Není o co stát

Moje kolegyně mi občas závidějí, že mám z domova navařeno, že nemusím prát a žehlit, ale netuší, jakou cenu za tenhle rádoby luxus musím zaplatit. Musím si uklízet peněženku ve svém vlastním bytě, aby mi Vašek neukradl prachy nebo kartu jako už jednou a samozřejmě se mu nic nestalo. Neskončil na ulici. Otec má jen plnou hubu keců, že ho vyrazí, ale sliby chyby. Mé kolegyně nemusí snášet hádky na to jedno a samé téma tj. Vaškovy dluhy a otcovy nadávky(na nic víc se nezmůže, je opravdu slaboch) jsou mu k smíchu. Tak ráda bych si sama vařila, prala, žehlila i uklízela jen kdybych se Vaška zbavila. Jednou a ptovždy.