Anna Karenina je příběh ruského autora Lea Tolstého převedený na stříbrné plátno. Je to příběh o lásce, o hanbě a zneuctění. Anna Karenina (Keira Knightley) je manželka státního úředníka Alexeje (Jude Law), který ji zjevně miluje víc, než ona kdy milovala jeho. Přesto spolu žijí v manželství a mají syna Serhozu (Oskar McNamara). Anna má bratra Stiva (Matthew MacFadyen), který podvedl svou ženu Dolly (Kelly Macdonald), a žádá svou sestru, aby Dolly přemluvila k odpuštění. Cestou se ve vlaku seznámí s hraběnkou Vronskaya (Olivia Williams) a jejím synem Alexejem Vronskym (Aaron Taylor-Johnson). Na přeskočení jiskry stačí letmý pohled, a i když se Anna snaží odolávat, jeho svodům nakonec podlehne a zničí tak život nejen sobě.
Co mi na filmu přišlo zvláštní a značně rozptylující, byl způsob, jakým to bylo natočeno. Chvílemi to působilo, že Kareninovi žijí v divadle a jindy to vypadalo jako kterýkoliv jiný dům. Postavy strnulé uprostřed pohybu možná měly dát vyniknout Anně, ale rušilo mě to.
Keira byla výborná, ostatně jako vždy. Někdy mám dojem, že se v dramatech vyžívá. Její lehký úsměv ji dělá opravdu okouzlující a nevinnou. Matthewa bych ani nepoznala, kdybych neznala jeho hlas. Ten knír byl za trest. Bylo ovšem zajímavé ho pozorovat v prostoprášné roli. Judea Lawa mi bylo líto. Jeho postava byla tak milující a obětavá, až jsem měla chuť s Annou zatřást, aby přestala bláznit a vrátila se k manželovi. To, že ji dokázal odpustit, znamenalo všechno.
Nejzajímavější a zřejmě nejsmutnější na tom filmu byl fakt, že Annu nejvíce soudily ženy. Jako by ji záviděly, že se odvážila poslechnout hlas svého srdce. Pokud má někdo rád drama a Keiru, rozhodně doporučuju. Sice to má dobré dvě hodinky, ale nenudila jsem se.
Žádné komentáře:
Okomentovat