Čas od času mě napadne něco spontánního a pak je to otázka zrealizování. Tentokrát jsem byla inspirována kolegyní z hlavní pošty, kde jsem byla na záskoku. Ta mi řekla, že jede o Velikonocích na Moravu a jen tak mě napadlo, že bych taky mohla. Jenže se mi to zdálo finančně nevýhodné, když to bylo jen na tři dny, a tak jsem to nechala být. To se odehrálo v úterý. Ve čtvrtek se to ke mně neočekávaně vrátilo jako bumerang a nemohla jsem to dostat z hlavy. Dokonce jsem si třikrát hodila mincí, a když mi pokaždé vyšla Panna, kterou jsem měla pro ano, bylo rozhodnuto. Andro jsem vůbec přesvědčovat nemusela a poměrně rychle jsme měly vše domluvené.
Vstávání v sobotu půl šesté nebylo tak těžké, jak jsem očekávala, a to jsem spala jen pět hodin. Na autobusové nádraží jsem musela pěšky, ale naštěstí jsem tašku měla poměrně lehkou, když jsem tam toho moc neměla. Z Prahy mi to jelo o dvě hodiny později, pak už jen přesednout v Olomouci a v Otrokovicích už na mě čekala.
Nejprve jsme jely k nim na otočku, abych tam dala tašku a pak hurá do města, kde jsme strávily cca osm hodin. Došly jsme si na oběd, zastavily jsme se u jejího tatíka v práci a šly na bowling. Chtěla jsem se pochlubit, jak jsem ji rozdrtila o sto padesát bodů, ale nechce se mi to skenovat tak to možná někdy později dodám:-). Po bowlingu jsme zamířily do kina na Captain America, o němž jsem už psala.
V neděli jsme si i s její mámou udělaly výlet do Zoo, u něhož jsem se přesvědčila, že svěřovat Andro čas spojů skutečně není dobrý nápad, páč kvůli jejímu přehlédnutí jsme na zástavce ztvrdly skoro hodinu. Pak jsme si vystály frontu u pokladen, ale fungovalo jich pět tak to rychle odsýpalo. V zoo Lešná jsem byla už jednou před dvěma roky a tentokrát jsem to měla i s prohlídkou zámku, který se tam nachází. Pár věcí tam bylo nových a protože jsme to vzaly z druhé strany, viděla jsem i to, na co nám posledně nestačily síly.
Většinu dne jsme měly hezky a až v poslední hodině začalo hřmít a blýskat se, přičemž se pak i spustil déšť, ale to mi ten zážitek nezkazilo. Co mi naopak vadilo, byla právě přítomnost její mámy hlavně proto, že se společně pořád nad něčím pozastavovaly a rozplývaly. Asi v polovině cesty mi to začalo lézt na nervy. Tak jsem si udělala radost a koupila si bílo-černého tygra. Samozřejmě plyšového:D.
Celkově to ale byl dobrý výlet a těch peněz za cestu nelituju, ale začínám si říkat, že už do Zlína jezdím moc často, páč jsem si myslela, že od té první návštěvy uplynulo víc času a ne jen dva roky. Asi bych to měla zredukovat. Na závěr pár fotek...
Žádné komentáře:
Okomentovat