Už nikdy, ale opravdu nikdy nikdy a nikdy si nebudu nic plánovat, protože stejně nakonec všechny mé plány pohltí plamen schválnosti a spálí je na prach.
Se setkáním s Andro jsem počítala. Bylo to takové fifty-fifty a už jsem se s ní letos jednou viděla, tak jsem to rozdýchala jakž takž snadno. Se SaM je to horší. Naše setkání jsme plánovaly u ní na konec srpna, to zkrachovalo. A ona nemohla přijet sem, protože se mi ta dovolená zrušila kompletně, neboť si Hana vymyslela, že od 17. srpna na měsíc pojede do lázní. No a teď jsem si chtěla vybrat alespoň dva dny, abych té dovolené neměla tolik, a samozřejmě do toho něco vlezlo.
Včera jsem šla o půlnoci spát s tím, že ráno budu vstávat před devátou nebo v děvět a po šesté mi volala Jitka, že musí na pohotovost, protože se jí vrátil zánět močových cest, takže jsem vstala a vypravila se do práce. Naštvaná jsem ještě teď, protože jsem neměla ani možnost zajít si na informační schůzku ohledně autoškoly, takže můj řidičák se odkládá na neurčito. A to jsem chtěla psát a věnovat se stránkám a blogu. Chjo:/
Ještě včera jsem si plánovala, že příští rok pojedu do Anglie. Okamžitě s tím přestávám. Vždyť ani není jisté, že budu mít za rok práci. Jestli na poště vydržím, když si ani nemůžu vybrat dovolenou.
Žádné komentáře:
Okomentovat