Začalo to pondělkem, kdy jsem měla školení spotřebního úvěru on-line(lidově řečeno půjčka) a udělali mi v tom guláš se spotřebákem, který se vypíše na papír a pošle do banky a nemohli jsme si vyzkoušet ani cvičný příklad, protože banka chce, abychom něco dělali, ale není schopna nám zajistit funkčnost. Never mind. Aspoň jsem se brzy dostala domů.
V úterý jsem byla u zubaře. Blecht. Vždycky mi tam najde kaz a ještě to stojí hafo peněz. 590 Korun za bílou plombu. Jasně. Dlouho vydrží, vypadá líp, než amalgán a nemusí se s jídlem čekat dvě hodiny, ale stejně jsou to hrozný prachy.
Ve středu jsem si vzala dovolenou. Nejen, abych se naučila na páteční ústní zkoušku, ale abych stihla dojít na magistrát včas. Vypovídala jsem ohledně Vaškova vystěhování a v podstatě odhlášení trvalého pobytu, aby sem nechodili otravovat věřitelé, když je to takový magor a musí si brát půjčky, aby to všechno mohl prohrýt v automatech. Blbec na entou, říkám. Anyway. Jak jsem tak podepisovala výpověď svědka, do očí mě praštil zákon č.500/2004Sb, což je správní řád, který jsem se učila na zkoušku a napadlo mě, že už to nikdy nebude jen jeden zákon z mnoha, ale už navždy pro mě bude mít nějaký význam.
Ve čtvrtek se nic zvláštního nepřihodilo. Byla jsem s Péťou na obědě a vybrala jsem si mňamky kančí plátky s bramborovým knedlíkem a červeným zelím a hrozně moc jsem si pochutnala. A samozřejmě jsme se stavily v cukrárně(toť k mé dietě) a dala si Alžírskou kávu, která mi nepřišla tolik hořká jako jiné kávy. Péťa říká, že je to tím, že si zvykám. Já bych řekla, že to bylo šlehačkou a koňakem:@)
Pátek byl můj velký den. Čekala mě zkouška, na kterou jsem jela s pocitem, že jsem opravdu naučená, což se mi stalo snad poprvé v životě a naštěstí jsem byla úspěšná. Jen mě pobavilo, jak nikdo nechtěl jít první, a tak jsem se nabídla. Nač to taky zdržovat. A taky mě fascinuje, jak si mě každý pamatuje, ví, ke které poště patřím, a já je absolutně neznám.
V sobotu jsem se věnovala učení. Kupodivu jsem si do ruky vzala angličtinu a chvíli se i učila, i když bude zázrak, jestli budu někdy schopna podat přihlášku na státnici. Za prvé si nevěřím, za druhé 2 300 není málo a za třetí jsem líná, abych se učila a jak jsem líná, jsem v koncích. Odpoledne jsem šla cvičit. Zmínila jsem se, jak to miluju? Nemusím u toho na nic myslet a skvěle se mi uvolní svalstvo. A ta sprcha, kterou si po cvičení dopřávám. Není nic lepšího než tekoucí voda stékající po mém těle. V tu chvíli zapomenu na veškerý svět kolem mě.
A v neděli jsme jeli do Zoo. Nebudu zapírat, že mě k tomu inspirovala SaM a její návštěva Zoo v Olomouci, i když chuť na zvířatka jsem měla už dlouho a nelitovala jsem. Nejen že jsem si odvezla odtamtud nádhernou plyšovou veverku, ale ještě jsem si užila čerstvého vzduchu a krásných zvířat a zároveň byla svědky "rvačky" dvou nosorožců:@)
Žádné komentáře:
Okomentovat