Pod vlivem filmu Ice Princess, později přibude příspěvek o něm, jsem se rozhodla začít chodit bruslit a dneska jsem byla na Zimním stadionu. Dřív jsem jezdila na in-linech a na ledu jsem stála jen jednou před deseti lety a ještě tak deset minut, nicméně si myslím, že to nakonec nebyla taková hrůza.
Upřímně záviděla jsem těm, kteří tam byli s někým, kdo uměl bruslit dobře, protože ač mnozí tvrdí, že je to jen o udržení rovnováhy, je v tom mnohem víc. Člověk se musí naučit otáčet, měnit směry, zastavovat. Mimochodem u toho posledního jsem naprosto vyhořela. Nemám představu, jak bych měla zastavit. Jako viděla jsem, jak to dělají druzí, ale tak nějak jsem měla strach to vyzkoušet. Doufám, že se mnou Péťa někdy půjde a že to bude umět a naučí mě to.
Rozhodně mě to bavilo, i když jsem dvakrát slítla. Pěkně bolestivé dopady to byly. Jednou abych se vyhnula a podruhé jsem neudržela rovnováhu a pěkně se tam rozplácla. Nicméně už po pár minutách na ledu jsem věděla, že tohle je místo pro mě. Tohle je místo, pro které mi může srdce zahořet. Možná se ukáže, že je to hobby, u kterého vydržím. We'll see:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat