Vánoce. Říká se, že jsou to svátky klidu a míru a pro některé ano, i když je předtím stojí nervy to všechno nakupování, uklizení a další věci nezbytné pro šťastné Vánoce. Myslím, že v tom to není. A ani nejde o to, aby byla celá rodina pohromadě, obzvlášť pokud se jako rodina necítí. Kupříkladu já. Kdyby tu na Vánoce nebyly Vašek a Pavel, vůbec by mi to nevadilo. Jsou mi tak lhostejní, tak cizí, že pro mě nemůžou být rodinou. Považuju je za vetřelce narušující klid a řád naší rodiny.
Letos se ani nekonalo žádné překvapení. Ani jsem se netěšila jako v předchozích letech. Možná to bylo tím, že jsem ještě den před Štědrým dnem byla v práci, a proto jsem neměla čas ani příležitost si to vychutnat. Jistě. Dostala jsem vše, co jsem chtěla, ale každý rok jsem dostala i něco nečekaného. Kam se vytratilo to kouzlo, kdy se oči rozzáří nad nečekaným, avšak milým dárkem? A není to tím, že už nejsem dítě. To jsem nebyla v loni ani předloni, a přesto jsem se těšila jako malá.
Chybí mi ten proslulý duch Vánoc a je mi to hrozně líto. Jestli to tak půjde dál, možná už pro mě Štědrý den bude opravdu jen dnem, kdy nejdu do práce a veškeré jeho kouzlo se nenávratně vytratí...
Žádné komentáře:
Okomentovat