Ano. Jsem zahořklá a pořádně. Přála bych si nebýt a dlouho jsem si namlouvala, že nejsem, ale jsem a tohle přiznání mě zasáhlo jako tvrdá pěst do žaludku a zničilo to všechny moje iluze.
Nemám ráda zamilované párečky v ničem. Ať už na plátně nebo ve skutečnosti. Nesnáším to a ano. Je to závist. Závidím jim, protože to nikdy nezažiju. Který chlap by chodil se ženskou, co má na bradě něco podobné modřině? Jak by to vysvětlil svým kamarádům nebo kolegům v práci? Nemohl by vzít mou fotku a pochlubit se, aniž by se ho nezeptali, co to mám na bradě. Většina lidí ani neví, že je to hemangion.
Nejde to odstranit. Ani operací a ani laserem. Make-up to taky neschová a venku nebo při plavání to ztmavne ještě víc. A abych zkusila plastickou operaci, na to fakt nemám. Mamka sice říkala, že by to financovala, ale já to považuju za zbytečné vyhazování peněz, když výsledek není zaručen a to není. Navíc mám pocit, že další zklamání bych už prostě neunesla. Jistě. Pro všechny v okolí je to jen pokus, nic se tím nezkazí, jenže zkazí a hodně. Já jsem ta, co se každé ráno a každý večer dívá do zrcadla a vidí něco, co jí navždy poznamenalo. Nikdo jiný s tím žít nemusí. Jen já.
Žádné komentáře:
Okomentovat