Poté, co jsem opustila Uherské Hradiště, jsem autobusem zamířila do Zlína. Předmětem sázky bylo, že k nim trefím bez pomoci, přičemž když vyhraju já, půjdeme pěšky do města. Vystoupila jsem na Náměstí Práce, kde se dají koupit lístky na trolejbus a k mému šoku to tam bylo rozkopané a bez automatu. Než jsem mohla začít panikařit, uvědomila jsem si, že o zastávku dál, která byla cca 200 metrů je ten automat taky. Zakoupila jsem lístek a už jen čekala na příslušný trolejbus. Jakmile mě zavezl, kam jsem potřebovala, trefit k jejich domu nebyl problém, neboť tou cestou jsem šla snad 50x za tu dobu, co se známe a co tam jezdím.
Jak jsem byla instruována, zaklepala jsem na okno. Otevřela mi její mamka, která z mé přítomnosti utrpěla lehký šok, neboť jsem byla nečekaná návštěva. S Andro jsme se přesně nedomlouvaly. Celkem rychle se vzpamatovala, pozvala mě dál a já šla vzbudit Andro, která se ještě v půl jedné válela v posteli. Ne že by to bylo něco neobvyklého.:-D
Když jsem vyhrála sázku, šly jsme hodinovou procházkou do města na oběd, navštívit jejího tátu, pro kterého to bylo rovněž překvapení, ale usuzuju, že příjemné. Pak jsme koupily lístky do kina na Hunger Games, kterým se budu věnovat později.
Po kině jsme se vrátily domů, chvíli jsem psala, a když se mi kolem půl druhé dobil MP3 přehrávač, zamířily jsme do postele, kde jsem se vykecávaly až do půl páté.
Pablo se mě den předtím ptal, jakou nejbláznivější věc jsem kdy udělala, a tahle tak trochu neočekávaná návštěva bylo to nejbláznivější rozhodnutí v mém životě a stálo to za to.:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat