew up, even when I had no hope of winning you."

Dlouho jsem přemýšlela, jakou větu bych měla z knížky vytáhnout a tahle se mi jeví jako nejlepší. Když bych měla srovnávat seriál a knížku, knížka mi přijde o dost ochuzená, ale jako knížka sama o sobě je nádherná.

Příběh o továrníkovi ze severu a mladé dívce z jihu v sobě skrývá vášeň, tajemství a křehkou duši. Margaret nemá Mr Thorntona ráda od jejich prvního setkání, zatímco Thornton se do ní zamiluje až přespříliš snadno. Během stávky mu Margaret zachrání život a on doufá, že to udělala z lásky k němu. Jaká studená sprcha je odmítnutí jeho nabídky k sňatku. Příběh se zamotá o to víc, že je Margaret spatřena se svým bratrem, o kterém si Mr Thornton myslí, že je jejím milencem. Naštěstí všechno končí dobře, i když to vypadalo, že Mr Thornton zkrachuje a dvě lidská srdce bijí vzájemně pro toho druhého.

Chvílemi jsem nevěděla, jestli mám mít Margaret ráda nebo nesnášet. Její chování k Mr Thorntnovi bylo kruté, i když pochopitelné a někdy ke konci mi ji začalo být líto, když přemýšlela nad lidmi, které ztratila. Svou matku, otce a i kamarádku Bessy jí odnesla smrt. Škoda je, že vedlejší postavy nedostaly tolik prostoru, i kdyby to znamenalo, že bude knížka delší.

Sparkhouse

IMDB

Pokusím se být objektivní, ale pochybuju, že mi to půjde, protože jsem hlavního hrdinu nikdy tolik nesnášela jako právě Andrewa. Nemám ráda zbabělce a on byl přímo ukázkový zbabělec, a i když se snažím pochopit jeho myšlenkové pochody, nejde mi to. Příběh je o lásce dvou lidí z odlišných vrstev. Carol žije s rodiči se sestrou na farmě, která sotva vydělává, zatímco její přítel Andrew pochází z lékařské rodinu a chystá se studovat vejšku.

Rodiny samozřejmě nechtějí, aby se pár setkával a navíc matka Carol je opouští. Její otec začíná pít a stává se z něj agresivní člověk, který pro ránu nejde daleko. Carol a Andrew se rozhodnou vzít. Je to především Andrewův nápad. Ze svatby ale vycouvá, když mu jeho otec řekne, že sestra Carol Lisa není její sestra, ale její dcera. I když Carol řekne Andrewovi, že ji znásilnil její otec, Andrew se ukáže jako zbabělec a na svatbu nedorazí. Tím klesla jeho obliba u mě na bod mrazu. Carol ho vystihla přesně, když ho nazvala:"Shitty little coward."

A pak na scénu nastupuje kouzelný Richard Armitage co by shy boy jménem John a byl opravdu cute. Litovala jsem ho od začátku, protože Carol nedělala nic jiného, než ho jen využívala, aby se pomstila Andrewovi. Chtěla se s ním i vyspat, jen byl John kapánek nešikovný:-) Následně Andrew odjel na univerzitu a Carol se po dalším útoku jejího otce na ni sbalila a s Lisou a odjela pryc. Vratila se az tehdy, když jí John vzkázal, že její otec je nemocný. To už měl Andrew manželku a baby.

Brzy po jejím příjezdu její otec umírá a Carol zjišťuje, že farmu zadlužil, a tak se ptá Johna, jestli si ji vezme, prodá svůj byt a koupí si tak tu farmu a hloupočký John to po chvilce váhání udělá. Buď nikoho jiného nikdy neměl, nebo ji opravdu miloval, ačkoliv se k němu vždycky chovala chladně a odmítavě.

Téměř ke konci si Andrew samolibě přijede na farmu a žádá Carol, aby odešla s ním a mezitím se porve i s Johnem. Tady jsem si zamilovala i Johna jako postavu, protože se ukázalo, že je sice stydlivý, ale za svou lásku se umí rvát.

Nekončí to happy endem pro Carol a Andrewa, což mi přineslo nesmírnou úkevu. Andrew spáchal sebevraždu a John si odvádí Carol zpátky domů.

Drama? Možná

Někdy pochybuju o svém hereckém umění. Říkám si, že nejsem dost dobrá a pak přijde na řadu emotivní scéna a já vím, že nejsem zas tak špatná a do dramatu bych se i hodila. Takové britské drama s Richardem Armitagem. Mhm. Ani milostnou scénu bych nepotřebovala:-) Stačilo by mi pár scén s ním:-))

Dneska jsem si prvně holila přirození a trochu jsem se bála, abych se nepořezala. Přece jen je to jedno z nejcitlivějších míst, že? Jen to budu muset ještě dopilovat.

Naštvali mě v knihkupectví, když mají knížku na jedné straně anglicky a na druhé česky. To to nemůžou udělat jednojazyčně? Takhle by mě akorát sváděli a já tak pevnou vůli nemám a neustále bych odbíhala k češtinu, což by znamenalo, že bych si tu angličtinu příliš nevychutnala...

Nejlepší ale na dnešku je, že Vašek a rodiče jsou v Plzni, takže mám klid, nemusím si schovávat peníze a vůbec poslouchat ty jeho kecy, za které by ho už dávno zavřeli do ústavu. Ti psychiatři na vojně museli být amatéři, když nepoznali, že on je vzorem narušeného člověka...

Spooks

Je to špionážní seriál a měla jsem své pochybnosti, zda-li mě to bude bavit, ale představa Richarda, co by hodného kluka mě tak strašně moc lákala, že jsem nedokázala dlouho odolávat a pustila se do toho. Prvních deset minut není příliš záživných, ale jakmile se na scéně poprvé objeví Richard, dostane to úplně jiný spád. Možná je to opravdu jen Richardem a možná to chtělo jen oživit novou postavou jménem Lucas North. Byla tam jedna sympatická postava, už od první minuty, co se objevila. Jmenovala se Adam Carter. Fajn týpek. Škoda, že ho zabili hned v prvním díle. Jako první dal Lucasovi šanci začlenit se do týmu po jeho návratu z ruského vězení, kde byl držen osm let. Musel mít silného ducha, když to vydržel. Seriál, alespoň sedmá sezóna, má v počátečních dílech, pár vět, která se člověku dostanou pod kůži. Pamatuju si dvě. První, když Lucas svému nadřízenému říká :"Home isn't where you live. It's where people understand you." A potom, když mluví se svou ženou I was MI5 when we married, MI5 all those years in prison and I'm MI5 now." Čím víc nad Lucasem přemýšlím, tím víc je mi ho líto. Déšť mu připomene mučení v Rusku, jeho šéf po něm chce, aby si vzpomněl na detaily svého mučení, které průběžně trvalo 17 dní. Stále slyším, jak se mu chvěl hlas, když to říkal. Škoda jen, že to má osm dílů. Takhle mi nezbývá než doufat, že brzy natočí osmou sérii a Lucase tam bude hodně.

Čas Vánoc

Vánoce. Říká se, že jsou to svátky klidu a míru a pro některé ano, i když je předtím stojí nervy to všechno nakupování, uklizení a další věci nezbytné pro šťastné Vánoce. Myslím, že v tom to není. A ani nejde o to, aby byla celá rodina pohromadě, obzvlášť pokud se jako rodina necítí. Kupříkladu já. Kdyby tu na Vánoce nebyly Vašek a Pavel, vůbec by mi to nevadilo. Jsou mi tak lhostejní, tak cizí, že pro mě nemůžou být rodinou. Považuju je za vetřelce narušující klid a řád naší rodiny.

Letos se ani nekonalo žádné překvapení. Ani jsem se netěšila jako v předchozích letech. Možná to bylo tím, že jsem ještě den před Štědrým dnem byla v práci, a proto jsem neměla čas ani příležitost si to vychutnat. Jistě. Dostala jsem vše, co jsem chtěla, ale každý rok jsem dostala i něco nečekaného. Kam se vytratilo to kouzlo, kdy se oči rozzáří nad nečekaným, avšak milým dárkem? A není to tím, že už nejsem dítě. To jsem nebyla v loni ani předloni, a přesto jsem se těšila jako malá.

Chybí mi ten proslulý duch Vánoc a je mi to hrozně líto. Jestli to tak půjde dál, možná už pro mě Štědrý den bude opravdu jen dnem, kdy nejdu do práce a veškeré jeho kouzlo se nenávratně vytratí...

Robin Hood 1x01 Will You Tolerate This?

Jsem líná se podívat na název tak ho možná časem dopíšu, ale nevypadá to růžově:-) První díl a Robin je mi šíleně nesympatický už od jeho první scény. Děsivě arogantní a sebestřední myslící si, že spasí celý svět. Ona většina těch postav v prvních dílech za nic nestojí, dokonce ani ti záporáci ne, i když se to pak zlepší, hodně zlepší, ale to předbíhám:-)

Viděla jsem obě série, ale po roce a něco si to opakuju, ale nemyslím si, že by se mohly změnit moje pocity k určitým postavám. Jako třeba Marion. To jak bojuje za práva vesničanů. To je jak Robin v sukni a jeden je myslím až moc.

Nefalšovaná radost

Dneska jsem poznala nefalšovanou radost. Moje kolegyně Míša si nechala z Mnichova Hradiště přeposílat do Boleslavi balík a pořád nešel a nešel a už začínala být nervozní, že bude muset dárky jít nakoupit, ale dneska dopoledne ji vedoucí potěšila s tím, že balík konečně dorazil a Míša jásala jako divá. To jsem opravdu ještě neslyšela. Křičela na celou poštu, že má konečně svůj balíček. Ona je celkově ta holka strašně praštěná a vím, že mi strašně bude chybět, když v únoru nastupuje ta, za kterou Misa zaskakovala:´(

V úterý jsne měly besídku a já zjistila, že mi najednou hrozně moc chutná červená a zelená paprika a to jsem je ještě před rokem nemusela. Vážně mě fascinuje, jak se lidské chutě mění.

A nějak nemůžu sehnat televizní mini-sérii The Golden Hour s Richardem Armitagem v hlavní roli a docela mě to štve. Vážně bych se na něj ráda koukla i v oblečení z 21. století. Hraje tam lékaře. Mhmhm:-) Zkusím kamenné ochody, ale naděje si nedělám.

Není o co stát

Moje kolegyně mi občas závidějí, že mám z domova navařeno, že nemusím prát a žehlit, ale netuší, jakou cenu za tenhle rádoby luxus musím zaplatit. Musím si uklízet peněženku ve svém vlastním bytě, aby mi Vašek neukradl prachy nebo kartu jako už jednou a samozřejmě se mu nic nestalo. Neskončil na ulici. Otec má jen plnou hubu keců, že ho vyrazí, ale sliby chyby. Mé kolegyně nemusí snášet hádky na to jedno a samé téma tj. Vaškovy dluhy a otcovy nadávky(na nic víc se nezmůže, je opravdu slaboch) jsou mu k smíchu. Tak ráda bych si sama vařila, prala, žehlila i uklízela jen kdybych se Vaška zbavila. Jednou a ptovždy.

Stmívání

Imdb


Už nikdy víc! No dobře. Nebylo to tak strašný, ale vím, že si to v nejbližší době cca rok nebo dva nedám. kdyby nikdy, netrýznilo by mě to. Věděla jsem, že v tom bude romantika a tak, ale až taková slintárna to být nemusela a ti upíři. Ojojoj. Že se pohybují ve dne a nemají pořádné zuby bych přežila. Snad i to, že někteří z nich jsou vegeteráni, ale že můžou na sluníčko a ještě se jejich kůži třpytí, to je trochu moc i na mě. Nejlepší z toho byl boj mezi dvěma upíry, kdy jeden Bellu chránil a druhý ji chtěl sežrat a ten ještě všehovšudy trval zhruba jen dvě minuty:(

Asi začínám šílet

Neměla bych jíst sladké a zapíjet to energy drinky, protože pak mám šílenou náladu, kdy se směju jako blázen a možná i chovám jako blázen:-) A ještě mám chuť si dát tabletku hroznového cukru. Stop me somebody!

A co se mi za tu dobu, co jsem se neozvala stalo? Well. Znovu jsem se šíleným způsobem zamilovala do Richarda Armitage. Jako John Thorton byl tak okouzlující, že jsem mu musela podlehnout a ani jsem se nebránila. Už jako Gisbyho jsem ho žrala a tady jsem mu tu lásku i přála, což je i tím, jak mě Sandy zkazil:-)

Taky jsem zřejmě ukončila své kamarádství s Andreou. Myslím, že bylo víc zátěží než přínosem. A cítím se o něco líp, když jsem ji napsala, ať už se mi neozývá. Zbytečně jsem si akorát působila bolest, když jsem se s ní hádala. Ona má svůj svět, který nikdy nepochopím a já ten svůj, který nepochopí ona. Nemáme už nic společného a přátelství bez společných zájmů nemůže existovat.

A skoro polovina prosince za námi a stále mi chybí ty šílené fronty na poště. Nechci to přivolávat, ale je mi to podezřelé. Loni jsme se skoro nehnuly od přepážek a teď se můžu i v klidu najíst. Což mi připomíná, že mě štve, jak jsem tam nechala tu knížku english idions. Ne že bych se na to o víkendu podívala, ale cítila bych se bezpečněji mít to doma, obzvlášť když je to s knihovny.

Ve středu jsem byla u ortopeda, abych s ním dohodla termín operace a on mi řekne, že mi to pošle poštou aneb Dvacet minut jsem čekala, dvě minuty jsem byla v ordinaci a třicet korun jsem vyplázla. Doufám, že aspoň těch 60 korun zruší, až si tam na dva dny půjdu lehnout. Doufám, že to budou dva dny, ale proč by si mě tam měli nechávat, že? Obzvlášť pokud zruší ty poplatky tak se mě budou chtít co nejrychleji zbavit:-))

No a Teď jsem si chtěla stáhnout "The Golden Hour" s Richardem a nejede stránka s nejlepšími torrenty, co znám. Chjo. Asi budu muset vydržet do zítra, i když jsem se těšila, že si dám dneska aspoň první díl. Co naplat. Musím vydržet:( Povzbuzující je, že to má titulky:-))

Who am I?

Je mi 22 a tuhle otázku bych už měla mít vyřešenou, alw nějak se mi stále nedaří. Když už si myslím, že už jsem otázku svého bytí vyřešila, stane se něco, co mě přesvědčí o omylu. Nevím, kdo jsem a řeším to jídlem, jako by mi mohlo přinést úlevu, ale přitom je mi ještě hůř, protože vím, že jsou to kila navíc. Taky vím proč nemůžu zhubnout. Bojím se dát to veřejnosti najevo. Bojím se, že se mi budou smát a nemám pevnou vůli. Vážně nevím, kde ji sehnat. Nic mě dlouho nebaví, u ničeho nevydržím. Divím se, že v práci jsem už rok a čtvrt, ale to jsou peníze. To je vždycky motivace. Taky bych vydržela u herectví a zkusila bych ho dělat i profesionálně, ale nemám odvahu. Myslím si, že na to vážně nemám:(

A mám pocit, že mě přespříliš ovlivňuje mé okolí. Občas se chovám nebo jednám jako jiní lidé, ale hlavně se to týká postav. Jejich pocity a povahy se stávají mou nesdílnou součástí a brání mi utvořit si vlastní identitu. Snažím se od nich odprostit, leč marně. Stále ke mně přicházejí, někdy pomalu a jindy zase rychle a nárazově. Někdy to bolí, někdy je to vítané, když nevím kudy kam, ale nikdy to nejsem já. Jsem ztracená, chycena mezi dvěma světy. Který si mám vybrat? Tedy jestli mám vůbec mám možnost volby...

Buffy 6x10 Wrecked

"I can't! I can't, I ju ... god, I need help. Please! Please help me, please."

Na začátku to vypadalo, že to bude tak trochu nuda, když se Buffy po vyspání se Spikem probudila v rozbořeném domě, ale nakonec se z toho vyvinul dobrý díl. Hlavně z pohledu Willow. Mám pocit, že v tomhle díle se její závislost na magii projevila nejvíc.

Vůbec ale vůbec mi k srdci nepřirostla Amy. Krysa byla a krysou měla zůstat. Nemá si zahrávat s kouzly, kterým nerozumí, a když vzala Willow za Rackem, přestala jsem ji mít ráda úplně. I když Rack je fine démon. Jeho "You taste ... like strawberries," mě dostalo. Probouzel v ní její moc a ona chtěla víc a víc.

A chuděra Dawn. Myslela si, že s Dawn vyrazí do kina a Will ji vytáhla za Rackem, aby si mohla fetnout. Dawn na ni čekala pár hodin, než se Will nabažila a pak z ní měla. Willowiny oči byly černé. Navíc přivolala démana z pekla, před kterým utíkaly v autě a Willow narazila do stromu.
Nezaregistrovala jsem, jestli si Dawn zlomila ruku při nárazu do stromu nebo jí to udělal démon, který je nepřestával pronásledovat, a kterého zastavila až Buffy, jež je se Spikem hledala. Odcházeli do nemocnici, když Willow Dawn prosila o odpuštění. Dawn Willow vrazila facku a to byl ten moment, kdy si Willoew uvědomila, že to s magií totálně přepískla a zhroutila se. Byla to právě Buffy, která jí podala pomocnou ruku. Ano. Bylo mi Willow líto a pořádně.

Zaklínač - Poslední přání

Přiznám se, že jsem si tuhle knížku chtěla přečíst už tak před třemi roky, kdy jsem viděla seriál Zaklínač v hlavní roli Michal Zebrowski. Jediný Polák, kterého opravdu můžu, ale zpátky ke knížce. Pořád jsem to odkládala, snad ze z odporu k jedné postavě, jež tam měla být jako jedna z hlavních postav, později jsem však zjistila, že se nachází až v pentalogii. Tahle knížka je soubor povídek, působící trochu zmateně, než v tom člověk najde jakýsi řád. Skoro každá povídka ve mně vyvolala vzpomínku na díl ze seriálu. Potěšilo mě, že i po třech letech si dokážu ty díly vybavit, když mi je připomene povídka:) Jediné, co mi v knížce hodně, ale hodně vadilo, byla sprostá slova. Nevím, co s tím autoři mají. Vždyť se dá dobře napsat příběh i bez nadávek, ale což. Už se těším, až se pustím do druhého dílu a zvažuju objednání prvního dílu z Pentalogie, ale to nejspíš nechám až po novém roce, ať tu poštu moc nezatěžuju:-)

I love snow

Dříve jsem ze sněhu a celkově ze zimy vůbec odvázaná nebyla, ale od doby, co mám ten supeový kožíšek, jsem se na zimi vyloženě těšila. Dneska ráno pěkně sněžilo, takže na nákup jsem odcházela do sněhu, a když jsem vyšla, na okamžik mi ta nádhera kolem mně vyrazila dech. Skoro všechno kolem mě bylo bílé a mě zaplnil pocvit štěstí. Sice jsem cestou ke Kauflandu uklouzla, ale hned se ke mně vrhli lidi, aby mi pomohli vstát:-)

Nechápu svoje rodiče. Vážně jim nerozumím. Hlavně otce, když je pro něj Vašek důležitější, než mamka. Říkám si, že kdyby podala žádost o rozvod, uvědomil by si, že se něco děje a nebo by si taky pořád mlel tu svou. Je přece jeho prvorozený a svým způsobem pro něj musí být Lukáš zklamání, když je postižený. Mě by zajímalo, kam až by Vašek musel dojít, aby ho otec vyrazil, jestli to vůbec nějakou hranici má. Přece jen, když ho nezastavila ani krádež mé karty, co horší by mohlo být?

Buffy 6x08 Tabula Rasa

"Randy Giles? Why not just call me 'Horny Giles,' or 'Desperate for a Shag Giles'? I knew there was a reason I hated you!"

Hodně zábavná epizoda. Willow provede kouzlo, které mělo dát zapomenout Buffy na nebe a Taře na hádky a dost se jí to zvrtlo. Ostatně jako většina jejích kouzel:) Paměť zapomněli všichni. Nevěděli, kdo jsou, co tam dělají a démoni pro ně neexistují. Hrozně jsem se nasmála, když si každý domýšlel kdo s kým je a Spike jako Gilesův syn mě dodělal. Bohužel ten díl měl smutný konec. Kouzlo bylo prolomeno a Tara pochopila, že Willow opět čarovala, i když jí na začátku epizody slíbila, že vydrží týden bez čarování, a splnila svoji výhružku. Sbalila si věci a odešla. Willow až v tu chvíli pochopila, že kvůli kouzlům přišla o to nejcennější. O svou lásku. Smutné je, že v téhle epizodě se i Giles vrátil do Anglie. Bude mi bez něj smutno. Byl elementem vznášející do té skupiny světlo. Možná proto, že jako jediný tam byl opravdu dospělý.

Blesková akce

Dneska jsem jela do Prahy na ústní zkoušku s fondů Poštovní spořitelny a autobus měl deset minut zpoždění, než přijel a ještě byla fronta, tak jsem si stoupla do fronty u druhého autobusu, kde jsem si dokonce sedla, což by tam nehrozilo. Měla jsem časovou rezervu, takže jsem se nebála, že bych to nestihla. Cesta metrem proběhla v pohodě, jela jsem B až na určwné místo, vystoupila, řídila se ukazateli a brzy našla vytoužený cíl.

Ani jsem si nestihla pořádně odložit, natož začít být nervózní a už jsem šla. Chvilku jsem si připadala zase jako u maturity, ale brzy byl ten pocit pryč a já si odříkala svoje, položily mi pár otázek a šla jsem s úspěchem pryč. Dost tomu i napomohlo, že tam seděla lektorka, kterou jsem znala už ze školení.

EFC Sandoval's run

Po žádné epizodě jsem nikdy netoužila tolik, jako po téhle. Vědění, že jsem prošvihla epizodu, ve kterém je Sandy lidský, mě až strašlivě mučila a snažila jsem se ji sehnat, ale až ve chvíli, kdy jsem poznala kouzlo torrentů, mi bylo dovoleno ji konečně stáhnout a spatřit. Ve chvíli, kdy jsem se takřka vzdala naděje...

Tahle epizoda je především o Ronaldovi a jeho ženě. Porouchá se mu CVI a je mu vyjmuto. Sandoval získá emoce jako láska, hněv a zlost. Vše, co implantát potlačuje a vydá se za svou ženou na psychiatrii, kam ji strčil, neboť si myslel, že je ohrožením pro Taelony. Snaží se jí získat zpět a nechce se vrátit k Taelonům, i když ví, že jeho jedinou záchranou je nové CVI. Nakonec upadne do bezvědomí, a když se probere, Boone mu oznámí, že zabil jeho ženu a Sandy brečí. Tolik ho to bolí.

Mezi Boonem a Sandym, mezi jejich představiteli funguje úžasná chemie, kterou nedokázal vytvořit Kincaid, i když tam byl tři série a Boone jen jednu.

Ach to stahování

Nedávno jsem si oblíbila seriál zvaný Legend of the Seeker. Je nový, takže než ho bude dávat nějaká televize, jestli tedy vůbec někdy, a já jsem nechtěla čekat, rozhodla jsem se pro stahování. To jsem netušila, jaký to bude z rapidu problém. Buď mi to stahovalo pomalu, nebo mi tio hlásilo, že jsem vyčerpala možnost stahování z volného účtu, či že někdo už stahuje z mé IP adresy, takže jsem musela čekat a nervovat. Třetí díl mi Andro už dala na jiný server, ale mělo to 350 MB, nicméně po půlnoci jsem už ho měla celá šťastná na disku a o hodinu později si ho vychutnávala:) Také se už nade mnou Andro zželela a postla mi link na program na stahování torrentů, takže hned, jak mě s ním naučí, budu si už vesele stahovat sama. I hope:-)

Every new beginning is beginnig's end

Tak kde bych tačala. Asi u kamarádky. Jmenuje se Andrea a je to Slovenka. Kdysi pro mě hodně znamenala a teď? Teď jen jitří staré rány. Byla jsem připravená na ni zapomenout a ona se teď vrátila a myslí si co? Že jí budu pořád odpouštět? Nemám na to sílu, protže vím, že je to jen chvilkové.

V práci je to teď úplně šílené. Copak se ty lidi úplně zbláznily? Dopoledne je to ještě jakž takž klidné, ale po třetí hodině se tam všichni nahrnou a vůbec nic se nestíhá:(

A včera jsem byla v divadle. Konečně po dlouhé době se ti Pražáci, o které jsem stála, uráčili přijet:-) Hra se jmenovala Prázdniny snů a byla o manželích, kteří přijeli na francouzskou riviéru do pronajaté vily, kde je čeká jedna patálie za druhou. Výborné obsazení bylo. Andrlova, Vašinka, Čech, ten dle mého úsudku, co by žárlivý manžel, byl nejlepší, ale možná to jen dělal jeho hlas:-)

Nejsem přece tak stará

Poslední dobou se mi stává, že když někam s taťkou jdu, někteří lidé, především ženy, si myslí, že jsem jeho přítelkyně nebo dokonce manželka, takže se ptám: Vypadám já tak staře nebo otec tak mladě a nebo si myslí, že je to ten typ, co na něj letí mladé holky?

Dneska jsem založila spotřebák(úvěr) a to je šest stovek do mé kasičky. Stačil by mi jeden účet a měla bych dva tisíce, protože za pět účtů jsou dva litry a spotřebák se bere jako dva účty. Tenhle týden nám šéfuje Péťa tak si od vedoucí na chvilku odpočinu, i když nám to teď jakž takž klape.

Taky jsem dospěla k názoru, že budu na poště muset zůstat ještě tak dva nebo tři roky pro naplnění svých přání, jako naučit se jezdit na koni, podívat se do Anglie, zařídit si řidičák, věnovat se šermu, no to je běh na hodně dlouhou trať, ale ty první tři body bych si ráda splnila do tří let:)

To se může stát jenom mně...

Dneska jsem měla školení v Praze. Cesta tam proběhla v pořádku, našla jsem to rychle, což bylo i tím, že jsem si v sobotu ověřila trasu, a zapadla do budovy, kde jsem zůstala přes osm hodin. Někdy jsem během školení usínala, ale ne snad proto, že bych se nudila. Vstávání v pět hodin ráno mě vždycky poznamená natolik, že kolem půl deváté se mi strasně klíží. Jenže tentokrát jsem tam usínala třikrát. Naštěstí jsem tak napůl vnímala lektorku, a tak jsem o nic nepřišla. Ve čtyři jsme psali test, měla jsem všech deset otázek správně a pak jsem se vydala na tramvaj a následně na metro. Přijela jsem na stanici Můstek a prošla metrem, abych se dostala na B a absolutně netuším, jak se mi dostala do hlavy myšlenka, že jsem nastoupila na Florenci, takže jsem se vyděšila, když další stanice byla Náměstí republiky, což je stanice za Florencem tak jsem myslela, že jedu na druhou stranu a vystoupila. Chvíli jsem zmateně chodila po nástupišti, ale byla jsem na správně straně. Až ve vlaku jsem si uvědomila, že jsem vlastně nastupovala na Můstku. Pak jsem si hlídala čas, abych stihla autobus a nemusela čekat patnáct minut na další a pěkně jsem si naběhla. Neměla jsem čas se podívat, kudy jede, už tam stál, a tak jsem jela tím autobusem, co jezdí přes vesnice. A jako třesnička na dortu bylo, že jsem měla vybitý telefon a tudíž jsem nemohla Masonovi zavolat, kde je, takže já přišla domů a bylo mi sděleno, že on mi jel naproti. Vážně se už těším do práce

Přátelé prospívají

Ráno jsem se probudila s velkou nechutí ke vstávání. Čím dýl je tma, tím hůř se mi stává, ale nakonec jsem se dokopala. Na cestu do prace jsem si nejdriv pustila ERU, pak Tatu a All about us a nakonec Welcome wherever you are. To mi trochu zlepsilo náladu. Ráno jsem si dala čaj s vysokým obsahem kofeinu. Pak se mě Péťa zeptala, jestli mám oběď, a když jsem řekla, že ne, zeptala se, jestli půjdeme na oběd spolu, čímž mi taky pozvedla náladu, protože s ní se mi vždycky dobře obědvá a vždycky i dobře povídá, takže jsem si uvědomila, že Péťa je to, co mi tady v Boleslavi hrozně chybělo. Je moje kamarádka. Ano. Mám SaM a Andro, ale ani jedna si se mnou nedá oběd jednou týdně nebo nezajde na kafe. SaM vídám tak jednou za dva roky a Andro jak jen to je možné, ale Péťa je ten druh člověka, co mi chyběl. Přestávám věřit úplně, že na poštu mě zavlála náhoda. Všechno to do sebe zapadá, a po obědě stráveném s ní jsem měla dobrou náladu, plus kofein, co jsem měla v krvi z dvou col, co jsem ještě stihla za odpoledne vypít, až se v práci divily, co mi do té coly daly:-) Proto zastávám názor, že bez přátel nemůžeme být nikdy úplně šťastní, protože když všechno ostatní selže, oni tu jsou a podrží nás, už jen tím, že nás vyslechnou...

Billy Madison

Zpočátku jsem k tomu filmu přistupovala kriticky, protože Sandlera nemusím a koupila jsem si to jen díky Bridgette Wilson, ale kupodivu i se Sandlerem byla zábava a to prakticky od začátku do konce. Je to příběh a prachatém mladěm muži, který vždycky dostal všechno, a proto se i jako dospělý neustále chová jako puberťák. Jeho otci však už dochází trpělivost a firmu chce předat někomu zodpovědnějšímu. To se však Billa dotkne a uzavře s otcem sázku, že projde celou školu od první třídy až k maturitě a každou třídu zvládne za dva měsíce. Hodně jsem se zasmála i díky Brigitte, která hrála učitelku, do které se Sandler zamiloval a ona mu dlouho odolávala. Nehledě na to, že ho dosti rázným způsobem povzbudila, když byl na dně. Určitě příjemná komedie, kterou si ráda někdy zopakuju.

Amazing coat

Dneska jsem měla opravdu špatný den, až do dobu, než jsem zahlédla kabát svých snů. Ale od začátku. Dopoledne jsem řešila angličtinu, pracovala na tématech na státnici a chytla mě depka, že to neudělám, nebo přihlášku vůbec nepodám. Z toho mě naštěstí Andro dostala, ale přesto jsem měla náladu pod psa. Na rodinu jsem byla taková protivná, když jsme jeli do Prahy a i v Praze jsem na ně pak neměla náladu. Hlavně na pubertální chování Masona. No pak jsme zajeli do Globusu a já viděla úplně nádherný a skvostný dlouhý kabát, po kterém toužím od doby, co jsem v dlouhém kabátu viděla chodit Sandyho. Ani bych neřekla, jak může být obtížné sehnat dlouhý dámský kabát. Trochu mě odrovnala ta cena. 3. 490. To je skoro čtvrtina mé výplaty, ale nelituju toho. Je tak krásný a pohodlný. Úplně jsem si ho zamilovala

Happy Halloween

Nikdy jsem tenhle svátek moc nemusela, až do druhé poloviny ledna 2006, kdy jsem poznala postavu z Buffy, která nese jméno Ethan Rayne. Přiznávám, že jsem si ten díl natočila jen kvůli Gilesově vymlacování informace. Netušila jsem, že se zamiluju. Ethan je naprosto fantastická postava. Získal si mě svým humorem, svým vyznavačstvím a svým přístupem k životu. Žádná postava před ním ani po něm nedokázala to, co on. Dokázal pozměnit můj pohled na svět, přivedl mě znovu k víře starých bohů a díky němu jsem dokázala napsat dvaadvacet fanficů Buffy a dalších čtyřačtyřicet vymyslet. No a protože na mě měl takový vliv, zamilovala jsem si díky němu i Halloween, takže jsem si koupila přívěšek ve tvaru dýně a dneska večer si svítila cestou na masáž a i v práci z toho měly radost:-)

Když se daří

Když vynechám své občasné sklony k depresi, mám pocit, že se mi začíná trošku dařit, snad nic nezakřiknu. V první řadě jsem ráda, že ty prášky, které beru na bolest spánku alespoň trochu zabírají. Sice mě ještě spánek bolí, ale většinou je to taková tlumená bolest.

Taky se zdá, že zabírá i ta antibiotická mast a ten nehet se mi nezanití na druhé straně. To by se mi opravdu nelíbilo. To mi připomíná, že se musím objednat na ortopedii dohodnout operaci na vyndání šroubů. Už je tam mám nějak dlouho. Skoro dva roky a mají být nanejvýš rok, ale dlouho jsem tam měla otok a pak už bylo teplo a komu by se chtělo hnít doma, když jsou venku třicítky, že?

No a v neposlední řadě se mi od začátku října daří zakládat každý týden něco. Kdyby mi to takhle vycházelo i nadále, mohla bych mít i pěkný dáreček. Nebudeme ale předbíhat, že? Teď se spokojím s věcmi, jak jsou a dál se ukáže. V tuto chvíli jsem spokojená. Zítra si dojdu pro Zaklínače do knihovny a těším se, až mi přijde poštou:-)

Hluboká deprese

Opět se projevila má kardinální lenost a dlouho jsem sem nic nenapsala. Dneska jsem se však zepřela a přinutila se sem vypsat. Už to v sobě nemůžu dál dusit.

Dneska mě naštvala vedoucí, ano opět, ale tentokrát si za to můžu z valné části sama. Založila jsem dva účty a těšila se, jak budu mít dva tisíce, neboť za pět účtů dostanu tuhle odměnu(už jsem měla dva a jeden jsem chtěla založit Lukášovi) no a vedoucí přijde s tím, že se tahle odměna dá dát jen tipaři, kterým byla kolegyně, jež v pondělí v hale lidi uháněla no a já blbá na to kývla. Prej ať si je nechá. Kde jsem nechala mozek? Mohla jsem si aspoň uhájit ten jeden, rozdělit se, ale já ji to přenechala jen, abych se s ní nemusela přít. přijde vám to normální? Mně teda rozhodně ne, ale už je pozdě. Nejde to vrátit. Nenávidím tu svoji slaboduchost!

Druhou věcí je, že vůbec nemůžu sehnat první díl Zaklínače. proč mi ho teda doporučují, když není k sehnání?! Dost jsem se na něj těšila a teď je z toho jen zklámání. Ostatně spousta věcí v mém životě je zklámání. Když přijdu každý den domů, jsem zklamaná, když tam je i Vašek. Jsem zklamaná, když se over and over again neustále ukazuje, že není nic, co by odstranilo ten můj hemangion na bradě. A zklamání někdy přerůstá ve vztek. Nenávidím lidi, co se ptají, co to mám nebo říkají:"Co se vám stalo?" "Někde jste upadla?" "Tady máte razítko." Sakra, co jim je do toho?! Taky se jich neptám, proč je jejich děcko uřvané a nevychované. Taky se neptám vozíčkařů, co se jim stalo. Proč se ty lidi prostě nestarají o sebe. Jistě. Jsou v tom nevinně. Oni se jen snaží pomoct, projevují falešnou starost, aby se o nich mluvilo jen v dobrém, ale mě to vždycky spolehlivě vytočí. Kdyby to byla modřina, zahojilo by se to. Kdyby to bylo od razítka, dalo by se to umýt, ale mě to provází od mých tří týdnů a není nic, co by mi pomohlo, i když mamka tvrdí, že bych se měla ptát, zkoušet to, ale neuvědomuje si, že pro mě je každé další zklamání víc a víc bolestivější.

Za třetí. Když už se konečně zbavím zarostlého nehtu u palce, začne se mi to dělat na druhé straně. To je snad provokace či co? Copak nemůžu být alespoň v tomhle zdravá? Aspoň, že ten spánek mě už tolik nebolí. Možná ten prášek skutečně zabírá, ale nechci nic zakřiknout.

A za čtvrté mě úplně dožírá má slabá vůle. Nejsem schopná u ničeho vydržet, všechno mě rychle přestane bavit. Jediné dvě věci, které mě chytli, jsou herectví a psaní, ale ani v jednom nejsem dost dobrá, aby mě to uživilo a stejně s tím budu muset jednou skončit. S psaním možná ne, ale s herectvím ano. Mám pocit, že mě to příliš odvádí od reality a to není dobré. Možná bych měla míň snít a víc žít, ale co když se bojím žít. Co když se bojím, že bez svých postav budu příliš obyčejná a příliš nudná? Neumím žít skutečný život. Neumím být sama sebou. Existuje vůbec nebo můj život ovládají mé postavy? Nechci znát odpověď. Někdy je lepší žít v nevědomosti, protože pravda dokáže být až nelidsky krutá...

Že by nováček?

Dneska jsem byla velice potěšena, když se mě ujal mladý lékař, řekla bych čerstvě vystudovaný a poskytl mi veškerou péči v jeho oboru. Představil se mi, vyšetřil mě a vše mi vysvětlil tak, aby měl jistotu, že to chápu. A jako třesnička na dortu byl moc hezký:-)

Jinak se v pátek dozvím, jestli mi palec budou řezat nebo jen čistit a řezat později. Z mého osobního hlediska by bylo lepší, kdyby mi plastiku nehtu udělali hned, ale z hlediska práce by nejspíš bylo lepší nechat to nejlépe na příští týden, aby tam byly čtyři, byť si myslím, že ve třech to není taková hrůza, jako když jsem tam byla jen já s Míšou. Uvidíme tedy zítra.

Včera se mamka zase pohádala s taťkou a zase jen kvůli Vaškovi. Byla z toho nešťastná, tak jsem jí šla utěšovat a rovnou udělala večeři. Byl to dobrý pocit.

A mám takový pocit, že se ze mě stává mladá ambiciózní žena. jsem upřímně zvědavá, jak se ještě vyvinu. Zdá se, že Sandyho škola manipulátorství je přece jen dobrá:-))

Hospodyňka

Vím, že nepřispívám tak daily, ale znáte to. Hodně práce, hodně starostí a hodně únavy, ale jsem tu zpět s velkou novinkou. Vymyslela jsem, jak na vedoucí. Je přímo posedlá zakládáním účtů pro banku a pojištěním pro pojišťovnu, takže to lidem budu nabízet a možná i zakládat, když budou svolní. A taky bych věděla, co přesně jí říct, ale nějak si netroufám. Nevím. Nemám to v povaze nebo se bojím o práci? Spíš to bude povahou. Odjakživa jsem introvert a bude pro mě hodně těžké se změnit, jestli tedy vůbec, ale jestli to chci někam dotáhnout, budu se muset přinejmenším snažit.

A teď jsem ještě k tomu nachlazená a celý den mě bolelo v krku. Doufám, že Coldrex zabere, protože si skutečně nemůžu dovolit být nemocná. Už to, že budu nejspíš čtrnáct dní doma s palcem bude pro ně v práci docela šílený, ale líto je mi jenom Péťi, protože všechna práce spadne na ni:(

A už by mohl vypadnout ten duch hospodyňky. Během čtyř dnů jsem uklízela jako nikdy a to nemluvím ani o tom, že jsem dvakrát za týden vysávala a to jsem předtím měla vysavač v ruce tak před třemi roky, ale nějak cítím, že se bude pokračovat. Sakriš. Sice to rodiče ocení, hlavně mamka, ale přijde mi to strašně nepřirozené.

Taky jsem ráda, že mě teď chytla múza. Napsala jsem asi čtyři stránky za dva dny. Takhle by se mi to líbilo každý víkend nebo když mám volno nebo každý den napsat aspoň stránku, aby mi to hezky odsejpalo:)

S láskou
Trenz

Nečekaný obrat

Fajn. Takže knihovna se nekoná. Neočekáváné události nabraly spád. Zřejmě vyšší síly chtějí, abych na poště ještě chvíli vydržela. Nejspíš jsem optimista, když věřím, že se přihodí něco dobrého. Něco, co mi tohle všechno vykompenzuje. Nejlepší bude, abych dělala všechno, co bude chtít, chovat se jako stroj, fajn to zvládnu, když bude vidina lepšího. Alespoň v to tedy doufám. Operace nehtového lůžka mě čeká 10. října, ale snad to bude jen ambulantní zákrok a já brzy půjdu domů a co nejdřív do práce.

Hranice

Včera jsem se rozhodla dát v práci výpověď. Vedoucí překročila tu tlustou hranici trpělivosti a že fakt byla tlustá. Nemůžu pracovat pod někým, kdo neuznává můj názor a nejspíš mě má za stroj bez názoru. Tak jsem večer koukala na úřad práce, kde mají místo v knihovně v Jilemnicích. Hned jsem to řekla rodičům, doufaje, že je potěším a oni mě podpoří a místo toho jsem se dočkala jen kritiky. Prej bych se neměla urážet kvůli výtce, která zřejmě byla oprávněná a přitom vůbec nevěděla o co jde, ale nemohla jsem jí to vysvětlovat. Mám pocit, že mě nikdo nebere vážně. Asi bych jim měla dokázat, že tentokrát si opravdu nedělám legraci a tu výpověď dám, i kdybych měla být chvíli doma, ale tak nějak doufám, že mě v té knihovně vezmou, i když nemám praxi:(

Try or not?

Dneska je mi celý den nějak divně. Neměla jsem tak brzo vstávat, ale asi nemůžu dospat, když dávají Sandyho? Co budu dělat, až skončí? Budu v depresi nebo se mi uleví. Však to za pár týdnů zjistím, pokud nedají hned opakování. Ani by mě to nepřekvapilo:)

Má drahocenná kamarádka dneska prochází depresí, zase, a já si říkám, že už nevím, jak ji utěšit. Je moje kamarádka, ta nejlepší. Nevím, jak jí to mám ještě říct. Nikdy ji neopustím, ať si říka co chce. Ale stejně nechápu proč je taková. Kde se v ní bere ten pocit méněcennosti? Může za to snad její matka, která jí sráží sebevědomí, kdykoliv může? Nebo snad nenaplněná láska? Se mnou se život taky nemazlil, s málokým taky ne, ale nehroutím se z toho, i když mám taky dny, kdy bych nejradši zalezla někam na tiché místo a nikoho bych neviděla ani neslyšela, ale u ní je to poslední dobou tak asto, že už nevím, jak jí mám své přátelství dokázat.

Pozitivní je, že se konečně snad naučím jezdit na koni, i když netuším, kde vezmu čtyři tisíce, ale nejspíš to budu řešit, až budu vědět, kdy půjdu na operaci. A taky si říkám, jestli už letos podám tu přihlášku na DAMU. Měla bych, když už jsem zaplatila ty dvě stovky za knihovnu. A tak nějak nevím, co bych měla dělat dřív. Nejradši bych měla všechno najednou, ale to jaksi nejde, že? Chtěla bych být štíhlá, umět perfektně anglicky jezdit na koni, hrát v divadle a dabovat, ale buď nemám odvahu, příležitost, trpělivost nebo vůli. Yop. Slabá vůle je mé prokletí:(

Vztek

Říkám si mít po ruce baseballku tak asi vedoucí praštím. Jak na mě přišla s loayalitou pro poštu... No úplně škoda slov. Jsem úplně grogy, takže dnešní příspěvek hodně zkrátím. Dobrou vám všem

Krize

No to jsem mohla čekat, že se nakonec dostaneme k autorské krizi, ale tak trochu jsem doufala, že dospěla. Ne. To bylo hodně naivní. Už bych se fakt měla podívat pravdě do očí. Ona se nikdy nezmění! A o kom mluvím? Přece se o své kamarádce Andro. Tentokrát jsem se chytly kvůli Aife, postavě z našeho společného příběhu. Chce po mě, abych jí Aife nechala, ale copak to jde, když je to klíčová postava? Nemůžu ji nechat zničit příběh, když vidí jen teď a tady a nepřemýšlí nad možnou budoucností a následky svého jednání.

A dneska v práci fakt sranda. Jedou dvě přepážky a deset lidí u jedné, do toho nám ještě vypadlo on-line ověřování, takže lidi nemohli vybírat z karty, ale většina to unesla celkem statečně, jen jeden chlapík se tam rozčiloval, že ho okrádáme nebo tak něco, ale odpoledne už to fungovalo, tak se mi nesmírně ulevilo. Na jednu stranu je fajn, že dělá Péťa vedoucí, alespoň máme peníze včas a ne pět minut před začátkem, ale na druhou docela chybí u přepážky. Snad to zítra bude lepší. Většinou jen ty pondělky bývají nacpané

Jsem blázen?

Oki. Nejspíš jsem se definitivně zbláznila, ale kdysi jsem si už deníček vedla tak je třeba se k tomu vrátit. Když nic jiného, aspoň se později pobavím:-) Tady si vesele můžu zaslintat nad svými oblíbenci a nikoho tím nejspíš nebudu ani otravovat. A nějak doufám, že se mi podaří i vyzpovídat. Někdy mám pocit, že toho mám v hlavě zatraceně hodně. Jo a taky jsem se rozhodla zhubnout. Poněkolikáté, ale třeba se mi to tentokrát podaří. Dobře. To bylo hodně naivní, nicméně je třeba něčemu věřit, ne?