Začnu bruslením, na kterém jsem prvně byla koncem listopadu a poté znova až v novém roce na nově zakoupených bruslí. Když budu počítat i tu první lekci, trvalo mi pět návštěv po hodině, než jsem se naučila bruslit natolik, že jsem si troufla jezdit sama a v části pro bruslící. Při poslední návštěvě jsem si uvědomila, že chci umět víc, než bruslit dokola. Chci se naučit otáčet a zastavovat. Chci se přestat bát, že narazím do dítěte, protože neumím zastavit. A tuhle sobotu plánuju začít s učením. Ještě musím přemluvit někoho, kdo mi ohlídá věci, neboť očekávám, že budu padat a nerada bych si rozkřápla brýle nebo mobil. Pokud budu mít odřené dlaně a modřiny, budiž. Bude to ta nejmenší daň za to, jaké potěšení mi přinese fakt, že to umím:')
Co dál? Ach ano. Včera jsme s Péťou byly na obědě a potom v cukrárně, a tak nějak přišla řeč na to, že se pořád bojím chodit ze schodů. Ano, bojím a pochybuju, že se toho strachu někdy zbavím. Oboustranná zlomenina kotníku a pět měsíců doma o berlích mě až přespříliš poznamenaly. Zřejmě v mé hlavě utvořily nějaký blok. Well. Štěstí, že s tímhle se dá žít:)
A abych nezapomněla. Mám rozečtenou knížku Krásnější než láska mužů, což je o sledování lesbických vztahů od renesance po 70. léta 20. století, a ačkoliv mi to na první prolistování přišlo hodně nezáživné, ukázalo se po prokousání předmluvem, že je to velmi čtivé a dozvídám se pár opravdu zajímavých informacích, které bych se nejspíš nikdy nedozvěděla. Rozvedu to, až knížku dočtu. Budu ji věnovat vlastní příspěvek.
Žádné komentáře:
Okomentovat