V první řadě jsem si někdy začátkem týdne uvědomila, jak moc mi Míša chybí. Jako Jitka je v pohodě a dá se s ní pokecat, ale Míša byla živel. Nebyl snad den, kdy bychom se nesmály a to i v takových dnech, kdy byla pošta plná lidí nažhavených zaplatit složenku nebo poslat dopis. Navíc jsem si s ní mohla pokecat o angličtině a cítila jsem se v její přítomnosti dobře i proto, že byla o rok mladší. Sakra! To mi dva měsíce trvalo si uvědomit, že mi chybí?!
A to moje hubnutí. Radovala jsem se, jak se to na té váze konečně podepsalo a ono houbeles. Buď je to křáp nebo jsem blázen a myslím, že jsem blázen, když se vážím třikrát denně a mám depresi z každého gramu navíc bez ohledu na to, jestli je ráno nebo večer. Jenže už nevím, co mám pro to zatracené hubnutí dělat. Denně(vyjma menstruačního týdne) cvičím na rotopedu, chodím pěšky do práce i z prace a vyhýbám se Mekáči a KFC. Dokonce i sladkosti omezuju, vždyť ani na ně nemám chuť, jak jsem na sebe naštvaná. Dneska jsem dokonce ušla patnáct kilometrů a místo, abych shodila jsem spíš přibrala a nic extra tučného jsem nejedla a ještě mám puchýře a ani jsem nenašla, koho jsem hledala a vůbec mám pocit z celkového selhání.
A štve mě Mason, což je opravdu úchvatné, protože když jsem se zbavila Vaška, poleze mi teď na nervy Mason. To, jak je línej jako prase a věčně vysedává u počítače a stahuje. Lituju, že jsem ten program na stahování stáhla. Jsem vážně blbá. A koupí si nové reproduktory, a když mu řeknu, že mu to zapojím zítra, běží za otcem, aby mu to zapojil, protože ho chudáčka bolí ouška a je přece naprosto v pořádku, že já je mít můžu, páč by se jinak zvuky překrývaly, když sdílíme jeden pokoj.
Otec. To je kapitola sama o sobě. I když se Vašek odstěhoval, stejně o něj pořád pečuje jako o mimino. Kupuje mu limonády a cigarety, nabíjí kartu a je jedno, že přijedeme pozdě na cvičení, hlavně když Vašíček dostane všechno, co potřebuje. To je přece to nejdůležitější na světě, ne?
A to nemluvím ani o vedoucí. Na jednu straně je to velmi schopná telefonistka a dokáže zařídit věci, na které bych si ani netroufla, ale jinak je to vedoucí na houby. Peníze nám dává pět minut před otvíračkou a ještě má dovolenou už od úterý, kdy bude největší nápor, protože lidi nemohli tři dny na poštu a my tudíž pojedem jen ve třech. Jasně. Má hodně dovolené a ať si ji vybere, ale proč ne až od středy? Já si dovolenou taky posouvala. Ne. Já vím. Ona za přepážkou už dlouho neseděla tak si zřejmě neumí představit, jaké to tam je.
A když už jsem v té pravdomluvnosti, proč nepokračovat. Andro se diví, že se poslední dobou hádáme víc a víc a čím to asi tak bude? Leze mi na nervy její povaha, její názory i její chování a taky to, že nečte Istrii. Vždyť jen kvůli ní jsem dala Eris a Sonyu dohromady. Když jí něco řeknu, cokoliv, co se jí nelíbí a že je toho fakt hodně, tak se chová neskutečně ublíženě a říká, že už mě obtěžovat nebude. Nenávidím tu její sebelítost a ty její pitomé zásady! Když se jí celý den neozvu, může se z toho zbláznit. Skoro mám pocit, jako by si mě chtěla přivlastnit, mít mě jen pro sebe a to bytostně nesnáším!
A SaM. Mám to děvče opravdu ráda, protože je s ní sranda a pravděpodobně se na mě naštve, až si tohle přečte, ale musím to napsat. Musím ze sebe všechno dostat. Když naše setkání nevyšlo vloni kvůli její brigádě, plně jsem to chápala. Obrečela jsem to, ale chápala. Taky bych si nejspíš vybrala brigádu. Letos máme naplánovanou chatu a opět neví, jestli to vyjde, tentokrát je to na konec srpna a do toho jí můžou vlézt JAGorky a nejsem blbá, aby mi nebylo jasné, že jsou pro ni přednější, ale stejně mě štve, že na světě neexistuje nikdo, kdo by si vybral mě, když by měl možnost volby. Nebo když mi neřekne, že celý den nebude na netu. Nemusí mi samozřejmě všechno hlásit, já si leccos domyslím, ale taky se nemusím dozvědět, že někam odjíždí, když mi omylem zašle zprávu adresovanou někomu jinému.
Tolik k mé upřímnosti. Neulevilo se mi, ale aspoň už to v sobě nemusím dusit.
Žádné komentáře:
Okomentovat