Lidé jsou hloupí.
Před třemi měsíci jsem psala o seriálu Legend of the Seeker, který je na motivy Meče pravdy a už to bude nějaký čas, kdy jsem dočetla první díl knížky a už se blížím ke konci druhého, tak jsem se rozhodla o tom prvním konečně něco říct.
Nemůžu říct, že mě ke čtení přivedl seriál jako takový. Nebyla by to pravda. Přivedla mě k němu jedna z postav. Přesněji řečeno Cara. Ano. Taky jsem se divila, že ani Darken Rahl nezapůsobil, ale možná to bylo tím, že jsem dostala echo, že v knížce příliš není, i když Cara je tam taky až na konci druhého dílu a více až od třetího, ale prostě to tak fungovalo. Co víc k tomu říct:)
Původně jsem chtěla srovnávat seriál a knížku a pak jsem se zarazila a řekla si:"Cože? Teď budu dělat to, co na ostatních nesnáším?" Pořád si myslím, že srovnávání knih s filmem či se seriálem je nesmysl. Málokdy se naše představy, naše fantazie shodnou s představami natáčecího štábu tak proč si seriál kazit nadáváním a upozorňováním typu: 'tohle tam nebylo' nebo tam chybí tohle a tohle'. Jsou jenom dvě věci, které mi vadí, že chyběly v seriálu, i když si bohužel vzpomenu jen na jednu a to je to, že Kahlan nemá jako jediná nebo jedna z mála dlouhé vlasy. Vím, že se to jeví nepodstatně, ale pro příběh, hlavně pro smysl Zpovědnic mi to přijde důležité. Řekla bych, že je to charakterizuje.
Co říct k samotnému příběhu? Pohltil mě. Jednoznačně od první až do poslední chvíle, i když na začátku to šlo ztuha, obzvlášť ta část u Bahenního lidu mě místy nebavila, avšak od okamžiku, kdy Richard padl do zajetí Denny, nebyla jsem schopna přestat číst, dokud jsem knížku nedočetla až do konce. A že se mi to příliš často nestává. Doteď to dokázala jen Barbara Erskine. Jak jsem zmínila už na začátku, finišuji druhóu knížku a těším se na třetí. Prý má být nejbrutálnější. No uvidíme:')
Žádné komentáře:
Okomentovat