To, co se v pátek odehrávalo venku v jednu chvíli, bych mohla s čistým srdcem nazvat apocalypsou. Vlastně jsem to tak nazvala ještě, než se to běsnění vůbec strhlo. Obloha se zatáhla a padla tma a já jsem utrousila: "Příchází Apocalypsa." Vedoucí šla rozsvítit do haly, a jak rozsvítila, mračna se protrhla a běsnění začalo. Nepřála bych si být v ten okamžik venku. Nefungovalo absolutně nic. Ani telefony, ani sazka. Všechny to odřízlo od okolního světa, ale elektrika se kupodivu zachovala.
K večeru jsem šla domů a vzduch byl takový svěží a obloha skoro bez mraků, kdy jsem viděla následky bouře. Strom rozštípnutý po zásahu blesku, značky ohnuté téměř k zemi a vysypané sklo z autobusových zastávek. Připadala jsem si jako v nějakém katastrofickém filmu, kdy lidé vycházejí ven ze svých úkrytů, aby shlédli tu zkázu, jež příroda napáchala.
Žádné komentáře:
Okomentovat