Přátelé prospívají

Ráno jsem se probudila s velkou nechutí ke vstávání. Čím dýl je tma, tím hůř se mi stává, ale nakonec jsem se dokopala. Na cestu do prace jsem si nejdriv pustila ERU, pak Tatu a All about us a nakonec Welcome wherever you are. To mi trochu zlepsilo náladu. Ráno jsem si dala čaj s vysokým obsahem kofeinu. Pak se mě Péťa zeptala, jestli mám oběď, a když jsem řekla, že ne, zeptala se, jestli půjdeme na oběd spolu, čímž mi taky pozvedla náladu, protože s ní se mi vždycky dobře obědvá a vždycky i dobře povídá, takže jsem si uvědomila, že Péťa je to, co mi tady v Boleslavi hrozně chybělo. Je moje kamarádka. Ano. Mám SaM a Andro, ale ani jedna si se mnou nedá oběd jednou týdně nebo nezajde na kafe. SaM vídám tak jednou za dva roky a Andro jak jen to je možné, ale Péťa je ten druh člověka, co mi chyběl. Přestávám věřit úplně, že na poštu mě zavlála náhoda. Všechno to do sebe zapadá, a po obědě stráveném s ní jsem měla dobrou náladu, plus kofein, co jsem měla v krvi z dvou col, co jsem ještě stihla za odpoledne vypít, až se v práci divily, co mi do té coly daly:-) Proto zastávám názor, že bez přátel nemůžeme být nikdy úplně šťastní, protože když všechno ostatní selže, oni tu jsou a podrží nás, už jen tím, že nás vyslechnou...