Tak jsem celá šťastná, že jsem se po dvou dnech vrátila z nemocnice a získala jsem novou zkušenost ohledně přípravy na operaci.
Pospávala jsem v posteli, když přišla sestra, že si mám vzít diazepam a půjde se na operaci. Tak jsem si ho vzala, ale vzhůru jsem byla až do doby, než mě uspala anestezie, nicméně jela jsem sál s moc pěkným černovlasým zdravotním bratrem, který mi jako jediný tykal, což jsem ocenila. Poté se mi představitela asistentka anestezioložky a pak přímo anestežioložka a popisovaly mi, co se se mnou právě děje včetně informace, že mi podaly léky na bolest a může se mi z toho motat hlava. Měřič kyslíku mi nejprve daly na palec, což nic neukázalo a pak na ukazováček, kde to bylo v pořádku. Nasadili mi kyslíkovou masku s tím, že mám zhluboka dýchat. Jsem si říkala:"Kde je sakra to odpočítávání od deseti dolů, jako vídám v seriálech?" Byla jsem už tak na pěti operacích a nikdy to nechtěli. Buď se to dělá jen v zahraničí nebo si to scénáristi upravují podle sebe?
Když jsem se probrala, bolelo to jako čert. Bolelo to i následující den. Neměla jsem šanci převrátit se na levý bok, jak hrozně to bolelo a injekce do zadku nepomáhala. Dokonce mě i šíleně bolela, takže prášek je pro mě vhodnější. Doma jsem si dala led a finský ibuprofen a mohla jsem spát na levém boku bez větších bolestí.
Žádné komentáře:
Okomentovat