Queen of swords

Královnu meče jsem prvně viděla v roce 2001 nebo 2002 a hrozně jsem si ji oblíbila. Obzvlášť potom kapitána Grishama. 22 dílů uplynulo a já myslela, že to bylo naposledy, co jsem tento seriál viděla. Přece jen nepatří mezi neustále opakující se seriály. Až loňské prázdniny mě překvapily, když přinesly Queen of swords na DVD přímo zakoupené od Primy.


A co se nestalo? Stačil jediný díl, abych tomu opět naprosto propadla. Zejména Grishamovi. Jeho tělo, jeho záporáctví a přesto špetka lásky k Veře a všechny scény s královnou ve mně probudily všechny staré city, které jsem k němu chovala:)


A mé nejoblíbenější díly? Duel with a Stranger(už pro ten nádherný popěvek, když Grisham zastřelí milovaného Tessy), The Hanged Man a End of Days. Ač je to vzpomínkový díl a snad právě proto, líbí se mi zpětný pohled na vztah Grishama a Královny. Snad kvůli jejich vzájemné nesnášenlivosti fungovala jejich chemie o to víc a scény mezi nimi považuju za nejlepší z celého seriálu.

Novinky

Začnu bruslením, na kterém jsem prvně byla koncem listopadu a poté znova až v novém roce na nově zakoupených bruslí. Když budu počítat i tu první lekci, trvalo mi pět návštěv po hodině, než jsem se naučila bruslit natolik, že jsem si troufla jezdit sama a v části pro bruslící. Při poslední návštěvě jsem si uvědomila, že chci umět víc, než bruslit dokola. Chci se naučit otáčet a zastavovat. Chci se přestat bát, že narazím do dítěte, protože neumím zastavit. A tuhle sobotu plánuju začít s učením. Ještě musím přemluvit někoho, kdo mi ohlídá věci, neboť očekávám, že budu padat a nerada bych si rozkřápla brýle nebo mobil. Pokud budu mít odřené dlaně a modřiny, budiž. Bude to ta nejmenší daň za to, jaké potěšení mi přinese fakt, že to umím:')

Co dál? Ach ano. Včera jsme s Péťou byly na obědě a potom v cukrárně, a tak nějak přišla řeč na to, že se pořád bojím chodit ze schodů. Ano, bojím a pochybuju, že se toho strachu někdy zbavím. Oboustranná zlomenina kotníku a pět měsíců doma o berlích mě až přespříliš poznamenaly. Zřejmě v mé hlavě utvořily nějaký blok. Well. Štěstí, že s tímhle se dá žít:)

A abych nezapomněla. Mám rozečtenou knížku Krásnější než láska mužů, což je o sledování lesbických vztahů od renesance po 70. léta 20. století, a ačkoliv mi to na první prolistování přišlo hodně nezáživné, ukázalo se po prokousání předmluvem, že je to velmi čtivé a dozvídám se pár opravdu zajímavých informacích, které bych se nejspíš nikdy nedozvěděla. Rozvedu to, až knížku dočtu. Budu ji věnovat vlastní příspěvek.