Chtěla jsem s tímto článkem počkat, až budu mít podepsanou smlouvu, ale věřím, že by mě nenechali oběhat doktory a pak mě nevzali.
Ti, kteří čtou můj blog pravidelně, již vědí, že jsem v rámci hledání práce strávila jeden den v knihkupectví v právnické fakultě. Mezi ostatní pohovory se řadí pozice administrátorky, z čehož vylezla práce ve finančnictví, potom Asko Nábytek, prodejna suvenýrů u Pražského hradu, neoluxor (tady jsem opravdu doufala, protože pracovat s knihami je můj sen už od patnácti let, kdy jsem šla studovat obor knihkupec) a nakonec v Electro World, kde jsem se téměř hned dozvěděla, že jsem byla přijata.
Pokud to vezmu statisticky, odepsala jsem přibližně na 60 inzerátů, byla jsem na 6 pohovorech a asi 25% zaměstnavatelů mi odepsalo, že jsem nebyla vybrána do dalšího výběrového řízení. Je to smutná a zároveň drsná bilance, která by mohla odradit ty, kteří zvažují odchod a netroufají si. Ovšem i přesto všechno jsem ráda, že jsem z pošty odešla, protože i když člověka třeba práce nebaví, nesmí ho ničit, jako mě ničila pošta.
Je trochu ironie, že jsem získala práci v Mladé Boleslavi, když jeden z důvodů, proč jsem skončila na poště, byl, že jsem se chtěla odstěhovat do Prahy, ale kdo jsem, abych odmítla příležitost. A kdo ví. Třeba mě ta práce bude bavit stejně jako první dva až tři roky na poště.
Žádné komentáře:
Okomentovat