Dneska je mi celý den nějak divně. Neměla jsem tak brzo vstávat, ale asi nemůžu dospat, když dávají Sandyho? Co budu dělat, až skončí? Budu v depresi nebo se mi uleví. Však to za pár týdnů zjistím, pokud nedají hned opakování. Ani by mě to nepřekvapilo:)
Má drahocenná kamarádka dneska prochází depresí, zase, a já si říkám, že už nevím, jak ji utěšit. Je moje kamarádka, ta nejlepší. Nevím, jak jí to mám ještě říct. Nikdy ji neopustím, ať si říka co chce. Ale stejně nechápu proč je taková. Kde se v ní bere ten pocit méněcennosti? Může za to snad její matka, která jí sráží sebevědomí, kdykoliv může? Nebo snad nenaplněná láska? Se mnou se život taky nemazlil, s málokým taky ne, ale nehroutím se z toho, i když mám taky dny, kdy bych nejradši zalezla někam na tiché místo a nikoho bych neviděla ani neslyšela, ale u ní je to poslední dobou tak asto, že už nevím, jak jí mám své přátelství dokázat.
Pozitivní je, že se konečně snad naučím jezdit na koni, i když netuším, kde vezmu čtyři tisíce, ale nejspíš to budu řešit, až budu vědět, kdy půjdu na operaci. A taky si říkám, jestli už letos podám tu přihlášku na DAMU. Měla bych, když už jsem zaplatila ty dvě stovky za knihovnu. A tak nějak nevím, co bych měla dělat dřív. Nejradši bych měla všechno najednou, ale to jaksi nejde, že? Chtěla bych být štíhlá, umět perfektně anglicky jezdit na koni, hrát v divadle a dabovat, ale buď nemám odvahu, příležitost, trpělivost nebo vůli. Yop. Slabá vůle je mé prokletí:(
Žádné komentáře:
Okomentovat