Atonement

Sherlock Holmes: Game of Shadows

2012-01-29T05:41:00.000-08:00

Děj začíná atentátem ve Strasbourg, pokračuje scénou, kdy Sherlock(Robert Downey Jr.) sleduje Irene Adler(Rachel McAdams), navazuje Watsonovou rozlučkou se svobodou, při které se Holmes seznámí s cikánskou věstkyní Madam Simzo(Noomi Rapace), po jejímž krku jde hlavní záporák večera Moriarty(Jared Harris) a následující svatbou Watsona(Jude Law) a jeho snoubenky Mary(Kelly Reilly). Po jejich svatbě se rozjíždí skutečná hra dvou geniálních myslí.

Sherlock se choval ještě jako větší cvok než v předchozím díle, ale jeho maskovací převleky byly ohromné. Při pohledu na něj v ženském oblečení a make-upu se pobavil celý sál a jsem si jistá, že pobaví úplně každého, kdo ho takhle uvidí. Scenáristé se tentokrát rozhodli ukázat i jeho vážnou stránku, a tak jsme měli příležitost vidět jeho smutný pohled na Watsonově svatbě předtím, než odešel, nebo když se dozvěděl, že je Irene po smrti. Je jisté, že se nemilovali, ale něco mezi nimi bylo a Holmese její smrt ranila.

Stephen Fry jako Sherlockův bratr Mycroft mě pobavil a Paul Anderson hrající pravou ruku Moriartyho na mě udělal dobrý dojem a doufám, že by mohl být i v případném pokračování, když už to přežil.

Co mě tak trochu zklamalo nebo možná rozčílilo, byly zpomalené záběry. Možná to dělají pro zvýšení napětí, avšak mě přišly k smíchu. A konec mohl být o trošku lepší, kdyby ho uzavřeli o pár vteřin dřív, než tomu bylo.

Star Trek

2011-10-28T04:59:00.000-07:00

Film je o první cestě U.S.S. Enterprise. Je o vzniku přátelství a o tom, jak se mladý neposlušný kadet stane kapitánem jedné z nejznámějších lodí.

Když se Romulam Nero(Eric Bana) vrátí v čase, aby pomstil zničení své rodné planety, změní chod dějin a James Kirk(Chris Pine) vyrůstá bez svého otce v malého rebela, který se později stane velmi neposlušným kadetem. Spřátelí se s lékařem Leonardem McCoyem přezdívaného Bones(Karl Urban). Nepadne si do oka se Spockem(Zachary Quinto), neboť podváděl při testu, který Spock stvořil na prověření schopností.

Když je však současný kapitán U.S.S. Enterprise Pike(Bruce Greenwood) zajat a Kirk se setkává se Spockem z budoucnosti(Leonard Nimoy) a s vynálezcem Scottym(Simon Pegg), nacházejí Kirk a Spock společnou řeč, zachraňují kapitána Pikea a likvidují nepřítele.

Nikdy jsem nebyla fanouškem ST, ale tenhle film mě nadchl. Měl dynamiku, spád a dokonce místo pro humor a trochu romantiky. Potěšilo mě, že Uthura(Zoe Saldana) zůstala se Spookem, i když na ni Kirk dělal oči a Jennifer Morrison jako rodicí matka do toho dala maximum. A konečně Paul McGillion, kvůli kterému jsem na ten film koukala. Sice měl jenom štěk, ale stálo to za to:)

Secret Diary of Call Girl

2011-09-11T03:08:00.000-07:00

Billie mám ráda od dob Doctora ale s tímhle seriálem jsem váhala. Asi proto, že jsem nevěděla, co od toho čekat. Nakonec mě přesvědčilo několik po sobě jdoucích událostí a s chutí jsem se pustila do sledování.

Season 1

V první sérii se nám představí hlavní hrdinka Hannah(Billie Piper), která vede dvojí život. Pro přátelé a rodinu pracuje jako noční sekretářka, ale ve skutečnosti se věnuje prostituci pod přezdívkou Bella. V prvním díle vysvětluje, proč to dělá a seznamuje nás s lidmi, kteří úzce patří do jejího života. Se svým dlouholetým kamarádem Benem(Iddo Goldberg), kterému v průběhu první série prozradí, co doopravdy dělá, Stephanii(Cherie Lunghi), která funguje na způsob bordel-mamá a sestrou Jackie(Joanna Bobin). Na konci série se od Stephanie osamostatní a začne pracovat na vlastní pěst.

Season 2

Hned v prvním díle si splete klienta s mužem, který jen tak seděl u baru a seznámí se tak s Alexem(Callum Blue), s kterým po čase začne chodit, aniž by on věděl, že randí s prostitutkou. Musím říct, že je to nejspíš první seriál, kde jsem si Calluma opravdu oblíbila a bylo mi líto se s ním rozloučit, páč jsem měla jeho postavu ráda. Byl to sympaťák. I když způsob, jakým to Hannah totálně pokazila, byl až neskutečně průhledný. V téhle sérii si také našla kamarádku z branže, která si nechávala říkat Bambi(Ashley Madekwe).

Season 3

Hannah se rozhodla zapomenout na Alexe tím, že začala psát knihu o životě Belly, která měla velký úspěch. Její vydavatel Duncan(James D'Arcy) ji požádal, aby napsala pokračování. Což Hannah udělala a posílala mu po kapitolách pokračování. Během té doby se sblížili a Hannah se znovu zamilovala. Jenže se opět něco pokazilo a tentokrát to nebyla její vina. Co se týče Bambi, měla větší štěstí. Potkala svého prince, takřka doslova, a vdala se, čímž se s námi rozloučila.

Season 4

Ve čtvrté a zároveň v poslední sérii začne Hanhd randit se svým kamarádem Benem, který je do ní tajně zamilovaný snad od začátku seriálu, i když hodně znát je to v polovině třetí série. Stephanie skončí ve vazbě za překupnictví a k Hannah pošle dočasně svou dceru Poppy(Lily James), která nic neví o skutečné práci své matky, a když se to dozvídá, je velmi v šoku. Na konci série je Ben unaven z tajemství, která před ním Hannah má jenom, aby ho neranila, a proto jí dá ultimátum. Buď on, nebo práce. Jak to dopadlo, neprozradím, ale byla jsem zklamaná.

Přesto se seriál dobře sledoval a těch v průměru 21 minut každého dílu jsem si náležitě užila. Někdy to bylo komické, někdy vážně a dozvěděla jsem se z toho pár zajímavostí o mužských choutkách:) Věřím, že jednou se to bude hodit:-)

Anglie

2011-09-08T11:01:00.000-07:00

Je mi záhadou, jak tu zemi můžu milovat, ale miluju bez jakýkoliv pochyb a námitek. Tentokrát jsem se tam vydala s Petrou a to v termínu 20. - 27. srpna.

Vyjížděli jsme kolem půl deváté a na hranice dorazili před půlnocí. Následovala šestihodinová cesta přes Německo do Belgie, kde jsme měli strávit první den. Kolem osmé jsme dojeli do Bruselu, kde nám průvodce ukázal náměstí a čůrajícího panáčka.

Po Bruselu jsme zajeli do Gentu, kde jsme se podívali na středověký hrad a odjeli do Bruggy, kde jsme měli zajištěné ubytování. Po uložení zavazadel jsme se s průvodcem vydali na prohlídku města a dostali do ruky mapu, abychom trefili nazpátek. Jsem ráda, že se v mapách vyznám, páč jak sama Petra přiznává, byly bychom bez šance.

Druhý den jsme vstávali ve 2:45, což po předchozí noci v autobuse bylo fakt suprové, ale nedalo se nic dělat. Trajekt na nikoho nečeká. Je zajímavé, že vždycky pluju tak, že zrovna svítá. Asi mi je souzeno to vidět. Je to krása.

V Doveru jsme měli přestávku, abychom si mohli udělat fotky hradu a jak jsem tam tak stála a fotila, vzpomněla jsem si na SaMin obrázek, který mi kdysi nakreslila a na nemž bylo napsáno dreams can come true. V tu chvíli jsem věděla, že se sen naplnil.

Ten den jsme jeli do Cantebury, kde stojí katedrála, navštívili Folkstone, které je opravdu cítit rybinou, Hastings s poutí a Brighton. Na Královský pavilon nezbyl čas, ale byly jsme s Petrou v mořském akváriu a já si tam koupila plyšového žraloka a pojmenovala ho Arak.

Třetí den jsme navštívili Salisbury, což je město s další katedrálou, Stonehenge, o jehož návštěvě jsem snila snad deset let, Avebury, kde jsme cestou ke kamenům museli dávat setsakra pozor, kam šlapeme, neboť se všude válely kozí hovínka. No a nakonec jsme skončili v Exeteru, kde jsme byli i dva dny ubytovaní.

Čtvrtý den, to byla středa, jsme zajeli ke Cornwalskému pobřeží, v dešti se vyšplhali k ruinám hradu Tintagel a kochali se výhledem na pobřeží a moře. Pak se spustil takový liják, že deštníky neměly šanci vyhrát takto nerovný souboj, ještě když hrozně foukalo. Po nějaké půl hodině se to uklidnilo, udělala jsem pár fotek a pomalu jsme scházeli dolů. Začalo svítit sluníčko a než jsme se dostali do obchůdku, uschli jsme. Na zbytek dne mám jen mlhavé vzpomínky, neboť Cornwall to všechno předčil.

Pátý den jsme navštívili Bath a s tím spojené Římské lázně, utratili hodně peněz za dárky a vydali se do Oxfordu. V Trinity College jsme chtěli vidět jídelnu, která inspirovala tvůrce Pottera, ale zrovna ten den tam něco opravovali. Zřejmě mi tím někdo chce naznačit, že tam mám jet ještě jednou:D Ubytováni jsme byli poblíž letiště Heathrow, a tak jsme se s Petrou ještě před setměním chvíli dívaly, jak tam každé dvě nebo tři minuty přilétává letadlo.

Šestý a zároveň poslední den pobytu jsme strávili v Londýně. U metra jsme se s Petrou odpojily od průvodce se skupinou a zamířily si koupit lístek, což se po nějakém to čekání podařilo. Poté mi chvíli trvalo, než jsem se zorientovala, ale brzy jsme už mířily k muzeu Madame Tussaud, kde jsme si vystály hodinovou frontu, než jsme se konečně dostaly na řadu. No a pak jsme jely do Toweru a odtamtud do Greenwich a znovu jsem vyšlapala ten hnusný kopec, o kterém jsem doufala, že už tam nebudu muset, ale čekal tam bus tak nebylo zbytí. Do Prahy jsme se vrátili kolem jedenácté hodiny dopoledne a ve dvě už jsem byla doma.

Když to obohatím o detaily, propršel nám takřka celý zájezd, hodně času jsme strávili v autobusech při přesunech mezi navštěvovanými místy, často jsme pátrali po tom, co budeme jíst a kam si dojdeme na záchod, ale nelituju jediné minuty, kdy jsem tam byla, neboť jsem si třikrát dala ty jejich vynikající hranolky a jednou rybu, domluvila jsem se více méně bez potíží a vždycky, což mě udivuje nejvíc, jsem našla cestu zpět k autobusu, aniž bych musela příliš přemýšlet nad tím, kam to vlastně jdu.

Shrnuto a podtrženo: I love England, I always have and I will.

Červnová dovolená

2011-09-08T10:21:00.000-07:00

Vím, že mám příšerné zpoždění, ale před dovolenou v Anglii nejsem prostě schopna blogovat z hrůzy, že by se mohlo něco pokazit, když bych sem psala, jak se těším, a proto jsem pro jistotu nepsala nic:)

Ve dnech 22. - 24. června jsem žila ve vesničce nazvané Pašovice, která se nachází poblíž Zlína. Bydlely jsme tam s Andro u jejího táty, kterého jsem shledala jako naprosto skvělého člověka. Přátelský, zábavný a otevřený. Bylo znát, že má Andro hodně rád.

A co jsme dělaly? Koukaly na seriály. 'Donutila' jsem ji shlédnout pár dílů Sanctuary a Andro mi na oplátku pustila ER. Nakonec to nebyla taková hrůza, jak jsem se domnívala:) No zachraňovala to Alex Kingston, ale ne tolik, abych se na to někdy dívala sama od sebe. Na Doctora nedošlo. DVD mechanika schlamstla DVD a nechtěla ho vydat. Maybe next time.

Vyšly jsme si na procházku, ale já měla strašné boty, a daleko jsme se nedostaly. Obchod COOP se ukázal jako moje největší spása, neboť pít jen vodu tři dny by mě asi zabilo nebo totálně otrávilo. Navštívily jsme kartářku a já se dozvěděla pár zajímavých věcí, u kterých bych fakt chtěla, aby se splnily. Jeden večer jsme seděli, já, Andro a její táta, pili Puškina, kecali a to považuju za nejlepší večer, který jsem na téhle dovče zažila.

25. června jsem odjížděla k SaM do Plumlova. Navštívily jsme hrad a udělaly si procházku kolem vypuštěné přehrady. Cestou mi nabídla třešně. Ne, že bych je vyloženě nejedla, jen je nejím utrhnuté ze stromu. Yeah. Asi jsem už moc rozmazlená měšťanka.

Další den mě vzala na procházku na hřbitov. Nevím proč, ale mám hřbitovy ráda. Je tam klid a úplně jiná atmosféra. Je to jako by ze mě někdo sejmul všechnu tíhu, kterou s sebou nosím. Se SaM jsem pro změnu sledovala filmy. A pustila mi Dr. Horrible. Když jsem Nathana Filliona viděla přistát na jedoucím autě, začala jsem se strašně smát, protože je to naprostá šílenost.

26. jsme zamířily do Olomouce. Něco si zařídila ve škole, prošly jsme pár kostelů a jely do Zoo. Těšila jsem se na opice a překvapila mě a zároveň velmi potěšila ta spousta vlků. Miluju vlky. Hrozně moc. Jsou to ty nejkrásnější stvoření na světě:-*

Domů jsem se 27. června kolem sedmé hodiny večerní a další den hned šla do práce, ale přežila jsem:-)

The Priest

2011-05-15T02:41:00.000-07:00

Ne příliš často se stává, že v okamžiku, kdy opustím kino, chci film vidět znova. Filmu The Priest se to podařilo. A to nemluvím ani o soundtracku, který mě zcela nadchnul.

Je to sci-fi thriller o knězi(Paul Bettany), který poruší svůj slib daný církvi, aby mohl zachránit svou neteř Lucy(Lily Collins) ze spárů upírů dřív, než se stane jednou z nich. Při tom mu pomáhá její přítel Hicks(Cam Gigandet) a kněžka(Maggie Q) původně poslaná církví, aby ho přivedla zpět živého nebo mrtvého. Nestojí jen proti upírům, ale i proti muži, který býval jedním z nich a který je na imdb pojmenovaný Black Hat(Karl Urban).

Že Lucy není jeho neteř ale dcera muselo každého napadnout hned na začátku filmu a poté, co kněžka Hicksovi řekla, že kněz musel přinést větší obět, aby mohl sloužit církvi, bylo to nad slunce jasné. Přesto se mi líbilo, že byl ochoten ji zabít, kdyby ji přeměnili. Paul svou roli zahrál naprosto perfektně stejně jako Maggie a mezi jejich charaktery to krásně jiskřilo. Až jsem si říkala, že je škoda, že z toho nic nebylo. Dospěla jsem k názoru, že Karlovi prostě sedí záporáci a u těch by měl zůstat. Jeho human vampire byl dokonale záporný a pravděpodobně i šílený.

Film měl klišé(který dneska neměl), ale byl podán takovým způsobem, že mi to při sledování nepřišlo. Stopáž byla krásných 80 minut, takže tam nebyla hluchá místa jako u dvouhodinových a už se těším, až dostanu příležitost film shlédnout znova.

Doctor Who

2011-04-15T15:35:00.000-07:00

Sci-fi seriál o cestování časem a prostorem s Doktorem a jeho společnicemi. Doctor Who má pět odvysílaných řad a šestá se kvapem blíží.

Season 1

Oblíbené epizody: 1x01Rose a 1x13 The Parting of the Ways

Christophera Ecclestona jsem znala již z filmu Dark Rising, kde hrál záporáka. Doctor byl oproti tomu příjemná změna. Měl smysl pro humor, vyřazovalo z něj nadšení a s Rose(Billie Piper) tvořil skvělou dvojku. Doctora v jeho podání jsem si zamilovala hned v první epizodě. Byla jsem s ním u zániku planety Země v budoucnosti, setkala jsem se s Daleky, největšími nepřáteli Pánů časů, poznala jsem kapitána Jacka Harknesse(John Barrowman), který byl nesympatický až hrůza(klasický namyšlený cukrouš) a nakonec jsem dospěla až k dalšímu Doctorovi v podání Davida Tennanta.

Season 2

Oblíbené epizody: School Reunion, Girl in the Fireplace, Army of Ghosts a Doomsday

O Davidovi Tennantovi jsem měla ponětí jen díky jeho málé šílené roli v Harrym Potterovi. Přesto dokázal ještě o něco víc než Chris a to zaujmout mě v prvním momentu, kdy se ukázal na scéně. Myslím, že už nebude v ničích silách toto překonat:-) David je mistr mimiky. Fascinovalo mě, co všechno dokáže se svým obličejem udělám. Cítila jsem jeho emoce z pouhého pohledu do tváře. Dokázal vyjádřit vše. Radost, smutek a leckdyhodně velkou ztřeštěnost. Druhá série mi přišla ještě lepší, než ta první. Setkání se Sarah Jane Smith, která byla Doctorovou společnicí v dřívějších sériích a maximálně rozkošný plechový pes K-9 mě potěšilo stejně jako role Anthony Heada co by učitele/netopýra. Poslední dva díly na mě hluboce zapůsobily, obzvlášť když byla Rose uvězněna v paralelním světa. Jejich loučení(Doctor se tam objevil jako hologram) se odehrávalo v Norsku v Bad Wolf Bay, kdy Rose Doctorovi řekla, že ho miluje. On řekl jen:"Rose Tyler..." a víc už nestihl, neboť se trhlina ve vesmíru, která jim toto setkání umožnila zavřela, ale podle slz na jeho tváři jsem si mohla domyslet, co chtěl říct:-)

Season 3

Oblíbené epizody: The Shakespeare Code(epka, díky které jsem na Doctora začala koukat) a Utopia

Marthu(Freema Agyeman) si našel v nemocnici, kde pracovala jako stážistka, jestli si to pamatuju dobře. Hned v prvním díle ji políbil, aby zmátl mimozemskou policii a to neměl dělat, protože se do něj zamilovala. Nevím, jestli jen kvůli té jedné puse, nebo jestli ji prostě učaroval jako celek. Tady už některé díly byly slabší. Za nejlepší považuju Utopii, kde se znovu setkáváme s Jackem a tentokrát je s ním mnohem větší sranda hlavně, když zjistíme, že je nesmrtelný. V této sérii jsem měla příležitost poznat Doctora i jako člověka a zjistila jsem, že je hrozně nudný, setkala jsem se Shakespearem a zjistila, že Doctor není jediný Time Lord, jak o sobě často prohlašuje.

Season 4

Oblíbené epizody: Partners in Crime, The Doctor's Daughter, Silence in Library, Forest of the Dead, The Stolen Earth a Journey's End.

Konečně ženská, která ho nechtěla sbalit. S Donnou(Catherine Tate) se setkal už v epizodě Runaway Bride, kde jsem ji zpočátku moc ráda neměla, ale to bylo spíš tím, že po milé a přátelské Rose, byla tahle protivná ženská cvok. Pak se vrátila ve čtvrté sérii, kde jsem si ji oblíbila, protože byla pěkně od rány a nic si od Doctora nenechala líbit. Nejvíc se mi líbilo, když ho okřikla: "Oi, nedělej vesmířana.":D Ve čtvrté sérii se objevila postava z Doctorovy budoucnosti tajemná River Song(Alex Kingston).

V posledních dvou dílech se objevili staří známí z předešlých dílů: Rose, Mickey, Jackie, Martha, Jack Harkness a Doctorovi odvěcí nepřátelé Dalekové. Doctor získal dvojníka a Rose svou životní lásku.

Po čtvrté sérii došlo k pěti něco přes hodinu dlouhých dílů pojmenovaných 'Next Doctor', Planet of the Dead, Waters on Mars, End of Time, End of Time II, přičemž na konci jsme se rozloučili s Doctorem s tváří Davida Tennanta a na jeho místo nastoupil Matt Smith jako již jedenáctý Doctor.

Season 5

Oblíbené epizody: Eleventh hour, Amy's Choice, Vincent and the Doctor a The Big Bang.

Mattovi jsem dlouho nemohla přijít na chuť. Vlastně jsem na pátou sérii ani nechtěla koukat, ale po dvou týdnech se mi začalo stýskat po Doctorových dobrodružstvích, a tak jsem se do toho přece jen pustila. Okamžitě jsem si zamilovala jeho novou společnici Amy Pond(Karen Gillan). Asi proto, že se s ním taky nepárala:D Vlastně hlavně kvůli Amy jsem to dokoukala. Tohohle Doctora jsem si oblíbila až po druhém shlédnutí páté řady, které jsem absolvovala během posledních dvou týdnů. A stejně tak jsem si oblíbila i snoubence Amy Roryho(Arthur Darvill). Připadá mi jako nekňuba, ale získal si mě tou nehynoucí láskou, kterou k Amy choval vždy a za každých okolností. A taky tvoří hrozně roztomilý pár.

Pátá série má dost dobrých dílů jako první epizodu, kdy chtějí mimozemšťané rozprášit Zemi, neboť se tam skrývá uprchlý vězeň, nebo kamenní andělé, kteří se pohybují, když se nedíváš a můžou zabít(od té doby se na hřbitově vždy pečlivě rozhlížím) a setkání s Vincentem van Goghem je rovněž zážitek.

Herci, kteří mě tam zaujali kromě již zmíněných jsou Sophia Myles, Tony Curran a Bill Nighy. Těším se na šestou sérii a připojuju ochutnávku v podobě traileru.

Pokud to neudělám hned...

2011-04-15T14:11:00.000-07:00

...neudělám to nikdy, a proto bude dnešní příspěvek napsaný v lehce podroušeném stavu, neb jsem se vrátila ze schůzky odborářů, kde se pilo, jedlo a tancovalo.

Nejprve nám obsáhle hlavní odborářka vyprávěla o tom, co odbory pro nás udělaly a kolik bude na tábory a muzikály a tak. Ačkoliv říkala čtvrt hodiny, protáhlo se to na třičtvrtě hodiny. Asi jí šly špatně hodiny:D

Pak přišel výstup děvčat s moderním country tanečkem a nastoupila živá kapela. Péťa už v sobě měla sklenku červeného a sklenku Švestky na lačný žaludek tak s ní bylo poměrně veselo. Já si vždycky říkám, že tancovat nepůjdu, ale vždycky se nechám strhnout, i když si tam připadám jako největší trapák, ale jednou za rok se ztrapnit můžu.

Večeři jsme dostávaly kolem půl deváté, někteří dokonce až v devět. Následovaly další dvě Švestky a jelikož jsem vzhůru od šesti, začínala se na mně projevovat únava. Ještě na pár písniček jsem šla tancovat, ale pak se rozloučila a šla domů. Ráno ještě musím vstávat na cvičení.

Teď z jiného soudku. Včera jsme si byly s Petrou rezervovat a rovnou zaplatit dovolenou v Anglii probíhající od 20.8. - 27.8.2011. Vypíchnu to, co mě zajímá nejvíc. Cantebury-Stonehenge-Oxford. Vzhledem k tomu, že Petra z angličtiny umí jen pár slovíček, bude veškerá domluva na mně. Doufám, že se s tím nějak správně poperu:)

A jako poslední zmíním, že máme konečně hotovou koupelnu, kterou jsme začali předělávat takřka před dvěma týdny. Vyhazovala se vana a místo ní máme vytoužený sprchový kout. Přesně o tom jsem dlouhá léta snila. A už konečně od zítra se budu moct sprchovat. Huráá!:)

I am number Four

2011-04-08T13:10:00.000-07:00

There were nine of us who escaped. Number One was killed in Malajsia. Number Two was murdered in England. Number Three was haunted down in Kena. Before they come for the others, they'll come for me. I am number Four.

Pro tentokrát jsem nešla na film do kina kvůli herci nebo ději, ale kvůli herečce Dianna Agron, kterou znám z Glee a která z těch neznámých tváří zaujala nejvíc. Zpět k filmu. Je o výjimečném teenegarovi Johnovi(Alex Pettyfer), který pochází z jiné již zničené planety, usidlujíc se na Zemi, aby se ukryl před nepřáteli. Společně se svým ochráncem Henrim(Timothy Olyphant) mění identity, stěhuje se z města do města až nakonec skončí v malém městečku v Ohiu, kde se zamiluje do Sarah, již zmíněná Dianna Agron a najde si kamaráda Sama(Callan McAuliffe. Když ho nepřátelé dostihnou, na pomoc mu přichází číslo Šest(Teresa Palmer).

Film se mi líbil, bylo tam hodně lekavých scén a to to ani není horor, ale když odněkud něco nebo někdo vyskočí, je to prostě creepy:) Efekty víc jak slušné na rozpočet 60 milionů dolarů a scénář ucházející. I když je Alex mladý a blond a nejspíš proto tak často obsazovaný do hlavních rolí(šest ze sedmi filmů), přesvědčil mě, že umí hrát. Dianna mě nezklamala. Kdo ví proč zbožňuju ten její nakřáplý hlas. A ačkoliv v titulkách vidím věčně jméno Timothy Olyphant, až v tom filmu jsem se na něj zaměřila a byla jsem příjemně překvapena.

Skončilo to otevřeně. John neodkráčel se Sarah do západu slunce, ale opustil ji s příslibem, že si ji znova najde. Vzhledem k tomu, že se pravděpodobně natočí i druhý díl, je i možné, že dodrží své slovo. Nechám se překvapit.

Pilíře země

2011-01-29T14:08:00.000-08:00

Velmi syrové podání středověku plné krve a občasného sexu, mnohdy šokující dějovými zvraty, vyjma posledního dílu, kdy už jsem očekávala, co se stane a co se skutečně stalo. Osmidílná mini-série o stavbě katedrály ve fiktivním anglickém městě nazvaném Kingsbridge byla natočena dle stejnojmenné knihy, jejíž autor se inspiroval skutečnou katedrálou v Salisbury.

V Pilířích najdeme politiku a církev, což je zéjmena pro středověk velmi příznačné. Jsou tam tací, kteří církev zneužívají jako biskup Waleran(Ian McShade, o kterém jsem doufala, že spíš bude hrát klaďase), tací, kteří církev zavrhli, když je zradila jako Ellen(Natalia Wörner) a tací, kteří v církev a zejména v boha plně věřili jako bratr/převor Phillip(Matthew Macfadyen), který se tuším v třetím díle stal mým oblíbencem, i když mě v prvním naštval, že je práskač. Avšak jeho charakter se vyvinul způsobem, kterému jsem prostě nemohla odolat:)

Kromě stavby katedrály se zde odehrávají i životní příběhy, ať už stavitele Toma(Rufus Sewell) nebo Ellenina syna Jacka(Eddie Redmayne), který se zamiluje do krásné Eliana(Hayley Atwell). A na pozadí se odehrává krutý boj o anglický trůn mezi Maud(Alison Pill),matkou Henryho II., a králem Stephenem(Tony Curran).

Věřím, že během čtení knihy, která má téměř 928 stran, a na kterou se opravdu těším, dostanu chuť zkouknout Pilíře země znova, protože to považuju za velice zdařenou mini-sérii.

Life Unexpected

2011-01-29T13:33:00.000-08:00

Lux Cassidy(Brittany Robertson) se stěhuje z jedné pěstounské péče do druhé a nikde nevydrží příliš dlouho. Když chce v šestnácti zažádat o osamostatnění. K tomu však potřebuje podpisy obou rodičů. Nathaniela 'Baze' Bazila(Kristoffer Polaha) a Cate Cassidy(Shiri Appleby). Oba však přijdou k soudu a soudkyně Lux svěří do jejich péče, což se zdá jako problém, neboť nežijí spolu a Cate má navíc přítele jménem Ryan(Kerr Smith).

Seriál opravdu dostál svému názvu a zvraty, které se odehrávaly v ději, byly vskutku nečekané. Alespoň to mohu říct o první sérii. Ta druhá byla dobrá tak do osmého dílu a pak se to začalo rychle kazit. Lux se zapletla s učitelem Ericem(Shaun Sipos) a chovala se jako prvotřídní nána. Kdyby její kamarádku Tashu nehrála Ksenia Solo, asi bych to ani nedokoukala.

Kupodivu to skončilo tak, jak jsem si to představovala. Cate a Baze skončí spolu, Ryan se dočká vytouženého miminka se svou bývalou a Lux si najde stejně starého kluka Jonese(Austin Butler). Na konci má Lux krásný proslov, díky kterému jim odpustím těch pět strašně zpackaných dílů.

Kromě Ksenie mě tam potěšili Emma Caulfield(Buffy), Erin Karpluk(Being Erica), Arrielle Kebbel(Vampire Diaries) a Cynthia Stevenson(Dead like Me).

Megamind

2011-01-15T14:32:00.000-08:00

Thing about bad guys, they always Loose!

První animák, na který jsem se koukla z vlastní iniciativy a byla to naprostá bomba. Klaďas Metroman byl děsný otrava a Megamysl záporák, který se snažil zničit Metroman-a, a když se mu to podařilo a získal tím vládu nad městem, přepadl ho smutek, že nemá s kým bojovat, a tak si vytvořil vlastního hrdinu, který se mu příliš nepovedl a spíšs se z něj stál záporák a Megamysl se musel stát tím dobrým, aby ho zastavil.

Bylo v tom všechno, co se od animovaného filmu vyžaduje: humor, láska, bitva mezi dobrem a zlem, kdy zlo vždycky prohrává a hlavně šťastný konec pro všechny. Nikdo neumřel, Megamysl získal dívku svého srdce a padouch byl zavřen do vězení. Ideální odpočinkový film.

Black swan

2011-01-15T11:29:00.000-08:00

Film je o baleríně Nině(Natalia Portman), která touží dostat se na vrchol, a proto se rozhodne zúčastnit se konkurzu na hlavní roli v Labutím jezeře. Režisér hry se tentokrát rozhodl, že baletka zatančí obě labutě. Bílou a černou labuť zároveň. Nina je ideálním kandidátkou pro bílou labuť a aby byla schopná odtančit i černou labuť, musí v sobě najít své temné já.

Kdyby ve filmu nehrála Ksenia Solo, i když malou roli, nejspíš bych ten film nikdy neviděla, neboť mi balet nic neříká, a když to hodnotím zpětně, říkám si, že bych o dost přišla. Některé scény mi přišly nechutné, jako když si sloupávala kůži z prstu nebo ze zad, ale to psychologické drama, které se tam odehrávalo, bylo dech beroucí. A ten konec jsem opravdu nečekala.

Jestli Natalie Portman za tuto roli nedostane Oscara tak už asi nikdy. Její výkon byl mistrovský a strhující. Když tančila černou labuť, úplně jsem cítila tu sexuální přitažlivost, kterou měl její tanec vyjadřovat.

I když film místy působil chaoticky, byl to pro mě velmi silný zážitek, ze kterého jsem se pár hodin vzpamatovávala. Bravo, Natalie!

Season of the witch

2011-01-15T09:48:00.000-08:00

Film se odehrává ve 14. století, kdy dva křižáci Behmen(Nicolas Cage) a Felson(Ron Perlman) dezertují z armády, aby se nadále nemuseli podílet na vraždách žen a dětí ve jménu boha. Když se po dlouhé cestě dostanou do města, je plný moru a jsou zatčeni za dezertaci. V té době je ve vězení i čarodějnice, která mor způsobila. Pokud se Behmen a Felson zaváží, že čarodějnici dovezou ke vzdálenému klášteru, kde by měla být souzena.

Zpočátku jsem si myslela, že film bude o tom, jak Behmen dívku očistí od nařčení z čarodějnictví a skončí spolu, ale překvapilo mě, že se tak nestalo. Filmaři se rozhodli vynechat obvyklé klišé a za to jim patří mé uznání. Některé věci jsem tam čekala. Třeba smrt Felson. Mám pocit, že pokud Ron hraje vedlejší postavu, musí prostě umřít. Co mě ale opravdu šokovalo bylo, že nechali umřít i Behmena. Smrt hlavního hrdiny je opravdu vzácnost.

Nicolas Cage by měl přestat hrát v takových filmech nebo vážně hrozí, že si ho oblíbím. Nejprve Čarodějův učeň a teď Hon na čarodějnice. Nemůžu si pomoct, ale s těmi polodlouhými vlasy je prostě hot. A Ron Perlman úžasně hraje bojovníky se suchým humorem.

Film mě bavil, potěšil, až na toho okřídleného démona na konci. Vážně lidi. Co máte s těmi démony? To už bylo u Solomona, i když tady byl trikově lepší, když už tam musel být. Rozhodně se na to za pár měsíců podívám znova.

Lost Girl season 1

2010-12-19T04:48:00.000-08:00

Life is hard when you don't know who are you. It's harder when you don't know what are you. My love carries a death sentence. I was lost for years, searching while hiding. Only to find that I belonged to a world hidden from humans. I won't hide anymore. I want the live the life I choose.

Hlavní hrdinkou je Bo(Anna Silk), která si neumí vysvětlit, proč její polibek zabíjí. Během prvního dílu si najde kamarádku Kenzi(Ksenia Solo), zjistí, že je succuba a seznámí se s Dysonem(Kris Holden-Ried), do kterého se asi po dvou dílech zamiluje, s Lauren(Zoey Palmer), s lidskou doktorkou, která jí pomáhá kontrolovat její schopnosti, s Ashem(Clé Bennet), vůdcem světlých fae a Morrigan(Emmanuelle Vaugier), šéfkou temných fae, přičemž fae jsou bytosti, které mají určité schopnosti. Bo je succuba, Dyson se umí přeměnit ve vlka a Hale(K.C.Collins),Dysonův parťák) je siréna. Bo je postavena před volbu světlé nebo temné strany, avšak nevybere si žádnou, což jí do budoucna přinese pár výhod i nevýhod.

První díl mě moc nebavil, a proto jsem váhala, jestli pokračovat, ale když nebylo co dělat a já koukla na druhý, musela jsem krátce po tom vidět i třetí a pak už jsem každý týden netrpělivě čekala na další. Bo mi nikdy k srdci nepřirostla, ale s Dysonem jim to slušelo a možná vezmu na milost i Lauren. Nepřekvapilo by mě, kdyby v druhé sérii randila s Lauren, když Dyson přišel o svou lásku k ní výměnou za to, že se jí dostane pomoci. Naprosto si mě získala Kenzi. Vtipná, loajální k Bo a v posledním díle jsem si uvědomila, že i krásná. A pak tu je Trick(Richard Howland), majitel baru s tajemstvím, které mi nedávalo klidu, dokud nebylo odhaleno:-) Na začátku jsem ho neměla ráda. Byl to děsný morous, ale přátelení s Kenzi na něj vrhlo lepší světlo:-)

Oblíbené epizody: It's Fae, Fae, Fae, Fae World, Oh Kappa, My Kappa, Fae Day, The Mourning After, Faetal Justice a Blood Lines
Neoblíbené epizody: žádná

Těším se na druhou sérii, co má přijít v září, ale jestli tam Trick nebude, ať si mě nepřejí!

Push

2010-11-28T10:55:00.000-08:00

Je to sci-fi o lidech, kteří mají zvláštní schopnosti a jsou podle toho zařazeni. Vidí do budounosti, ovládají telekinezi, něčeho se dotýkají a vidí člověka, který tu věc používal nebo svými hlasivkami dokážou roztříštit sklo i zabít. Příběh je o Nickovi, telekinetikovi, který je požádán jasnovidkou, aby jí pomohl najít jednu ženu s jedním kufříkem.

Líbil se mi příběh, líbil se mi Chris Evans jako telekinetik Nick a líbila se mi Dakota Fanning jako jasnovidecká dívka Cassie. Co líbila? Já ji žeru. Viděla jsem ji prvně tuším jako osmiletou v Taken a od té doby sleduju její herecký vývoj. Trochu jsem se bála, že Cassie umře, aspoň tomu vše naznačovalo, ale mile mě překvapili.

Plus malý bonusek tohohle filmu, že dobro zvítěžilo, ale obešlo se to bez líbačky hlavního hrdiny se ženou, kterou znal ze své minulost, a o které byl tento film.

Sanctuary

2010-11-21T01:58:00.000-08:00

Prvních pár dílů jsem viděla před rokem a něco na AXN a vydržela jsem devět dílů a přestalo mě to bavit. 31. října letošního roku jsem tomu dala druhou šanci a už mě to nepustilo. Helen Magnus(Amanda Tapping), Will Zimmerman(Robin Dunne), Henry Foss(Ryan Robbins), Bigfoot(Christopher Heyerdahl) a Kate Freelander(Agam Darshi) tvoří tým, který pomáhá abnormálům najít bezpečné místo pro život, případně je zničí, což se nestává příliš často a zároveň dělají vše proto, aby zůstali v utajení.

Každý z týmu je výjimečný. Helen dlouhověká, Will velmi dobrý psycholog, Henry blázen do techniky(taky vidíte tu spojitost s Harperem z Andromedy?:)), Bigfoot je chlupatý a vysoký abnormál prakticky se starající o Útočiště jako o domácnost a Kate bývalá zlodějka. Dalšími postavami s více díly jsou John Druidt, stejný herec jako Bigfoot, Nikola Tesla(Jonathon Young) a Ashley Magnus(Emilie Ullerup). Potěšil mě Michael Shanks, Jim Byrnes, Peter Wingfield, Colin Cunnigham a Callum Blue.

Oblíbené epizody jsou: The Five a Fragments
Neoblíbené jsou: Kali I. a II. díl
A epizody, které jsem radši vynechala: Next Tuesday, Pavor Nocturnus

Momentálně se vysílá třetí série a díl od dílu vypadá lépe a lépe.

Harry Potter a relikvie smrti 1.část

2010-11-19T11:03:00.000-08:00

Sedmý a zároveň poslední film o Harrym Potterovi a jeho boji byl rozdělen na dvě části, přičemž jedna se promítá od středy a druhá je naplánována na červenec příštího roku. Údajně film rozdělili proto, že je toho v knize příliš mnoho, než aby se to vešlo do jednoho filmu, ale nevím o nikom mezi fanoušky, kdo by si nemyslel, že je to spíš o tom, že na tom chtějí vydělat.

Teď k samotnému filmu, tedy k jeho první části. Pán Zla Voldemort si podmaňuje svět čarodějů způsobem, že zabije každého, kdo mu vstoupí do cesty. Harry, Hermiona a Ron se pouští do hledání předmětů, které obsahují Voldemortovu duši(jestli jsem to pochopila dobře). Do cesty jsou jim kladeny překážky, zéjmena věčně otravující smrtijedi, ale třeba taky strach o rodinu, neshody a možná i něco dalšího. Dobby působil jako komediální vložka a odlehčoval drama, které se tam odehrávalo. Bohužel nedopadl příliš dobře.

Severus a Remus tam byli na můj vkus až moc málo. Potěšil mě Bill Nighy v roli ministra kouzel, i když se objevil jen ve dvou scénách. Emma Watson byla nádherná a působila dospělým dojmem, Rupert Grint mě jako obvykle nezklamal, považuju ho z těch tří za nejlepšího a pro jednou mi Daniel Radcliffe nelezl na nervy. Rozhodně nejsem celá třesoucí se na pokračování, ale budu se těšit.

Single Father

2010-11-17T00:57:00.000-08:00

Obvykle se na rodinná dramata nekoukám jednoduše proto, že je nemám ráda, ale jelikož v jednom takovém měl hlavní roli David Tennant a tudíž jsem to riskla a neprohloupila.

Jedná se o čtyřdílnou sérii, kdy v prvním díle zemře manželka a matka čtyř dětí Rita(Laura Fraser) a jejich otec Dave(David Tennant) se o ně musí starat, přičemž nejstarší Lucy(Natasha Watson) není jeho vlastní a ráda by poznala svého skutečného otce. Když po něm začne Dave pátrat, odhalí, že pro Ritu byl víc, než jen záležitost na jednu noc a pojme podezření, že jeho vlastní děti nejsou dost možná jeho. V průběhu příběh(u mu s dětmi pomáhají příbuzní Anna(Neve McIntosh) a Robin(Mark Heap) a přátelé Matt(Warren Brown) a Sarah(Suranne Jones), do které se Dave zamiluje a obráceně, a ačkoliv Sarah stále žije s Mattem, schází se s Davem.

David byl naprosto úžasný. Když brečel, brečela jsem s ním. Zcela jsem se dokázala vžít do jeho role, jeho problémů. Čtvrtý díl jsem trochu oddalova, páč jsem se bála, že bude extrémně depresivní, ale nakonec se ukázalo, že má tenhle příběh i šťastný konec.

Vampire Diaries

2010-09-27T12:21:00.000-07:00

Dva upíři milující jednu ženu? Může to být ještě vůbec zajímavé? Stačil mi jeden díl, abych věděla, že tohle bude něco odlišného od toho, co jsem viděla doposud. A nemýlila jsem se. Stefan Salvator(Paul Wesley) je upír, co si vybral život bez lidské krve. Damon Salvator(Ian Somerhalder) je ten, který se rád krmí na lidech a zabíjení je u něj na denním pořádku. A osudová žena Elane Gilbert(Nina Dobrev) změní život jim oběma.

Upřímně? Nemám ráda seriály o vztazích a tenhle seriál jich je plný, ale bylo to podáno natolik zajímavým způsobem, že jsem jim to odpustila a užívala si každou minutu. Damon se vyvinul úžasným způsobem. Není tak úplně dobrák, ale stará se o ty, na kterých mu záleží. A je neuvěřitelně hot. A fakt moc. Myslela jsem si, že ho nebudu mít ráda. Na začátku byl až moc záporný, ale v sedmém díle, když ukázal to dobré v něm, jsem se v něm naprosto totálně ztratila.

Stefan je fajn, ale je na mě moc hodný, a i když zahrál na zápornou stranu, nebylo to ono. Nemá Damonovo charisma.

V druhé polovině série konečně přišli se zápletkou, která mě donutila zbytek epizod shlédnout během tří dnů. Bylo to akční, emotivní, občas zábavné a strhující. Objevily se tam dvě známé tváře, Melinda Clarke a Mia Kirshner. Trochu se bojím vlkodlaků, kteří se mají objevit v druhé sérii, avšak Damon je pro mě příliš neodolatelný, než abych do toho nešla:D

The Runaways

2010-09-04T03:20:00.000-07:00

Od chvíle, kdy jsem viděla Stmívání: Soumrak jsem přemýšlela, jestli je Kristen Stewart tak špatná herečka nebo je to tak příšerný scénář. Po shlédnutí tohohle filmu vím, že na vině byl scénář Twillight. Kristen dokázala, že hrát umí.

Film je o první dívčí rockové kapele. Tvrdá práce, úspěch, sláva a pád. Těmito slovy lze popsat existenci kapely The Runaways. Kristen Stewart v roli Joan Jett působila velmi přesvědčivě a kratší vlasy jí rozhodně slušely. Dakota Fanning jako Cherie Currie mě překvapila a donutila mě uvědomit si, že už je to velká holka. Byla sexy a zpívala naprosto skvěle.

Rozhodně jsem ráda, že jsem tenhle film shlédla a budu se těšit na další film s Dakotou a na Kristen teď budu pohlížet jiným pohledem.

Castle

2010-09-03T14:11:00.000-07:00

Sledovala jsem ho šest dílů souběžně s Merlinem a Merlin nakonec Castle-a odsunul, ale pak jsem se k němu vrátila a dokoukala obě série.

Nejraději jsem měla Beckettovou. Myslím, že jsem si ji zamilovala v prvním díle druhé série, když si hrála na Rusku a byla zatraceně hot. Castle-ovi samotnému jsem nepřišla moc na chuť. Byly momenty, kdy mě bavil, ale většinu času jsem ho brala jen jako doplněk Beckettové. Ještěže se dcera Alexis povedla víc:-)

Poslední díl mě dostal. Hlavně ten konec. Já se tak těšila, že Beckettová odhalí Castle-ovi své city, bez tak kolem toho chodili už několik dílů, a ona se do toho musela připlést jeho ex-wife. Vraždila bych! Snad ve třetí sérii bude mít příležitost:)

Seriál měl spoustu hostujících mě známých herců jako Marc Blucas(Buffy), Anne Dudek(House M.D.), Scott Cohen(10th Kingdom), Michael Ironside, Dina Meyer, Brennan Elliot(Strong Medicine), Leonard Roberts(Buffy) a Kelly Carlson(Nip/Tuck). I kdyby nic jiného, kvůli nim stálo za to se na to podívat:)

Merlin season 2

2010-08-16T00:34:00.000-07:00

Magic is his destiny.

Kdybych věděla, že druhou sérii zkouknu za víkend, sfoukla bych to naráz s první, ale kdo to mohl tušit?:)

Nebýt dílů s Morganou, byla by druhá série lepší než ta první. Morgana a její nenávidím Uthera a mám ráda Uthera mi lezlo na nervy a byla jsem ráda, že ji v předposlední epizodě Merlin otrávil, i když se obávám, že nezemřela.

Drak mě opět nezklamal. Jeho manipulování s Merlinem tak, aby ho nakonec osvobodil se mi velmi líbilo stejně jako poslední díl, který považuju za nejlepší z druhé série. Merlin v něm našel svého otce, aby ho vzápětí ztratil, a stal se pánem Draků, díky čemuž mohl drakovi zabránit v jeho pomstě na Kamelotu. Zároveň ho ušetřil a drak odletěl s příslibem, že se ještě shledají. Doufám v častá setkávání.

A ještě mě potěšilo, jak se jemně vyvíjel vztah Artuše a Guinevere. Věděli, že se milují, ale nemohli spolu být, protože on je princ a ona služka, ale ten příslib, že se možná jednou něco změní, jednou až bude král, rozechvívá nejedno srdce:)

Teď nezbývá než čekat na třetí sezónu. Třeba by už Artuš mohl odhalit případně Merlinovi říct, že ví o jeho magii. Nechám se překvapit.

Kajínek

2010-08-15T22:55:00.000-07:00

Akční, brutální a sprosté. Tak lze třemi slovy popsat film Kajínek. Původně jsem na něj nechtěla jít, ale vyprávění vedoucí mě naladilo a jsem ráda, že jsem na ten film šla.

Začátek je chaotický a v rychlém sledu, ale jakmile se to uklidní, příběh vás vtáhne a nepustí až do konce. I proto, že Kajínek v podání Konstantina Lavronenka byl zatraceně sexy, takže bylo i na co koukat. Je to příběh plný manipulace, násilí a sprostých slov. Pochopila jsem, proč je to od patnácti.

V dalších rolích se objevili Tatiana Vilhelmová jako Kajínkova obhájkyně Pokorná, Michal Dlouhý co by bývalý policista, Vladimír Dlouhý, který hrál klasického intrikáře a další.

Ideální muž

2010-08-14T03:09:00.000-07:00

Nedávno mi kolegyně přály k svátku a snad každá mi popřála, abych si už našla nějakého chlapa. To mě přimělo vrátit se k mé myšlence, která mě napadla už před několika týdny. Jaký by měl být můj ideální partner.

Rozhodně by měl mít husté kudrnaté vlasy(na barvě nezáleží, snad jen blond bych nemusela) a modré nebo zelené oči. Vysoký minimálně 175cm a štíhlý se svalnatějším hrudníkem. Pohled na vypracovaný hrudník mě vždycky potěší. A obejdu se bez chlupů. Nemusí to být nutně metrosexuál, ale líbí se mi muži, kteří nemají chlupy v podpaží nebo na hrudníku.

Měl by mluvit pěti jazyky: anglicky, francouzsky, rusky, arabsky a česky. Rusky a arabsky hlavně proto, aby mě ty jazyky naučil:) a hlavně, aby nedělal v češtině příšerné gramatické chyby, jak je to poslední dobou zvykem. Musí být dobrý v kuchyni a rád vařit. To nádobí bych po něm klidně umyla. Praní a žehlení by mělo být samozřejmostí.

Co se týče povahy. Dala bych přednost sangvinikovi s nádechem melancholika. Může být společenský, ale nesmí to přehánět s trajdáním po večírcích. Nesmí být násilný, nesmí kouřit a pít jen v omezeném množství, maximálně jedna sklenička nejlépe whiskey denně:) Samozřejmě musí být dobrý a zkušený v sexu a věrnost je důležitá. Temnější minulost mi vadit nebude, ale musí ji mít už vyřešenou.

Toť můj ideální partner. Jestliže někoho takového znáte nebo ho teprve poznáte, ihned mě kontaktujte. Budete pozváni na svatbu:-)

Merlin

2010-08-13T14:24:00.000-07:00

In a land of myth ant the time of magic the destiny of the great kingdom rests on the shoulders of a young boy. His name...Merlin.

Seriál je o mladém Merlinovi a tudíž i o mladém Artušovi a vstupuje tak na dosud neprozkoumanou půdu, což ho činí velmi zajímavým pro sledování.

Divím se sama sobě, proč jsem Merlina tak dlouho odkládala. Merlin(Colin Morgan) sám o sobě za nic moc nestojí, ale ve spojení s ostatními postavami jako jsou Artuš(Bradley James), Gaius(Richard Wilson), Uther(Anthony Head) a drak(John Hurt) se z něj stává přítel, syn, sluha a něco jako přítel.

Artuš je v první epizodě hotová osina v zadku. Typický rozmazlený královský spratek. Když ho však poznáte lépe, vyklube se z něj docela fajn sympaťák, který je oproti svému otci Utherovi laskavý a soucitný a nemá k magii tak negativní postoj. Řekla bych, že se on a Merlin stali i přáteli. Uther se nedá zařadit. Není ani zlý a ani hodný. Je to král, co za každou cenu chrání své království a občas se u toho zmaří i nevinný lidský život. Anthony se mi v roli Uthera hrozně líbil. Nejen, že vypadá sexy v tomhle středověkém oblečení, ale pohledem by dokázal zabíjet. Gaius se Merlina ujme, když Merlin přijde do Kamelotu. Pomáhá mu s jeho nadáním pro magii a zároveň dbá, aby se o jeho daru nikdo nedozvěděl, neboť by ho dal Uther okamžitě popravit. No a drak je prostě drak:) Je to nejlepší postava ze seriálu, uvězněná hluboko pod Kamelotem a Merlin k němu chodí pro rady. Drak má osobitý smysl pro humor. Je cynický a hrozně rád si z Merlina utahuje.

Už se těším, až se pustím do druhé série:)

Solomon Kane

2010-07-23T14:13:00.000-07:00

Po jeho duši toužil samotný ďábel a spasit ho mohla jen záchrana nevinné dívky. James Purefoy co by Solomon Kane byl drsný, sexy a zatraceně charismatický. Věřila jsem mu chladného zabijáka i kajícího muže hledajíc u boha ochranu před zatracením.

Zhruba k ději. Začíná to zabíjením, tuším kdesi v Africe, kde se Solomon dostane k pokladu, u kterého se setká se služebníkem ďábla, který mu chce vzít duši. Solomon se nehodlá nechat jen tak zabít a proskočí oknem rovnou do moře. Ocitáme se v klášteře, kde hledá rozhřešení a zároveň úkryt před ďáblovými noshledy. Musí však odejít, a tak se vydává na cestu, při které se setkává s laskavou rodinou. Ta je vyvražděna kromě jedné mladé dívky. Tu musí Kane zachránit, což se mu po několika krvavých řezbách i podaří.

Film má velké plus za to, že nevznikla žádná velká romantická láska mezi tou zachraňovanou a Kanem. Mělo to dobrou hudbu, správnou atmosféru a povedené triky, i když si myslím, že to, co vyšlo ke konci z toho zrcadla, už bylo přehnané. To, jak hlavní hrdina spasí svou duši mi vskutku připomnělo Konstantina, ale vem to čert. Hlavně, že se mi to líbilo a bavilo mě to. Rozhodně časem zopakuju.

Král Artuš

2010-06-21T02:22:00.000-07:00

Save your prayers, boy. Your God doesn't live here.

Téměř šest let uplynulo od premiéry tohohle filmu a stejně dlouhou dobu mi trvalo, než jsem ho shlédla. Nechtěla jsem mít nic co dočnění s Artušem, který není stvořený podle všeobecně známé legendy o Artušovi, Excaliberu a sv. Grálu, avšak v rámci víkendu s Keirou Knightley jsem se do něj pustila a naprostá paráda.

Clive Oven jako Artuš, Keira Knightley jako Guinevere a Ioan Gruffudd co by Lancelot podali tyto postavy způsobem, jakým je neznáme. Přinejmenším Guinevere s uměním lukostřelby není obvyklé podání. Artuš a Guinevera přesto skončili nakonec spolu a scénáristy podezírám, že Lancelota zabili, aby nemuseli řešit onen milostný trojúhelník, ale myslím, že Lancelotova oběť za Guineveru byla dojemná a opravdu jsem ho obrečela. Mám pro Ioana od dob Secret of Moonacre slabost.

Tento král Artuš je plný humoru, akce, napětí a emocí. Je o loajalitě a o přátelství. Hrozně se mi líbila scéna, kdy se Artušovi rytíři beze slov shodli na tom, že se k němu vrátí a společně se postaví Sasům. Kromě toho to má úžasnou hudbu, ve které slyším Gladiátora a stopy Pirátů z Karibiku. Docela ráda si tenhle film znova zopakuju.

The Duchess

2010-06-19T15:33:00.000-07:00

Keira Knightley jako vévodkyně a Ralph Fiennes jako vévoda. Co víc si přát? Ale abych byla upřímná. Začala jsem na to koukat kvůli Keiře, ale teď vím, že už nikdy nezapomenu na charismatický hlas Ralpha Fiennese.

Georgiana se mi líbila od první chvíle. Byla populární, nebála se říct svůj názor a stala se módní ikonou. Dala by se považovat i za statečnou, když skousla, že jí manžel podvádí s její jedinou opravdovou kamarádkou. Dokonce si našla i pravou lásku, i když se jí musela vzdát, aby mohla být se svými dětmi. A vévoda? Nebyl to takový parchant, jakým mohl být a nikdo by neřekl ani popel. Myslím, že chvílemi ho hryzalo i svědomí. Aspoň podle výrazu jeho tváře, když mu Georgiana něco vyčítala.

Shrnuto a podtrženo. Většina filmů s takovou tématikou mě nebaví, ale tady bylo nejen výtečné obsazení, ale děj i rychle plynul, takže jsem se během těch necelých dvou hodin ani jednou nenudila. Možná někdy zopakuju.

Já a Londýn

2010-06-11T15:19:00.000-07:00

2.-6.června. Termín, ve kterém jsem absolvovala cestu autokarem, trajektem a zase autokarem do Londýna a zpět. Dny, na které jsem čekala celých pět let. Ano. Tak dlouho jsem plánovala jet do Londýna, ale vždycky do toho něco přišlo. Nejdřív jsem neměla peníze, poté jsem si zlomila kotník a pak zase neměl peníze bratr, bez kterého jsem jet nemohla, protože jsme to prostě plánovali společně.

Z Prahy se vyjíždělo po druhé hodině odpoledne a než autobus přijel, byla jsem setsakra nervózní, jestli vůbec dorazí. A i když jsme už mířili na západ přes Německo a Francii, trajektem do Doveru, nepřipouštěla jsem si, že se mi plní sen, dokud jsem nestála nohama na britské půdě asi 30km od Londýna. Akorát si myslím, že mi to v tu chvíli ještě ani nedocházelo.

Po příjezdu do Londýna jsme se vydali s průvodcem do středu města. Nejprve jsme zavítali na Trafalgarské náměstí, poté jsme se prošli kolem parlamentu, kde nenajdete jediný odpadkový koš a došli jsme k Westminsterskému opatství. Prohlédli jsme si hrobky(plánek byl hodně zmatený a došli jsme skoro na konec, než jsem se v něm zorientovala, ale i to považuju za úspěch:-). Poté jsme zamíříli k velkému Londýnskému oku, což je to vyhlídkové kolo, z kterého vidíte velkou část Londýna. Já tam nevlezla. Místo toho jsem se smažila na lavičce(a to jsem si myslela, že bude maximálně 21 stupňů) a psala pohledy. Zajímalo by mě, jestli vůbec dojdou. Následně jsme se vydali k Buckinghamskému paláci a přes Green Park kolem Hyde Parku jsme se dostali k Oxford Street, čínské čtvrti a centru lehké zábavy Soho až k Britskému muzeu, který měl vstup zdarma tak jako národní galerie. Tam jsme měli ŕozchod a volno a sraz byl u Temže. Než jsme tam trefili, dalo to taky zabrat. Dojeli jsme do hotelu, sotva se ubytovali a pádili jsme na večeři. V půl desáté jsme dojedli a o hodinu později jsme už spali.

Druhý den jsme dopoledne jeli do Windsoru, prošli jsme ho bez průvodce, což bych ocenila i u nás. Cesta byla dobře značená a nikdo mě nerušil otravným výkladem. Na rámech obrazů byla i jména, takže jsem věděla, před kým stojím. Prostě paráda. Odpoledne jsme vyrazili ke katedrále sv. Pavla a vyšlapali něco přes pět set schodů, abychom se dostali až na zlatou galerii, odkud byl výhled na celý Londýn. Stejný počet schodů jsme absolvovali i dolů, takže se mi nohy poté už krapet třásly. No a pak jsme zajeli k tolik očekávanému muzeu Madame Tussaud. Za těch pětadvacet liber to opravdu stálo. Některé figuríny působily opravdu věrohodně, plus průřez historie Londýna od velkého požáru v roce 1666. Opravdu to na mě hluboce zapůsobilo a zanechalo velice kladné dojmy. No a pak se jelo zpět na hotel, večeře a zase do postele. Jo ještě jsme byli v Lídlu a měli tam to samé, co tady. Velké nic:)

No a poslední den jsme jeli do Toweru, prohlédli si královské klenoty(neuchvátily mě teda). Co se mi ale líbilo, byla zbrojnice. Jistě. Mučírnu bych uvítala radši, ale zbraně taky nebyly k zahození. Obzvlášť pro ty chladné mám speciální slabost, zejména pro dýky. Poté jsme nadzemní dráhou jeli na Greenwich a vyšlapali si pořádný kopec k Nultému poledníku. Následně jsme měli volné odpoledne, což znamená, že jakmile jsem se zorientovala v metru, nebylo to tak těžké, jak jsem se obávala, jela jsem s Masonem do Hyde Park a následně nás pěšky zavedla k velkému obchodnímu domu Harrods. Well. Moc mě neuchvátil. V půl deváté byl sraz u Toweru a pak už jsme jeli k trajektem do Calais a zase stejnou cestou nazpátek. Kolem druhé jsme dorazili do Prahy. Hezká shoda, že?:-)

Shrnuto a podtrženo. Myslela jsem si, že si Fish and chips nedám a nakonec to bylo to nejlepší, co jsem za posledních pár let jedla, takže jsem to měla hned dvakrát během svého krátkého pobytu. Stejně tak mám pocit, že bych potřebovala minimálně dva týdny, abych si Londýn pořádně užila a to ani nemluvím o tom, že mám pocit, že jsem tam nechala srdce, protože netoužím po ničem jiném, než se tam vrátit a teď nemyslím jenom Londýn, ale celou Velkou Británii. Inu. Na příští rok si plánuju jižní Anglii. Třeba to vyjde.

10th Kingdom

2010-03-15T15:01:00.000-07:00

Když budete prožívat každý den s otevřeným srdcem, budete žít šťastně až navěky i vy, i když ve skutečnosti uplyne třeba jen krátký čas.

Desáté království vysílala před pěti lety ČT1 a i tentokrát jsem dala přednost českému znění i proto, že se mi nelíbila Virginie a Tony. Veronika a Tonda mi prostě zní líp a to mi nikdo nevymluví:-)

V této u nás pětidílné mini-sérii, pro Američany devitidílná, najdeme snad všechno, co patří do klasických pohádek, které známe. Je tu sněhurka a popelka. Červená karkulka a Vlk s lidskou podobou, který je jednou ze tří ústředních postav a velice sexy a neskutečně k pomuchlání, když nasadí svá smutná vlčí očka:-) Taky tu najdeme trolly, mluvící ptáčky, prince, zlou královnu a v neposlední řadě kouzla.

Co se mi na Desátém království nejvíc líbí? Rozhodně Vlkova snaha získat si Veroničino srdce. O to hůř mu to jde, když se ji v prvním díle pokusil sežrat babičku:) Jenže jen tak se odbýt nenechává. Nastuduje si knihy, které mu mají pomoct získat ženu jeho snů, drží se u ní, provadí ji a jejího otce skrz princovo království a zachraňuje ji život, je-li to třeba. No a nesmím opomenout humor. Ať už ze strany Vlka, kdy v některých momentech působil jako schizofrenik, nebo ze strany Tondy, který dohromady s princem v psí podobě tvořil dobrou dvojku.

Je opravdu škoda, že nesehnali dostatek peněz na druhý díl, který se měl odehrávat ve 2. království, což byla Vlkova domovina. Jistě by to byla zajímavá podíváná.

Journeyman

2010-03-14T05:05:00.000-07:00

Hlavní hrdina Dan Vasser(Kevin McKidd) v prvním díle začne zničehonic cestovat časem. Vždy k někomu, kdo jak se zdá potřebuje jeho pomoc a ve chvíli, kdy mu pomůže uzavřít jednu životní kapitolu, vrátí se do současnosti, kde na něj čeká žena Katie(Gretchen Egolf) a jeho syn Zack(Charles Henry Wyson). Katie přesvědčí snadno o svém cestování, ale s jeho bratrem Jackem(Reed Diamond) je to horší. Myslí si, že znovu hraje poker nebo je jinak duševně chorý. Na svých cestách minulostí se setkává s Livií(Moon Bloodgood), která je jeho ex-snoubenkou, a o které se domníval, že zemřela při letecké havárii, avšak tak jako on, i ona je Cestovatelkou.

Během třinácti epizod se dozvídáme, že je Livie z období 2. světové války a že jejím posláním v Danově životě bylo dát jeho a Katie dohromady. Poté se setkávají, když Dan cestuje do minulosti a ona miu s tím pomáhám. Jako by to byl její životní úkol dohlížet na Dana Vassera. V posledním díle přichází odhalení, že Dan se stal Cestovatelem poté, co předchozí Cestovatel zemřel. Už není vysvětleno kdo a proč si je tam vybíral, ale připomnělo mi to Whedonovy Přemožitelky z Buffy. Když zemřela, zrodila se další.

Přesto tomuto třináctidílnému seriálu nelze upřít napětí, občasný humor a naprosto rozkošného Jacka snažícího se pochopit, co to s jeho bratrem vlastně je. Ano. Reed Diamond byl důvod, proč jsem na to začala koukat, ale byl to příběh sám, který mě donutil shlédnout seriál v krátkém časovém horizontu.

...

2010-03-01T02:03:00.000-08:00

Téměř po dvou letech jsem byla darovat krev a podařilo se. Celou dobu jsem si říkala, ať to vyjde. Nejsem si jistá důvody, ale mám vždycky dobrý pocit, když uspěju. Možná je to i tím, že díky testům, které se dělají při odbrání vzorku, a já tak vím, že nejsem nakažena. A tak trochu mám pocit, že se mi očiští tělo. Můžu jen spekulovat, proč tak ráda daruju krev. Jo a taky mám pak po zbytek dne volno. To zcela určitě patří mezi plusové body:)

Taky jsem si dneska vyměnila peníze na libry. Už se mi to pomaloučku blíží, ale zatím se ještě nijak extra netěším. Myslím, že to vypukne na začátku června, když odjíždíme 9. června. Počítám tak 18-20 hodin v autokaru. To zas budu celá rozlámaná, ale věřím, že nám aspoň to počasí bude přát.

Queen of swords

2010-02-03T12:25:00.003-08:00

Královnu meče jsem prvně viděla v roce 2001 nebo 2002 a hrozně jsem si ji oblíbila. Obzvlášť potom kapitána Grishama. 22 dílů uplynulo a já myslela, že to bylo naposledy, co jsem tento seriál viděla. Přece jen nepatří mezi neustále opakující se seriály. Až loňské prázdniny mě překvapily, když přinesly Queen of swords na DVD přímo zakoupené od Primy.

A co se nestalo? Stačil jediný díl, abych tomu opět naprosto propadla. Zejména Grishamovi. Jeho tělo, jeho záporáctví a přesto špetka lásky k Veře a všechny scény s královnou ve mně probudily všechny staré city, které jsem k němu chovala:)

A mé nejoblíbenější díly? Duel with a Stranger(už pro ten nádherný popěvek, když Grisham zastřelí milovaného Tessy), The Hanged Man a End of Days. Ač je to vzpomínkový díl a snad právě proto, líbí se mi zpětný pohled na vztah Grishama a Královny. Snad kvůli jejich vzájemné nesnášenlivosti fungovala jejich chemie o to víc a scény mezi nimi považuju za nejlepší z celého seriálu.

Novinky

2010-02-03T11:51:00.000-08:00

Začnu bruslením, na kterém jsem prvně byla koncem listopadu a poté znova až v novém roce na nově zakoupených bruslí. Když budu počítat i tu první lekci, trvalo mi pět návštěv po hodině, než jsem se naučila bruslit natolik, že jsem si troufla jezdit sama a v části pro bruslící. Při poslední návštěvě jsem si uvědomila, že chci umět víc, než bruslit dokola. Chci se naučit otáčet a zastavovat. Chci se přestat bát, že narazím do dítěte, protože neumím zastavit. A tuhle sobotu plánuju začít s učením. Ještě musím přemluvit někoho, kdo mi ohlídá věci, neboť očekávám, že budu padat a nerada bych si rozkřápla brýle nebo mobil. Pokud budu mít odřené dlaně a modřiny, budiž. Bude to ta nejmenší daň za to, jaké potěšení mi přinese fakt, že to umím:')

Co dál? Ach ano. Včera jsme s Péťou byly na obědě a potom v cukrárně, a tak nějak přišla řeč na to, že se pořád bojím chodit ze schodů. Ano, bojím a pochybuju, že se toho strachu někdy zbavím. Oboustranná zlomenina kotníku a pět měsíců doma o berlích mě až přespříliš poznamenaly. Zřejmě v mé hlavě utvořily nějaký blok. Well. Štěstí, že s tímhle se dá žít:)

A abych nezapomněla. Mám rozečtenou knížku Krásnější než láska mužů, což je o sledování lesbických vztahů od renesance po 70. léta 20. století, a ačkoliv mi to na první prolistování přišlo hodně nezáživné, ukázalo se po prokousání předmluvem, že je to velmi čtivé a dozvídám se pár opravdu zajímavých informacích, které bych se nejspíš nikdy nedozvěděla. Rozvedu to, až knížku dočtu. Budu ji věnovat vlastní příspěvek.

Megalodon

2010-01-26T11:30:00.000-08:00

U pobřeží Grónska leží obrovské zásoby černého zlata a nad nimi se tyčí největší ropná plošina. Při vrtání dojde k otevření pukliny, pod níž je ukrytý druhý "zrcadlový" oceán, existující pod tím naším už miliony let, čímž se otevřel svět prehistorických zabijáků.

Film mě upřímně překvapil. Ačkoliv mou pohnutkou pro jeho zkouknutí byl Robin Sachs, zjistila jsem, že je to mnohem příjemnější podívaná, než jsem očekávala. Fascinuje mě, jakým způsobem se scénaristům podařilo do 75 minut vecpat humor, emoce, akci a v neposlední řadě napětí. Nebyly to ploché postavy. Měly své příběhy, své rodiny.

Ovšem nejlepší z celého filmu byl Robin. Zejména, když mluvil. Miluju jeho hlas. Určitě se na ten film zase podívám. Je pro mě víc než jen podívaná o prehistorickém zabijákovi. Je to film o pospolitosti, přátelství, ztrátách a koneckonců i o obětování pro přežití druhých.

Sherlock Holmes

2010-01-18T09:35:00.000-08:00

Jak bych nazvala Sherlocka Holmese? Géniem s naprostou nepraktičností v běžném životě. Kdyby neměl Watsona, nevím, jestli by jednou neshnil, ale polemizovat o tom můžu později:')

Film začíná velmi akčně, když Holmes a Watson přeruší lordu Blackwoodovi jeho rituál černé magie. Blackwood je oběšen, aby poté povstal z hrobu pomocí černé magie a šířil strach a paniku slibujíc, že starý svět skončí. V jeho případě mělo dojít k vyvraždění parlamentu vyjma těch, kteří mu přísahali věrnost.

Líbil se mi Holmesův šarm (ano, velký podíl na tom má právě Robert Downey Jr.), Watsonova svatá trpělivost, roztomilost Watsonovy snoubenky a dokonce i Irene. Neřekla přímo, že jí na Holmesovi záleží, ale dalo se to dost snadno poznat z výhružek chlápka, co bude záporákem v druhém filmu a tady vystupoval se skrytou tváří. Nejvíc se mi však líbilo, jak ke konci Holmes vysvětlil všechno, co Blackwood udělal po vědecké stránce a vydával to za magii. Inu. V dnešní době lidé zase věří víc ve vědu, než v magii.

Shrnuto a podtrženo: Určitě ten film ještě párkrát uvidím, i když jsem si včera říkala, že ne, když znám pointu, ale osobitému stylu Sherlocka Holmese prostě nejde odolat. Těším se na dvojku:-)

Vánoční atmosféra

2009-12-27T10:33:00.000-08:00

Mám trochu zpoždění, ale aspoň se mi to uleželo v hlavě:) Jestli je něco, co můžu říct k porovnání ohledně loňských Vánoc, tak tyhle se ukázaly jednoznačně lepší. Nějak jsem z nich cítila toho správného vánočního ducha:')

Všechno to začalo tím, že jsme začali připravovat salát a řízky a tím my myslím sebe, mamku, Lukáše a dokonce i Vaška. Musím říct, že jsme si u toho užili legraci, protože Lukáš ani neumí pořádně obalit řízky ve strouhance. Byla u toho řada komentářů, ze kterých jsem šla do kolen:-)

Co se týče dárků, dostala jsem všechno, co jsem chtěla a ještě něco navíc. Jsem ráda, že mě letos rodiče dokázali překvapit, protože je sice hezké, že člověk dostane, co chce, ale překvapení prostě být musí. K výčtu dárků. Dostala jsem peněženku, další Sims 2: Šťastnou cestu, plakát koní a kalendář Seekera. Jako překvapení jsem dostala poukázku na osm stovek do C&A. Hádám, že na jaře vyrazím nakupovat:-)

A nesmím zapomenout na dárek od SaM. Nakreslila mi obrázek, který zcela naplnil mé představy o jedné postavě, která mi nešla z hlavy. Obzvlášť jedna scéna. Teď už mě ta představa netrápí, protože se na ni můžu koukat každý den, takže ještě jednou díky, SaM:-)

Xena warrior princess season 3

2009-12-19T11:27:00.000-08:00

Tentokrát mi trvalo necelý měsíc, než jsem zkoukla sérii, ale i tak to považuju za úspěch:) Třetí sezóna nebyla tak dobrá jako druhá, hlavně proto, že tvůrci nevěděli, jestli ji chtějí udělat vážnou nebo zábavnou a to střídání na mě působilo rušivým dojmem.

Mezi mé oblíbené epizody patří Deliverer, The Quiil Is Mighter, Bitter Suite, Tsunami a Sacrifice II. Z toho Tsunami si nechávám zejména kvůli Angela Dotchin. Je nádherná a od dob Jacka Všeuměla ji bezmezně miluju:) Co se týče Sacrifice II, za nejlepší okamžik z celého dílu považuju, když Gabrielle skočí po Naději a padají do té lávy a Gabriella na Xenu upře takový zvláštní pohled, jako by říkala:"Nemohla jsem dopustit tvou smrt." A taky jak Calisto pohladí Xenu po tváři, když jí Xena do břicha zarazí dýku s laní krví. Bylo to snad poděkování, že ji nakonec přece jen zabila?

Bitter Suite si zaslouží svůj vlastní odstavec. Stavěla jsem se k tomu negativně, protože to podle mě nemá v seriálu co dělat, dost že jsou muzikálové filmy, a stále si trvám na tom, že to šlo i bez něj, ale nepopřu, že se mi to líbilo. Kevin Smith zpíval naprosto božsky, když už hraje toho boha:-) Nejvíc se mi líbí jeho Melt into me a pak duo Gabrielle a Xeny, když zpívají o tom, jak je zaslepila nenávist a společně všechno překonají. To se mi líbí opravdu hodně.

Teď se připravuju na čtvrtou sezónu, v níž vystupuje záporná postava, kterou opravdu nemám ráda, ale kdo ví. Třeba teď už na ni budu mít jiný pohled:) Nechám se překvapit:')

Krvavá církev

2009-12-18T10:26:00.000-08:00

Rozum je ovládán vášněmi

Sice jsem knížku dočetla před dvěma nebo třema týdny, ale nějak jsem se k tomu nedokopala. Nic nového.

Richard se stal vládcem D'Hary a rozhodl si podmanit celé Středozemí. Samozřejmě pro zachování míru. Jako dobří rádci a zároveň ochránci mu slouží tři Mord Sithy: Cara, Berdina a Raina. Caru mám nejradši pro její povahu a Berdinu hned za ní. Líbí se mi její přístup k Richardovi i to, jak se nakonec odvážila přiznat mu, že miluje Rainu, když poznala, že není jako její předchozí pán Darken Rahl.

Na scéně se objevuje nový nepřítel. Jmenuje se Jagang a je to Snový Cestovatel. Hádám, že to znamená, že se lidem může promenádovat ve snech, jak se mu zlíbí, pokud zrovna nejsou loajální k Rahlům. Rahlové přišli na způsob, jak sebe a své věrné ochránit. Stačí odpřísáhnout věrnost. Snadné, že? Tak proč tam ten chlápek otravuje tak dlouho? Jako líbí se mi, jak zametal se sestrami Temnot, ale jinak je horší než Darken.

A Verna. Ona je ta pravá, aby se stala Prelátkou. Společně s Warrenem tvoří pěkný pár, a když říkám pár, myslím mileneckou dvojku, i když Warrenovi pěkně dlouho trvalo, než se vyžbletl:) Ale co. Hlavně, že se tak stalo a má romantická duše byla upokojena.

Co ještě říct. Ach ano. Nathan Rahl. Tisíc let starý prorok, který si získal mé srdce a mou duši a kdyby byla možnost, dala bych mu i své tělo:-) Jak bych ho popsala? Nejspíš jako trpícího a nabručeného sarkastika, který celý svůj život vyjma prvních čtyř let po narození žil jako vězeň sester s Rada'hanem na krku, který mu bránil užívat jeho Dar, dokud nějaká sestra neuvolnila onu překážku. Nakonec se jemu samotnému podařilo se obojku zbavit a zdrhnul.

Do čtvrtého dílu se mi zatím moc nechce, krom scén s Nathanem. Ty už jsem přečetla snad stokrát. Vím, že bych to neměla dělat, protože se připravuju o překvapení, ale nemůžu si pomoct. Nedokážu se ovládat. Jsem jím zkrátka posedlá:')

A abych nezapomněla. Způsob, jakým Goodkind popsal závěrečnou bitvu mezi Krvavou církví, které pomáhali zabijáčtí mritswishi a Richardem, jeho armádou a gary, kteří se ve finále postarali právě o mritswishe, byl naprosto strhující. Ještě nikdy jsem nečetla tak dobře popsanou bitvu. To napětí mi až bralo dech. Yop. Líbilo by se mi mít alespoň polovinu autorova talentu.

Prchavý okamžik

2009-12-18T09:40:00.000-08:00

Dneska jsem na poště jedné slečně vydávala dopis, jehož odesílatelem byla Damu(divadelní akademie múzických umění) a na krátký okamžik jsem si pomyslela, že jsem takový dopis taky mohla dostat, neboť to zcela jistě byla pozvánka k přijímačkám. Byl to prchavý okamžik lítosti, kdy jsem si vzpomněla, jak jsem sama toužila a chtěla se tam přihlásit, leč tentokrát jsem si opravdu uvědomila, že to není místo pro mě, nehledě na to, že už bych si poslední rok musela platit sama, neboť je to čtyřletý obor, ale což. Stejně tím uklidňuju jen své svědomí. Jsem z toho maličko zmatená. Od svých patnácti jsem si plánovala, jak půjdu na Damu a po osmi letech jsem si uvědomila, že to vlastně necítím srdcem. Opravdu zmatené.

A co jinak? Mám pocit, že na Peťulu musím dohlížet, jinak by snad za celý týden neměla teplý oběd. Ještěže jsem ji dneska vytáhla do Kulturáku a pak jsme zašly do cukrárny. Naučila mě pít kafe. To jí neodpustím:) Ale ne. Je příjemné si dát kupříkladu Alžírskou kávu. Ten koňak a kupa šlehačky mi vždycky zvednou náladu a dodají energii:')

Tak trochu(nebo hodně) si myslím, že bylo zbytečné dávat Jiné časy na Ztraceno v přepisu a taky jsem to říkala. Možná to pár lidí čte, ale nekomentuje a to je pak tak nějak bez výsledku. Navíc já opravdu nejsem autorka pro široké publikum. Ano. Je čas na sebekritiku. Nejhorší je, že místo, abych se radovala z úspěchu přítelkyně, jen tiše závidím a přeju si být na jejím místě. Co jsem to za člověka? Myslím, že si můžu odpovědět sama. Jsem jen někdo další, komu se nesplnily jeho sny a představy a to si myslím, že jsem se snažila.

Zhruba čtyři měsíce jsem si lámala hlavu přemýšlením, jestli by bylo lepší jet na maturitní ples SaM autobusem nebo vlakem. Dobrala jsem se ke dvěma možnostem. Jet autobusem deset minut před čtvrtou ranní, ovšem bez přestupů až do Prostějova, nebo vlakem před půl osmou ranní a přestupovat v Kolíně. Well. Nakonec jsem zjistila, že tohle dilema už řešit nemusím. Nedostatek lístků ho vyřešil za mě.

Xena warrior princess - season 2

2009-11-22T11:37:00.000-08:00

Xena je dobrodružný seriál odehrávající se v antickém prostředí. Xena princezna bojovnice(Lucy Lawless) společně se svou přítelkyní Gabrielou později princezna Amazonek(Renee O'Connor) cestuje světem a pomáhá slabým a bezbranným, aby napravila své hříchy, které spáchala v dobách, kdy byla na straně zla.

Kdysi dávno, těch osm let to bude minimálně, jsem Xenu sledovala v televizi(vyjma první sezóny, které běžela někde nedávno) a bavila mě tak do páté řady, kdy se to k mé nechuti zvrtlo. Začala jsem ji nyní znovu sledovat, neboť jsem byla zvědavá, jestli se na ni budu dívat stejně, nebo se mé názory pozmění. Nejprve jsem se dívala jeden díl denně, ale od pátého dílu, kdy se vrátila Calisto(Hudson Leick), jsem se do sledování ponořila a zvládla jsem šest dílů za den(ano, takhle jsem trávila dovolenou, ale jen jeden den to byl:)). Jestli si pamatuju dobře, zvládla jsem ji zhruba za deset dní. Tomu se říká úspěch na to, že jsem na ni donedávna reagovala s nechutí:-)

Každopádně tady jsou moje oblíbené díly: Intimate Stranger, Ten Little Warlords, Destiny, The Quest, A Necessary Evil, For Him The Bell Tolls, The Lost Mariner a A Comedy of Eros. Námořníka si nechávám kvůli jedné jediné scéně, až tak je dobrá, a Erosa hlavně pro scény s ním, neboť blonďatý Karl Urban s křídly je opravdu zábavná podívaná. Není epizoda, která by mě vyloženě nebavila, ale mezi ty slabší počítám: Blind Faith, The Execution, Warrior...Pricess...Tramp a Orphan of war.

Ice Princess

2009-11-22T08:37:00.000-08:00

Film je o dívce, která nikdy nechtěla nic jiného, než studovat na Harvardu. Vyniká ve fyzice a pro Harvard si musí připravit práci. Vybere si tedy krasobruslení. Kvůli svému studiu se začíná bruslení věnovat intenzivněji a časem si uvědomí, že tohle je její sen, a i když jí matka odrazuje, ona jde za svým snem.

Michelle Trachtenberg(Casey) byla roztomilá a nádherná v tom modrém kostýmku a s vlasy upravenými do drdolu. Potěšila mě i Hayden Panettiere. Její postava nakonec nebyla tak protivná, jak vypadala zpočátku. Ukázalo se, že bruslení není to, co ji láká, a proto uvitala, když Casey převzala její místo.

Krasoblusení mě nikdy nebralo, ale když jsem viděla tenhle film, rozhodla jsem se aspoň chodit bruslit. Bude to aspoň nějaká aktivita. Rozhodně se tomu nechci věnovat závodně. Nechápu, jak se nad tím můžou krasobruslařky rozčilovat. Nerozumím tomu, že někdo uvěří tomu, že to co se Casey naučila rychle, se naučí ony stejně tak. Já se na tenhle film můžu díval stále dokola, obzvlášť na její poslední bruslení, protože je to její splnění snu. Je v tom určitá naděje a síla poslechnout své srdce.

Bruslení

2009-11-22T08:10:00.000-08:00

Pod vlivem filmu Ice Princess, později přibude příspěvek o něm, jsem se rozhodla začít chodit bruslit a dneska jsem byla na Zimním stadionu. Dřív jsem jezdila na in-linech a na ledu jsem stála jen jednou před deseti lety a ještě tak deset minut, nicméně si myslím, že to nakonec nebyla taková hrůza.

Upřímně záviděla jsem těm, kteří tam byli s někým, kdo uměl bruslit dobře, protože ač mnozí tvrdí, že je to jen o udržení rovnováhy, je v tom mnohem víc. Člověk se musí naučit otáčet, měnit směry, zastavovat. Mimochodem u toho posledního jsem naprosto vyhořela. Nemám představu, jak bych měla zastavit. Jako viděla jsem, jak to dělají druzí, ale tak nějak jsem měla strach to vyzkoušet. Doufám, že se mnou Péťa někdy půjde a že to bude umět a naučí mě to.

Rozhodně mě to bavilo, i když jsem dvakrát slítla. Pěkně bolestivé dopady to byly. Jednou abych se vyhnula a podruhé jsem neudržela rovnováhu a pěkně se tam rozplácla. Nicméně už po pár minutách na ledu jsem věděla, že tohle je místo pro mě. Tohle je místo, pro které mi může srdce zahořet. Možná se ukáže, že je to hobby, u kterého vydržím. We'll see:-)

Cesta bez cíle

2009-11-15T08:06:00.000-08:00

Není to tak dlouho, co jsem si myslela, že mým životním cílem je divadlo nebo herectví všeobecně. Neuplynulo mnoho času od chvil, kdy jsem snila o potlesku na podiu. Nezavrhla jsem tu představu úplně. Spíš jsem si uvědomila, že k tomu nedojde. Uvědomila jsem si, že mě k tomu netáhne srdce. Kdyby ano, nelitovala bych peněz, které bych do toho musela vrazit, protože jak jsem už zjistila, pokud se pro něco opravdu nadchnu a dám do toho srdce, peníze nehrajou roli. Ještě že jsem skromná, jinak s tím pošťáckým platem nevím:@)

Než si najdu nový cíl, nebo on si najde mě, budu kráčet cestou bez cíle. Uvidím, kam mě ta cesta zavede. Nechám se překvapit. Třeba budou sudičky i kreativní a já se přece jen uplatním v umělecké branži:')

Lázně, The Sims a tak různě

2009-10-29T13:39:00.000-07:00

Od 18. do 24. října jsem trávila svou dovolenou v lázních v Poděbradech. Jela jsem tam s Péťou a bylo to se cvičením(rozpis viz výše). Nevím, v čí šílené hlavě se ten nápad zrodil. Ach ano. V Pétině, ale celé jsem to zorganizovala já.

Ubytovali nás v hotelu Junior, což je zároveň i hotelová škola s internátem, takže když jsme šly na oběd nebo na večeři, bylo tam hafo hladových studentíků brebentících jeden přes druhého. Obsluhovali nás též studenti školy, kteří to měli v rámci praxe.

Kousek od hotelu byla nádherná viktoriánská stavba, řekla bych můj dům snů. Někomu přijde jako barabizna, ale já mám pocit, jako by z ní dýchal duch historie. Asi jsem v tomhle snílek. Co už. Jiná nebudu. Fotky jsem udělala dvě a nemohla jsem se rozhodnou, který postnout, takže oba hned pod rozpisem s cvičením.

Jelikož v Boleslavi nemám čas nechat se ostříhat, využila jsem blízkosti kadeřnictví a nechala se ostříhat. Já vím. Ten výraz je hrozný. Nějak nezvládám se sama fotit a ještě se u toho hezky křenit.

Po několika měsíčním váhání a přemítání, zda-li si The Sims 2 pořídit, či nikoliv, jsem se rozhodla pro jejich koupi. Řekla bych, že toto rozhodnutí hodně ovlivnily příspěvky SaM na jejím blogu o téhle hře. Kdybych ale věděla, že jsou to takoví požírači času, rozmýšlela bych se ještě dýl:) V neděli jsem s nimi strávila téměř v šest hodin, což je můj rekord u hraní hry. Doposud to byly jen čtyři hodiny u Bran Skeldalu I a to především proto, že ta hra nešla po uložení obnovit. Jen bohové vědí proč. Ach, jak já tu hru milovala. Ten příběh, postavy. Už vím, odkud pramení to, že nechávám postavy ve svých příbězích putovat světem za určitým cílem. Kdo by řekl, že mě ta hra až tak ovlivnila, ale ještě teď si živě vybavuju některé postavy. Ach. *velký nostalgičník a sentimentální povzdech*.

Kámen slz

2009-10-10T11:05:00.000-07:00

Největší zlo může být důsledkem nejlepších úmyslů.

Nepřestává mě udivovat, jak Terry Goodkind dokáže na začátku knížky psát nezáživně s pomalu plynoucím příběhem a pak obrátíte stránku a nemůžete přestat číst.

Kámen slz je druhým dílem ságy Meč pravdy. Je to staré vydání, nové se teprve připravuje, a proto je rozděleno na dvě knihy. Buď na tom chtělo nakladatelství vydělat nebo si mysleli, že by to čeští čtenáři na jeden zátah nezvládli. Hádám to první. Každopádně první část se jmenuje Armáda démonů a je o tom, jak si Kahlan a Richard plánují svatbu, zatímco opona držící krutého Strážce podsvětí je natržena, což znamená, že by se mohl dostat ven a celý svět by se ponořil do temnoty. Později se u Richarda začínají objevit rysy čaroděje. Spí s otevřenýma očima, nejí maso a trápí ho ukrutné bolesti hlavy. K bahennímu lidu přichází sestry Světla a žádají Richarda, aby si nasadil obojek a odešel s nimi do paláce Proroků. Nakonec je to Kahlan, která ho donutí, aby si ho nasadil. Druhá část nese název Sestry Světla a je především o Richardově pobytu v paláci Proroků, kde se setkává se svým několikrát pra předkem Nathanem, který je prorokem a připustí si, že je čaroděj s adiktivní i substraktivní magií a jedině on může zastavit Darkena Rahla, už jako ducha, aby oponu neroztrhl úplně.

Richard mě bavil, jak sestrám vyhrožoval smrtí. Bavily mě scény, které měl se sestrou Vernou, která se na začátku jevila jako nesnesitelná a postupně jsem si ji začala víc a víc oblibovat.
Kahlan měla před sebou těžký úkol. Nejen, že se musela smířit s tím, že si Richard myslí, že ho zradila, ale ještě se objevil Císařský řád složený z vojáků z nejrůznějších zemí, kteří vyplenili město a zanechali za sebou jen mrtvé.
A na konci se objevila Cara. Přesně taková, jakou jsem si ji představovala. Vtipná, loajální a neváhající zabíjet, aby ochránila svého Mistra, kterým se Richard po smrti Darkena stal.
Samozřejmě nesmím zapomenout na Dennu, které smrt prospěla a stal se z ní dobrý člověk. Tedy spíš dobrý duch:') Díky ní se spolu Richard a Kahlan opět po dlouhé době setkají. Nejvíc se mi líbí pasáž, ve které říká: "Strážce byl znechucen z toho, co jsem udělala, a odmítl mě. Dostala jsem se mezi ty, kterým říkáš dobří duchové."

A na závěr chci dodat, že jsem začala číst třetí díl. Až ho přečtu, opět se podělím o své dojmy:-)

Again 17

2009-10-10T10:17:00.000-07:00

Film je o třicátníkovi v podání Matthewa Perryho, se kterým se rozvádí jeho žena a děti o něj nejeví zájem. Snad aby zavzpomínal, zajede do své bývalé školy, kde potkává zvláštního správce, který se ho ptá, jestli se chce skutečně vrátit do svých teenagerských let, aby mohl udělat všechno jinak. Když Mike souhlasí, přijde magická deštivá noc a jemu je opět sedmnáct.

Abych byla upřímná, bála jsem se toho filmu. Ne kvůli příběhu. Když se dospělý stane puberťákem nebo puberťák dospělým, vždycky to slibuje kvalitní zábavu, ale kvůli Zacovi Efronovi, který je znám z High School Musical, a proto jsem značně pochybovala o jeho talentu. Podotýkám, že jsem ráda, že jsem se zmýlila.

Zac byl milý, okouzlující, kamarádský a z pohledu sedmnáctiletých zcela jistě i hezký. Mile mě překvapil a bavil od prvního momentu, kdy zjistil, že je mu opět 17. Stejně tak jeho dospělý přítel Ned, kterému chvíli trvalo, než uvěřil, že je to skutečně jeho přítel Mike a to ani nemluvím o tom, jak se snažil získat srdce ředitelky školy, kam Mike jako sedmnáctiletý Mark chodil. Michelle Trachtenberg hrající Mikeovu dceru Maggie byla rozkošná, ale zamilovaná do úplného tupohlavce, který šikanoval jejího bratra Alexe.

Byla to úžasná podívaná s povedenými dialogy nabitá humorem, mající nejspíš ukázat, že ať se to nemusí zdát, někdy je cesta, kterou jsme si vybrali a kterou kráčíme, ta správná. Alespoň ve mně to vzbudilo takové pocity.

Meč Pravdy: První čarodějovo pravidlo

2009-10-02T06:55:00.000-07:00

Lidé jsou hloupí.

Před třemi měsíci jsem psala o seriálu Legend of the Seeker, který je na motivy Meče pravdy a už to bude nějaký čas, kdy jsem dočetla první díl knížky a už se blížím ke konci druhého, tak jsem se rozhodla o tom prvním konečně něco říct.

Nemůžu říct, že mě ke čtení přivedl seriál jako takový. Nebyla by to pravda. Přivedla mě k němu jedna z postav. Přesněji řečeno Cara. Ano. Taky jsem se divila, že ani Darken Rahl nezapůsobil, ale možná to bylo tím, že jsem dostala echo, že v knížce příliš není, i když Cara je tam taky až na konci druhého dílu a více až od třetího, ale prostě to tak fungovalo. Co víc k tomu říct:)

Původně jsem chtěla srovnávat seriál a knížku a pak jsem se zarazila a řekla si:"Cože? Teď budu dělat to, co na ostatních nesnáším?" Pořád si myslím, že srovnávání knih s filmem či se seriálem je nesmysl. Málokdy se naše představy, naše fantazie shodnou s představami natáčecího štábu tak proč si seriál kazit nadáváním a upozorňováním typu: 'tohle tam nebylo' nebo tam chybí tohle a tohle'. Jsou jenom dvě věci, které mi vadí, že chyběly v seriálu, i když si bohužel vzpomenu jen na jednu a to je to, že Kahlan nemá jako jediná nebo jedna z mála dlouhé vlasy. Vím, že se to jeví nepodstatně, ale pro příběh, hlavně pro smysl Zpovědnic mi to přijde důležité. Řekla bych, že je to charakterizuje.

Co říct k samotnému příběhu? Pohltil mě. Jednoznačně od první až do poslední chvíle, i když na začátku to šlo ztuha, obzvlášť ta část u Bahenního lidu mě místy nebavila, avšak od okamžiku, kdy Richard padl do zajetí Denny, nebyla jsem schopna přestat číst, dokud jsem knížku nedočetla až do konce. A že se mi to příliš často nestává. Doteď to dokázala jen Barbara Erskine. Jak jsem zmínila už na začátku, finišuji druhóu knížku a těším se na třetí. Prý má být nejbrutálnější. No uvidíme:')

Tak mě napadá...

2009-10-02T06:50:00.000-07:00

...neměla bych všechno odkládat. Nebo valnou většinu. Třeba aktualizace mých fanficových stránek. Je to otázka nanejvýs hodiny, kdy bych ty povídky připravila a stejně to odložím. Nejspíš proto, že mě upoutá něco jiného. Nebo psaní do blogu. Vždycky, když jdu z práce, si říkám, že do něj něco napíšu, ale nakonec se k tomu nedostanu. Většinou dávám přednost koukání se na nějaký seriál.

...některé věci stačí říct jednou nanejvýš dvakrát. Tím by se měla řídit naše vedoucí, když mi pětkrát za den stihla říct, abych nezapomněla udělat noviny. Jako bych to nevěděla. Je fakt, že na pár věcí zapomínám, ale tohle mezi ně rozhodně nepatří. Ostatně jsem to nechávala schválně na pátek a ona to věděla, nebo jsem se aspoň zmiňovala. Asi zapomněla tak si myslela, že zapomenu taky. Jinak ji ale musím pochválit:) V posledních třech dnech mi hodně pomáhala. Bez ní bych tu výpravu nezvládla. Přece jen to bylo všechno nové a vesměs neznámé.

...není na škodu stanovení pravidel ohledně randění nebo žití s někým. Možná to je hloupé nebo staromódní, ale člověk by měl mít aspoň některé zásady, aby v jeho životě nezavládl úplný chaos. Třeba moje kamarádka má zásadu věrnosti. Myslím, že když už si někoho oblíbí nebo zamiluje, zůstane jí to na celý život nebo aspoň na hodně dlouho. Já věrnosti zrovna neholduju, respektivněji nemám ji v povaze. Tedy když bych se opravdu zamilovala, tak bych zřejmě věrná byla, ale zatím si budu užívat své svobody:') Zpět k mým třem pravidlům. Platí pro dlouhodobé vztahy. Krátkodobé se u mě nevedou:)
1) sex ne dřív než po třech měsících randění
2)sestěhování ne dřív než po půl roce od prvního sexu
3)svatba ne dřív než po roce společného bydlení
Ohledně toho třetího pravidla. Kdyby k němu nikdy nedošlo, neužíralo by mě to. Ještě pořád razím heslo: 'Svatba je drahá a rozvod ještě dražší.':)

...jak je možné, že se mi Královna meče(Queen of swords) líbí úplně stejně jako před sedmi? Jsem zažraná do kapitána Grishama jako předtím, baví mě královnin humor a plukovník Montoya je stejně charismatický jako tenkrát. Dá-li se to tak říct, QoS patří mezi srdcovky.

Někdy je třeba dodat odvahu

2009-09-19T14:12:00.000-07:00

Domnívám se, že uběhlo už pět let od chvíle, kdy jsem se rozhodla, že půjdu na DAMU a každý rok mi do toho něco přišlo. První dva roky to byly zlé sny, které mě odrazovaly, pak to byl nedostatek peněz a loni vyoperování šroubů z kotníku. Dnešní rok do toho chci jít znovu, protože je můj poslední. Poslední šance, abych dostudovala do 26 let. Přece jen nemám zájem si školu platit. Jenže je září a já jsem zase začala pochybovat. Říkala jsem si, jestli to stojí za ty prachy. Přihláška čtyři stovky a tři stovky za doktorku. A taky co když budou přijímačky v době, kdy bude mít Andro promoci nebo SaM maturitní ples. Nerada bych to prošvihla.

Abych se dostala k pointě. Dneska jsem byla v divadle na představení Dohazovač a v hlavní roli Aleš Procházka a Kateřina Brožová. Jasně, že jsem šla kvůli Procházkovi. Miluju jeho hlas. Představení bylo zábavné a místy i nestydaté. Nebáli se použít slova jako penis a bod G. Potěšila mě ta otevřenost. A na konci představení samozřejmě applaus a já si znovu uvědomila, že tohle je přesně ten důvod, proč se celou dobu snažím přihlásit na DAMU. Stát na podiu a za bouřlivého potlesku se uklonit obecenstvu.

Takže teď si půjdu vyplnit přihlášku, v pondělí se pokusím objednat k doktorce a začátkem října by se mi mohlo podařit ji odeslat. I kdyby mi do toho vlezla promoce nebo ples, já budu vědět, že jsem to aspoň zkusila a když se mi někdy naskytne příležitost, hezky Procházkovi poděkuju:')

Malý zázrak

2009-08-27T09:39:00.000-07:00

Jednou jsem měla v popisku na lapu něco ve smyslu: "Teprve tehdy, když člověk ztratí naději, se stane zázrak." Mně se to přihodilo. Vzdala jsem se naděje, že bych se s Andro tenhle rok ještě viděla a ona se přesto naskytla příležitost. Zcela neočekávaně, ale naprosto vítaně. Dostala jsem den dovolené a ten den jsem strávila tím nejlepším způsobem. S člověkem, kterého mám upřímně ráda a na kterém mi záleží.

A stál ten jeden den za to? Jednoznačně ano. Nebylo to o tom, že bychom bez ustání kecaly a kecaly a kecaly. Vlastně jsme toho až tolik nenamluvily. Však povídat si můžeme přes lap. Šlo o ten pocit, který jsem měla. Který mám vždycky, když jsem s ní. Je to něco jako jiný svět. Existují v něm starosti a problémy a kdesi cosi, ale je to svět, kde se cítím v bezpečí. Sedím vedle ní, opírám si hlavu o její rameno a jsem šťastná a spokojená. Neexistuje nic než jen ta chvíle. Užívám si každý ten okamžik. Nejspíš je to tím, že tyhle chvilky jsou opravdu vzácné.

No plans

2009-08-05T09:29:00.000-07:00

Už nikdy, ale opravdu nikdy nikdy a nikdy si nebudu nic plánovat, protože stejně nakonec všechny mé plány pohltí plamen schválnosti a spálí je na prach.

Se setkáním s Andro jsem počítala. Bylo to takové fifty-fifty a už jsem se s ní letos jednou viděla, tak jsem to rozdýchala jakž takž snadno. Se SaM je to horší. Naše setkání jsme plánovaly u ní na konec srpna, to zkrachovalo. A ona nemohla přijet sem, protože se mi ta dovolená zrušila kompletně, neboť si Hana vymyslela, že od 17. srpna na měsíc pojede do lázní. No a teď jsem si chtěla vybrat alespoň dva dny, abych té dovolené neměla tolik, a samozřejmě do toho něco vlezlo.

Včera jsem šla o půlnoci spát s tím, že ráno budu vstávat před devátou nebo v děvět a po šesté mi volala Jitka, že musí na pohotovost, protože se jí vrátil zánět močových cest, takže jsem vstala a vypravila se do práce. Naštvaná jsem ještě teď, protože jsem neměla ani možnost zajít si na informační schůzku ohledně autoškoly, takže můj řidičák se odkládá na neurčito. A to jsem chtěla psát a věnovat se stránkám a blogu. Chjo:/

Ještě včera jsem si plánovala, že příští rok pojedu do Anglie. Okamžitě s tím přestávám. Vždyť ani není jisté, že budu mít za rok práci. Jestli na poště vydržím, když si ani nemůžu vybrat dovolenou.

My four bad boys

2009-07-29T11:03:00.000-07:00

1. Ethan Rayne

(Robin Sachs)

Seriál: Buffy vampire slayer
Epizody: 2x06 - Halloween, 2x08 - Dark Age, 3x08 - Band Candy, 4x12 - A New Man

Ethan Rayne je záporák mého života. Nikdo před ním nedokázal a nemyslím si, že někdo po něm by zvládnul to, co on. Oblíbila jsem si ho hned po první epizodě. Snad pro jeho zvrácený smysl pro humor, snad pro to, že byl první, který v Gilesovi probudil jeho drsné já. Líbilo se mi, jak žil magií a hrozně rád provokoval, i když za to pokaždé dostal pořádnou nakládačku. Díky němu jsem si i oblíbila Halloween a začala se zajímat o magii. Dobře. Mnohým to nebude znít jako kladná stránka, ale rozšiřuju své obzory:')

2. Ba'al

(Cliff Simon)

Seriál: Stargate SG-1
Epizody: Summit, Last Stand, Abyss, Homecoming, Zero Hour, Reckoning Part 1, Reckoning Part 2, Threads, Ex Deus Machina, Stronghold, Off the Grid, Insiders, The Quest Part 1, The Quest Part 2, Dominion
Film: Stargate: Continuum

Jeho hadstvo, tedy jeho lordstvo lord Ba'al se umístil na druhém místě především proto, že mi často slouží jako inspirace pro mé knižní záporáky. Je sexy, zábavný a miluju tu chemii mezi ním a Jackem. Od epizody Abyss se opravdu zbožňují a já si jsem jistá, že pro Jacka není jen další had. A díky němu vznikl můj nejoblíbenější pairing Ba'al/Sam.

3. Guy of Gisborne

(Richard Armitage)

Seriál: Robin Hood

Epizody: 1. a 2. série Robina a 3. série vyjma dvou dílů Lost in Translation a Sins of the Father

Čím mě učaroval? Tak jako Ba'al je sexy, i když jiným způsobem samozřejmě:) Fascinuje mě jeho povaha. Málokdo je tak loajální ke svému pánovi, který s ním zachází jako s kusem hadru. Docela mu to pálilo, pokud zrovna nešlo o Marion. Jakmile se objevila na scéně, zkrotl jako beránek a udělal by pro ni, co ji na očích viděl. Líbila se mi jeho krutost a nakonec i to, že se z něj stal kladný až patetický hrdina. Říkám si. Má vůbec, co dělat mezi záporáky. Rozhodně. Vždyť jím byl celých 33 epizod, pokud dobře počítám:')

4. Darken Rahl

(Craig Parker)

Seriál: Legend of the Seeker

Epizody: Prophecy, Destiny, Puppeteer, Home, Hartland, Conversion, Bloodline, Sanctuary, Fever, Reckoning

Zamilovala jsem se do něj v okamžiku, kdy jsem ho viděla bojovat. Způsob jeho boje, samolibost a jistota v úspěch mě srazily na kolena a dodnes jsem nebyla schopna vstát:@) Rahl je krutý, v některých ohledech i šílený. Když někdo selže, čeká ho smrt, vyjma Mord Sith. Ty jsou pro něj nejspíš příliš cenné, než aby je zabíjel, i když selžou.

The Lost Treasure of the Grand Canyon

2009-07-26T04:55:00.000-07:00

IMDB

Ačkoliv se to jmenuje Ztracený poklad Grand Canyon, nebo v našem překladu Ztracený poklad Aztéků, pointa filmu je úplně v něčem jiném a poklad je brán jen okrajově. Příběh je o hledání otce archeoložky jménem Susan Jordan(Shannon Doherty). Jako přátelé a pomocníci ji doprovázejí Marco Landford(JR Bourne), Hildy Wainwright(Heather Doerksen) a další. Později se k jejich výpravě přidává i do knih zažraný znalec Aztéků Jacob Thain(Michael Shanks).

Film jsem shlédla na dvakrát. Prvně jsem si ho pustila jen jakousi výplň, když jsem čekala, až se mi dotáhne jiný film a podruhé už jsem to dokoukala po několika dnech, kdy mě to i chytlo. Nakonec se z toho vyklubal poutavý příběh, u kterého jsem si přála, aby to doctor Thain přežil a Landforda bych i pro to obětovala, neměla jsem tu postavu ráda. Přišel mi jako zbabělec, který si na konci hrál na hrdinu.

Michael Shanks byl naprosto okouzlující. Jeho doctor Thain byl na pohled chladný, avšak ve skutečnosti byl až roztomile stydlivý, když Susan vyznával lásku. Když to vypadalo, že jejich lásce nebude přáno, obrečela jsem to, ale nakonec jim tvůrci šťastný konec přáli.

Nebýt toho nízkého rozpočtu, který měli, jinak si nedovedu vysvětlit tu příšernost, která se tam pohybovala, byl to dobrý film. Potěšilo mě, když Jabob mluvil jazykem starých Aztéků. Připomnělo mi to dr. Jacksona a taky to, že se na tu roli Shanks dokonale hodil:-)

Imagine Me&You

2009-07-10T14:19:00.000-07:00

Imagine Me&You

Věříte v lásku na první pohled? Tak by se dal jednou větou charakterizovat celý film. Láska na první pohled. Velmi neobvykle to začíná svatbou, kde se Rachel(Piper Perabo) pohledem setká s floristkou Luce(Lena Headey). Diváci si musí všimnout té jiskry, která tam přeskočila, a tak je hned jasné, kterým směrem se bude film ubírat, což není na škodu, neboť filmů s lesbickou tématikou je velmi pomálu.

Na Rachel se mi líbilo, že si pomalu uvědomovala a připouštěla svoji orientaci a fakt, že se zamilovala do Luce. Před Hecem se to snažila tajit. Měla ho ráda a nechtěla mu ublížit. Jednou to už nevydrží a řeknu mu to, i když Hec předstírá, že spí, vyslyší ji a ví, jak se správně rozhodnout. Překvapilo mě to. Nečekala jsem, že ji nechá jít. Konec mě dojal. Už podruhé. Jak stojí na tom autě a křičí její jméno mi přišlo hodně emotivní. Nevím proč. Tak či onak mě to dostalo.

Líbily se mi Lena i Piper. Holky se krásně vyblbly na tom trenažeru na tancování. Chvilkami jsem jim i tu jejich zábavu záviděla:@) Anthony byl úžasný jako vždy. Na tom chlapovi je něco, co mě vždycky dostane, ať hraje cokoliv. Možná je to tím hlasem. Mám totiž úchylky na hlasy a on ho má setsakra dobrý:')

Shrnuto a podtrženo. Jsem si jistá, že se na ten film podívám znova a znova. Bude patřit mezi ty, které mě neomrzí, protože ačkoliv osobně nevěřím v lásku na první pohled, je krásné dívat se, jak ji prožívají druzí.

Golden Hour

2009-07-10T13:13:00.000-07:00

Golden Hour

Golden Hour je lékařský seriál, něco na způsob Medicopteru 117, jen je to mini-série o čtyřech dílech, z nichž jeden má 1:12 minut s odchylkou +/- 2 minut:-) 'Golden Hour' znamená, že pokud se jim podaří ošetřit zranění do hodiny od způsobení zranění, mají oběti velkou naději na přežití.

Hlavními hrdiny jsou doktoři Alec Track(Richard Armitage), Naz Osbourne(Navin Chowdhry), Jane Cameron(Zoe Telford) a Paul Keane(Ciarán McMenamin). Při jejich vyjížďkách jim zdárně sekunduje pilot helikoptéry Kurt Jagger(Billy Geraghty). Vzhledem k tomu, že je Cameron jedinou ženskou v týmu, balí ji všichni, vyjma Kurta, ale ta má oči jen pro Aleca, který se to bojí říct ostatním, aby to nenarušilo pospolitost týmu.

Jak to v lékařských seriálech bývá, teklo hodně krve a to zejména v prvním díle, kdy přímo na ulici dělaly jedenáctiletému klukovi torakotomii, což je zjednodušeně řečeno otevření hrudníku, takže opravdu chuťovka. Občas přihodili hlášku i dojemné scény, ale hlavně to mělo napínavé momenty, kdy člověk opravdu nevěděl, jestli se podaří oběť zachránit, či nikoliv.

Je zbytečné, abych zmiňovala, že Richard byl v některých scénách cute a možná i trochu shy:-) Prostě byl sladký jako vždycky. Tedy nearly always:-)) No a protože trailer jsem nesehnala, nahraju aspoň MV s Richardovými scénami v Golden Hour:')

I'm back

2009-07-10T12:12:00.000-07:00

Tak jo. Dlouho jsem to tady zanedbávala. Ostatně já jsem zanedbávala všechno, ale hodlám to napravit a začnu tím, jak bylo u Andro.

Vyjela jsem z Prahy v pravé poledne. Cesta trvala pět hodin, i když měla trvat jen čtyři a půl, ale opravy na dálnici jsou vždycky problematické. Ovšem pořád lepší, než že by nás zdržela bouračka, jak je to na D1 časté, ale bohové mi přáli. V autobuse jsem si dopřála sušené maso. Nikdy předtím jsem ho neměla. Byl to takový experiment, ale chutnalo mi, jen nemuselo být až tak kořeněné. Většinu cesty jsem ale prospala. Autobus mě vždycky ukolébá.

Nebudu popisovat každý den. Ono se to stejně vesměs opakovalo. Šly jsme do města, pokoukaly po výlohách, zapadly do cukrárny a ládovaly jsme se kafem, poháry a zákusky:@) Za zmínku stojí středa, jakožto poslední den, kdy jsme podruhé(prvně to bylo v úterý) šly kolem knihkupectví. Takové malé a útulné mi přišlo a ve výloze jsme viděly Knihu stínů. Vešla jsem dovnitř a chvíli si jen užívala vůni těch knih. Tyhle malá knihkupectví vždycky tak krásně voní. Zezadu vyšel prodavač a způsob, jakým rozhrnul závěs, mi připomněl Ethana z Buffy 2x06 Halloween:') Nicméně knížku jsem si koupila. A ještě jedna věc stojí za zmínku. Taky se to stalo ve středu. Byly jsme na rozhledně a kochaly se výhledem. Vítr mi čechral vlasy a dole všechno vypadalo tak mrnavě, a teď přijde velké klišé, ale jak jsem tam tak stála s tím větrem ve vlasech, připadala jsem si, jako bych neměla vůbec žádné starosti. Existoval jen ten okamžik a to místo. Nic víc.

Abych to shrnula. Byla to ta nejkrásnější dovolená, kterou jsem zažila. Díky tomu, že jsem s sebou neměla notebook a u Andro mě to na compu moc nebavilo, odvykla jsem si na ten druh klávesnice i na myš, měla jsem spoustu času na čtení(přečetla jsem kolem dvě stě stránek), na psaní nového příběhu(pořád si nejsem jistá, jestli ho mám opravdu pojmenovat Jiné časy) a celkově jsem se o nic nestarala. Hlavně od práce jsem si pořádně odpočinula a taky tím, že jsem neřešila váhu, jsem zase o něco štíhlejší:-)

Miss Conception

2009-05-30T16:13:00.000-07:00

IMDB

I don't want sperm. I want baby.

Okay. Přísahám, že kdybych věděla, o čem to je, v životě bych si to nestáhla, natož na to koukala, ale protože jsem si to opomněla zjistit, čekal měl film o ženě jménem Georgina Salt(Heather Graham), které zbývá podle doktora poslední vajíčko a má jen čtyři dny, aby otěhotněla a zrovna se rozešla se svým přítelem, který se na děti stále necítil. Proto se svou kamarádkou Clem(Mia Kirshner) vymyslí čtyřdenní plán, jak dostat muže do postele.

První den chce nalákat muže do bytu pod záminkou pronájmu. Chytí se jeden velmi přitažlivý, a když jdou na věc, zavolá její expřítel Zak, kterého stále miluje a vystrnadí toho chlápka z bytu, ale z jejich rozhovoru sejde, když Georgina uslyší v pozadí hlas Zakovi sekretářky a myslí si, že s ní něco má. Druhý den se ocitá na pohřbu, kde ovšem zjistí, že je to pohřeb homosexuála, a proto jsou na něm vesměs homosexuálové. Narazí tam sice na jednoho straight, ale z toho taky nic nebude. Třetí noc zajde do night club, ovšem striptér ji okrade a čtvrtou noc má darovat sperma kamarád, ale má neodkladnou záležitost, a když se Zak konečně vrátí, vidí Georginu, jak se objímá s jeho kamarádem a vyloží si to po svém. Odchází a Georgina prošvihne svoji ovulaci.

Když lov na spermie začal, říkala jsem si:"Oh Gods. Tohle je to poslední, co bych chtěla vidět," ale nakonec se z toho vyklubal pěkný snímek o jednom téměř nenaplněném snu. Ano, téměř. Když už se Georgina vzdala veškeré naděje, otěhotněla. Možná poučení pro extrémně snaživé ženy, které slyší tikat své biologické hodiny, že to přijde, až když se o to přestanou starat. Ne vždy, ale ve většině případů ano. No a možná jen já hledám za vším poučení a je to jen příběh se šťastným koncem.:-)

Legend of the Seeker

2009-05-30T02:58:00.000-07:00

Legend of the Seeker

Pro tenhle seriál existuje knižní předloha Terryho Goodkinda Meč Pravdy. O realizaci seriálu se postarali Sam Raimi a Rob Tapert, jejichž dva nejznámější kousky jsou Xena a Hercules. Tolik k organizačním věcem.

Příběh se odehrává zejména ve Středozemí, kterému vládne krutý až nelidský lord Darken Rahl, jehož snahou je získat tři schránky Ordenu, jež by mu pomohly zotročit celý svět. Aby se tak nestalo, musí povstat Hledač. Proroctví pravilo, že jedině Hledač je schopný zabít Darken Rahla.

Richard Cypher(Craig Horner) je mladý muž žijící se svým otcem nedaleko města zvaného Hartland. Jeho život ubíhá klidně, až do okamžiku, kdy se seznámí s Kahlan Amnell(Bridget Regan). S ní se jeho život obrátí vzhůru nohama a on se stává Hledačem. Richard působil sympaticky už od začátku. Takový vesnický kluk působící směšně, jak chce pomstít svého otce, ale má takovou jiskru v očích, při které mu věřím, že on je opravdu true Seeker. Kahlan je Zpovědnice. Když někoho vyzpovídá, stane se jejím otrokem. Při první scéně s Richardem se zdá být dost arogantní, ale postupem času se stává snesitelnou, jen kdyby ji s Richardem nepárovali. Mám ty postavy ráda, ale jen odděleně.

Zeddicus Zu'l Zorander(Bruce Spence) je čaroděj 1. řádu, jak neustále a rád připomíná. Myslí si o sobě, že je vtipný a dost často mě i rozesměje tak to není jen jeho smyšlenost:') Učí Richarda a zároveň je jeho dědečkem, což Richard zjistí až v 16. díle, kdy se setkává i se svou sestrou Jennsen(Brooke Williams). Nebyla mi sympatická, dokud se nepostavila Richardovi, když ho ovládly schránky Ordenu.

A nyní k mé nejoblíbenější postavě vůbec. Darken Rahl(Craig Parker) je zosobněné zlo. Zabije svého věrného generála a naprosto lhostejně řekne:"Bring me my journey book." Žeru ty jeho svalnaté paže. Kdo čte pravidelně můj blog, nemohl si toho nevšimnout.:-) Líbí se mi, jak bojuje. Jak se ho jeho Mord Sithy bojí, jak se ho všichni vyjma trojky a pár jedinců, odboj nepočítám, bojí. A jeho nový generál Egremont(Kevin J. Wilson), je mu věrný a nemyslím, že mu slouží ze strachu nebo že by byl pod kouzlem, ale protože je to voják vychovaný k poslušnosti ke svému lordovi.

Seriál má 22 epizod a z toho se mi jedenáct líbilo a hodně mě bavily. 1x01 Prophecy, 1x02 Destiny, 1x08 Denna, 1x09 Puppeteer, 1x15 Conversion, 1x16 Bloodline, 1x17 Deception, 1x18, Mirror, 1x19 Curse, 1x20 Sanctuary a 1x21 Fever. Epizody, které mě opravdu nebavily jsou 1x12 Home a 1x13 Revanant. U 1x22 Reckoning si nejsem jistá, protože Rahl byl sice úplně out of character, ale za to se tam objevila Mord Sitha jménem Cara(Tabrett Bethell), která byla zábavná, drsná a pretty hot, takže půl napůl. Ostatní epizody 1x03 Bounty, 1x04 Brennidon, 1x05 Listener, 1x06 Elixir, 1x07 Identity, 1x10 Sacrifice, 1x11 Confession a 1x14 Hartland mi nepřišly extra záživné, ale ani jsem se nenudila.

Souhrnem můžu říct, že to má Seeker tedy napůl. Půl dobrý a půl ne tak dobrý nebo hrozný a je pravděpodobné, že se budu dívat i na druhou sérii už jen kvůli tomu s jakými záporáky vytasí po Darkenovi a doufám, že se tam Cara bude objevovat alespoň tolik, kolik Darken.

Gray Matters

2009-05-29T10:48:00.000-07:00

Gray Matters

Miluju tenhle film. Nejen pro to, že Heather Graham je opravdu charming osůbka a já ji žeru už od dob Ztraceni ve vesmíru, kde hrála poněkud chladnou, ale i tak velmi charismatickou doktorku.

Příběh je o nerozlučních sourozencích, kteří se jmenujÍ Gray a Sam. Gray jednoho dne vytáhne Sama do parku pro psy, aby se tam seznámil a natrefí na Charlie. Pozvou ji na večeři a ráno se Sam Gray svěří, že Charlie požádal o ruku. Gray je v šoku, ale nakonec se s tím smíří. Při rozlučce se s Charlie opijou a Charlie ji v pokoji políbí. Polibek přinutí Gray si uvědomit, že je lesbička.

Heather byla awesome jako vždy. Její Gray byla tak rozkošná, zmatená a zničená z toho, že se nejspíš zamilovala do manželky svého bratra. Alan Cumming hrál taxikáře, který se do Gray zamiloval, ale brzy na Gray poznal, že ji přitahuje něžné pohlaví a stal se z něj její dobrý přítel. Poznala jsem ho jako Glitche v Tin Manovi a v tomhle filmu jeho oblíbenost ještě vzrostla.

V jedné scéně spolu Gray a Charlie tančí, tuším tango, podle filmu, který hraje v pozadí a obdivuju, jak to holky zvládly. Ke konci filmu má Gray nádherný kraťoučký proslov, který z ní takto:"I'm never gonna be able to walk down the street holding hands with my partner without the rest of the world giving us a look. I may never have the wedding that I once dreamed of and I may never have children and one day, when I die people will never give as much respect to my grieving lover as if she were my husband."

Nakonec všechno skončí happyendem a Gray najde svou lásku, ale tak nějak to v člověku, nebo aspoň ve mně, zanechá pocit, že je se světem něco špatně. Že to, co se jeví odlišně, jako třeba homosexualita, není vlastně ani trochu odlišné a jen my z toho činíme něco nepřirozeného.

Taková malá apocalypsa

2009-05-24T10:06:00.000-07:00

To, co se v pátek odehrávalo venku v jednu chvíli, bych mohla s čistým srdcem nazvat apocalypsou. Vlastně jsem to tak nazvala ještě, než se to běsnění vůbec strhlo. Obloha se zatáhla a padla tma a já jsem utrousila: "Příchází Apocalypsa." Vedoucí šla rozsvítit do haly, a jak rozsvítila, mračna se protrhla a běsnění začalo. Nepřála bych si být v ten okamžik venku. Nefungovalo absolutně nic. Ani telefony, ani sazka. Všechny to odřízlo od okolního světa, ale elektrika se kupodivu zachovala.

K večeru jsem šla domů a vzduch byl takový svěží a obloha skoro bez mraků, kdy jsem viděla následky bouře. Strom rozštípnutý po zásahu blesku, značky ohnuté téměř k zemi a vysypané sklo z autobusových zastávek. Připadala jsem si jako v nějakém katastrofickém filmu, kdy lidé vycházejí ven ze svých úkrytů, aby shlédli tu zkázu, jež příroda napáchala.

My Five Favourite Actors

2009-05-17T06:46:00.000-07:00

Pohrávala jsem si s tou myšlenkou už od doby, co své oblíbence zveřejnila SaM na svém blogu a odkládala jsem to, aby to nevypadalo, tak blbě, ale ono to stejně bude vypadat blbě, tak už to nebudu dál zdržovat:-)

#1 Gary Oldman

Kde jsem se s ním seznámila:Lost in Space
Jak jsem si ho oblíbila:Často říkám, že Lost in Space je můj osudový film a mám pocit, že je to pravda. Díky tomuhle filmu jsem poznala Garyho jako sarkastického a trochu zbabělého záporáka a hned jsem si ho zamilovala(to ten sarkasmus)
Co na něm miluju: Když hraje záporáky. Jsou šílení, někdy i dost vypočitatelní a většinou i pořádně sexy.
Co mi na něm vadí: Klaďasové, které poslední dobou hraje. Neříkám, že je hraje špatně, ale záporáctví má v krvi a měl by z toho vyždímat, co nejvíc. Co už. Stejně si zaslouží první místo. Jako jediný se se mnou táhne osm let.

#2 Richard Armitage

Kde jsem se s ním seznámila: Zaručeně v Robinovi.
Jak jsem si ho oblíbila:První tři nebo čtyři díly Robina mi byla jeho postava neskutečně protivná, ale pak zabil jiného protivu, stoupl v oblíbenosti a nějak jsem si ho zamilovala. Jeho postavu, a nakonec i jeho samotného. Vidla jsem snad všechno, co se s ním dalo. North&South, Spooks, Vicar of Dibley, Golden Hour a další. Tyhle čtyři jsou dle mého nejlepší.
Co na něm miluju: V první řadě jeho hlas. Měla jsem období, kdy jsem před spaním poslouchala, jak vypravuje večerníček. Taky to, že je hrozně cute. V Golden Hour je neuvěřitelně sweetie, a když jsem ho viděla stát u oltáře ve Vicar of Dibley, všechny moje zásady šly stranou a já si říkala: "Tohle je jeden z mužů, kvůli kterým bych se i vdala."
Co mi na něm vadí:Myslím, že absolutně nic. Z mého pohledu je dokonalý a zasloužil by si první místo, ale Gary je dlouhodobější srdcová záležitost:)

#3 Robin Sachs

Kde jsem se s ním seznámila: Buffy, vampire slayer
Jak jsem si ho oblíbila: Jeho postava v Buffy. Je možné se do někoho zamilovat po první epizodě? Mně se to stalo, a ačkoliv tam je za sedm sérií jenom čtyřikrát, nikdy na něj nezapomenu.
Co na něm miluju: Zejména jeho hlas. Dodnes ráda poslouchám scénu z Buffy, kdy mluví s Gilesem.
Co mi na něm vadí: Přestal hrát:(

#4 Craig Parker

Kde jsem se s ním seznámila:V Legend of the Seeker
Jak jsem si ho oblíbila: Dlouho mě Darken Rahl nebral, až přišla epizoda, která změnila všechno. Odhalil mi své svalnaté paže, ukázal, že umí bojovat a mě došlo, že je to přesně ten typ záporáka, které miluju:-)
Co na něm miluju: Právě ty jeho paže. A taky že mě jako jediný přiměl znovu koukat na Xenu a dokonce mám jeden díl s ním uložený na disku, což je úspěch vzhledem k mému vztahu ke Xeně:')
Co mi na něm vadí: Ten župan, co Darken Rahl čas od času nosí. Není divu, když tím schovává to, co na něm nejvíc miluju:)

#5 TJ Thyne

Kde jsem se s ním seznámila: Walker Texas Ranger
Jak jsem si ho oblíbila: Nemám ponětí, jak se to stalo. Nejspíš mi jeho postava ve Walkerovi naprosto učarovala a to, že jsem dlouho nemohla zjistit, jak se jmenuje, jen přiživovala můj zájem.
Co na něm miluju: Jeho štěky nebo hostování. Než přišly Bones, měl jen malé role v různých seriálech, ale milovala jsem je. A ty jeho kudrny. Ach.
Co mi na něm vadí: Že se nechal ostříhat. Důvod, proč jsem přestala sledovat Bones, ale má bolest se již utišila tak se k nim nejspíš i vrátím:')

Můj nový život

2009-05-16T14:08:00.000-07:00

Nejprve začnu těmi dobrými zprávami. Za měsíc a půl se mi podařilo shodit pět kilo, ubyly mi čtyři centimetry v pase a pět na bocích a jako bonus dokážu pásek na hodinkách zapnout až na čtvrtou dírku a před hubnutím to byla druhá. Tohle hubnutí jsem plánovala dlouho. Nebudu počítat roky. Jen posledních pět měsíců.

Ke konci roku 2008 jsem se vsadila s Masonem o pětikilo, že do konce června zhubnu o patnáct kilo, takže by má váha byla 77 kilo. Dva a půl měsíce jsem na to úplně kašlala. Neměla jsem motivaci a ať jsem se snažila sebevíc, nevydržela jsem to. Mekáč a KFC mě vždycky zlákaly a sportovat se mi nechtělo. Pak jsem se zbláznila do Darken Rahla. Nebo do jeho svalnatých paží? To je vlastně jedno a stalo se něco šíleného. Začínala jsem používat rotoped, který předchozí dva roky sloužil jen jako věšák na oblečení. Zpočátku se mi vůbec nechtělo. Bolely mě nohy a pokaždé mě to odrovnalo. Každý den jsem se musela povzbuzovat pohledem na jeho paže, abych vstala a šla si zacvičit na rotoped. Později se k tomu přidalo chození pěšky a dneska, po měsíci a půl, jezdím autobusem jen občas, hlavně do práce. Z práce chodím zásadně pěšky, pokud neprší. Začala jsem chodit i do fitka a rotoped se stal takřka každodenním rituálem. Trochu mám obavy, jestli to nepřeháním. Půl hodina dopoledne a půl hodina odpoledne, ale zjistila jsem, že když si nezacvičím, jsem hrozně nervní a protivná.

Taky si užívám ležení ve vaku na hubnutí. Čtyři tisíce mě stála pernamentka na deset hodin + dvě zdarma a jen tam tak ležím a potím se, páč je v tom 60 stupňů Celsia, ale myslím, že to pomáhá. Koupila jsem si i různé krémy na celulitidu a na zpevnění. Well. Ještě musí jít do konce června osm kilo dolů, takže musím řádně zabrat. Navíc jsem objevila, teda mamka mi je ukázala, naprosto božské rifle, které mi přestanou být tak těsné, až zhubnu právě těch osm kilo. Chtěla bych si je vzít, až pojedu začátkem července na prodloužený víkend k Andro:-)

Začala jsem i dost žít. Uvědomila jsem si, že se ve svém životě nechci nudit, a proto chodím dvakrát týdně dopoledne cvičit a po práci do vaku a od 28. května mě čeká každý čtvrtek pět týdnů čekají lekce Flirt dance. Jsem opravdu zvědavá, jak to bude probíhat a ochotně bych se i přihlásila do kurzu pro pokročilé, pokud s tím budu spokojená:')

Ovšem tenhle způsob žití má i svou negativní stránku. Všimla jsem si, že se mi Péťa vzdaluje, jak ani nemám čas zajít s ní na oběd nebo do cukrárny. Nebo nestíhám svou práci, která se musí udělat o pauze, protože při provozu je to nemožné. Kupříkladu včera jsem si s hrůzou uvědomila, že už je v pátek a přitom si jasně pamatuju, jak jsem SaM přála, ať si užije týden volna, a byla neděle.

Přesto všechno, ano, musím se podívat pravdě do očí, se cítím osamělá. Nemám člověka v blízkém okolí, který by se mnou trávil čas a já s ním a nepotřebuju nutně muže. Stačila by mi kamarádka. Však jsem cynik a dám na přátelství víc, než na lásku a damn it, ale SaM ty její sobotní party závidím. Já vím. Jsem trubka, ale to je můj nový život. Skoro mě až napadá, jestli ten starý nebyl přece jen lepší, nicméně už není cesty zpět. Well. Možná by bylo, ale už se nechci vrátit. Už jsem do toho dala příliš mnoho, než abych to teď vzdala. Až čas ukáže, jestli mě to učiní šťastnějí nebo ponoří hlouběji do osamění.

Convoy

2009-05-02T13:36:00.000-07:00

IMDB

Upřímně, Krisi. Tohle považuju za jeden z tvých nejhorších filmů a snad jen díky tomu, že tam jsi půlku filmu polonahý, jsem to zvládla dokoukat.

Příběh o tom, jak jsou řidiči utlačováni policií, a proto se vzbouří je sice pěkný, ale prakticky úplně o ničem. Šerif, který si nedá pokoj za žádnou cenu se na konci filmu začne chechtat, jak blázen, když zjistí, že Duck(Kris Kristofferson) přežil i pád do vody a jediné, co se mu stalo, bylo zraněné oko.

Kdyby to mělo hodinu a čtvrt nebo hodinu dvacet, bylo by to ještě stravitelné, ale hodina a čtyřicet minut byla opravdová agónie, přičemž pět minut bylo zcela zahozeno prolínajícími záběry honičky náklaďáky s policejními auty. A ta hudba tomu příliš nepomohla. Yeah. Kris zpíval hodně, ale už tak to byl šílený film umocnění šílenou muzikou.

Hardball

2009-05-01T07:35:00.000-07:00

IMDB

I'm lawyer not miracle man.

Hrozná ptákovina a nevšimnout si na obalu Lisy Howard, ani ve snu by mě nenapadlo si to koupit, ale Lisu mám ráda už od dob Earth: Final Conflict, a tak jsem si to koupila.

Je to o dvou detektivech, co jsou lovci lidí, zločinců, na které stát vypsal odměnu, avšak s policií si příliš nerozumějí. Ovšem, kdo má rád, když se mu někdo fušuje do práce, že?

Místy to bylo zábavné, obzvlášť jak se snažili zabít jejího parťáka a jak se s ním rozešla a on ji všude pronásledoval, až se nakonec uvolila a vzala ho zpátky, i když ani neměli, kde bydlet(součást plánu, jak ho zabít). Bavilo mě, jak leželi vedle sebe ve stanu a ona mu prozradila, že na sobě nemá spodní prádlo a pak se otočila na bok a usnula.

Potěšil mě Steve Bacic. Mám toho chlapa ráda, i když tady hrál praštěného zakomplexovaného mafiána. Nicméně oblek a nagelované vlasy mu slušely a pořád jsem si říkala, ať ho nezabijou. A kupodivu nezabili:-)

Nabitý týden

2009-04-27T11:03:00.000-07:00

Začalo to pondělkem, kdy jsem měla školení spotřebního úvěru on-line(lidově řečeno půjčka) a udělali mi v tom guláš se spotřebákem, který se vypíše na papír a pošle do banky a nemohli jsme si vyzkoušet ani cvičný příklad, protože banka chce, abychom něco dělali, ale není schopna nám zajistit funkčnost. Never mind. Aspoň jsem se brzy dostala domů.

V úterý jsem byla u zubaře. Blecht. Vždycky mi tam najde kaz a ještě to stojí hafo peněz. 590 Korun za bílou plombu. Jasně. Dlouho vydrží, vypadá líp, než amalgán a nemusí se s jídlem čekat dvě hodiny, ale stejně jsou to hrozný prachy.

Ve středu jsem si vzala dovolenou. Nejen, abych se naučila na páteční ústní zkoušku, ale abych stihla dojít na magistrát včas. Vypovídala jsem ohledně Vaškova vystěhování a v podstatě odhlášení trvalého pobytu, aby sem nechodili otravovat věřitelé, když je to takový magor a musí si brát půjčky, aby to všechno mohl prohrýt v automatech. Blbec na entou, říkám. Anyway. Jak jsem tak podepisovala výpověď svědka, do očí mě praštil zákon č.500/2004Sb, což je správní řád, který jsem se učila na zkoušku a napadlo mě, že už to nikdy nebude jen jeden zákon z mnoha, ale už navždy pro mě bude mít nějaký význam.

Ve čtvrtek se nic zvláštního nepřihodilo. Byla jsem s Péťou na obědě a vybrala jsem si mňamky kančí plátky s bramborovým knedlíkem a červeným zelím a hrozně moc jsem si pochutnala. A samozřejmě jsme se stavily v cukrárně(toť k mé dietě) a dala si Alžírskou kávu, která mi nepřišla tolik hořká jako jiné kávy. Péťa říká, že je to tím, že si zvykám. Já bych řekla, že to bylo šlehačkou a koňakem:@)

Pátek byl můj velký den. Čekala mě zkouška, na kterou jsem jela s pocitem, že jsem opravdu naučená, což se mi stalo snad poprvé v životě a naštěstí jsem byla úspěšná. Jen mě pobavilo, jak nikdo nechtěl jít první, a tak jsem se nabídla. Nač to taky zdržovat. A taky mě fascinuje, jak si mě každý pamatuje, ví, ke které poště patřím, a já je absolutně neznám.

V sobotu jsem se věnovala učení. Kupodivu jsem si do ruky vzala angličtinu a chvíli se i učila, i když bude zázrak, jestli budu někdy schopna podat přihlášku na státnici. Za prvé si nevěřím, za druhé 2 300 není málo a za třetí jsem líná, abych se učila a jak jsem líná, jsem v koncích. Odpoledne jsem šla cvičit. Zmínila jsem se, jak to miluju? Nemusím u toho na nic myslet a skvěle se mi uvolní svalstvo. A ta sprcha, kterou si po cvičení dopřávám. Není nic lepšího než tekoucí voda stékající po mém těle. V tu chvíli zapomenu na veškerý svět kolem mě.

A v neděli jsme jeli do Zoo. Nebudu zapírat, že mě k tomu inspirovala SaM a její návštěva Zoo v Olomouci, i když chuť na zvířatka jsem měla už dlouho a nelitovala jsem. Nejen že jsem si odvezla odtamtud nádhernou plyšovou veverku, ale ještě jsem si užila čerstvého vzduchu a krásných zvířat a zároveň byla svědky "rvačky" dvou nosorožců:@)

Something is wrong

2009-04-19T09:20:00.001-07:00

Poslední dobou jsou moje nálady jako na houpačce. Někdy jsem veselá a snad i šťastná, hlavně Péťa mě baví, a někdy to nestojí za nic jako třeba dneska.

Mám pocit, že něco ve mně umřelo. Nevím co. Nedokážu to pojmenovat. Snad naděje? Víra? Víra v co? V boha jsem nikdy nevěřila a víra v sama sebe? Tu si moje sebevědomí vzalo sebou, když mě opustilo, tedy jestli u mě vůbec někdy bylo. Už párkrát jsem přemýšlela, jak by bylo snadné to skončit, ale nikdy jsem o tom neuvažovala opravdu a smrtelně vážně. Když odsuzuju sebevrahy, nebylo by hezké, kdybych se mezi ně zařadila. Byla by to ironie a té jsem si už užila dost.

V pátek mám zkoušku z vidimace a legalizace a místo, abych se učila, sedím a čučím do prázdna. Nejspíš se začnu učit, až Mason odejde na fotbal. Alespoň v to doufám, protože se to opravdu musím naučit a tu zkoušku udělat. Byla by to ostuda, když by to ostatní udělali a já ne. Už jen proto, že by zase vytáhly můj věk. Je mi třiadvacet tak jaktože jsem to neudělala, když to zvládla o deset let starší kolegyně. Vážně mě štve, jak věk rozhoduje o názoru okolí na nás.

Jsem zahořklá

2009-04-16T15:01:00.000-07:00

Ano. Jsem zahořklá a pořádně. Přála bych si nebýt a dlouho jsem si namlouvala, že nejsem, ale jsem a tohle přiznání mě zasáhlo jako tvrdá pěst do žaludku a zničilo to všechny moje iluze.

Nemám ráda zamilované párečky v ničem. Ať už na plátně nebo ve skutečnosti. Nesnáším to a ano. Je to závist. Závidím jim, protože to nikdy nezažiju. Který chlap by chodil se ženskou, co má na bradě něco podobné modřině? Jak by to vysvětlil svým kamarádům nebo kolegům v práci? Nemohl by vzít mou fotku a pochlubit se, aniž by se ho nezeptali, co to mám na bradě. Většina lidí ani neví, že je to hemangion.

Nejde to odstranit. Ani operací a ani laserem. Make-up to taky neschová a venku nebo při plavání to ztmavne ještě víc. A abych zkusila plastickou operaci, na to fakt nemám. Mamka sice říkala, že by to financovala, ale já to považuju za zbytečné vyhazování peněz, když výsledek není zaručen a to není. Navíc mám pocit, že další zklamání bych už prostě neunesla. Jistě. Pro všechny v okolí je to jen pokus, nic se tím nezkazí, jenže zkazí a hodně. Já jsem ta, co se každé ráno a každý večer dívá do zrcadla a vidí něco, co jí navždy poznamenalo. Nikdo jiný s tím žít nemusí. Jen já.

Dech minulosti

2009-04-12T15:13:00.000-07:00

Dneska jsme se kolem desáté vydali na zámek Konopiště. Nějakou dobu jsme bloudili, opravdu netuším, kdo měl tak stupidní nápad jet přes vesnice, a nakonec, po dobrém obědě v Benešově, jsme zajížděli na parkoviště. Nahoru jsme se svezli vláčkem. Opravdu kodrcavá cesta, ale zase jsem si užila pohled na krajinu. To bylo kolem druhé. U pokladny jsem zjistila, že druhý okruh je volný až v 16:00, ale když už jsme tam byli tak jsme si lístky koupili. Na Konopišti jsou tři okruhy, ale ten II. mě lákal především kvůli zbrojnici, ano miluju zbraně, hlavně ty chladné, a knihovně. Jak někde vidím, že má zámek knihovnu, musím ji vidět. To je asi ta touha stát se knihovníkem:-)

A abychom si čekání zkrátili, vydali jsme se do růžové zahrady, kde byla i kavárna, kde jsme si objednali zmrzlinu a kafe. Pak jsme se ještě chvíli procházeli a nakonec sedli na lavičku a opalovali se, aspoň já se opalovala, přičemž se mi podařilo vymyslet jednu vzpomínkovou scénu na Alana a Cirkise v ekvádorském vězení poté, co...ale to až jindy:')

A nakonec sama prohlídka. Opravdu nádhera. Pokoje mě moc nezajímaly, ale přistihla jsem se, že hltám hned ten úvod, kdy se mluví o historii panství. Že by mi to opravdu tak moc chybělo? No a jak jsme procházeli těmi místnostmi, zřejmě na mě dýchl nějaký ten duch minulosti, protože jsem si najednou místní obyvatelé dokázala představit třeba i ze čtrnáctého století. A ty zbraně a knihovna. Užila jsem si to a v autě si uvědomila, že jsem opět nalezla to kouzlo, které mi v minulosti unikalo a to kouzlo historie. Miluju ten způsob, jakým ke mě ty místnosti promlouvaly a doufám, že se zase brzy dostanu do nějakého dalšího pěkného hradu či zámku.

Pak jsme se stavili v KFC a ano. Dala jsem si večeři s tím, že vyčítat si to můžu později nebo nejlépe nikdy, protože ty hloupé výčitky mě vůbec nemotivovaly a naopak srážely mé sebevědomí a vůli k zemi. Teď jsem spokojená. Uvidíme zítra nebo za týden, ale dnešní den jsem strávila příjemně a snad se aspoň trochu opálila:@)

The Unborn

2009-04-12T14:07:00.000-07:00

Imdb

Je to duchařský hororový film o Nybukovi, duše bloudící mezi životem a smrtí, který se chce znovu narodit a vybral si k tomu malého chlapce, dědečka hlavní hrdinky Casey. Její babička však svého bratra zabila a nybuk se nyní mstí celé rodině generaci po generaci.

Jediný důvod, proč jsem na to šla, byl Gary Oldman. Miluju toho chlapa. Někdy míň a někdy víc, ale pořád se drží na příčce mých Five top oblíbenců. Jeho rabín byl fantastický. Nejprve Casey nevěřil, ale jak se sám přesvědčil, když po něm ten kluk začal jít, nebyl to jen výplod její mysli.

A Casey. Chuděra malá. Opravdu jí to nezávidím. Opravdu bych nechtěla, aby si na mě zasedl nějaký duch, který navíc touží po mé smrti. A to jak jí ten klučina zabil kamarádku a nakonec i jejího boyfrienda, so sad:(

Líbilo se mi to. Mělo to dost lekavých momentů, což v hororech a obzvlášť v duchařských nesmí chybět, chvílemi mi to přišla jako parodie na Nenávist a šváby byli opravdu odporní, nicméně hodně si mě získali exorcismem. Nikdy jsem mu neholdovala, ale tady jsem s ním byla opravdu spokojená. Malé plus za kipu(jarmulku), kterou měl při vymítání Gary na hlavě.

Já se na to můžu fakt vykašlat!

2009-04-11T11:38:00.000-07:00

V první řadě jsem si někdy začátkem týdne uvědomila, jak moc mi Míša chybí. Jako Jitka je v pohodě a dá se s ní pokecat, ale Míša byla živel. Nebyl snad den, kdy bychom se nesmály a to i v takových dnech, kdy byla pošta plná lidí nažhavených zaplatit složenku nebo poslat dopis. Navíc jsem si s ní mohla pokecat o angličtině a cítila jsem se v její přítomnosti dobře i proto, že byla o rok mladší. Sakra! To mi dva měsíce trvalo si uvědomit, že mi chybí?!

A to moje hubnutí. Radovala jsem se, jak se to na té váze konečně podepsalo a ono houbeles. Buď je to křáp nebo jsem blázen a myslím, že jsem blázen, když se vážím třikrát denně a mám depresi z každého gramu navíc bez ohledu na to, jestli je ráno nebo večer. Jenže už nevím, co mám pro to zatracené hubnutí dělat. Denně(vyjma menstruačního týdne) cvičím na rotopedu, chodím pěšky do práce i z prace a vyhýbám se Mekáči a KFC. Dokonce i sladkosti omezuju, vždyť ani na ně nemám chuť, jak jsem na sebe naštvaná. Dneska jsem dokonce ušla patnáct kilometrů a místo, abych shodila jsem spíš přibrala a nic extra tučného jsem nejedla a ještě mám puchýře a ani jsem nenašla, koho jsem hledala a vůbec mám pocit z celkového selhání.

A štve mě Mason, což je opravdu úchvatné, protože když jsem se zbavila Vaška, poleze mi teď na nervy Mason. To, jak je línej jako prase a věčně vysedává u počítače a stahuje. Lituju, že jsem ten program na stahování stáhla. Jsem vážně blbá. A koupí si nové reproduktory, a když mu řeknu, že mu to zapojím zítra, běží za otcem, aby mu to zapojil, protože ho chudáčka bolí ouška a je přece naprosto v pořádku, že já je mít můžu, páč by se jinak zvuky překrývaly, když sdílíme jeden pokoj.

Otec. To je kapitola sama o sobě. I když se Vašek odstěhoval, stejně o něj pořád pečuje jako o mimino. Kupuje mu limonády a cigarety, nabíjí kartu a je jedno, že přijedeme pozdě na cvičení, hlavně když Vašíček dostane všechno, co potřebuje. To je přece to nejdůležitější na světě, ne?

A to nemluvím ani o vedoucí. Na jednu straně je to velmi schopná telefonistka a dokáže zařídit věci, na které bych si ani netroufla, ale jinak je to vedoucí na houby. Peníze nám dává pět minut před otvíračkou a ještě má dovolenou už od úterý, kdy bude největší nápor, protože lidi nemohli tři dny na poštu a my tudíž pojedem jen ve třech. Jasně. Má hodně dovolené a ať si ji vybere, ale proč ne až od středy? Já si dovolenou taky posouvala. Ne. Já vím. Ona za přepážkou už dlouho neseděla tak si zřejmě neumí představit, jaké to tam je.

A když už jsem v té pravdomluvnosti, proč nepokračovat. Andro se diví, že se poslední dobou hádáme víc a víc a čím to asi tak bude? Leze mi na nervy její povaha, její názory i její chování a taky to, že nečte Istrii. Vždyť jen kvůli ní jsem dala Eris a Sonyu dohromady. Když jí něco řeknu, cokoliv, co se jí nelíbí a že je toho fakt hodně, tak se chová neskutečně ublíženě a říká, že už mě obtěžovat nebude. Nenávidím tu její sebelítost a ty její pitomé zásady! Když se jí celý den neozvu, může se z toho zbláznit. Skoro mám pocit, jako by si mě chtěla přivlastnit, mít mě jen pro sebe a to bytostně nesnáším!

A SaM. Mám to děvče opravdu ráda, protože je s ní sranda a pravděpodobně se na mě naštve, až si tohle přečte, ale musím to napsat. Musím ze sebe všechno dostat. Když naše setkání nevyšlo vloni kvůli její brigádě, plně jsem to chápala. Obrečela jsem to, ale chápala. Taky bych si nejspíš vybrala brigádu. Letos máme naplánovanou chatu a opět neví, jestli to vyjde, tentokrát je to na konec srpna a do toho jí můžou vlézt JAGorky a nejsem blbá, aby mi nebylo jasné, že jsou pro ni přednější, ale stejně mě štve, že na světě neexistuje nikdo, kdo by si vybral mě, když by měl možnost volby. Nebo když mi neřekne, že celý den nebude na netu. Nemusí mi samozřejmě všechno hlásit, já si leccos domyslím, ale taky se nemusím dozvědět, že někam odjíždí, když mi omylem zašle zprávu adresovanou někomu jinému.

Tolik k mé upřímnosti. Neulevilo se mi, ale aspoň už to v sobě nemusím dusit.

Konečně jsem se dočkala

2009-04-05T06:54:00.000-07:00

Dneska jsem byla s rodiči si zaplavat v Boleslavském bazénu, vypadá to, že tam budu chodit každý týden, neboť tam příliš lidí nechodí. Obzvlášť dětí je tam málo. Dneska nás tam bylo všeho všudy sedm a bez dětí. To je obrovské plus. A navíc 55Kč za 70 minut není tolik. Ale proč se o tom zmiňuju? Protože paní, prodávající lístky, si myslela, že jsem ještě studentka a tudíž budu mít sníženou taxu. Vzhledem k tomu, kolikrát už mi tipovali třicítku, mě tohle opravdu potěšilo.:-) Pak jsem šla pěšky domů, aby mi uschnuly vlasy a navíc to šlo z kopce tak jsem doma byla za chvilku.

A ve čtvrtek jsem psala stížnost na placení toalet v obchodním domě. Jistě banalita, kterou bych se nezabývala, kdyby tam neměli napsano, že je to pro zkvalitňování služeb, které ovšem nebylo vidět. Chyběl toaletní papír, papírové osušky a fungoval jen jeden šusič. Tak jsem napsala řediteli, co si pod zkvalitňováním služeb představuje a on mi odepsal, že by se se mnou rád setkal a vše mi vysvětlil osobně, nacož mu upřímně kašlu. Možná jsem paranoidní a koukám moc na filmy, ale nevidím jediný důvod, proč by mi to nemohl napsat do emailu. K čemu si myslí, že tu informaci zneužiju?

A další absurdita? Nesnáším ty telefonické hovory, kdy mi zavolá někdo z výzkumu trhu a oznámí mi, že je to monitorovaný hovor. A já co? Má mě to snad zajímat? Prosím se o to, aby mi volali? Ani v nejmenších. Nejen, že je to ztráta času, ale ještě se ptají na otázky, do kterých jim nic není jako např. Kolik má rodina průměrný výdělek. Normálně na odstřel. Jestli mi ještě někdy zavolají, rovnou řeknu nemám zájem a položím jim to. Je to vážně otravné.

Tin Man

2009-04-01T13:07:00.000-07:00

IMDB

Storm is coming.

Už je to delší doba, co jsem ho viděla, ale pokusím se vzpomenout na co nejvíc podrobností:-) Film, vlastně je to spíš minisérie o třech částech, z nichž má každá kolem hodiny a půl, je na motivy Čaroděje ze země Oz. Nemůžu říct, jak moc se to čarodějovi podobá, protože jsem ten film nikdy neviděla.

Nejprve začnu hlavní postavou DG, kterou hrála Zoeey Deschanel a opravdu jsem měla čas od času pocit, že se dívám na její sestru Emily, protože jsou si docela dost podobné. DG byla naprosto roztomilá a sladká, ale nebála se užít sarkasmu obzvlášť na Wyatte Caina, který byl Tin Man, což v O.Z.(Outside Zone) znamenalo policista nebo ranger či něco na ten způsob.

DG byla dívka pocházející z O.Z., ale vyrůstala v našem světě, aby ji matka ochránila před její sestrou, která ji chtěla zabít už jako dítě. V O.Z. se seznámí s Glitchem, který má jen jednu půlku mozku, s již zmíněným Cainem a Rawem, který je tzv. dohlížitel. Dohlížitelé jsou něco jako psychikové. Dokáží nahlédnout do lidské mysli svým srdcem a působí jim to nemalou bolest.

A pak tu je bad guy. V tomhle případě spíš bad woman. Chvílemi jsem se obávala, že se z Azkadelie stane hodňáček, i když byla předtím krutá a nemilosrdná, ale trochu se mi ulevilo, když byla na vině zlá čarodějnice, která ji posedla, ale jak to v pohádkách a nejen tam bývá, zlá ohyzdná čarodějnice byla poražena, a rodinka se shledala a všechno skončila sladkým happy endem, ale přesto se mi ten film líbil a jistě si ho zopakuju, až budu mít 4,5 hodiny času:-)

Nový měsíc

2009-04-01T12:22:00.000-07:00

Hrozně dlouho jsem blog zanedbávala. Vždycky jsem s něčím začala, ale brzy zase skončila, převážně proto, že moji pozornost strhlo úplně něco jiného a pak už se mi nějak nechtělo k tomu vracet, ale dneska si to plánuju vynahradit a to pořádně:-)

Přišel nový měsíc a já si ani neuvědomila, že 1. dubna je Apríl, den kanadských žertíků. Ani není divu, když u nás se nic takového neděje a v rádiu se nezmiňovali nebo jsem to neslyšela. Vzpomněla jsem si na něj, až když jsem otočila stránku v kalendáři a tam na mě vykoukl lord Ba'al. Nevím, proč zrovna on mi to připomněl, ale už se tak stalo:')

24. března jsem začala cvičit na rotopedu a zatím se mi daří ujet každý den minimálně pět kilometrů. Někdy se musím vyloženě nutit, ale většinou u mě zabere pohled na svalnaté paže Darkena Rahla. Nemám tušení, proč zrovna on funguje jako spouštěcí mechanismus, ale funguje a to je myslím to nejpodstatnější. Taky jsem zjistila, že to funguje jako očista, jak se u toho spotím a jsem ráda, že jsem si koupila elastické tričko, neboť se ten pot nasaje a já nemám mokrá záda. Dneska mě i potěšila Daniela, že dorazily půl kilové čínky, které jsem si objednala v oriflame. Chtěla jsem ještě stroj na posilování prsních svalů, ale ten už nebyl na skladě tak snad dorazí v příští dodávce. A co je motivací? Řekla bych, že hlavně promoce Andro. První dva kilometry jsou nejtěžší a já si představuju, jak vystupuju z autobusu a Andro žasne nad mou pěknou štíhlou postavou. Vím, že nikdy nebudu vážít dejme tomu šedesát tři kilo, což by byla má ideální váha, ale i se šedesáti osmi bych byla naprosto spokojená a o to víc, když by se mi to podařilo do konce října, neboť v listopadu už bude zima a nebude se mi chtít chodit pěšky.

Chození pěšky z práce a občas i do práce, když jdu od deseti, mi hodně prospívá, řekla bych. Nejen, že se mi uvolní sedací svalstvo, která je namáháno celý den sezením za přepážkou, ale také to pomáhá mé mysli se regenerovat a čas od času mi taková procházka přinese i zajímavý nápad do Istrie:) Zároveň tím ušetřím i za jízdné. Každá desetikoruna se může hodit na horší časy, které můžou přijít kdykoliv.

Poslední dobou si říkám, že mám hodně, ale hodně děravou hlavu. Zapomínám, čím dál víc. Měsíc mi trvá, než jsem schopná se objednat ke kadeřnici. Díky bohům, že jsem se dovolala alespoň do salonu krásy, kde je těch kadeřnic víc, takže pro mě měly volné místo a zítra v půl desáté tam mám být. Už mám ty vlasy husté jako prales, a proto potřebují prostříhat jako sůl. Délku si chci nechat, ať zastřihne jen to nejnutnější, aby nerostly, jak chtěly, ale důležité je prostříhat.

Taky by mě zajímalo, co to v té hlavě mám, co to mám v tom spánku, protože vyšetření na neurologii nic neprokázaly. Řekla bych, že jsou jen dvě možnosti. Buď je to od pátěře a nebo něco pychického, ale vzhledem k tomu, že se ty bolesti začaly objevovat poté, co jsem čtvrt roku pracovala v Kauflandu jako pokladní, bych vsázela na páteř, ale pro jistotu jsem se objednala k pánovi na Reiki, kde by mi to mohl říct přesně a případně poradit, co dělat. Možná by to vyřešil správný druh cvičení. Uvidím, co se od něj dozvím. Jsem k němu objednaná na 14. dubna. Ještě si musím zjistit, kde přesně to je a jak se znám, budu to zjišťovat 13. dubna.

A abych nezapomněla, jakože by to nebylo nic překvapivého, minulou sobotu jsem se zaregistrovala ve fitku a tuhle sobotu mám první hodinu. Opravdu jsem zvědavá, jestli to tam tu hodinu vydržím, hlavně kvůli rodičům, kteří jdou se mnou a určitě zase budou mít přihlouplé poznámky.

A co mě čeká zítra? Již zmíněné kadeřnictví a po něm udělám brambory, případně si naplánuju jen takovou otočku, kdy sbalím knížky do batohu a vyrazím do knihovny, samozřejmě pěšky, a když se to nebude Masonovi líbit, může jet autobusem a počkat na mě před knihovnou případně zůstat doma sedět na zadku, jak je u něj zvykem. Cestou z knihovny se stavím v Bondy. Mamka chce koupit tílko do fitka a já si dělám zálusk na letní pyžamko v Tchibu prodejně. Docela mě podivilo, že tam mají i velikosti XL, když doposud měli u žen max. L, ale i tak si myslím, že sáhnu po L, případně M, ale na něj ještě nejspíš bude brzy. Tak dlouho přece jen ještě nesportuju. To bude chtít tak dva měsíce minimálně, aby se mi to viditelně odrazilo na postavě.

Rekapitulace

2009-03-09T13:19:00.000-07:00

Řekla bych, že je na čase zase trochu zrekapitulovat můj život:¨) Přihodilo se pár věcí a vesměs jsou pozitivní:')

Začnu tím, že se Vašek konečně odstěhoval, a i když ještě dlouho potrvá, než se mi život zaběhne podle pořádku a já se nebudu o své věci bát, začínám se cítit dobře. Chodí sem sice na obědy, ale přes týden ho nevidím, pracuju do pěti a v šest bývám doma, a přes víkend mě těch deset minut, co tu je, nezabije. Naštěstí moc do pokoje neleze.

Pokračuju tím, že má snaha o hubnutí konečně začíná přinášet své ovoce. Sice jsem nezhubla ani kilo, ale oblečení, které mi bylo těsné, je mi nyní akorát, nebo dokonce volnější, i když to znamená, že si budu muset nakoupit novou garderobu, nicméně to je jen malá daň za dlouho očekávaný úspěch:-)

A skončím pro dnešek tím, že se opravdu těším na zítřejší oběd s Péťou. Vlastně se těším i na to, že ji uvidím. Je mi s ní dobře a vždycky mě rozesměje. Je sarkastik, i když se to snaží skrývat a to je asi to, co nás spojuje nejvíc, řekla bych:') Jsem šťastná, že ji mám. Obzvlášť, když se mi jednou svěřila, že se mnou chodí na obědy ráda. Myslím, že ani netuší, jakou radost mi tím udělala a j si myslím, že ji to nikdy neřeknu:@)

Co je nového

2009-02-28T10:46:00.000-08:00

Řekla bych, že neuvěřitelná spousta věcí a mám pocit, že se můj život opět pustil do pohybu a tentokrát spíš pozitivním směrem.

V první řadě mám nového oblíbecne. Tedy spíš staronového, protože jsem ho už jednou v oblibě měla, ale to mi dlouho nevydržel. Mám pocit, že tentokrát to spolu potáhneme dýl. Už jen proto, že mám víc seriálů, na které s ním můžu koukat:) Zjišťuju totiž že když mám nějakého oblíbence, jsem mnohem šťastnější, než bez něj. Někdy si říkám, že by mi stačili k životu bohatě a nepotřebovala bych ani živého partnera, ale nakonec se mi stejně zasteskne po pevném, ochranitelském mužském objetí.

Dále se zdá, že se věci s Vaškem daly přece jen trochu do pohybu a je tu šance, že se v brzké době, cca týden, odstěhuje. I kdyby to mělo být jen na čtvrt rku, uleví se mi. A hodně. Kdo mě zná, ví, čím jsem si prošla, a i když teď už jsem v pohodě, jeho nepřítomnost jen uvítám.

A zítra mě čekají koně a jediné, co můžu říct je, finally. Tak dlouho jsem to odkládala, až jsem cítila, jak se mi jeden z mých snů ztrácí v mlze, a tak jsem řekla stop a zavolala si. Sním už dlouho o tom, že se naučím jezdit na koni a myslím, že je na čase, abych přestala snít a začala své sny prožívat. Trochu se bojím, ale zároveň jsem plna očekávání.

So tired...

2009-02-15T11:02:00.001-08:00

Snažím se být silná. Opravdu, ale cítím, že už to dlouho nevydržím, i když jsem si myslela opak. Věřila jsem, že mě to posilňuje, ale byla jsem tak naivní. Už to středeční dopoledne jsem probrečela, i když jsem se snažila, ale když jsem si vzpomněla na mamku, jak ji to ničí...nedokázala jsem to zastavit.

A sobota. Ta byla opravdu kritická. Mamka začala brečet, protože na ni otec křičel kvůli úplně kravině a nebrečela kvůli tomu, ale protože se hroutila. Neměla a nemá už sílu a nervy bojovat, a kdykoliv ji vidím brečet, musím brečet taky a nejradši bych brečela pořád, protože já už taky nemůžu. Sehnala jsem kontakt na psychologickou poradnu i pravníka a otec neudělá ani tak prostou věc jako vykopnutí Vaška z bytu. Jistě. Nevyřeší to problém s dluhy, ale aspoň tady nebude. No a už jsem toho měla dost a začala jsem na otce řvát, jestli chce zničit naši rodinu a podobně, takže jsem se zhroutila i já a kdo by si myslel, že Vaška vyrazil, tak by byl na velkém omylu. Myslím, že na rodině otci nezáleží a mě přestává záležet na čemkoliv.

Tvářím se, že je všechno okay a snažím se žít, ale není. Něco ve mě pomalu umírá. Snad je to vůle bojovat a nebo vůle žít.

Passion

2009-02-11T11:18:00.000-08:00

It hurts sometimes more than we can bear. If we could live without passion, maybe we'd know some kind of peace. But we would be hollow. Empty rooms, shuttered and dank... Without passion, we'd be truly dead.

Tyto slova řekl Angelus v Buffy ve 2x15 v epizodě Passion a já se s nimi plně ztotožňuju. Myslím, že vášeň je něco, co pro život skutečně potřebujeme. Dokážeme vášnivě milovat i nenávidět. Nacházíme vášeň ve věcech, které děláme, ve skutcích, které vykonáváme i v prostředí, v kterém se nacházíme.

Kupříkladu já nacházím svou vášeň ve psaní a hraní. Miluju vymýšlenípříběhů a postav a všechno kolem toho a mám radost, když se z toho stane jeden velký propojený příběh nebo když můžu být někým jiným. Když mám prostor, jsem schopna hrát opravdu vášnivě. Ráda a s chutí se rozkřičím na celé kolo, protože jsem tam jen já a můj příběh.

Někteří lidé si myslí, že můžou žít bez vášně. Tyhle lidi považuju za nebožáky. Život není o přežívání a ani o bezduchém žití. Je o žití a prožívání. O radosti a štěstí. Lásce a přátelství. Bolesti a depresi a hlavně o vášni, protože bez ní, jsme skutečně mrtví.

Šílenství všude kolem nás

2009-02-09T10:05:00.000-08:00

Už když jsem jela v 6.45 autobusem do práce bylo mi podezřelé, že Péťa nenastupuje. Říkala jsem, že by dřív nejela a dýl taky ne, když nás tam čeká tolik práce. Záhada byla rozluštěna, jen jsem přišla do práce. Vedoucí mi oznámila, že jí Péťa v neděli volala, že ji skolila horečka tak si bere dovolenou. No musíme doufat, že se za tři dny vyleží a nebude muset k doktorce. To by pak doma mohla být taky klidně dva týdny. Hlavně, že v pátek dělala fóry, že když nezabere chřipka, chlebíčky s majonézou tři dny staré to jistí. Očividně se chřipka chytla. Jen teď čekám, kdy nás někdo přepadne, nebt když posledně Péťa onemocněla, nějaký chlápek se stavil na pokec s pistolí.

Dopadlo to tak, že jsme v práci byly čtyři i s vedoucím, takže já byla na on-line a Daniela u své přepážky, takže dopoledne fungovaly jen první a poslední přepážka a fronty se nám stáčely jako had, ale byla jsem už od rána posilněna kafem(nemůžu věřit, že to říkám), a tak mi šla práce hezky od ruky. Odpoledne nám vypomohla Jitka a bylo lidí o malinko míiň, ale jen o malinko. Pořád čekáme, kdy odjedou na ty hory a ono nic.

A navíc jsem dneska celý den nic nejedla. Ne, že bych se necítila v pohodě. Zatím moje tělo všechny ty nápory zvládá, ale rozhodla jsem se pro očištění organismu. Nevím, co mě to napadlo. Neměla jsem moc velký hlad, ale kolem třetí jsem dostala chuť na jablko a v půl šesté jsem si ho dala, což byla chyba. Pak jsem šla do Albertu a koupila dvě celozrnné housky s tuňákovou pastou, takže to, co jsem shodila, jsem zase nejspíš nabrala, protože jakmile jednou začnu jíst, nemůžu přestat:(

The storm is going to be here soon

2009-02-08T01:11:00.000-08:00

Život utíká poklidně, až do chvíle, kdy se něco stane. Něco nebo někdo naruší stojaté vody našeho rybníka a je jen na nás, jak dotyčnou věc nebo osobu přijmeme. Mužeme se ještě víc uzavřít do sebe. Můžeme se spřátelit, můžeme udělat něco, co jsme nikdy předtím neudělali a nebo taky nemusíme udělat vůbec nic a čekat, až se vyvine situace.

Jsou lidé, co se s nečekánými změnami nedokáží vyrovnat vůbec nebo jen těžko a taky lidé, kteří každou změnu vítají nebo jsou k ní adaptabilní. Jsou i změny očekáváné. Víme, že se něco stane. Někdo odejde nebo přijde a víme to, ale vědět, neznamená být připravený.

Ať už změnu chceme nebo ne, přijde a brzy po ní přijde i bouře, která pohne našimi životy, ať už to bude jakkoliv.

Shrnutí týdne

2009-02-01T01:34:00.000-08:00

Pondělí: Po necelých třech týdnech jsem se vrátila do práce. Lidí moc nechodilo, a tak to nebyl takový šok, akorát večer mě bolela hlava, protože jsem si odvykla na vstávání v půl sedmé.

Úterý: To už jsem si na vstávání zase navykla, takže tělo večer nezaznamenalo žádnou změnu. Ráno jsem vedoucí připomněla, aby mě objednala na on-line spotřebák, který bez certifikátu nemůžu dělat. Myslím, že jsem si u ní tím vysloužila plusový bod, že se tak ženu do školení.

Středa: Opět jsem ji překvapila, když jsem ochotně souhlasila, že pomůžu paní Jirákové zkontrolovat dopisi, i když to obvykle dělá ona. A skoro se mi na přepážce porvali dva chlapi . Údajně kvůli předbíhání, ale mám pocit, že šlo pouze o princip, protože Míša měla vedle volno.

Čtvrtek: Vrátila se Péťa do práce z dovolené a hned na místo vedoucí. Přemýšlím, co je pro ni horší. Jestli přepážka nebo místo u vedoucí. Když je u vedoucí, setká se s lidmi jen málo, ale má víc papírování a zodpovědnosti. U přepážky zase pracuje s lidmi a bývá taková nervní a vystresovaná. Taky se objevila ta nová, co má nastoupit za Míšu. Zatím se jeví sympaticky, ale na první dojem už moc nedám. Klidně se z ní můžu vyklubat někdo ne tak přátelský.

Pátek: Na poště bylo veselo už od rána a ani nevím proč. Všichni jsme měli dobrou náladu, možná proto, že byl pátek a lidi nás šetřili:-)

Sobota: Rande! Věděla jsem, že z toho nic nebude. Ne že bych byla až takový pesimista, ale už mám jisté zkušenosti a ten kluk byl tak strašně nervozní a jeho zájmy se příliš neshodovaly s mými. Jeho bralo kolo a počítač a já jsem spíš na knížky a seriály. Nemyslím si, že by k druhému rande došlo.

Neděle: Uvidíme, co mi dnešek přinese. Možná zajdu do obchodu koupit si ještě jedny rifle nebo batoh. Plánuju do práce a z práce chodit pěšky, až bude světlo a na to je vhodný batoh a k tomu ještě nějakou pěknou ledvinku:')

Buffy 7x04 Help

2009-01-24T12:00:00.000-08:00

So what then? What do you do when you know that? When you know that maybe you can't help?

Buffy pracuje jako poradkyně pro studenty na Sunnydalleské střední. Studenti za ní chodí, aby se vyzpovídali a Buffy se setkává s velmi zvláštní studentkou jménem Cassie, která jí oznámí, že příští pátek umře.Buffy a její parta začnou pátrat po případném vrahovi, až se dostanou k informaci, že má být obětována. Podaří se jí zachránit a démona zahnat a přesto Cassie umírá. Buffy se dozvídá o problémech se srdcem v rodině.

Díl mi nepřišel nijak zvlášť unášející až na scénu, kdy Will jde na hřbitov k hrobu Tary a položí jí kamínky na náhrobek a na scénu, kdy Cassie umře a Buffy je zdrcená z její smrti. Doufala, že se jí podaří Cassie zachránit a připadá si, že selhala. Zaujala mě věta, kterou Cassie řekla Spikeovi:"She'll tell you. Someday she'll tell you."Okamžitě mě napadlo, že myslí "I love you." Řekla bych, že po ničem Spike netouží tolik, jako po Buffyině:"I love you."

Konec tedy smutný, melancholický a přitom něčím krásný a poučný. Možná nám tím, chtěli tvůrci naznačit, že ne vždy změníme náš osud, ať pro to uděláme cokoliv.

Náhoda nebo něco víc?

2009-01-24T11:32:00.000-08:00

Jsou chvíle, kdy si říkám, že svět je jen jedna velká náhoda, jenže pak se stane, co mě přiměje věřit, že něco jako náhoda neexistuje a všechno je nějak někým či něčím řízený. Co nebo kdo je to? Bůh? Osud? Vyšší Síly nebo snad Sudičky? Jen já si můžu vybrat, v co uvěřím. Nejčastěji to bývá Osud nebo Vyšší Síly.

Když jsem si zlomila nohu, říkala jsem si, snad jako každý:"Bože, proč zrovna já?" Postupem času jsem si uvědomila, že nejspíš zasáhly Vyšší síly, aby se můj život poposunul dál. Vždyť kdo ví, jestli bych stále nepracovala v Kauflandu nebo nedělala práci, která by mě nebavila jen, abych pracovala? Byla snad náhoda, že měsíc a půl po mém uschopnění hledali někoho na poštu, což je práce, kterou jsem brala jako druhou možnost a zrovna na místo, kde jsem si padla do oka s kolegyní, s kterou chodím na obědy a daly bychom se nazvat i kamarádkami? Těžko uvěřit. Myslím, že někdo chtěl, aby se tak stalo.

Může být náhoda, že když přemýšlím, jestli si nemám vlasy přece jen nechat narůst, moje kadeřnice jde na operaci s ramenem, což znamená, že bude tak půl roku mimo? Koketuju s tou myšlenkou, jako jsem koketovala s tím, že se nechám ostříhat, což jsem nakonec udělala. Vlastně se mi i dneska zdálo, že mám dlouhé vlasy. Možná si jen dávám určité věci dohromady, protože si to v hloubi sama sebe přeju, aby se to tak skutečně odehrálo, ale co když to není náhoda ani mé představy a existuje skutečně někdo, kdo nás řídí? Mám jít po proudu nebo proti proudu? Stavět se na hlavu jen proto, abych svůj život mohla řídit sama? Kdo ví? Než na to přijdu, nechám věci plynout, jak jsou a možná brzy přijde další znamení nebo se stane další náhoda.

The Spiderwick Chronicles

2009-01-22T01:34:00.000-08:00

IMDB

Krátký a roztomilý film s větší dávkou humoru a s menší dávkou napětí o mladém klukovi, co v domě svého prastrýce najde knihu jím sepsanou o různých tvorech jako jsou skřeti, elfíci nebo velké tlusté prase, co si říká hejkal.

Ve filmu jsou tři sourozenci, dvojčata, které ztvárnil Freddie Highmore, opravdu ho mám ráda, a jejich dospívající sestra, která na ně má dohlížet, když je máma v práci. Jejich hádky a rozbroje připomínají snad každou domácnost, kde se střetávají názory rozdílně starých sourozenců, i když rozdílnost může být i mezi dvojčaty. Zatímco Simon o sobě prohlašuje, že je pacifista, Jared působí dojmem rošťáka, i když ve skutečnosti by jen rád byl se svým otcem.

Je to film pro děti i dospělé. Zatímco děti jsou okouzlené nadpřirozenými bytostmi a vyděšeni obrovským zlým skřetem, dospělého pobaví mnohé dialogy mezi sourozenci. Alespoň já to tak vidím:')

Závislost

2009-01-22T01:20:00.000-08:00

V dnešním světě se dá záviset na tolika věcí, že se ani nedají vyjmenovat. Od těch lehčích jako je závislost na čokoládě nebo nějakém sportu, přes závislost na cigaretách, až po ty nejtěžší závislosti, jako jsou drogy, prášky, alkohol, ale i automaty.

Píšu to proto, že v poslední době mám nejvíc zkušeností s prášky. Po vyndání šroubů mě noha bolela dost často, a když se k tomu ještě přidal pravidelný měsíční cyklus, jiná alternativa než prášky nebyla.

Včera mi vyndávaly stehy a dívala jsem, že mi doktor na bolest při rozchozování nohy předepsal ibalgin. Ten samý večer mě bolela hlava a já se přistihla, že automaticky přemýšlím o prášku, i když mě bolela hlava mnohokrát předtím a mnohokrát jsem si ho nevzala. Řekla jsem dost a prášek si nevzala. Bolest za chvíli sama odezněla.

Samozřejmě jsou situace, kdy si ten prášek vezmu jako při menstruaci první dva dny. Prostě musím fungovat, anebo když je bolest hlavy hodně velká a jsem v práci, kde se potřebuju soustředit, ale jinak se jim snažím, co nejvíc vyhýbat. Opravdu se nechci stát závislá na prášcích.

Samostatnost

2009-01-19T05:44:00.000-08:00

Když jsem byla v nemocnici, ležela se mnou na pokoji paní v důchodovém věku, tak 73 let jí bylo, a měla obě nohy zlomené, takže nemohla vstávat vůbec z postele, což znamenalo, že se jí brzo udělaly odřeniny na zadku, které jsem viděla a nebyl to hezký pohled. V tu chvíli jsem si říkala, že budu celý život doufat, že nedopadnu jako ona nebo jako kdokoliv, kdo je příliš odkázán na pomoc druhých.

S mou ovázanou nohou si třeba nedojdu pro pití, protože mám v obou rukách berly, ale jinak všechno ostatní zvládám a jsem za to vděčná každý den. Nedovedu si představit, že bych musela na ostatní spoléhat víc, než je teď nutné.

The Dark Knight

2009-01-19T04:49:00.000-08:00

IMDB

Why so serious?

Myslím, že tahle věta je heslo celého filmu, nebo přinejmenším hlavního záporáka, který si nechával říkat Joker a používal k tomu příhodnou kartu Jokera. Popsala bych ho jako šílence, který našel smysl svého života v zabíjení a každému vykládá různou historku, odkud má svá pořezání na tváři.

Celou tu dobu jsem měla pocit, že film není o Batmanovi a ani o Harveyem Dantovi, který byl považován za bílého rytíře Gothamu, ale o Jokerovi a i scénáristi k tomu směřovali. Film má spoustu nelogičností jako třeba příliš nízko letící vrtulník, nebo naprosto stupidní policisté, kteří se místy chovají, jako by v práci byli první den jen proto, aby z toho Joker vyšel vítězně. A že by nikdo nezkontroloval, jestli je loď čistá, když všude hrozí nebezpečné je opravdu vysoce nepravděpodobné.

Místy je to napínavé, hudba je z celého filmu to nejlepší a díky hereckému obsazení je to i koukatelné, nicméně bych tomu dala maximálně 60% už jen pro to, jak zahodili druhého kvalitního záporáka Two-Face. Klidně mohli jeho mstu nechat až do třetího dílu a pěkně si s ním vyhrát. Věřím, že by byl Aaron Eckhart kvalitním záporákem.

Říkám si, když Gordon mluví o tom, že je Batman jejich Dark knight, že by to víc sedělo na Danta, když na začátku filmu je White knight a po smrti své lásky Rachel, se stane zlým, ale aby naplnili název filmu a ukázali, že je to přece jen o Batmanovi, nazvou tak jeho.

Eragon

2009-01-14T08:31:00.000-08:00

IMDB

Příběh začíná jako většina příběhů z fantasy. Chlapec, v tomhle případě dospívající sedmnáctiletý mladík, žije poklidný život ve své vesnici, dokud při lovu nenarazí na modrý kámen, z kterého se vyklube dračí vejce a následně drak, respektivně dračice, která je jako mládě opravdu rozkošná:-)

Dokud jsem neviděla plakát, nejevila jsem o tenhle film žádný zájem, nejspíš jsem o něm ani nevěděla. Pak jsem viděla ten plakát a věděla jsem, že ten film musím vidět. Dva důvody. Jeremy Irons a záporák Durza. Naprosto mě učarovaly jeho rusé vlasy a krutý pohled v očích.

Mnoho lidí film odsoudilo kvůli údajné podobě s Pánem Prstenů a možná tam něco málo bylo, ale je to spíš ve všeobecném měřítku, že každé fantasy je kopie Pána Prstenů, což je pro jakýkoliv fantasy film, který přijde po PP dost znepokojující.

Já osobně jsem s filmem spokojená. Jen mohl být tak o půl hodinu delší. Hodina a půl je na fantasy opravdu málo. Obzvlášť na tzv. cestovatelskou, kdy se hlavní hrdina snaží někam doputovat. Velké klady jsou sarkastický Brom v podání Jeremyho Ironse a právě zmíněný Durza, který byl správně šílené zlo.

Robin Hood 1x07 Brothers in Arms

2009-01-14T02:04:00.000-08:00

The only reason you paid me any attention was to feed information to my enemy.

Určitě tenhle díl stojí za zmínku. Ukazuje se, že Allan má bratra, který je stejný zloděj, jakým byl Allan, než se přidal k Robinově partě. Krade, lže a podvádí, jak může. Když chce přepadnout muže, který si říká Lucky George, je lapen a oběšen o hodinu dřív, než bylo řečeno, a tak ho Robin nemohl a spol nemohli zachránit a Allana jsem opravdu litovala, protože i když byl jeho bratr nepoučitelný, pořád to byl jeho bratr a nakonec udělal i dobrý skutek.

A ta zápletka s Guyem a Marion. Mám pocit, že tohle je epizoda, kdy dospěl k zjištění, že ji opravdu miluje. Myslím, že nikdy nepochopil, že Marion je žena, kterou si nekoupí ani šperky, ani představou moci. To Marion nikdy neimponovalo bez ohledu na to, že by nikdy neměl šanci, protože vždycky milovala Robina. Guy v téhle epizodě měl podezření, že Marion je špeh, který Hoodovi vždy prozradí, co se šerifem plánují a chtěl důkaz o její nevinně, což nakonec dostal. Robin Hood ji pomohl, ale i tak se mi líbilo, jak na ni byl hnusný. Nemám ji ráda. Jen Guye využívá.

Buffy 6x15 As you were

2009-01-13T13:07:00.000-08:00

Sorry. It's just ... you still carry around all that James Bond stuff.

Zas po delší době zajímavý a pěkný díl. Riley se vrátil a s Buffy byl vždycky kouzelná dvojka. Jen pro Buffy kapánek šok, že je ženatý a dokonce i šťastně, což ji uvedlo v depresi, takže šla za Spikem a pomilovala se s ním. Poor Spike.

Pak si Riley nakráčel do jeho úkrytu a skoro celý mu ho zničil, ale i tak jsem byla ráda, že se tam objevil. Nevím, co všechny ty fanynky proti Rileymu měly nebo pořád mají, mně trvalo jen pár dílů, než jsem si zvykla, že vystřídal Angela:') A jeho žena nebyla tak protivná, jak se na začátku jevila, i když se Willow snažila ji nemít ráda, aby udělala Buffy radost. Tomu se říká best friend.

A konec je smutný, když Riley odjede a Buffy přijde za Spikem do krypty a říká mu:
"I do want you. Being with you ... makes things ... simpler. For a little while." A říká mu, že ho nikdy nebude milovat, s čím Spike dokáže žít, ale ona pokračuje, že s ním už nemůže spát. Říká:"I have to be strong about this." Znamená to konec jejich sexu a Spikea to bolí, protože navzdory faktu, že ho Buffy nikdy milovat nebude, on by pro ni obětoval i život.

The Seeker:Dark is Rising

2009-01-13T09:34:00.000-08:00

IMDB

Even the smallest of light... shines in the darkness

Myslím, že ta věta charakterizuje celý film. Je to o chlapci Willovi Stantonovi, který v den svých čtrnáctých narozenin zjistí, že má zvláštní schopnosti jako sílu a oheň. Jeho úkol je najít a shromáždit šest znamení, z čehož to šesté nebylo nikdy ukryto, a tak se z obyčejného chlapče stává hledač. Oblíbená věta jednoho z Dávných, kteří ho měli chránit:"You are the Seeker!"

Každý ze sourozenců tam má svoji úlohu, ale k srdci mi nejvíc Willowa sestra Gwen nejspíš proto, že byla jediná holka v rodině a že si s ním nejlíp rozuměla.

Řekla bych, že je to jednoduchý, snadno dějově předvídatelný film, což dokazuje i fakt, že sám chlapec je ono šesté znamení a divák to ví už od začátku filmu, chýlející se spíš k podprůměrnosti nemít tak úžasného záporáka, který se nazýval Jezdec a byl posel tmy, která měla ovládnout celý svět. Jeho:"Give me the signs!" bylo opravdu hodně působivé a celkově každá scéna s ním činí film nadprůměrně dobrým. Viděla jsem to nejméně třikrát a stále mě to baví a nejspíš bude bavit, i když to uvidím podesáté. Svým způsobem to dodává i naději. Vždyť i to nejmenší světlo září v temnotě.

Heroes and Villains: Richard the Lionheart

2009-01-13T07:58:00.000-08:00

IMDB

Padesátiminutový dokument o tom, jak král Richard s přizviskem Lví srdce dobyje Jaffu. Působivé s dobrými herci. Hodně to záviselo na představitele krále Richarda, který byl stejný jako v Robinovi, což mě opravdu pobavilo i potěšilo, protože tak nějak jsem si Richarda vždycky představovala.

Nejlepší scéna byla, kdy Richard vyjel před Saracény a křičel, aby s ním bojovali a Saracéni se dávali na útěk, zatímco Saladin říkal:"He's just a man."a mě u toho napadlo:"No. He isn't just a man. He is the King."

Zastaralé názory

2009-01-13T05:45:00.001-08:00

Nemám ráda lidi se zastaralými názory jako že homosexuálové jsou odpad společnosti nebo snad nějaká nemoc, že bílí patří k bílým a černí k černým apod, ale co mě vytáčí je pohled na skutečnost, že ženy, či dívky, by se měly starat o domácnost jenom proto, že jsou tzv. něžné pohlaví.

Miluju muže, holím si nohy a nemávám transparenty, že jsou muži sexichtická prasata, ale když nějaký z nich řekne, že bych měla uklidit nebo uvařit jen proto, že jsem holka, ztratí u mě veškeré body a mám chuť mu zarazit zuby do krku. Štve mě to, ale co mně dokáže vytočit k nepříčetnosti je, když tohle řekne ženská. Právě tyhle typy hospodyněk podkopávají naše těžce vybudovaná místa ve světě mužů. Jestli je pro ně náplň života rodit děti a starat se o domácnost budiž, ale ať ostatním neříkají, aby dělaly totéž

New experience

2009-01-09T23:30:00.000-08:00

Tak jsem celá šťastná, že jsem se po dvou dnech vrátila z nemocnice a získala jsem novou zkušenost ohledně přípravy na operaci.

Pospávala jsem v posteli, když přišla sestra, že si mám vzít diazepam a půjde se na operaci. Tak jsem si ho vzala, ale vzhůru jsem byla až do doby, než mě uspala anestezie, nicméně jela jsem sál s moc pěkným černovlasým zdravotním bratrem, který mi jako jediný tykal, což jsem ocenila. Poté se mi představitela asistentka anestezioložky a pak přímo anestežioložka a popisovaly mi, co se se mnou právě děje včetně informace, že mi podaly léky na bolest a může se mi z toho motat hlava. Měřič kyslíku mi nejprve daly na palec, což nic neukázalo a pak na ukazováček, kde to bylo v pořádku. Nasadili mi kyslíkovou masku s tím, že mám zhluboka dýchat. Jsem si říkala:"Kde je sakra to odpočítávání od deseti dolů, jako vídám v seriálech?" Byla jsem už tak na pěti operacích a nikdy to nechtěli. Buď se to dělá jen v zahraničí nebo si to scénáristi upravují podle sebe?

Když jsem se probrala, bolelo to jako čert. Bolelo to i následující den. Neměla jsem šanci převrátit se na levý bok, jak hrozně to bolelo a injekce do zadku nepomáhala. Dokonce mě i šíleně bolela, takže prášek je pro mě vhodnější. Doma jsem si dala led a finský ibuprofen a mohla jsem spát na levém boku bez větších bolestí.

Nechci tam

2009-01-06T13:25:00.000-08:00

Zítra nastupuju do nemocnice na vyndávání šroubů a opravdu, ale opravdu se mi tam nechce. To už bych radši ty fronty v práci než tři nedej bože čtyři dny v nemocnici. Nejen, že je tam strašná nuda, ale buzení v pět hodin ráno jen kvůli měření teploty je opravdu stupidní.

Taky doufám, že na operaci půjdu někdy ráno a ne až v poledne, abych byla takovou dobu a o hladu a žížni. A to nemluvím o tom, že mě chtějí nadopovat diazepanem. Chápu hodinu před zákrokem, aby moje telo bylo pripravene na anestezii, ale vecer a jeste rano? To se mi zda trochu moc.

Prožívání

2009-01-05T12:24:00.000-08:00

Přemýšlela jsem, čemu věnovat dnešní příspěvek. Zvažovala jsem zážitky u doktorů nebo to, že mě lidé poznávají i po sedmi letech, co mě neviděli. Pak jsem ale slyšela otcovy komentáře k seriálu a zamyslela jsem se nad tím, co dělá seriál dobrým? Kdy herci odvádějí dobrý výkon?

Myslím, že je to ve chvíli, kdy se divák nechá příběhem strhnout. Kdy divák příběh skutečně prožívá a je napnutý. Nemusí to být zrovna nervy drásající film. Takhle strhnout dokážou i romanticky laděné filmy. Jde o příběh i o herce. Někdy i herecký um dokáže zachránit slabý scénář a to je podle mě umění, kterého bychom si vždycky měly vážit. Vždyť jsou i herci, co udělají cokoliv, aby jejich role byla co nejvíce realistická.

August Rush

2009-01-04T12:13:00.000-08:00

IMDB

Freddie Highmore, Jonathan Rhys Meyers, Terrence Howard, Robin Williams a Keri Russell. Už jen tohle obsazení mi napovědělo, že to bude kvalitní film. Ostatně mě by bohatě stačil Freddie Highmore, abych si to půjčila. Tenhle patnáctiletý klučina mě zaujal už ve svých dvanácti v jeho první větší roli Finding Neverland. Následovaly filmy Karlík a továrna na čokoládu, Artur a Mimojové, daboval Deamona ve Zlatém Compassu a ztvárnil hlavní roli ve filmu Kroniky Spiderwicku.

V tomhle filmu hraje klučinu, který vyrůstá v dětském domově a hledá své rodiče, přičemž má obrovský talent na hudbu. Slyší ji všude a ve všem. Uteče z děcáku, kde se ho na ulici ujme bývalý dirigent, který si nechává říkat Wizard a stará se o hudebně nadané děti, aby mu vydělávaly na ulici. Uteče i od něj, protože chce hrát. Víc a víc, neboť doufá, že jeho hudbu uslyší rodiče, což se mu nakonec splní.

I když celou dobu víte, že se chlapec nakonec se svými rodiče setká, i když mu všichni říkají, že ne, přejete si, co nejdřív, aby se to stalo a oni byli zase jedna velká a šťastná rodina. Alespoň já jsem ten pocit měla celou dobu:-)

Bridge to Terabithia

2009-01-03T10:28:00.000-08:00

IMDB

Film, který ve vás zaručeně probudí vaši představivost a fantazii. Je to o čtrnáctiletém chlapci Jessemu, který se skamarádí s dívkou Leslie, která má obroskou představivost. Takřka zničeho dokáže utvořit fascinující příběh, kdy se z obyčejného lesa stane království plné magických tvorů zvané Terabithia.

Půl hodinu před koncem Leslie umírá a film nabírá dramatický spát. Jesse se nedokáže srovnat se smrtí své jediné kamarádky. Nakonec mu pomůže až jeho otec, který si ho do té doby příliš nevšímal.

Myslím, že tenhle film hodně upozorňuje na fakt, že se z lidí fantazie vytrácí až přespříliš rychle. Všichni říkají:"Dospěj už." a s dospěním zdá se, se vytrácí i naše představivost. Možná na to chtěla upozornit i autorka knížky, podle které je film

Family

2009-01-02T14:04:00.000-08:00

Ani jsem nepřišla domů a už jsem byla informována, že je doma dusno. Říkám si, jestli to mám zapotřebí. Už bych ani na prstech rukou a nohou nespočítala, kolikrát jsem si přála, aby se Vaškovi stalo něco, co by ho nažvdy vystrnadilo z našeho života, i kdyby to měla být smrt. Jsem si jistá,že bych pro něj ani slzu neuronila. Možná kvli mamce nebo otci, i když v některých okamžicích mi je otec lhostejný a proč? Možná proto, že Vašek už tolikrát překročil hranici a on nikdy nic neud+lal. Nezakročil. Často musím přemýšlet proč? Je to snad proto, že je prvorozený? Nebo proto, že je fyzicky zdravý, protože o psycickém zdraví nemůže být ani řeč. Někdy Vašek plácá takové nesmysly, že by ho poslali nejrychlejší cestou do blázince a už ho nejspíš nepustili ven. I ty dluhy bych za něj zaplatila, když bych měla jistotu, že už ho víckrát neuvidím.