V 1. den nezaměstnosti jsem se rozhodla jet do Prahy navštívit SaMarBe. Přece jenom s úřadem práce stejně musím počkat, až mi přijde zápočtový list, který by měl přijít zítra. Setkaly jsme se v metru na stanici Anděl a vydaly se do muzea mučení, kde vstupné stálo 160Kč.
Muzeum bylo pěkně udělané, voskové figuríny jsou v dnešní době velmi populární a za ty peníze to stálo, i když si myslím, že to mohli mít lépe osvětlené. Vím, že chtěli dodat na atmosféře, ale jak jsem si pak měla přečíst popis mučících nástrojů? U některých mi bylo i lehce nevolno. Ani ne kvůli tomu, jak vypadaly, ale hlavně kvůli lidské krutosti, která jim umožnila je vymyslet, vyrobit a používat. Vždycky si tím připomenu, proč nesnáším církev. Nicméně jsem se od SaM dozvěděla jednu zajímavost a to tu, že železnou pannu si historici nejspíš vymysleli, protože ve 14. století mohli těžko znát postavení orgánů...
Po muzeu mučení jsme zamířily do muzea voskových figurín, kde vstupné stojí 430Kč. Jelikož tam SaM pracuje, měla jsem to i s profesionálním výkladem, což bylo fakt super a tímto jí za to znova děkuju. Hodně se mi tam líbil stroj času, který byl hned na začátku a pak ti roztomilí robůtci, na něž jsme čas od času narazily. Dokonce jsem měla možnost vytvořit si digitálně svoji vlastní figurínu a na mail mi měl přijít obrázek, ale buď jim to trvá delší dobu nebo jsem zadala špatný e-mail. Ale ten nápad byl skvělý. Hrozně se mi líbí, jak má každé muzeum voskových figurín něco jiného.
Po muzeu jsme se šly najíst, pak na kafe, rozloučily jsme se a každá jsme se vydaly na cestu domů. Rozhodně to považuju za dobře strávený den a těším se, co v Praze uvidím a zažiju s Andro.
Žádné komentáře:
Okomentovat