6.5. - 11.5. 2014
Už podruhé se stalo, že zatímco návštěvu hlavního města jsem absolvovala alespoň s jedním rodinným příslušníkem, pokud ne přímo s celou rodinou, ostatní místa v dané zemi objíždím s Petrou. Tentokrát jsme si vybraly Francouzskou riviéru, ačkoliv já jsem vybírala a Petra spíše odsouhlasila, než že by se angažovala v hledání. Ale na to jsem si už zvykla.
Odjezd byl z Mladé Boleslavi v 5:10 a k místu odjezdu nás vzal její táta, protože to od bydliště máme pět kilometrů. Bylo 5:10 a nikde nikdo. 5:15, 5:20 a pořád nic. O dalších pět minut později mi přišla zpráva, že příjezd do Boleslavi bude opožděn. Nakonec jsme odjížděly v 5:40, takže jsme tam pěkně vymrzly. Koho by napadlo, že je ve čtyři ráno zastaví policejní hlídka?
Když jsme nabrali ostatní cestující v Praze a v Plzni, následovala desetitihodinová cesta do Verony, kde jsme absolvovali prohlídku. Viděli jsme arénu, která dodnes funguje na kulturní akce, kostel a balkon, kde Julie poslouchala Romeovo vyznání lásky. Ačkoliv jsou charaktery fiktivní, Italové z toho umí těžit. Všude byly upomínkové předměty s tímto motivem.
Následoval noční přejezd do Monaca. Ačkoliv jsme s Petrou mohly každá mít vlastní dvousedačku, neboť bylo méně cestujících než když jsem jela do Paříže, stejně jsem se příliš nevyspala. A nepomáhal ani Kynedril, který jsem si kvůli tomu vzala a který mě obvykle uspává. Proto jsem byla ráda, když jsme v šest ráno dojeli do Monaca. Tam jsme narazili na další problém a to parkování. Za dva dny se tam měly pořádat závody historických vozidel, a protože tam stavěli bariéry, autobusy tam nesměly parkovat. V doprovodu policie jsme se nakonec dostali na okraj města, kde se uvolili, že nás tady nechají, ale jen proto že řidiči měli povinnou devítihodinovou pauzu. Zpátky do centra jsme se dostali za pomoci MHD. Následovala prohlídka a poté jsme měli šest hodin volného času, který jsme s Petrou využily k návštěve Oceánografického muzea, projely jsme se okružním vláčkem a navštívily monackou poštu.
Po Monacu jsme zamířili do Ezy, kde stojí továrna na výrobu vonných mýdel a krémů. Tam jsme absolvovali prohlídku výrobny, dostali jsme možnost otestovat parfémy, což jsem si nechala ujít, protože jsem nestála o bolehlav a následně jsme si mohli něco nakoupit v podnikové prodejně. Já si odtamtud odnesla sadu mýdel a od průvodkyně jsme pak ještě dostali vzorek parfému a mýdlo ve tvaru růže. Obojí po návratu domů putovalo do rukou mamky. Odjezd na ubytování v okolí Marseille, kde pokojíček byl tak malý a dveře tak špatně otevíratelné, že jsme se přes noc raději ani nezamkly, abychom se ráno dostaly ven.
Konec 1. části
Žádné komentáře:
Okomentovat