Když jsem byla v nemocnici, ležela se mnou na pokoji paní v důchodovém věku, tak 73 let jí bylo, a měla obě nohy zlomené, takže nemohla vstávat vůbec z postele, což znamenalo, že se jí brzo udělaly odřeniny na zadku, které jsem viděla a nebyl to hezký pohled. V tu chvíli jsem si říkala, že budu celý život doufat, že nedopadnu jako ona nebo jako kdokoliv, kdo je příliš odkázán na pomoc druhých.
S mou ovázanou nohou si třeba nedojdu pro pití, protože mám v obou rukách berly, ale jinak všechno ostatní zvládám a jsem za to vděčná každý den. Nedovedu si představit, že bych musela na ostatní spoléhat víc, než je teď nutné.
Žádné komentáře:
Okomentovat