Hrozně dlouho jsem blog zanedbávala. Vždycky jsem s něčím začala, ale brzy zase skončila, převážně proto, že moji pozornost strhlo úplně něco jiného a pak už se mi nějak nechtělo k tomu vracet, ale dneska si to plánuju vynahradit a to pořádně:-)
Přišel nový měsíc a já si ani neuvědomila, že 1. dubna je Apríl, den kanadských žertíků. Ani není divu, když u nás se nic takového neděje a v rádiu se nezmiňovali nebo jsem to neslyšela. Vzpomněla jsem si na něj, až když jsem otočila stránku v kalendáři a tam na mě vykoukl lord Ba'al. Nevím, proč zrovna on mi to připomněl, ale už se tak stalo:')
24. března jsem začala cvičit na rotopedu a zatím se mi daří ujet každý den minimálně pět kilometrů. Někdy se musím vyloženě nutit, ale většinou u mě zabere pohled na svalnaté paže Darkena Rahla. Nemám tušení, proč zrovna on funguje jako spouštěcí mechanismus, ale funguje a to je myslím to nejpodstatnější. Taky jsem zjistila, že to funguje jako očista, jak se u toho spotím a jsem ráda, že jsem si koupila elastické tričko, neboť se ten pot nasaje a já nemám mokrá záda. Dneska mě i potěšila Daniela, že dorazily půl kilové čínky, které jsem si objednala v oriflame. Chtěla jsem ještě stroj na posilování prsních svalů, ale ten už nebyl na skladě tak snad dorazí v příští dodávce. A co je motivací? Řekla bych, že hlavně promoce Andro. První dva kilometry jsou nejtěžší a já si představuju, jak vystupuju z autobusu a Andro žasne nad mou pěknou štíhlou postavou. Vím, že nikdy nebudu vážít dejme tomu šedesát tři kilo, což by byla má ideální váha, ale i se šedesáti osmi bych byla naprosto spokojená a o to víc, když by se mi to podařilo do konce října, neboť v listopadu už bude zima a nebude se mi chtít chodit pěšky.
Chození pěšky z práce a občas i do práce, když jdu od deseti, mi hodně prospívá, řekla bych. Nejen, že se mi uvolní sedací svalstvo, která je namáháno celý den sezením za přepážkou, ale také to pomáhá mé mysli se regenerovat a čas od času mi taková procházka přinese i zajímavý nápad do Istrie:) Zároveň tím ušetřím i za jízdné. Každá desetikoruna se může hodit na horší časy, které můžou přijít kdykoliv.
Poslední dobou si říkám, že mám hodně, ale hodně děravou hlavu. Zapomínám, čím dál víc. Měsíc mi trvá, než jsem schopná se objednat ke kadeřnici. Díky bohům, že jsem se dovolala alespoň do salonu krásy, kde je těch kadeřnic víc, takže pro mě měly volné místo a zítra v půl desáté tam mám být. Už mám ty vlasy husté jako prales, a proto potřebují prostříhat jako sůl. Délku si chci nechat, ať zastřihne jen to nejnutnější, aby nerostly, jak chtěly, ale důležité je prostříhat.
Taky by mě zajímalo, co to v té hlavě mám, co to mám v tom spánku, protože vyšetření na neurologii nic neprokázaly. Řekla bych, že jsou jen dvě možnosti. Buď je to od pátěře a nebo něco pychického, ale vzhledem k tomu, že se ty bolesti začaly objevovat poté, co jsem čtvrt roku pracovala v Kauflandu jako pokladní, bych vsázela na páteř, ale pro jistotu jsem se objednala k pánovi na Reiki, kde by mi to mohl říct přesně a případně poradit, co dělat. Možná by to vyřešil správný druh cvičení. Uvidím, co se od něj dozvím. Jsem k němu objednaná na 14. dubna. Ještě si musím zjistit, kde přesně to je a jak se znám, budu to zjišťovat 13. dubna.
A abych nezapomněla, jakože by to nebylo nic překvapivého, minulou sobotu jsem se zaregistrovala ve fitku a tuhle sobotu mám první hodinu. Opravdu jsem zvědavá, jestli to tam tu hodinu vydržím, hlavně kvůli rodičům, kteří jdou se mnou a určitě zase budou mít přihlouplé poznámky.
A co mě čeká zítra? Již zmíněné kadeřnictví a po něm udělám brambory, případně si naplánuju jen takovou otočku, kdy sbalím knížky do batohu a vyrazím do knihovny, samozřejmě pěšky, a když se to nebude Masonovi líbit, může jet autobusem a počkat na mě před knihovnou případně zůstat doma sedět na zadku, jak je u něj zvykem. Cestou z knihovny se stavím v Bondy. Mamka chce koupit tílko do fitka a já si dělám zálusk na letní pyžamko v Tchibu prodejně. Docela mě podivilo, že tam mají i velikosti XL, když doposud měli u žen max. L, ale i tak si myslím, že sáhnu po L, případně M, ale na něj ještě nejspíš bude brzy. Tak dlouho přece jen ještě nesportuju. To bude chtít tak dva měsíce minimálně, aby se mi to viditelně odrazilo na postavě.
Žádné komentáře:
Okomentovat